ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.483.2020:52
sp. zn. 1 Azs 483/2020 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: S. M., zastoupen Mgr. Petrem
Duškem, advokátem se sídlem náměstí Republiky 679/5, Opava, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 13. 2. 2020, č. j. MV-186502-4/SO-2019, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2020, č. j. 14 A 28/2020 – 36,
o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
II. Žalobci se u k l á d á zaplatit ve lhůtě 7 dnů od doručení tohoto rozhodnutí České
republice – Nejvyššímu správnímu soudu soudní poplatek ve výši 1.000 Kč za podání
návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal dne 26. 6. 2019 Ministerstvu vnitra, odboru azylové a migrační politiky
(dále jen „správní orgán I. stupně“) žádost o vydání povolení k trvalému pobytu na území České
republiky podle §66 odst. 1 písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). Správní orgán
I. stupně rozhodnutím ze dne 31. 10. 2019, č. j. OAM-9533-15/TP-2019, žádost podle §75
odst. 1 písm. f) zákona o pobytu cizinců zamítl, neboť žalobce nedoložil zajištění prostředků
k trvalému pobytu na území.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně odvolání, které žalovaná
v záhlaví specifikovaným rozhodnutím zamítla. Rozhodnutí žalované pak žalobce napadl žalobou
u městského soudu, který ji neshledal důvodnou a zamítl ji.
[3] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, kterou spojil
s návrhem na přiznání odkladného účinku této kasační stížnosti ve smyslu §107 zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[4] Svůj návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že v současnosti pobývá
na území České republiky na základě víza k pobytu na území nad 90 dnů za účelem strpění
dle §33 zákona o pobytu cizinců. Toto vízum mu bylo uděleno a prodlouženo s ohledem
na probíhající správní řízení a následně řízení před městským soudem. Uvedené vízum je v rámci
řízení před Nejvyšším správním soudem možné udělit pouze v případě, že kasační stížnosti bude
přiznán odkladný účinek [§33 odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců]. Pokud soud odkladný
účinek kasační stížnosti nepřizná, bude stěžovatel nucen vycestovat zpět do státu původu
(Ukrajina), čímž by došlo k vážnému zásahu do rodinného života stěžovatele a jeho matky.
Stěžovatel by buďto musel vycestovat na území Ukrajiny, kde nemá ani vlastní bydliště,
sám, nebo by matka musela opustit Českou republiku s ním, přestože zde legálně žije,
má zde manžela, přátele a také pracovní i jiné povinnosti. Současně je s ohledem
na epidemiologickou situaci v souvislosti s pandemií viru nemoci COVID-19 a viru SARS-CoV-2
pochybné, zda a nakolik by stěžovatel byl následně oprávněn a schopen se na území ČR vrátit.
Přiznáním odkladného účinku přitom nemůže vzniknout újma žádné třetí osobě, jelikož
se nejedná o sporné řízení správní, a rozhoduje se výhradně o právech stěžovatele. Neexistuje
ani žádný veřejný zájem na tom, aby stěžovatel nepobýval na území České republiky do doby,
než soud rozhodne o jeho kasační stížnosti. Naopak je zde zájem na tom, aby do konečného
rozhodnutí ve věci samé nebyly podnikány další kroky, které by narušily práva dotčených osob
a které by mohly vést k odpovědnosti státu za újmu způsobenou nesprávným úředním postupem.
Stěžovatel rovněž poukázal na to, že jeho předchozí žádosti o přiznání odkladného účinku žalobě
podané z týchž důvodů městský soud v předcházejícím řízení vyhověl.
[5] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
II. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku byly
v posuzované věci splněny.
[7] Úvodem soud připomíná mimořádnou povahu odkladného účinku. Kasační stížnost proti
rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u něhož by bylo
možno odkladný účinek očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší
správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného
rozhodnutí krajského (městského) soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto
musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek za současného
splnění dvou podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a (2) přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
Ve smyslu §107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti.
[9] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku tvrdil, že výkon napadeného
rozhodnutí by pro něj znamenal zásah do práva na rodinný život, neboť by v blízké době musel
opustit území České republiky. Přestože se s rozhodnutím o zamítnutí žádosti o povolení
k trvalému pobytu za účelem společného soužití stěžovatele s jeho matkou na území nepojí
povinnost opustit území České republiky a k setrvání mimo její území by mohl být stěžovatel
bezprostředně donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění či povinnosti
opustit území České republiky, nemůže být tato skutečnost důvodem pro zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku. Jak již Nejvyšší správní soud mnohokrát uvedl (viz
např. usnesení ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100, či ze dne 11. 3. 2019, č. j.
5 Azs 36/2019 - 25), „[j]en stěží lze totiž předpokládat, že stěžovatel má předejít případné zmiňované újmě
tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním pobytem na území České republiky a vystavovat se riziku,
že mu bude uděleno správní vyhoštění, s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu na území Evropské unie
na určitou dobu“. Pokud by tedy stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku vyhověno
nebylo a právní účinky napadeného rozhodnutí by do konce řízení o kasační stížnosti nebyly
odloženy, existuje reálné nebezpečí, že by stěžovatel byl nucen před meritorním rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu opustit území České republiky. Soud vzal rovněž v úvahu věk
stěžovatele těsně nad hranicí dosažení zletilosti a skutečnost, že jeho matka (a ostatně dle údajů
uvedených ve správním spise i otec), se kterou žije ve společné domácnosti, oprávněně pobývá
na území České republiky. Újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. lze tedy nepochybně shledat
v tom, že by stěžovatel i přes svůj nízký věk byl nucen opustit svoji matku, se kterou v České
republice žije, nebo by jeho matka, ačkoliv má na území povolen trvalý pobyt a má zde manžela
a vytvořené zázemí, musela vycestovat spolu s ním.
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že výkon nebo právní následky rozhodnutí
by pro stěžovatele znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku
kasační stížnosti může vzniknout jiným osobám.
[11] Soud se již podrobněji nezabýval stěžovatelem tvrzenou nejistou situací související
s epidemií onemocnění COVID-19, neboť výše uvedené důvody, resp. hrozící újmu, považoval
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti za dostatečné.
[12] K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud
již vyjádřil například v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, v němž uvedl,
že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící
stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí
návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného
výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba
za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j.
5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).“
[13] V posuzované věci správní orgány nevyhověly žádosti stěžovatele o povolení k trvalému
pobytu z důvodu, že nedoložil zajištění prostředků k trvalému pobytu na území. Dle soudu
tak nelze dospět k závěru, že by další pobyt stěžovatele na území České republiky nějakým
způsobem bezprostředně ohrožoval veřejný zájem.
[14] Nejvyšší správní soud proto stěžovateli vyhověl a jeho kasační stížnosti přiznal odkladný
účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. Do rozhodnutí o kasační stížnosti
se tak pozastavují účinky napadeného rozsudku městského soudu i jemu předcházejících
správních rozhodnutí.
[15] Soud však připomíná, že může přiznání odkladného účinku i bez návrhu zrušit,
ukáže-li se v průběhu řízení, že pro jeho přiznání nebyly důvody, nebo že tyto důvody v mezidobí
odpadly (§73 odst. 5 ve spojení s §107 odst. 1 s. ř. s.). Z tohoto usnesení rovněž nelze
dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační stížnosti.
[16] Vzhledem k tomu, že podání návrhu na přiznání odkladného účinku podléhá dle položky
20 sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
poplatkové povinnosti a stěžovatel nespadá mezi osoby osvobozené od povinnosti soudní
poplatek hradit, rozhodl Nejvyšší správní soud tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto usnesení.
Soudní poplatek ve výši 1.000 Kč je možno uhradit v kolcích vylepením na vyznačeném místě
v příloze tohoto usnesení (po připojení svého podpisu jej stěžovatel zašle zpět Nejvyššímu
správnímu soudu), případně v hotovosti na pokladně soudu anebo bezhotovostně převodem
na účet soudu číslo: 3703 – 46127621/0710, vedený u České národní banky, pobočka Brno,
závazný variabilní symbol pro identifikaci platby: 1010548320.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2021
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu
Vyhovuji výzvě a zasílám v kolkových známkách určený soudní poplatek.
podpis .................................................
Místo pro nalepení kolkových známek: