ECLI:CZ:NSS:2021:3.ADS.175.2019:58
sp. zn. 3 Ads 175/2019 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně L. H.,
proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu
1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 5.
2019, č. j. 18 Ad 28/2018-25,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 19. 3. 2018, č. j. 153241/2018/OOI, odejmul Úřad práce ČR - krajská
pobočka v Ostravě (dále jen „úřad práce“) žalobkyni s účinností od 1. 11. 2014 dávku pomoci
v hmotné nouzi - doplatek na bydlení. Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl
žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 6. 2018, č. j. MPSV-2018/124784-923,
sp. zn. SZ/MPSV-2018/89931-923, a rozhodnutí úřadu práce potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně žalobou u Krajského soudu v Ostravě, který
rozsudkem ze dne 9. 5. 2019, č. j. 18 Ad 28/2018-25, rozhodnutí žalovaného zrušil
pro nepřezkoumatelnost a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[3] Krajský soud připomněl, že v této věci zrušil rozhodnutí žalovaného
pro nepřezkoumatelnost již dvakrát, poprvé rozsudkem ze dne 21. 7. 2016,
č. j. 18 Ad 59/2015-32, a podruhé rozsudkem ze dne 5. 12. 2017, č. j. 18 Ad 27/2017-26.
Krajskému soudu je známo, že posouzení existence nároku a výše doplatku na bydlení je závislé
na výstupech automatizovaného systému, který zajišťuje žalovaný. Tímto způsobem je při složité
konstrukci výpočtu výše konkrétní dávky posílena správnost výpočtu, uchování dat, snížena
chybovost a významně urychleno rozhodování o nárocích klientů; to konstatoval již v rozsudku
č. j. 18 Ad 59/2015-32.
[4] V případě žalobkyně však správní orgány obou stupňů nedostatečně odůvodnily dosazení
jednotlivých hodnot do výpočtu měrné spotřeby tepelné energie na vytápění (MSTEVYT) v bytě
žalobkyně. Výsledek tohoto výpočtu přitom ovlivňuje výši odůvodněných nákladů na bydlení
ve smyslu §34 písm. c) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen „zákon
o pomoci v hmotné nouzi“), a tím i vznik nároku na doplatek na bydlení. Výpočet
měrné spotřeby tepelné energie na vytápění je dán následujícím vzorcem:
MSTEVYT = MUSTEVYT * PPB * PVM / (2,7 * 3,6); kde MUSTEVYT je měrný ukazatel
spotřeby tepelné energie na vytápění, PPB podlahová plocha bytu a PVM průměrná výška
místnosti. V nyní projednávané věci oba správní orgány do tohoto vzorce dosadily ještě
koeficient 1,2, tj. MSTEVYT = 1,2 * MUSTEVYT * PPB * PVM / (2,7 * 3,6).
[5] Již v rozsudku č. j. 18 Ad 27/2017-26, krajský soud také konstatoval, že hodnota
MUSTEVYT (0,55 GJ/m
2
) dosazená do výše uvedeného vzorce v případě žalobkyně není
dostatečně přesvědčivě odůvodněna. K témuž závěru dospěl v této věci opětovně.
[6] Úřad práce ve svém rozhodnutí uvedl, že „MUSTEVYT se zjistí podle teplotního pásma, bez
vlivu denostupňů, z tabulky poskytnuté ERÚ [Energetickým regulačním úřadem, pozn. soudu].
Je udávaná v GJ/m
2
rok na 2,7 m výšku místnosti.“ Ve správním spisu se dále nachází tabulka „Výpočet
spotřeby tepelné energie na jednotkové množství započitatelné podlahové plochy v závislosti na teplotním pásmu
a středním počtu denostupňů“, ze které vyplývá, že pro Moravskoslezský kraj, Ostravu – město
je normovaná měrná spotřeba tepelné energie na vytápění 0,55 GJ/m
2
. Tato tabulka měla dle
e-mailové komunikace vzejít ze společného jednání ERÚ a žalovaného. Podle krajského soudu
však není zřejmé, zda ji poskytl ERÚ, jak se píše v odůvodnění rozhodnutí úřadu práce, kdy byla
vydána a zda hodnoty v ní uvedené jsou aktuální, případně na jaké období se tyto hodnoty
vztahují.
[7] Krom toho oba správní orgány ve svých rozhodnutích uvádějí, že přihlédly k vyhlášce
č. 152/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé užitkové vody, měrné
ukazatele spotřeby tepla pro vytápění a pro přípravu teplé užitkové vody a požadavky
na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie
konečným spotřebitelům (dále jen „vyhláška č. 152/2001 Sb.“), podle níž hodnota MUSTEVYT
při vytápění z ostatních zdrojů tepla odpovídá 0,55 GJ/m
2
. Vyhláška č. 152/2001 Sb. však byla
s účinností od 1. 9. 2007 nahrazena vyhláškou č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla
pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění
a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji
regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům, a proto z ní nelze vycházet
ani k ní přihlížet. Je proto také zcela irelevantní, že hodnota MUSTEVYT 0,55 GJ/m
2
dle výše
uvedené vyhlášky byla do vzorce v projednávaném případě zakomponována „v souladu s platnou
legislativou v době návrhu výpočtu“, jak uvedl ve svém odůvodnění úřad práce. Vyhláška
č. 194/2007 Sb. přitom v příloze č. 2 pod písm. a) uvádí jiné hodnoty MUSTEVYT než dříve
účinná vyhláška č. 152/2001 Sb. Krom toho obě vyhlášky rozlišují mezi vytápěním násypnými
kotli na tuhá paliva a vytápěním z jiných zdrojů tepla a pro tyto způsoby vytápění stanoví rozdílné
hodnoty MUSTEVYT. Oběma správním orgánům je přitom známo, že žalobkyně používá
pro vytápění z 95 % koks a z 5 % dřevo, a vytápění má tedy zajištěno násypným kotlem na tuhá
paliva.
[8] S ohledem na výše uvedené krajský soud shledal, že rozhodnutí správních orgánů jsou
rozporuplná a nepřezkoumatelná, neboť na jedné straně udávají hodnotu MUSTEVYT ve výši
0,55 GJ/m
2
s přihlédnutím k vyhlášce č. 152/2001 Sb., účinné do 31. 8. 2007, a na straně druhé
odkazují na hodnotu MUSTEVYT zjištěnou z tabulky poskytnuté ERÚ, přičemž tato tabulka
není nijak konkretizována a není odůvodněno, proč správní orgány právě z této tabulky hodnotu
MUSTEVYT získávají.
[9] Krajský soud dále přisvědčil žalobkyni v tom, že správní orgány nijak neodůvodnily
dosazení koeficientu 1,2 do předmětného vzorce. Ve správním spise není založen dokument
ERÚ – „Průvodce spotřebou – manuál“, ze kterého úřad práce tento koeficient dovodil. Žalovaný sice
na uvedený dokument ERÚ neodkazuje, ale uvádí, že detailním propočtem v určitých případech
je určená spotřeba tepla navýšena o 20% (tedy na koeficient 1,2). Z rozhodnutí správních orgánů
ani z jejich správních spisů však není seznatelné, o jaký detailní propočet se jedná. Krajský soud
uzavřel, že pokud žalobkyně neustále zpochybňuje hodnoty, které se do výše uvedeného vzorce
dosazují, je na správních orgánech, aby byly tyto hodnoty náležitě odůvodněny a podklady,
ze kterých tyto hodnoty vyplývají, byly založeny ve správním spise.
[10] Proti tomuto rozsudku podává žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační
stížnost, kterou opírá o důvod podle §103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen
„s. ř. s.“).
[11] Stěžovatel obsáhle zrekapituloval průběh dosavadního řízení před správními orgány
a před krajským soudem. Uvedl, že doplatek na bydlení je projevem ústavně zaručeného
práva na pomoc nezbytnou pro zajištění základních životních podmínek zakotveného
v čl. 30 odst. 2 Ústavy; toho se však lze domáhat jen v mezích zákonů, které citované ustanovení
provádějí. V této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
18. 7. 2018, č. j. 10 Ads 53/2018-49, z něhož se podává, že použití aplikačního programu slouží
nejen k ulehčení práce správních orgánů, ale i k objektivnějšímu rozhodování o dávkách pomoci
v hmotné nouzi a státní sociální podpory.
[12] Namítá, že hlavním důvodem odnětí doplatku na bydlení žalobkyni bylo snížení
odůvodněných nákladů na bydlení, protože v měsíci říjnu 2014 žalobkyně nehradila zálohu
na elektřinu, jelikož jí byl vrácen přeplatek ve výši 1 470 Kč. I kdyby žalovaný namísto
odůvodněných nákladů na bydlení (3 610,59 Kč) započetl její skutečné náklady na bydlení
(3 658 Kč), nárok na doplatek na bydlení by jí nevznikl. Totéž by platilo i v případě změny
MUSTEVYT z 0,55 GJ/m
2
za otopné období na hodnotu 0,47 GJ/m
2
podle aktuálně účinné
vyhlášky č. 194/2007 Sb.
[13] Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že napadené rozhodnutí
je nepřezkoumatelné a rozporuplné. Uvedl, že „[p]ři prvotním stanovení hodnoty MUSTEVYT
se podpůrně vycházelo z vyhlášky č. 152/2001 Sb. a normy ČSN 060210 (výpočet tepelných ztrát budov
při ústředním vytápění – norma byla zrušena). Vyhláška č. 152/2001 Sb. byla nahrazena vyhláškou
č. 194/2007 Sb., avšak vzhledem k faktu, že k vyhlášce č. 152/2001 Sb. bylo pouze přihlédnuto, nevznikla
potřeba úpravy koeficientu MUSTEVYT “ .
[14] Dále stěžovatel rekapituluje vývoj právní úpravy poskytování dávek pomoci sociálně
potřebným občanům a uvádí, že při stanovení ceny spotřebovaných energií pro účely výpočtu
dávek pomoci v hmotné nouzi podle zákona o pomoci v hmotné nouzi se vycházelo ze všech
dostupných zdrojů, co se týká energií; jedním z nich byla i vyhláška č. 152/2001 Sb. Hodnota
0,55 GJ/m
2
, stanovená citovanou vyhláškou pro místnost o výšce stropu 2,7 m, vytápěnou
z ostatních zdrojů tepla, byla zadána do aplikačního programu jako jednotný koeficient
a je vyjádřením faktu, že výše doplatku na bydlení není ovlivněna každou jednotlivou specifickou
situací bydlení každého jednotlivce (osob společně posuzovaných). Tomu odpovídá i skutečnost,
že koeficient 0,55 GJ/m
2
za otopné období od 1. září do 31. května je pro nárok a výši doplatku
na bydlení užíván celoročně.
[15] Co se týče navýšení spotřeby tepla o 20 % (koeficient 1,2) žalovaný namítá, že tato hodnota
odráží skutečnost, že byty ve starších zástavbách bez renovací a zateplení mají vyšší spotřebu
energie na vytápění. Hodnota MUSTEVYT 0,55 GJ/m
2
navýšená o 20 % činí 0,66 GJ/m
2
,
což převyšuje i hodnotu stanovenou ve vyhlášce č. 194/2007 Sb. (0,6 GJ/m
2
) . Dávky pomoci
v hmotné nouzi jsou posledním záchranným sociálním systémem, v němž se osobám zohledňují
náklady na bydlení v nejnižší nutné výši, správní orgán přitom vychází ze skutečných nákladů
na bydlení v místě obvyklých. Není povinen vycházet ze stáří budovy a jejích tepelně technických
vlastností; navýšením spotřeby energie na vytápění o 20 % tak dochází k jakési kompenzaci.
[16] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti zopakovala námitky uplatněné v odvolání
a žalobě. Uvedla, že odůvodnění napadeného rozhodnutí popírá dříve vydaná rozhodnutí v téže
věci, argumentace stěžovatele je nesrozumitelná. Žalobkyně trvá na tom, že žalovaný zadává
do vzorce nedoložená a neodůvodněná data a nepostupuje ani v souladu s jím odkazovaným
rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 10 Ads 53/2018-49, z něhož podle žalobkyně plyne,
že každý údaj, který je ve vzorci uveden, musí být řádně odůvodněn.
[17] Z dosavadního průběhu řízení lze seznat, že stěžovatel pravděpodobně uplatňuje stejnou
hodnotu MUSTEVYT pro celé území ČR. S touto konstrukcí však žalobkyně nesouhlasí,
domnívá se, že náklady na vytápění se v jednotlivých regionech výrazně liší s ohledem na teplotní
pásmo. Namítá, že částky za vytápění vypočtené aplikačním programem nelze zahrnout
ani pod jednu z kategorií nákladů, které rozeznává §34 písm. c) zákona o pomoci v hmotné
nouzi, tj. náklady skutečné a náklady v místě obvyklé. Skutečné náklady na vytápění bytu
žalobkyně přitom stěžovatel nezná, neboť od ní jeho pracovníci doklady za nákup paliv nikdy
nepřevzali, ačkoli je opakovaně předkládala. Proto se žalobkyně podivuje nad jeho argumentací,
že i v případě započtení skutečných nákladů na bydlení (respektive vytápění) by jí na doplatek
nárok nevznikl. Žalobkyně také nesdílí názor stěžovatele, že doplatek na bydlení nemá reflektovat
každou jednotlivou situaci žadatele o dávku.
[18] Podle žalobkyně není dostatečně odůvodněn ani koeficient 1,2, tj. 20% navýšení vypočtené
hodnoty směrné spotřeby tepla.
[19] V doplnění vyjádření žalobkyně uvedla, že po zrušení napadeného rozhodnutí žalovaný
ve věci znovu rozhodl a její odvolání opětovně zamítl (rozhodnutí ze dne 25. 11. 2019,
č. j. MPSV-2019/233680-923). Z tohoto rozhodnutí podle žalobkyně vyplývá, že dokumenty
ERÚ (tabulka výpočtu spotřeby tepelné energie podle teplotního pásma a Průvodce
spotřebou - manuál) neexistují, neboť je nemají k dispozici ani správní orgány, ani společnost
OKsystem, a. s., spravující systém pro výplatu dávek pomoci v hmotné nouzi, ani Ministerstvo
průmyslu a obchodu, jakožto gestor vyhlášky č. 194/2007 Sb.
[20] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu podané
kasační stížnosti (§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci přitom rozhodl bez nařízení jednání
za podmínek vyplývajících z §109 odst. 2 věty první s. ř. s.
[21] Kasační stížnost není důvodná.
[22] Úvodem je třeba předeslat, že stěžovatel v kasační stížnosti podřadil své námitky
pod ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Důvod podle písm. b) citovaného ustanovení
ovšem z logiky věci připadá v úvahu pouze tehdy, podává-li kasační stížnost žalobce.
Jeho výchozím předpokladem je totiž skutečnost, že krajský soud napadené rozhodnutí nezrušil,
ačkoli tak pro důvodně vytýkané vady správního řízení učinit měl. Z obsahu kasační stížnosti
je nicméně zřejmé, že stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že napadené rozhodnutí
muselo být zrušeno, neboť trpí vadou nepřezkoumatelnosti; namítá tedy fakticky nesprávné
posouzení právní otázky ve smyslu §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Právní subsumpce kasačních
důvodů pod konkrétní litery §103 odst. 1 s. ř. s. je však záležitostí právního hodnocení věci
kasačním soudem a nejde o nedostatek návrhu, který by bránil jeho věcnému projednání
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 50, publikovaný
pod č. 161/2004 Sb. NSS; všechna zde citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
z www.nssoud.cz).
[23] Nejvyšší správní soud se zcela ztotožňuje s názorem krajského soudu, že napadené
rozhodnutí ve spojení s rozhodnutím úřadu práce neposkytují uspokojivou odpověď
na žalobkyní opakovaně vznášenou otázku, jak oba správní orgány dospěly k hodnotě
MUSTEVYT 0,55 GJ/m
2
, kterou dosazují do vzorce výpočtu měrné spotřeby tepelné energie
pro vytápění. Ke stejnému závěru dospěl také v případě dosazení koeficientu 1,2 do předmětného
vzorce, tj. navýšení měrné spotřeby tepelné energie o 20 %.
[24] Úřad práce na straně 2 rozhodnutí ze dne 19. 3. 2018 uvedl, že hodnota „MUSTEVYT
se zjistí podle teplotního pásma, bez vlivu denostupňů, z tabulky poskytnuté ERÚ“. V následujícím odstavci
však konstatuje, že „bylo přihlédnuto k měrnému ukazateli spotřeby tepelné energie na vytápění a na dodávku
teplé užitkové vody podle §5 vyhlášky č. 152/2001 Sb. – na vytápění 0,55 GJ/m
2
za otopné období. Tento
ukazatel byl zakomponován v souladu s platnou legislativou v době návrhu výpočtu.“ Ačkoli s účinností
vyhlášky 194/2007 Sb. došlo ke snížení hodnoty uvedeného ukazatele, byl pro výpočet i nadále
používán ukazatel původní (viz str. 3 rozhodnutí úřadu práce). Úřad práce pro své rozhodnutí
sice vyžádal od provozovatele aplikačního programu (společnosti OKsystem, a. s.) tabulku
„Výpočet spotřeby tepelné energie na jednotkové množství započitatelné podlahové plochy v závislosti na teplotním
pásmu a středním počtu denostupňů“, z této tabulky však není zřejmé, kdo ji vydal, zda a případně
proč je pro správní orgány závazná, či zda je vůbec aktuální. Původ této tabulky neobjasňuje
ani e-mailové sdělení zaměstnance společnosti OKsystem pracovnici úřadu práce ze dne
15. 3. 2018, že vzešla ze společného jednání ERÚ a žalovaného.
[25] V rozhodnutí úřadu práce se dále pojednává o rozdílech ve spotřebě tepelné energie bytů
v závislosti na kvalitě jejich zateplení. Tyto odlišnosti mají vyplývat z dokumentu ERÚ „Průvodce
spotřebou – manuál “ a představují rozpětí – 40 % u dobře zaizolovaného bytu a + 60 % u špatně
zaizolovaného bytu (viz str. 3). Úřad práce pak v následujícím odstavci bez bližšího odůvodnění
uvádí, že z tohoto důvodu přidává do vzorce výpočtu měrné spotřeby tepelné energie „koeficient
navýšení spotřebované energie o 20 %“. K tomu Nejvyšší správní soud konstatuje, že výše uvedený
dokument ERÚ ve správním spise založen není, a nelze proto ani zjistit z jakého důvodu vyvstala
potřeba navýšit spotřebu tepelné energie právě o 20 %.
[26] K odvolací námitce žalobkyně, že není zřejmé, zda hodnota 0,55 GJ/m
2
vyplývá
z odkazované tabulky ERÚ (o níž se žalobkyně domnívá, že neexistuje), anebo ze zrušené
vyhlášky č. 152/2001 Sb., stěžovatel na str. 6 napadeného rozhodnutí tautologicky zopakoval,
že měrný ukazatel spotřeby tepelné energie „byl zjištěn podle teplotního pásma, bez vlivu denostupňů “ ;
o tom, zda tato hodnota byla či nebyla zjištěna z tabulky ERÚ přitom mlčí. Dále konstatoval,
že „[p]ři prvotním stanovení hodnoty MUSTEVYT se podpůrně vycházelo z vyhlášky č. 152/2001 Sb. […]
a normy ČSN 060210 (výpočet tepelných ztrát budov při ústředním vytápění – norma byla zrušena). Vyhláška
č. 152/2001 Sb. byla nahrazena vyhláškou č. 194/2007 Sb. […], avšak vzhledem k faktu, že k vyhlášce bylo
pouze přihlédnuto, nevznikla potřeba úpravy koeficientu MUSTEVYT.“ Stěžovatel dodal, že citované
vyhlášky stanoví vícero koeficientů, užití jednotného koeficientu 0,55 GJ/m
2
je však podle jeho
názoru vyjádřením skutečnosti, že nárok a výše doplatku na bydlení nejsou ovlivněny každou
jednotlivou situací žadatele; tomu odpovídá i fakt, že je uvedený koeficient používán i mimo
otopné období, tedy celoročně.
[27] V napadeném rozhodnutí zůstalo rovněž nevysvětleno, jakým způsobem byl
stanoven koeficient navýšení měrné spotřeby tepelné energie 1,2. Stěžovatel k tomu na straně
6 a 7 napadeného rozhodnutí pouze stručně uvedl, že příjemci dávek s velkou pravděpodobností
bydlí ve starších zástavbách bez kvalitního zateplení, proto byla detailním propočtem určená spotřeba
tepla navýšena o 20 %. O podrobnostech tohoto propočtu se stěžovatel již nezmiňuje.
[28] Z výše podané rekapitulace rozhodnutí správních orgánů je zjevné, že jak úřad práce,
tak stěžovatel prezentují výpočet hodnoty MUSTEVYT dvěma různými způsoby. Na jednu
stranu vycházejí z teplotního pásma, v němž se nachází byt žadatele o dávku. Jediným podkladem
k tomuto způsobu stanovení předmětného koeficientu je tabulka, jejíž výpovědní hodnotu
relativizuje fakt, že pochází z blíže neurčeného zdroje. Na stranu druhou odkazují oba správní
orgány na vyhlášku č. 152/2001 Sb., účinnou do 31. 8. 2007, která v §5 odst. 1 písm. a) sta noví
MUSTEVYT pro místnost o průměrné výšce stropu 2,7 m při vytápění násypnými kotli na tuhá
paliva 0,7 GJ/m
2
(bod 1.), a při vytápění z ostatních zdrojů tepla 0,55 GJ/m
2
(bod 2.). Kromě
těchto hodnot stanoví citovaná vyhláška také způsob výpočtu MUSTEVYT pro jinou výšku
místnosti, jakož i alternativní způsob stanovení této hodnoty v závislosti na počtu „denostupňů“
(= počet dnů vytápění v otopném období násobený rozdílem vnitřní a venkovní teploty,
pozn. soudu). Z napadeného rozhodnutí, potažmo rozhodnutí úřadu práce, však v tomto ohledu
není zřejmé, proč správní orgány nadále používají hodnotu z již neúčinného předpisu
a proč dosazují do vzorce pro výpočet měrné spotřeby tepelné energie na vytápění právě hodnotu
0,55 GJ/m
2
, ačkoli vyhláška č. 152/2001 Sb. (jakož i vyhláška č. 194/2007 Sb.) stanoví i jiné
hodnoty a způsoby jejího výpočtu. Správní orgány nepodaly ani srozumitelné a ověřitelné
vysvětlení toho, z jakého důvodu navyšují celkovou spotřebu tepelné energie právě o 20 %.
[29] Výše uvedené závěry přitom nemůže vyvrátit ani stěžovatelova argumentace podaná
v kasační stížnosti. Stěžovatel v jejím úvodu pouze předestírá obecná východiska právní úpravy
poskytování dávek pomoci v hmotné nouzi a odvolává se na použití aplikačního programu, který
jsou orgány pomoci v hmotné nouzi povinny používat [§52 odst. 3 ve spojení s §65 písm. c)
zákona o pomoci v hmotné nouzi]. Dále argumentuje tím, že důvod odnětí doplatku na bydlení
žalobkyni nespočíval ve výsledku výpočtu měrné spotřeby tepelné energie, ale zejména ve snížení
odůvodněných nákladů na bydlení v důsledku vrácení přeplatku za elektrickou energii.
Tato argumentace je ovšem zavádějící. Existenci zmiňovaného přeplatku a jeho použití
pro úhradu zálohy na elektrickou energii krajský soud nikterak nezpochybnil; úhrada záloh
na elektřinu ovšem tvoří jen část odůvodněných nákladů na bydlení, spolu s (mimo jiné) náklady
na další energie využívané v domácnosti. Jejich výpočet prvoinstanční orgán provedl
v odůvodnění svého rozhodnutí a právě proti tomuto výpočtu směřovalo odvolání žalobkyně.
Tato námitka se tak zcela míjí s rozhodovacími důvody krajského soudu. Stěžovatel
jí totiž nepolemizuje se závěrem, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek
důvodů a vnitřní rozpornost. Ze stejných důvodů nejsou relevantní ani okolnosti vývoje právní
úpravy v oblasti pomoci občanům v hmotné nouzi, neboť ani tyto skutečnosti nejsou způsobilé
vyvrátit závěr krajského soudu o tom, že napadené rozhodnutí trpí výše uvedenými deficity.
[30] Nejvyšší správní soud dále nerozumí argumentaci stěžovatele, že při prvotním stanovení
hodnoty MUSTEVYT se podpůrně vycházelo z vyhlášky č. 152/2001 Sb., přičemž po zrušení této
vyhlášky k ní bylo pouze přihlédnuto, a proto nevznikla potřeba úpravy koeficientu MUSTEVYT
(viz citace v bodu [13] tohoto odůvodnění). V této části je kasační stížnost nesrozumitelná,
a zdejší soud se jí proto dále nezabýval. Dlužno dodat, že tato „námitka“ doslova kopíruje pasáž
odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 6), a krom toho, že není vlastní polemikou se závěry
vyslovenými krajským soudem, jen podtrhuje výše vyslovený názor, že toto rozhodnutí
je nepřezkoumatelné.
[31] Stěžovatel dále namítá, že jednotný koeficient 0,55 GJ/m
2
byl do aplikačního programu
zaveden proto, že nárok na doplatek na bydlení a výše této dávky se neodvíjí od konkrétní situace
každého žadatele. Nejvyšší správní soud však ani v tomto bodě nespatřuje odpověď na klíčovou
otázku, jaké úvahy vedly úřad práce a stěžovatele k tomu, že do vzorce pro výpočet měrné
spotřeby tepelné energie dosadili právě tuto hodnotu. Jak ostatně uvedl také krajský soud,
vyhláška č. 152/2001 Sb. i vyhláška č. 194/2007 Sb. stanoví různé hodnoty MUSTEVYT
pro různé způsoby vytápění. Uplatňují-li tedy správní orgány pro předmětný výpočet pouze jeden
koeficient, je potřeba odůvodnění použití konkrétní hodnoty o to naléhavější.
[32] Ze stejných důvodů nemohou obstát ani námitky týkající se navýšení spotřeby tepelné
energie o 20 %. Nejvyšší správní soud chápe, že motivací správních orgánů k tomuto kroku bylo
kompenzovat vyšší náklady na vytápění nedostatečně zateplených bytů, v nichž žadatelé o dávky
pomoci v hmotné nouzi s velkou pravděpodobností často bydlí. Takovéto vysvětlení však nelze
považovat za konkrétní a přezkoumatelné zdůvodnění, jakým postupem či detailním propočtem bylo
dosaženo právě hodnoty 20 %.
[33] Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost není
důvodná. Za podmínek vyplývajících z §110 odst. 1 in fine s. ř. s. ji proto rozsudkem zamítl.
[34] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1 a 2 s. ř. s.,
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel, bez ohledu na jeho (ne)úspěch v řízení nemá, právo
na náhradu nákladů řízení, neboť předcházející správní řízení bylo vedeno ve věci pomoci
v hmotné nouzi (viz §60 odst. 2 s. ř. s.) Pokud jde o procesně úspěšného účastníka – žalobkyni,
v jejím případě nebylo prokázáno, že by jí v soudním řízení před Nejvyšším správním soudem
jakékoliv důvodně vynaložené náklady vznikly; soud tak žalobkyni náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. února 2021
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu