ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.360.2020:54
sp. zn. 1 Azs 360/2020 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně: G. G., zastoupená
Mgr. Ondřejem Rejskem, advokátem se sídlem Buzulucká 431, Hradec Králové,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 7. 2020, č. j. OAM-678/ZA-ZA11-ZA21-R2-2017, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
18. 9. 2020, č. j. 32 Az 14/2020-16,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žalobkyně nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Ondřeji Rejskovi, advokátovi, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 8.228 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 22. 7. 2020, č. j. OAM-678/ZA-ZA11-ZA21-R2-2017, žalovaný
neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle §12 až §14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové
(dále jen „krajský soud“). Jelikož žaloba nebyla opatřena datem a zejména vlastnoručním
podpisem, vyzval krajský soud stěžovatelku usnesením k odstranění vad žaloby spočívajících
v chybějícím datu a podpisu; žalobkyně však na výzvu soudu nereagovala. Krajský soud žalobu
s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 11. 2009, č. j. 6 Azs 29/2009-59,
odmítl shora specifikovaným usnesením podle §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“).
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost, v níž soudu vytkla přepjatý formalismus. Krajský soud v usnesení sice zmínil
i nepodepsanou žalobu manžela stěžovatelky T. G., pominul však žalobu jejich nezletilého syna S.
G., podepsanou manželem stěžovatelky jako zákonným zástupcem, o níž krajský soud
rozhodoval věcně. Krajský soud neměl mít pochybnost o úmyslu stěžovatelky podat žalobu.
Jednalo se totiž již o druhou žalobu stěžovatelky ve věci mezinárodní ochrany a soudu byly
známé důvody, pro které stěžovatelka o udělení mezinárodní ochrany žádá.
[4] Ačkoliv tedy stěžovatelka neodstranila vady žaloby, mělo být soudu zřejmé, že žaloba
nebyla podána proti její vůli. Soud měl přihlédnout rovněž k tomu, že stěžovatelka nerozumí
českému jazyku, v řízení měl pokračovat a nedostatek podpisu žaloby odstranit později.
Stěžovatelka se navíc o výzvě k odstranění vad žaloby nedozvěděla, neboť jí uložení zásilky
nebylo oznámeno a nebyla jí ani zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. Zásilka také nebyla
v rozporu s §49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vhozena
do schránky stěžovatelky, ale byla vrácena krajskému soudu. Nenastaly tak účinky doručení
a nebyly splněny zákonné podmínky pro odmítnutí žaloby.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti označil postup krajského soudu za procesně
správný.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která
je ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti
ve věcech mezinárodní ochrany je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a
s. ř. s. přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Podrobněji se podstatou institutu přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního
Nejvyšší správní soud zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006-39, publ.
pod č. 933/2006 Sb. NSS, v němž dovodil, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat
v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud
nebyly vůbec či plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; 3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon; 4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí
krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního
postavení stěžovatele.
[7] Stěžovatelka v kasační stížnosti žádné důvody přijatelnosti výslovně nesdělila. Jak ovšem
vyplývá i ze shora citovaného usnesení, je sice v zájmu stěžovatelky, aby uvedla, v čem spatřuje
přesah svých zájmů, pokud tak ovšem neučiní, neznamená to, že by Nejvyšší správní soud
bez dalšího odmítl kasační stížnosti pro nepřijatelnost.
[8] V nyní posuzované věci stěžovatelka mimo jiné namítala vady doručování v řízení před
krajským soudem. Konkrétně uvedla, že jí soud řádně nedoručil výzvu k odstranění vad žaloby.
Pokud by bylo tvrzení stěžovatelky pravdivé, jednalo by se o tak závažné pochybení, že by mohlo
být důvodem zrušení napadeného usnesení. Vzhledem k tomu, že oprávněnost této
stěžovatelčiny námitky nelze a priori vyloučit, je její kasační stížnost přijatelná.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Podle §37 odst. 2 s. ř. s. „z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu
směřuje, co navrhuje a musí být podepsáno a datováno“ (zvýraznění provedl Nejvyšší správní soud).
[11] Podle §37 odst. 5 s. ř. s. „předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad
podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.“
[12] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval namítaným pochybením krajského soudu
při doručování výzvy k odstranění vad žaloby. Ze spisu krajského soudu zjistil, že stěžovatelka
se v průběhu řízení před krajským soudem nacházela v Pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí.
Tam krajský soud adresoval usnesení ze dne 24. 8. 2020, č. j. 32 Az 14/2020-11, jímž
stěžovatelku vyzval k doplnění její žaloby ze dne 21. 8. 2020 o datum a vlastnoruční podpis. Soud
písemnost správně doručoval do vlastních rukou stěžovatelky. Stěžovatelka nebyla v době
doručování zásilky zastižena, držitel poštovní licence jí dne 27. 8. 2020 zanechal výzvu
k vyzvednutí zásilky, ale stěžovatelka si zásilku v průběhu úložní doby nevyzvedla. Jelikož
stěžovatelka neměla domovní schránku, byla zásilka po uplynutí úložní doby vrácena zpět
krajskému soudu. Krajský soud poté vyvěsil sdělení o této skutečnosti na své úřední desce. Tento
postup plně odpovídá §49 odst. 4 o. s. ř. použitému obdobně podle §42 odst. 5 s. ř. s., podle
něhož „nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje
se písemnost posledním dnem za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném
uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu
vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí
se o tom sdělení na úřední desce soudu.“
[13] Krajský soud tedy doručoval stěžovatelce výzvu k doplnění podpisu na žalobě v souladu
s procesními předpisy. Stěžovatelka si uloženou zásilku doručovanou do místa jejího pobytu
nevyzvedla, na výzvu soudu nereagovala a soud z toho dovodil odpovídající procesní důsledky.
Pro úplnost Nejvyšší správní soud doplňuje, že krajský soud stěžovatelce zhruba jeden měsíc
po popisovaném doručování výzvy k odstranění vad žaloby úspěšně doručil usnesení, jímž odmítl
žalobu. I v tomto případě nebyla stěžovatelka při pokusu o doručení zastižena a byla jí zanechána
výzva k vyzvednutí zásilky, kterou pak stěžovatelka v průběhu úložní doby převzala.
[14] K dalším námitkám stěžovatelky Nejvyšší správní soud uvádí, že postup krajského soudu
odpovídal požadavkům kladeným ustálenou judikaturou na obsahové náležitosti podání (žaloby),
popsané zejména v již citovaném rozsudku č. j. 6 Azs 29/2009-59, v němž soud mimo jiné
konstatoval: „Jak vyplývá z platné právní úpravy, jednou z povinných obecných náležitostí žaloby v řízení
o rozhodnutí správního orgánu je vlastnoruční podpis žalobce (§65 odst. 1, §71 odst. 1, §37 odst. 3 s. ř. s.),
případně jeho zástupce. V případě, že žalobce, resp. jeho zástupce, ani na základě usnesení předsedy senátu
ve stanovené lhůtě žalobu nedoplní, stane se z původně odstranitelné procesní překážky neodstranitelná procesní
překážka, neboť chybějící podpis znamená, že není možno zjistit, zda žaloba byla projevem žalobcovy vůle
domáhat se tímto podání u soudu ochrany svého veřejného subjektivního práva či nikoliv. Nepodepsaná žaloba
brání soudu pokračovat v zahájeném řízení, a proto ji soud usnesením odmítne (§37 odst. 5 s. ř. s.).“
[15] V tomto kontextu neobstojí tvrzení, že krajskému soudu muselo být zřejmé,
že stěžovatelka opravdu zamýšlela podat žalobu, neboť vedl též řízení ve věci jejího syna
i manžela, resp. i proto, že se jednalo v pořadí již o druhou žalobu stěžovatelky ve věci žádosti
o udělení mezinárodní ochrany. Kasační soud k tomu připomíná, že soud musí mít před
projednáním žaloby vždy postaveno najisto, že žaloba je skutečným projevem vůle toho,
kdo ji podal. Tuto skutečnost soud nemůže dovozovat z nepřímých indicií, kterých se dovolává
stěžovatelka.
[16] Pokud jde o tvrzení, že soud měl zohlednit, že stěžovatelka nerozumí českému jazyku,
pak kasační soud odkazuje na znění žaloby, která byla celá sepsána v českém jazyce, obsahovala
žalobní body i žádost o ustanovení zástupce. Ze žaloby nebylo patrné, že stěžovatelka nerozumí
českému jazyku. O ustanovení tlumočníka stěžovatelka nepožádala a i žádost o ustanovení
zástupce byla odůvodněna nedostatkem finančních prostředků, nikoliv jazykovou bariérou.
Tvrzená neznalost českého jazyka tedy nemůže v tomto případě obstát jako argument, proč
krajský soud nemohl odmítnout žalobu stěžovatelky, která na výzvu soudu neodstranila
nedostatek povinné náležitosti žaloby.
[17] Vyústění řízení o stěžovatelčině žalobě lze z lidského hlediska považovat za nešťastné.
Za dané procesní situace však krajský soud nepochybil, pokud v souladu se zákonem i ustálenou
soudní judikaturou její žalobu postrádající jednu z nezbytných náležitostí odmítl.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Nejvyšší správní soud shledal námitky stěžovatelky nedůvodnými. Jelikož v řízení nevyšly
najevo ani žádné vady, k nimž musí soud přihlížet z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.),
zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1 věta druhá s. ř. s.).
[19] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch. Žalovanému, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na náhradu
nákladu řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
[20] Stěžovatelce byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2020,
č. j. 1 Azs 360/2020-19, ustanoven zástupcem Mgr. Ondřej Rejsek, advokát se sídlem Buzulucká
431/2, Hradec Králové. V takovém případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.). Soud určil odměnu advokáta v souladu s §7, §9 odst. 4
písm. d), §11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, částkou 6.200 Kč
za dva úkony právní služby (první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení,
podání doplnění kasační stížnosti) a dále částkou 600 Kč, která představuje paušální náhradu
hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkem tedy soud ustanovenému zástupci
přiznal odměnu ve výši 6.800 Kč. Jelikož zástupce stěžovatelky je plátcem daně z přidané
hodnoty, zvyšuje se odměna za zastoupení o tuto daň v částce 1.428 Kč. Celkově tedy zástupci
stěžovatelky náleží částka ve výši 8.228 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. února 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu