ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.369.2020:28
sp. zn. 10 Azs 369/2020 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: A. J. R. I., .zastoupena zákonným
zástupcem R. C. R. M., zastoupena na základě plné moci Organizací pro pomoc uprchlíkům,
sídlem Kovářská 4, Praha 9, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 3, Praha
7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 11. 2019, čj. OAM-1081/ZA-K08-ZA05-2018, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 11.
2020, čj. 29 Az 23/2019-54,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 7. 11. 2019 žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu
podle §12 - §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Za žalobkyni podal žádost její zákonný
zástupce – otec. V rozhodnutí žalovaný určil státní příslušnost žalobkyně s odkazem na právní
úpravu této problematiky v Ázerbájdžánu podle státní příslušnosti matky žalobkyně. Žalovaný
nejprve řešil otázku pronásledování žalobkyně a dovodil, že s ohledem na to, že se narodila
na území ČR a stále zde pobývá, není taková možnost reálná. Dále žalovaný uvedl,
že ani jednomu z rodičů žalobkyně nebyla udělena mezinárodní ochrana. Žalobkyně proto
nesplňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle §13 a 14b zákona o azylu.
[2] Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala žalobu ke krajskému soudu, který rozhodnutí
žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud uvedl, že v době vydání
rozhodnutí žalovaného nebyli rodiče žalobkyně úspěšní se svými žádostmi o mezinárodní
ochranu. Po podání žaloby v této věci bylo rozhodnuto o žalobě matky žalobkyně ve věci
mezinárodní ochrany. Rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany matce žalobkyně bylo
zrušeno, neboť žalovaný se dostatečně nezabýval možným pronásledováním matčina otce
pro uplatňování politických práv a svobod či pro zastávání určitých politických názorů
v Ázerbájdžánu. Podle krajského soudu je nutné uvedené skutečnosti posoudit rovněž v řízení
o žádosti žalobkyně o mezinárodní ochranu, neboť také u ní může existovat odůvodněný strach
z pronásledování vyvolaný tím, že její dědeček v Ázerbájdžánu uplatňuje politická práva
a svobody nebo zastává určité politické názory. Závěr žalovaného, že žalobkyně může pobývat
s rodiči buď na Kubě, anebo v Ázerbájdžánu, nemůže s ohledem na uvedené obstát minimálně
ve vztahu k zemi původu matky žalobkyně. Tato skutečnost musí být v dalším řízení nově
posouzena.
[3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Stěžovatel nesouhlasí se závěry krajského soudu, neboť se domnívá, že napadený rozsudek
je vnitřně rozporný, jeho odůvodnění je nesrozumitelné a krajský soud postupoval v rozporu
s platnou právní úpravou a související judikaturou.
[4] Podkladem pro napadený rozsudek mohly být pouze důkazy provedené
před stěžovatelem, který však nemohl jako podklad pro rozhodnutí vzít v úvahu rozsudek
o žalobě matky žalobkyně ve věci mezinárodní ochrany, neboť o ní bylo rozhodnuto
až po vydání rozhodnutí stěžovatele v nyní projednávané věci. Rozsudek o žalobě matky
žalobkyně nebyl v řízení před krajským soudem proveden k důkazu – krajský soud rozhodoval
bez jednání (se souhlasem účastníků řízení). Krajský soud, který z rozsudku o žalobě matky
žalobkyně vycházel, proto porušil §75 odst. 1 s. ř. s., aniž vysvětlil, proč vycházel ze skutkového
stavu v době vydání napadeného rozsudku.
[5] Podle stěžovatele zrušení rozhodnutí ve věci žádosti o mezinárodní ochranu matky
žalobkyně není důvodem pro prolomení §75 odst. 1. s. ř. s. K tomu odkázal na rozsudky NSS
ze dne 20. 3. 2012, čj. 8 Azs 7/2012-18, a ze dne 16. 4. 2020, čj. 1 Azs 28/2020-95. Ustanovení
§75 odst. 1 s. ř. s. může prolomit např. čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady
č. 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu
mezinárodní ochrany (přepracované znění) [dále jen „procedurální směrnice”]. Krajský soud
se o procedurální směrnici vůbec nezmiňuje ani se v napadeném rozsudku nezabývá otázkou
záruk nového posouzení případných nových skutečností v novém řízení z hlediska respektování
zásady non-refoulement včetně možnosti následného soudního přezkumu před vycestováním
do země původu. Podle stěžovatele mají zákonní zástupci žalobkyně případně možnost podat
jejím jménem opakovanou žádost o mezinárodní ochranu.
[6] Krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatele a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle §76
odst. 1 písm. a) s. ř. s. Z napadeného rozsudku však podle názoru stěžovatele vyplývá, že se mělo
jednat spíše o důvod podle §76 odst. 1. písm. b) s. ř. s.
[7] Stěžovatel je přesvědčen, že dostatečně zjistil skutkový stav a popsal, jaké kroky
k tomu učinil. Navrhl, aby NSS rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[8] Žalobkyně uvedla, že jakkoli byl rozsudek ve věci mezinárodní ochrany její matky v řízení
před krajským soudem novou skutečností, nelze odhlédnout od toho, že v řízení
před stěžovatelem matka žalobkyně vypovídala a všechny rozhodné skutečnosti stěžovatel znal.
Podle žalobkyně nebylo nutné, aby krajský soud přímo odkázal na čl. 46 odst. 3
procedurální směrnice. Krajský soud vycházel z rozsudku SDEU ze dne 4. 10. 2018 ve věci
Ahmedbekova, C-652/16, v němž je detailně popsán vertikální přímý účinek daného ustanovení.
Nebylo proto nutné, aby jeho závěry krajský soud podrobně opakoval. Nadto přímá
aplikovatelnost čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice je již známou skutečností. Žalobkyně
upozornila na to, že prolomení §75 odst. 1 s. ř. s. ustanovením čl. 46 odst. 3 procedurální
směrnice se musí opírat o takové skutečnosti, které osoba nemohla uplatnit v řízení
před správním orgánem (rozsudek NSS ze dne 26. 11. 2015, čj. 10 Azs 194/2015-32). Uplatnění
čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice proto není vázáno na předchozí podání opakované žádosti
o mezinárodní ochranu.
[9] Žalobkyně upozornila na to, že mimo čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice může §75
odst. 1 s. ř. s. prolomit např. i čl. 2 a 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
(viz rozsudky NSS ze dne 22. 4. 2011, čj. 5 Azs 3/2011-131, a ze dne 16. 4. 2020,
čj. 1 Azs 28/2020-95). Žalobkyně dále uvedla, že v citovaném rozsudku odkazuje SDEU
na směrnici Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. 12. 2011 o normách, které musí splňovat
státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní
ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou
ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany, která ve vztahu k pronásledování odkazuje na články
Úmluvy, od kterých se nelze odchýlit, a to včetně čl. 2 a 3 Úmluvy.
[10] Podle žalobkyně lze mít pochyby o kvalitě případného řízení o nové žádosti
o mezinárodní ochranu z hlediska posuzování zásady non-refoulement, pokud by již dříve nebyla
vyslovena nezákonnost dosavadního postupu stěžovatele. V posuzované věci je zřejmé,
že stěžovatel nerozpoznal potřebu mezinárodní ochrany u rodinných příslušníků žalobkyně.
Z kasační stížnosti lze seznat, že se stěžovatel stále domnívá, že rozhodl správně. Existují
zde proto pochyby, zda by stěžovatel opakovanou žádost žalobkyně posoudil jako přípustnou.
[11] Podle žalobkyně nová rozhodnutí, ze kterých krajský soud vycházel, nepředstavovala
nové důkazy, které by bylo třeba provádět. Jednalo se o skutečnosti známé krajskému soudu
a stěžovateli z úřední činnosti. Nařízení jednání žalobkyně považuje za čistý formalismus.
[12] Žalobkyně navrhla, aby NSS kasační stížnost zamítl.
[13] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006 – 39).
[14] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[15] K námitce, že krajský soud přihlédl k rozsudku ve věci mezinárodní ochrany matky
žalobkyně, aniž jej provedl jako důkaz, NSS uvádí následující. Skutečnosti známé soudu
z jeho úřední činnosti nejsou předmětem dokazování. Daný rozsudek vydal tentýž soud,
a proto se jednalo o skutečnost jemu známou z jeho rozhodovací činnosti. V takovém případě
je možné odkázat na spisovou značku spisu či číslo jednací příslušného rozhodnutí soudu
(srov. rozsudky NSS ze dne 12. 4. 2011, čj. 1 As 33/2011-58, č. 2312/2011 Sb. NSS, nebo ze dne
10. 2. 2010, čj. 1 As 100/2009-129, č. 2038/2010 Sb. NSS).
[16] Pokud soud rozhoduje bez jednání, je ovšem nutné, aby účastníkům řízení byly známy
všechny skutečnosti, ze kterých bude soud vycházet. O tom, že určitá skutečnost je soudu známá
z jeho úřední činnosti a bude použita v jeho rozhodnutí, musí soud účastníka informovat
a poskytnout mu možnost se k ní vyjádřit převážně jen v případě, kdy účastník řízení nemůže
tento postup rozumně předpokládat (rozsudek NSS ze dne 10. 2. 2010, čj. 1 As 100/2009-129,
č. 2038/2010 Sb. NSS). O tento případ se však v této věci nejedná, neboť je zřejmé, že účastníci
řízení si museli být vědomi toho, že ve věci mezinárodní ochrany matky žalobkyně vydal
krajský soud rušící rozsudek. Stěžovatel byl také ve věci matky žalobkyně žalovanou stranou
a tento rozsudek mu musel být znám. Pokud tedy krajský soud v napadeném rozsudku vycházel
z rozsudku ve věci mezinárodní ochrany matky žalobkyně, nemusel ho provádět k důkazu
a za tím účelem nařizovat jednání; tento postup je v souladu s konstantní judikaturou.
[17] Z právě uvedeného rovněž plyne, že odkaz krajského soudu na rozsudek ve věci matky
žalobkyně ani nepředstavuje novou skutečnost a prolomení §75 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud
nerušil rozhodnutí stěžovatele proto, že rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany matky
žalobkyně bylo zrušeno. Z odůvodnění napadeného rozsudku je zřejmé, že krajský soud
pouze převzal závěry svého předchozího rozsudku ve věci matky žalobkyně o tom,
že ze shromážděných podkladů o zemi původu rodiny žalobkyně vyplývá, že v Ázerbájdžánu
jsou zastrašováni, obtěžováni a někdy i zatýkáni rodinní příslušníci členů politické opozice,
dále z nich plyne neexistence nezávislého soudnictví a další problémy. Krajský soud
k tomu s odkazem na kvalifikační směrnici a rozsudek SDEU ve věci Ahmedbekova zdůraznil,
že ve věcech mezinárodní ochrany je nutné posuzovat také možné pronásledování žadatele
o mezinárodní ochranu na základě uplatňování politických práv a svobod či pro zastávání
určitých politických názorů rodinnými příslušníky žadatele o mezinárodní ochranu.
S ohledem na problémy rodiny matky žalobkyně (dědečka žalobkyně) s ázerbájdžánskou policií
je proto nezbytné také v případě žalobkyně (totéž se týká matky žalobkyně a dalších rodinných
příslušníků) posoudit odůvodněný strach z pronásledování na základě uplatňování politických
práv a svobod. Jinými slovy řečeno, vzhledem k tomu, že dědeček žalobkyně je údajně
v Ázerbájdžánu politicky aktivní, je rovněž v její věci nutné posoudit, zda také žalobkyni v zemi
původu nehrozí pronásledování právě pro politickou aktivitu jejího dědečka, kterou zmínila
matka žalobkyně i v této věci již během pohovoru k žádosti. Touto otázkou se ovšem stěžovatel
ve svém rozhodnutí nezabýval, a proto krajský soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[18] K námitce týkající se důvodu pro zrušení rozhodnutí podle §76 odst. 1 s. ř. s. NSS
konstatuje, že nedostatečně zjištěný skutkový stav má často za následek
právě nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Proto se důvody pro zrušení
rozhodnutí podle §76 odst. 1 písm. a) nebo b) vzájemně doplňují a nelze mezi nimi nalézt
přesnou hranici (srov. např. rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2021, čj. 5 As 112/2018-53, bod 47).
V postupu krajského soudu v tomto ohledu proto nelze shledat žádné pochybení.
[19] Závěrem NSS připouští, že odůvodnění napadeného rozsudku není v určitých částech
formulováno příliš šťastně, přesto však jsou závěry krajského soudu srozumitelné a nelze
je považovat ani za vnitřně rozporné. Z rozsudku musí být zřejmé, jaký skutkový stav vzal soud
za rozhodný a jak uvážil o zásadních skutečnostech (k otázce přezkoumatelnosti rozhodnutí
viz např. rozsudky NSS ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne
8. 4. 2004, čj. 4 Azs 27/2004-74; a ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb.
NSS). Tyto náležitosti rozsudek krajského soudu splňuje.
[20] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS tedy poskytují dostatečnou odpověď na všechny
námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání.
[21] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a NSS
ji proto odmítl podle §104a s. ř. s.
[22] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. února 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu