ECLI:CZ:NSS:2021:10.AZS.372.2020:27
sp. zn. 10 Azs 372/2020 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň
Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: F. N., zast. JUDr. Petrem Novotným,
advokátem se sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2020,
čj. OAM-288/ZA-ZA11-P15-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Hradci v Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. 10. 2020, čj. 61 Az 2/2020-26,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný dne 7. 8. 2020 rozhodl, že opakovaná žádost žalobce o mezinárodní ochranu
je nepřípustná podle §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a řízení o této žádosti
podle §25 písm. i) zákona o azylu zastavil.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce ke krajskému soudu žalobu, který ji v záhlaví
označeným rozsudkem zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností.
Podle stěžovatele byly v jeho případě splněny podmínky pro udělení mezinárodní ochrany podle
§12 – 14b zákona o azylu. Stěžovatel namítl, že krajský soud nedostatečně odůvodnil
své rozhodnutí a zjistil skutkový stav věci. Konkrétně stěžovatel v kasační stížnosti namítl,
že v zemi jeho původu je diktátorský režim. Stěžovateli by v případě návratu do Uzbekistánu
hrozilo vězení, mučení, nelidské a ponižující zacházení. Země původu nezaručuje základní
standardy dodržování lidských práv, což krajský soud nevzal v úvahu. Pokud by tak učinil,
musel by dospět k závěru, že u stěžovatele jsou přinejmenším splněny podmínky pro udělení
doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu. Stěžovatel navrhl, aby NSS napadený rozsudek
zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Žalovaný uvedl, že jeho rozhodnutí je v souladu se zákonem, shromáždil dostatek
podkladů pro své rozhodnutí a zabýval se podrobně všemi tvrzeními stěžovatele.
V podrobnostech odkázal na své vyjádření k žalobě a napadený rozsudek. Žalovaný navrhl,
aby NSS kasační stížnost odmítl, případně zamítl.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] NSS uvádí, že existence nedemokratického režimu v zemi původu žadatele o mezinárodní
ochranu sama o sobě nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní ochrany, neboť bez dalšího
neznamená, že by cizinec byl vystaven pronásledování či jinému zacházení relevantnímu
z hlediska zákona o azylu (viz rozsudek NSS ze dne 21. 7. 2005, čj. 3 Azs 303/2004-79).
Stěžovatel žádné takové skutečnosti netvrdil. V zemi původu není podle svého tvrzení politicky
aktivní. S touto námitkou se krajský soud dostatečně vypořádal v bodech 14 a 15 napadeného
rozsudku. Připustil, že v zemi původu stěžovatele je nedemokratický režim. Obavy stěžovatele,
že by mu v zemi původu hrozilo uvěznění, mučení či nelidské a ponižující zacházení krajský soud
považoval za zjevně neopodstatněné, neboť ze stěžovatelových tvrzení tomu nic nenasvědčuje.
Krajský soud dále označil za nevěrohodná stěžovatelova tvrzení o tom, že v roce 2005
v Uzbekistánu bezdůvodně uvěznili jeho otce a uzbecká státní bezpečnostní služba požádala
stěžovatele, aby jí dával informace o Uzbecích nacházejících se na území ČR, a že mu úřady
bezdůvodně údajně odebraly cestovní pas. Tato tvrzení totiž vznesl zástupce stěžovatele
až v řízení o jeho druhé žádosti o udělení mezinárodní ochrany (vyjádření ze dne 27. 7. 2020),
ačkoliv stěžovateli nic nebránilo uplatnit tato tvrzení již v řízení o jeho první žádosti.
Stěžovatel přitom v předchozím i nynějším řízení výslovně potvrdil, že uvedl veškeré důvody
své žádosti o mezinárodní ochranu. NSS proto konstatuje, že se krajský soud dostatečně zabýval
námitkami stěžovatele, vzal v potaz skutkové okolnosti případu a dostatečně odůvodnil
své závěry (k otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí viz např. rozsudky NSS
ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 8. 4. 2004,
čj. 4 Azs 27/2004-74; a ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004 Sb. NSS).
[8] Zákon o azylu a ustálená judikatura NSS poskytují dostatečnou odpověď na všechny
námitky uvedené v kasační stížnosti. NSS neshledal ani žádné další důvody pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání.
[9] Kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele,
a NSS ji proto odmítl podle §104a s. ř. s.
[10] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne n í opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 5. února 2021
Ondřej Mrákota
předseda senátu