ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.135.2018:36
sp. zn. 3 As 135/2018 - 36
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: L. D., zastoupeného
Mgr. Janem Koptišem, advokátem se sídlem Široká 432/11, České Budějovice, proti žalovanému:
Krajskému úřadu Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice,
za účasti: I. SVJ V. X, zast. Mgr. Ondřejem Flaškou, advokátem se sídlem U Černé věže 304/9,
České Budějovice, II. E. V., III. A. V., IV. M. M., V. O. P., VI. I. P., VII. J. U., VIII. P. J.,
IX. S. M., X. L. K., XI. L. V., XII. L. Š., XIII. F. K., XIV. A. V. a XV. I. D., o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2017, č. j. KUJCK 56637/2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 10. 2018,
č. j. 51 A 50/2017 - 87,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoby zúčastněné na řízení n emaj í právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích (dále jen „krajský soud“) specifikovaný v záhlaví, jímž byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2017, č. j. KUJCK 56637/2017. Tímto rozhodnutím
žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice (dále
jen „stavební úřad“) ze dne 5. 1. 2017, č. j. SU/1723/2016-18, kterým byla podle §115 zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a §18c vyhlášky
č. 503/2006 Sb., o podrobnější úpravě územního rozhodování, územního opatření a stavebního
řádu povolena stavba „Změna dokončené stavby – stavební úpravy bytového domu č. p. X, č. p. X, č. p. X,
spočívající v osazení třech hydraulických výtahů do schodišťového prostoru, v prostorách chodeb 1. NP budou
zhotoveny nové místnosti pro strojovny výtahů“ na pozemku parcelní číslo X v k. ú. X, a byly stanoveny
podmínky pro provedení a užívání uvedené stavby.
[2] Při posuzování věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu, který vyplývá
ze správního spisu. Společenství vlastníků jednotek V. X (dále jen „Společenství“) dne 7. 3. 2016
požádalo v souladu s §110 odst. 1 a 2 stavebního zákona o vydání stavebního povolení k výše
citovanému záměru, jehož účelem neměla být změna v užívání stavby. K žádosti byl připojen
Zápis ze shromáždění vlastníků jednotek 28, 30 a 32 konaného dne 18. 5. 2015, které jako
usnášeníschopné odhlasovalo modernizaci domu v podobě pořízení výtahů, dále souhlasná
stanoviska Odboru ochrany životního prostředí Magistrátu města České Budějovice a Hasičského
záchranného sboru Jihočeského kraje, a rovněž Osvědčení o autorizaci Ing. B. S., autorizované
inženýrky v oboru pozemní stavby. Z výpisů z katastru nemovitostí a listů vlastnictví založených
ve spise vyplývá, že žalobce se stal spoluvlastníkem bytové jednotky č. X na adrese X č. p. X v
průběhu stavebního řízení.
[3] Stavební řízení o vydání stavebního povolení na stavbu ve věci žádosti Společenství bylo
zahájeno Oznámením ze dne 19. 4. 2016, zn. SU/1723/2016 Pt. Současně byli účastníci vyzváni
k účasti na ústním jednání konaném dne 12. 5. 2016 s tím, že mohou případné námitky či důkazy
uplatnit nejpozději při tomto jednání, jinak k nim nebude přihlédnuto. Dne 12. 5. 2016 proběhlo
ústní jednání spojené s místním ohledáním, v rámci něhož byli účastníci mimo jiné seznámeni
s námitkami uplatněnými dne 6. 5. 2016 I. D. (spoluvlastnicí bytové jednotky,
jejímž spoluvlastníkem je i žalobce), z jejichž obsahu vyplývá nesouhlas se zřízením výtahů,
odůvodněný tím, že by jím došlo k významnému zásahu do majetkových a užívacích práv
k nemovitosti, neboť stavebník se řádně nevypořádal s majetkovými vztahy mezi podílovými
spoluvlastníky. Změny dokončené stavby navíc nepatří do předmětu činnosti Společenství.
Zamýšleným záměrem dojde k podstatné změně v užívání nemovitosti, která je nepřípustná
a nezákonná. Sdělením stavebního úřadu ze dne 13. 9. 2016 byli účastníci řízení poučeni
o možnosti seznámit se s novými podklady rozhodnutí v podobě výše zmíněných námitek I. D.,
písemností týkajících se právních nástupců po jedné ze zemřelých vlastnic bytové jednotky a dále
protokolu o ústním jednání ze dne 12. 5. 2016.
[4] Ve spisu jsou dále založeny Stanovy společenství vlastníků jednotek v domě X č. p. X, X,
X schválené dne 6. 10. 2009 a osvědčené notářským zápisem zn. NZ 523/2009 JUDr. Zdeňka
Melichara. Obsahem těchto stanov je mimo jiné výčet oprávnění společenství, mezi nimiž je též
přijímání usnesení o změně účelu užívání stavby, jakož i o podstatných změnách týkajících se
společných částí domu. K takovému přijetí je zapotřebí souhlasu všech vlastníků jednotek. Dne
31. 10. 2016 však byl stavební úřad Společenstvím vyrozuměn o schválení nových stanov
shromážděním, ke kterému došlo dne 26. 10. 2016. V jejich odst. 1 druhé části čl. III je uvedeno,
že správa domu zahrnuje i činnosti spojené s přípravou a prováděním změn společných částí
domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením,
udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům
domu. Z čl. IV. odst. 2 stanov vyplývá, že shromáždění je způsobilé usnášet se za přítomnosti
vlastníků jednotek, kteří mají nadpoloviční většinu hlasů. K přijetí rozhodnutí je zapotřebí
souhlas nadpoloviční většiny hlasů vlastníků jednotek přítomných na shromáždění. V odst. 8
téhož článku je pak uveden výčet působnosti shromáždění, kam pod písm. f) patří též
rozhodování o opravě nebo stavební úpravě společné části. Současně bylo stavebnímu úřadu
doručeno rozhodnutí shromáždění ze dne 26. 10. 2016 učiněné dle těchto stanov, kterým byla
schválena výstavba výtahů a strojoven. Sdělením stavebního úřadu ze dne 9. 11. 2016 byli
účastníci řízení poučeni o možnosti seznámit se s novými podklady rozhodnutí v podobě této
změny stanov Společenství a rozhodnutí shromáždění ze dne 26. 10. 2016. Dne 23. 11. 2016
obdržel stavební úřad vyjádření žalobce k nově zařazeným stanovám a rozhodnutí shromáždění,
v němž žalobce vyjádřil nesouhlas s realizací předmětného stavebního záměru.
[5] Stavební úřad vydal dne 5. 1. 2017 stavební povolení na dotčenou stavbu, neboť shledal
splnění podmínek §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Společenství v pozici stavebníka
předložilo řádnou žádost o vydání stavebního povolení a prokázalo právo provést stavbu
předložením stanov schválených dne 26. 10. 2016. Výstavba výtahů podle těchto nových stanov
byla Shromážděním schválena taktéž dne 26. 10. 2016. K námitkám I. D. a žalobce bylo
konstatováno, že vymezení působnosti Shromáždění nespadá do působnosti stavebního úřadu a
žalobce má možnost v této záležitosti využít občanskoprávní řízení, k čemuž bylo poukázáno na
§1129 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
[6] Rozhodnutí stavebního úřadu napadl žalobce odvoláním, které žalovaný dne 15. 5. 2017
zamítl. K námitce žalobce týkající se průběhu Shromáždění dne 26. 10. 2016 bylo konstatováno,
že tato se netýká projektové dokumentace, způsobu provádění stavby ani jejího užívání
či požadavků dotčených orgánů, a proto k ní nelze přihlédnout. K samotnému charakteru stavby
žalovaný uvedl, že byla naplněna dikce §2 odst. 5 stavebního zákona, dle kterého je změnou
dokončené stavby taktéž stavební úprava, při které jsou zachována její vnější půdorysná i výšková
ohraničení, což plyne z předložené projektové dokumentace. K namítané působnosti
Shromáždění žalovaný odkázal na §1208 občanského zákoníku, podle nějž do působnosti
Shromáždění patří i rozhodování o opravě nebo stavební úpravě společné části, to neplatí, pokud
stanovy určí něco jiného. Stanovy Společenství ze dne 26. 10. 2016 však s tímto oprávněním
korespondují. Změna dokončené stavby byla podmíněna rozhodnutím Shromáždění, které bylo
k žádosti přiloženo, nikoli pouze smluvním závazkem, veřejnoprávní smlouvou, jak tvrdí žalobce.
Žalovaný dále s poukazem na §2236 a §1159 občanského zákoníku dovodil, že v daném případě
nebude výtah ani místnosti se strojovnami jednotkou. Rovněž nebyla shledána důvodnou námitka
ohledně nezákonného způsobu prosazení výstavby výtahů, toto své tvrzení žalobce neprokázal.
Důvodnou nebyla shledání ani námitka nedostatečného odůvodnění stavebního povolení.
[7] Po posouzení věci dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná. Předně
konstatoval, že v projednávaném případě se podle §2 odst. 5 písm. c) stavebního zákona jedná
o změnu dokončené stavby. Na rozdíl od žalovaného však dospěl k závěru, že výtahy a jejich
strojovny sice nejsou určeny k bydlení, a proto nejsou byty, avšak jsou jednotkami ve smyslu
§1159 občanského zákoníku, neboť jsou umístěny ve společných částech domu, a stanou se tak
společnou částí domu, na níž mají vlastníci jednotek podíl odvozený od velikosti podlahové
plochy jejich bytové jednotky (§1161 občanského zákoníku). Uvedený závěr krajský soud
podpořil odkazy na §2 písm. g) dříve platného zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé
spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům
a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů) a na §5 odst. 1 písm. h) nařízení vlády
č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím.
Z uvedeného podle krajského soudu vyplývá logický závěr, „že stavebníkem a žadatelem o vydání
stavebního povolení je Společenství, jako právnická osoba založená za účelem zajišťování správy domu
a pozemku, vystupující jménem všech vlastníků jednotek, tedy všech spoluvlastníků společného prostoru domu,
ve kterém budou zbudovány výtahy a strojní příslušenství.“ Dále krajský soud konstatoval, že z hlediska
vydání stavebního povolení je nerozhodné, zda výstavbou dojde ke vzniku nové jednotky
či ke změně stávající jednotky společného prostoru. Společný prostor je totiž „spoluvlastnictvím všech
vlastníků bytů, kdy každý z těchto vlastníků vlastní jednotku, kam patří byt a podíl na společných částech domu,
tedy i na prostoru výtahů a strojoven.“
[8] K otázce kompetence shromáždění jako nejvyššího orgánu vlastníků jednotek pak krajský
soud uvedl, že podle §1208 písm. f) bodu 7 občanského zákoníku je shromáždění oprávněno
rozhodovat o opravě nebo stavební úpravě společné části, převyšují-li náklady částku stanovenou
prováděcím právním předpisem; to neplatí, pokud stanovy určí něco jiného. Z obsahu stanov
v jejich znění ke dni vydání stavebního povolení se přitom podává, že „správa domu zahrnuje
i činnosti spojené s přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou
nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku
sloužícím všem spoluvlastníkům domu“ (část druhá čl. III odst. 1), že „shromáždění je způsobilé usnášet
se za přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají nadpoloviční většinu hlasů. K přijetí rozhodnutí je zapotřebí
souhlas nadpoloviční většiny hlasů vlastníků jednotek přítomných na shromáždění.“ (čl. IV odst. 2), a že mezi
působnosti shromáždění patří i rozhodování o opravě nebo stavební úpravě společné části
[odst. 8 písm. f) téhož článku]. Podle krajského soudu je tedy zřejmé, že Společenství bylo
v daném případě oprávněno učinit rozhodnutí o změně společných částí domu v podobě
výstavby výtahů a strojoven. Stejný závěr podle soudu vyplývá i z rozhodnutí Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 3. 10. 2012, č. j. 30 A 92/2012 – 60, publ. pod č. 7987/2012 Sb. NSS.
[9] Dále krajský soud odkázal na znění §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona
a konstatoval, že v posuzované věci byly splněny veškeré podmínky pro vydání stavebního
povolení, a proto stavební úřad postupoval správně, pokud stavební povolení vydal. V této
souvislosti uvedl, že „Stavební úřad i žalovaný se ve svých rozhodnutích řádně vypořádali s námitkami žalobce
vznesenými v průběhu stavebního řízení, a to argumentací, která koresponduje s výše uvedenými závěry krajského
soudu, jak plyne ze strany 6 stavebního povolení a ze strany 7 rozhodnutí žalovaného.“ Pokud žalobce
nesouhlasil s rozhodnutím shromáždění, kterým byla výstavba odsouhlasena, měl možnost toto
rozhodnutí napadnout občanskoprávní žalobou, což také učinil, „avšak jeho návrh na rozhodnutí
o důležité záležitosti dle §1209 občanského zákoníku byl krajským soudem dosud nepravomocně zamítnut.“
Co se týče námitky porušení zásady koncentrace, kdy nové stanovy Společenství jakož i schválení
stavby dle nových stanov byly stavebníkem předloženy až po nařízeném ústním jednání, krajský
soud má za to, že tímto postupem nebyl žalobce nijak zkrácen na svých veřejných subjektivních
právech, neboť byl stavebním úřadem dne 9. 11. 2016 vyrozuměn o zařazení uvedených
dokumentů do spisu a byla mu dána možnost se s těmito dokumenty seznámit a vyjádřit
se k nim, čehož žalobce také využil.
II. Kasační stížnost a navazující vyjádření
[10] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti výrokům I. a II. rozsudku krajského soudu
kasační stížnost z důvodu uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). V ní navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
[11] Stěžovatel má za to, že krajský soud nesprávně posoudil právní otázku,
zda je Společenství kompetentním subjektem k podání předmětné žádosti o stavební povolení
a zda byly splněny všechny zákonné podmínky pro jeho vydání. Podle stěžovatele zákonné právo
provést požadovanou změnu stavby nevyplývá ani ze stanov, ani z listiny „Schválení výtahů podle
nových stanov“; jiným způsobem k prokázání tohoto práva nedošlo. Stavebník podle něj nedoložil
požadované náležitosti uvedené ve větě první §110 odst. 1 písm. b) stavebního zákona,
tedy „územní rozhodnutí nebo veřejnoprávní smlouvu územní rozhodnutí nahrazující anebo územní souhlas,
pokud je jejich vydání tímto zákonem vyžadováno a nevydal je stavební úřad příslušný k povolení stavby“. Podle
názoru stěžovatele byl vynechán jeden stupeň ochrany jeho „subjektivních vlastnických a procesních
práv“, neproběhlo územní řízení a bylo mu odepřeno uplatnit připomínky. Stěžovatel má také
za to, že z listiny „Schválení výtahů podle nových stanov“ nejsou jednoznačně identifikovatelné základní
údaje o záměru, jeho rozsahu, účelu a způsobu provádění, a o tom, kdo bude stavbu provádět.
[12] Stěžovatel dále uvedl, že společné části domu jsou podílovým spoluvlastnictvím všech
vlastníků jednotek v poměrech určených stanovami společenství. „Naproti tomu společenství vlastníků
jednotek není vlastníkem žádného z bytů ani spoluvlastníkem určité části společných částí, tím spíše
ani vlastníkem pozemku p. č. X v k. ú. X a případně na ní se nacházejících budov(y).“ Nemůže tak
legitimně vystupovat v pozici stavebníka podle §109 odst. 1 písm. a) stavebního zákona. Listina
„Schválení výtahů podle nových stanov“ je podle stěžovatele v rozporu se stanovami a zákonem
interpretována a použita jako důkaz v řízení, i když byla stěžovatelem v zákonné lhůtě napadena
občanskoprávní žalobou „pro nezákonné přijetí a nejednoznačný smysl“. Stěžovatel má za to, že
v případě osazení výtahů a zřízení strojoven by se měla přijmout změna prohlášení vlastníka
budovy, která bude upravovat nové určení společných částí v domě a společného zřízení. Podle
jeho názoru by se pravděpodobně dalo určit, že výtah je společné zařízení domu společné pouze
pro některé vlastníky jednotek a že na jeho výstavbě se budou podílet jen někteří vlastníci
jednotek v domě. Ze skutkových zjištění vyplývajících ze spisu je dle stěžovatele zcela zřejmé, že
se jedná o stavební úpravy, jimiž se mění vnitřní uspořádání domu. Proto se jedná o případ přijetí
usnesení shromáždění o změně účelu užívání stavby a o změně stavby, k jehož přijetí je zapotřebí
souhlasu všech vlastníků.
[13] Dle přesvědčení stěžovatele bylo Společenství založeno za účelem správy domu
a pozemku, nikoli za účelem nové výstavby či provádění zásadních změn stavby. Nelze tedy
aplikovat stanovami zakotvené způsoby přijímání rozhodnutí shromáždění, k takovýmto
záměrům stanovy vymezují působnost shromáždění, do níž nepatří rozhodování o provádění
změn dokončené stavby. Je tedy třeba, aby takovéto záměry byly řešeny smlouvou o výstavbě
uzavřenou dle §1163 občanského zákoníku. Stěžovatel je dále toho názoru, že správní soud není
legitimován k posuzování a výkladu občanského zákoníku „a z něj vyplývajících předpisů“, nemůže
tak aplikovat občanskoprávní úpravu v záležitostech právních vztahů v rámci společenství
vlastníků jednotek a musí vyčkat na pravomocné rozhodnutí občanskoprávního soudu.
[14] Stěžovatel rovněž namítá, že se krajský soud nesprávně a nedostatečně vypořádal
s otázkou porušení zásady koncentrace řízení. Nesouhlasí se závěrem soudu, že k porušení jeho
práv nedošlo, jelikož je zcela zřejmé, že pokud žalovaný k dané námitce nepřihlížel s odkazem
na uplatnění koncentrační zásady, kterou aplikoval nesprávně, došlo k zásahu do jeho veřejných
subjektivních práv. Takovýto zásah podle jeho názoru nemůže být zhojen pouze tím, že o nových
důkazech byl stavebním úřadem vyrozuměn a byl poučen o možnosti se k nim vyjádřit,
což učinil. Tato skutečnost potvrzuje jeho tvrzení, že Společenství nemělo právo vystupovat
v pozici stavebníka.
[15] Ke kasační stížnosti se vyjádřila osoba zúčastněná na řízení I., která má za to, že stížnost
není opodstatněná. Ve svém vyjádření nejprve zdůraznila, že stěžovatel se zúčastnil shromáždění
Společenství, podepsal listinu schválení nových stanov a mohl se zde vyjádřit. Dále poukázala
na to, že podle §1128 občanského zákoníku patří do působnosti shromáždění vlastníků jednotek
také rozhodování o změně účelu užívání domu nebo bytu a zejména o opravě nebo stavební
úpravě společné části, a také na to, že výstavbou výtahu se nezměnila výměra společných částí
domu, pouze její nepatrná část slouží jinému účelu, přičemž nedošlo ani k zásahu
do bytových jednotek či do práv jejích vlastníků, ani ke změně vzhledu bytového domu. Při citaci
§110 odst. 2 písm. b) stavebního zákona stěžovatel opomíjí poslední část §110 odst. 2 písm. a)
tohoto zákona, jehož podmínka byla splněna a stavební úřad tak rozhodl v souladu se zákonem.
Se stěžovatelem se dále nelze ztotožnit v tom, že by se dalo určit, že výtah je společné zařízení
pouze pro některé vlastníky jednotek. Zařízení výtahů bylo realizováno pro všechny vlastníky,
pouze stěžovatel trvá na tom, že výtah nepotřebuje. Rovněž nelze přisvědčit jeho názoru,
že Společenství bylo založenou toliko za účelem správy domu a pozemku. Stěžovatel podle
ní opomíjí §1189 odst. 1 občanského zákoníku, podle nějž „správa domu zahrnuje i provádění změn
společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakože i se zřízením,
udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu.“
Závěrem svého vyjádření osoba zúčastněná na řízení I. navrhla, aby Nejvyšší správní soud
kasační stížnost zamítl.
[16] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil, pouze odkázal na obsah správních rozhodnutí
a svých předchozích vyjádření.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[17] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podané kasační stížnosti
(§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených (§109 odst. 4 věta
před středníkem s. ř. s.), a dospěl přitom k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[18] Předmětem sporu v projednávané věci je otázka naplnění podmínek §110 stavebního
zákona. Stěžovatel má za to, že Společenství nebylo oprávněno podat žádost o vydání stavebního
povolení pro shora uvedený záměr, protože není kompetentní k rozhodování o jeho uskutečnění.
[19] V souladu s §75 odst. 1 s. ř. s. vychází správní soud při přezkoumání napadeného
správního rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování
správního orgánu. Při posuzování nyní projednávané věci je tak třeba vycházet ze znění
stavebního zákona ke dni vydání rozhodnutí žalovaného, tj. znění účinného do 30. 6. 2017.
[20] V prvé řadě je tak na místě konstatovat, že pokud se stěžovatel dovolává nedoložení
požadovaných náležitostí podle věty první §110 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavebníkem,
kterou mělo být „územní rozhodnutí nebo veřejnoprávní smlouvu územní rozhodnutí nahrazující anebo územní
souhlas, pokud je jejich vydání tímto zákonem vyžadováno a nevydal je stavební úřad příslušný k povolení
stavby“, odkazuje na nesprávné znění stavebního zákona, které vešlo v účinnost až dne 1. 1. 2018,
pročež je jeho námitka irelevantní. V posuzované věci je třeba vycházet ze znění stavebního
zákona uvedeného výše, v němž byly tyto náležitosti stanoveny v §110 odst. 2 písm. a).
[21] Podle tohoto ustanovení je Společenství, jakožto stavebník povinen připojit k žádosti
o stavební povolení „doklady prokazující jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu
nebo opatření anebo právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě, pokud nelze tato práva ověřit
v katastru nemovitostí dálkovým přístupem, a je-li stavebníkem společenství vlastníků jednotek, také smlouvu
o výstavbě nebo rozhodnutí shromáždění vlastníků jednotek přijaté podle zvláštního právního předpisu“.
Ve smyslu citovaného ustanovení byly Společenstvím v rámci správního řízení předloženy
stanovy, které měly prokazovat právo provést stavbu, a dále listina „Schválení výtahů podle nových
stanov“, která je rozhodnutím shromáždění vlastníků jednotek přijatým podle zvláštního právního
předpisu. Stěžovatel v kasační stížnosti proti těmto listinám v prvé řadě namítá, že z nich
zákonné právo provést požadovanou změnu stavby nevyplývá, přičemž k prokázání tohoto práva
jiným způsobem nedošlo. S touto námitkou se Nejvyšší správní soud neztotožnil.
[22] Jak správně popsal již krajský soud, z obsahu stanov předložených Společenstvím v rámci
stavebního řízení se podává, že správa domu zahrnuje i činnosti spojené s přípravou
a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou, stavební úpravou nebo
změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo
na pozemku sloužícím všem spoluvlastníkům domu (viz část druhá čl. III odst. 1). Je tedy patrné,
že Společenství bylo v tomto případě oprávněno učinit rozhodnutí o provedené změně
společných částí domu v podobě výstavby výtahů a strojoven, a že není důvodná námitka
stěžovatele, podle které bylo nutné přijmout změnu prohlášení vlastníka budovy upravující nové
určení společných částí v domě a společného zřízení.
[23] Z čl. VI. odst. 1 stavebníkem předložených stanov pak vyplývá, že nejvyšším orgánem
Společenství je shromáždění, které tvoří všichni vlastníci jednotek. Podle odst. 2 téhož článku
je shromáždění způsobilé usnášet se za přítomnosti vlastníků jednotek, kteří mají nadpoloviční
většinu hlasů. K přijetí rozhodnutí je zapotřebí souhlas nadpoloviční většiny hlasů vlastníků
jednotek přítomných na shromáždění. V odst. 8 téhož článku je pak uveden výčet působnosti
shromáždění, kam pod písm. f) patří mimo jiné rozhodování o opravě nebo stavební úpravě
společné části. Toto oprávnění koresponduje s úpravou obsaženou v §1208 občanského
zákoníku, který pod písm. f) bodem 7 uvádí, že shromáždění je oprávněno rozhodovat o opravě
nebo stavební úpravě společné části, převyšují-li náklady částku stanovenou prováděcím právním
předpisem; to neplatí, pokud stanovy určí něco jiného. Jak bylo již popsáno, k řádnému přijetí
rozhodnutí o schválení výstavby výtahů a místností strojoven shromážděním v souladu s pravidly
obsaženými v citovaných článcích stanov došlo dne 26. 10. 2017. Obsah těchto článků
rovněž vyvrací názor stěžovatele, že v daném případě se jedná o usnesení shromáždění,
k jehož přijetí je zapotřebí souhlasu všech vlastníků.
[24] Je také třeba dodat, že z čl. III odst. 1 citovaných stanov se v doslovné shodě se zněním
§1189 odst. 1 občanského zákoníku podává, že „správa domu a pozemku zahrnuje vše, co nenáleží
vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek jako
funkční celek a zachování nebo zlepšení společných částí. Správa domu a pozemku zahrnuje i činnosti spojené
s údržbou a opravou společných částí, přípravou a prováděním změn společných částí domu nástavbou, přístavbou,
stavební úpravou nebo změnou v užívání, jakož i se zřízením, udržováním nebo zlepšením zařízení v domě nebo
na pozemku sloužících všem spoluvlastníkům domu.“ Stěžovatel se proto mýlí, pokud tvrdí, že Společenství
nebylo založeno za účelem nové výstavby či provádění zásadních změn stavby, a že rozhodování o takových
záměrech nepatří do působnosti shromáždění, pročež je třeba je řešit smlouvou o výstavbě
uzavřenou dle §1163 občanského zákoníku. Jak je patrné z citovaných článků stanov
Společenství, respektive ustanovení občanského zákoníku, tyto činnosti jsou součástí správy
domu a pozemku, za jejímž účelem bylo Společenství založeno.
[25] Co se týče konkrétní námitky stěžovatele, že z listiny „Schválení výtahů podle nových stanov“
nejsou jednoznačně identifikovatelné základní údaje o záměru, jeho rozsahu, účelu a způsobu
provádění, a o tom, kdo bude stavbu provádět, ta byla nově uplatněna až v rámci kasační
stížnosti. V souladu s §104 odst. 4 s. ř. s. a §109 odst. 5 s. ř. s. k ní proto Nejvyšší správní soud
nemohl přihlédnout.
[26] Nejvyšší správní soud je tedy ve shodě se správními orgány a krajským soudem toho
názoru, že uvedenými listinami bylo prokázáno právo Společenství provést požadovanou změnu
stavby, respektive naplnění podmínek §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona. Neztotožňuje
se pak s názorem stěžovatele, že jsou tyto listiny ve vzájemném rozporu, neboť z výše popsaných
skutečností je patrné, že tomu tak není.
[27] Pro souzenou věc přitom není podstatná skutečnost, zda jsou společné části domu
podílovým spoluvlastnictvím všech vlastníků jednotek, nebo vlastnictvím Společenství.
Posouzení soukromoprávní roviny vlastnických vztahů správními orgány totiž probíhá pouze
do té míry, že správní orgány ověří doložení dokladu o právu k žádosti o stavební povolení
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2013, č. j. 5 Ans 4/2012 - 20).
Stavební úřad přitom požadavkům formulovaným stavebním zákonem a judikaturou dostál,
neboť Společenství řádně doložilo své právo vystupovat ve stavebním řízení v pozici stavebníka
ve smyslu §109 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, když doložilo své právo k provedení
požadované stavby. Ze stejných důvodů není relevantní ani argumentace stěžovatele, podle
které nebylo možné užít listinu „Schválení výtahů podle nových stanov“ jako důkaz ve stavebním řízení
z toho důvodu, že byla napadena občanskoprávní žalobou.
[28] K námitce stěžovatele, že správní soud není legitimován k posuzování a výkladu
občanského zákoníku „a z něj vyplývajících předpisů“, pak Nejvyšší správní soud pouze ve stručnosti
uvádí, že fakt, že správní soudy poskytují ochranu veřejným subjektivním právům osob,
neznamená, že by nebyly oprávněny k posuzování a aplikaci soukromoprávních předpisů.
Skutečnost, že přezkum rozhodnutí správních orgánů v soukromoprávních věcech je svěřen
soudům rozhodujícím v občanském soudním řízení, je pak v nyní projednávané věci reflektována,
neboť předmětem souzené věci je výlučně přezkoumání rozhodnutí o udělení stavebního
povolení a jemu předcházejícího správního řízení. Ostatně stěžovatel napadl rozhodnutí
shromáždění, kterým byla výstavba výtahů a obslužných místností odsouhlasena, občanskoprávní
žalobou ve smyslu §1209 občanského zákoníku, čímž byla tato odlišnost reflektována i z jeho
strany.
[29] Stěžovatel taktéž namítal, že se krajský soud nesprávně vypořádal s otázkou porušení
zásady koncentrace řízení. Ani s touto námitkou se však Nejvyšší správní soud neztotožnil.
[30] Podstatou dané námitky je skutečnost, že nové stanovy Společenství a rozhodnutí
o schválení stavby výtahů byly stavebnímu úřadu předloženy až po ústním jednání. Tím měla být
porušena koncentrační zásada zakotvená v §112 odst. 1 stavebního zákona, podle které dotčené
orgány a účastníci řízení mohou uplatnit závazná stanoviska a námitky, popřípadě důkazy
nejpozději při ústním jednání, jinak k nim nebude přihlédnuto.
[31] Smyslem nastavení pravidel pro koncentraci řízení obecně je snaha urychlit a zefektivnit
řízení. Koncentrace řízení ovšem nesmí mít za následek zkrácení účastníků na jejich procesních
právech. Bez ohledu na koncentraci řízení je stavební úřad povinen ctít také zásadu materiální
pravdy vyjádřenou v §3 správního řádu a též je povinen zjistit, a to i v řízení o žádosti, všechny
okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu (§50 odst. 3 správního řádu). Tyto povinnosti
stavebního úřadu mají přednost před případnými důsledky vyplývajícími z opožděného návrhu
účastníka učiněného po uplynutí lhůty dle §36 odst. 1 správního řádu (srov. rozsudek Krajského
soudu v Praze ze dne 18. 4. 2019, č. j. 48 A 118/2016 – 200, publ. pod č. 3902/2019 Sb. NSS).
K důkaznímu prostředku, který svým obsahem spadá pod §50 odst. 3 správního řádu nebo který
se dotýká aspektů, jež je stavební úřad povinen posuzovat z úřední povinnosti, musí stavební
úřad přihlédnout i tehdy, byl-li účastníkem předložen opožděně (k tomu přiměřeně
srov. VEDRAL, J. Správní řád. Komentář. 2012, Praha: BOVA POLYGON, s. 397–400).
[32] V posuzované věci stavební úřad nejprve v oznámení o zahájení stavebního řízení
účastníky řízení vyzval k účasti na jednání, přičemž je současně poučil o tom, že nejpozději
při tomto jednání lze předkládat nové námitky a důkazy. Poté, co stavebník po konání tohoto
ústního jednání doplnil podklady pro vydání rozhodnutí, stanovil stavební úřad účastníkům
novou desetidenní lhůtu k seznámení se s těmito podklady. K těmto podkladům se stěžovatel
následně vyjádřil, přičemž obsah tohoto vyjádření byl zohledněn v rozhodnutí stavebního úřadu.
[33] Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 22. 3. 2007,
č. j. 8 As 19/2005 – 122) je nutno před konáním ústního jednání zajistit kompletní podkladovou
dokumentaci, na základě které mohou účastníci uplatnit své námitky. Jestliže je při ústním jednání
uplatněna námitka, na kterou stavebník reaguje změnou podkladové dokumentace,
pak je povinností stavebního úřadu dát dle povahy změny nejméně účastníkům, jichž se tato
dodatečná úprava povolované stavby týká, možnost na takovou změnu opět reagovat a vyjádřit
k ní své stanovisko. „Účastníci se před ústním jednáním seznamují s projektovou dokumentací a navrhovanou
podobou stavby v určité podobě, zákon jim dává právo uplatnit proti ní své námitky. Pokud se tato podoba změní,
pak je z logiky věci nutno jim toto právo zachovat, tj. dát jim možnost se seznámit se změněnou podobou stavby
a uplatnit i proti ní své námitky. Jiný výklad by byl popřením smyslu konání ústního jednání, neboť účastníci
řízení by dostali možnost vyjádřit se k určité po době povolované stavby, přičemž toto právo by bylo považováno
za vyčerpané bez ohledu na to, že by se projektová dokumentace, způsob provádění a užívání stavby následně
změnily.“
[34] V projednávané věci je skutkový stav mírně odlišný od výše citovaného rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu, a to tím, že ke změně dokumentace došlo nikoli v reakci na námitky
uplatněné na ústním jednání. Nejvyšší správní soud je však toho názoru, že tam uvedené závěry
lze při zohlednění výše uvedených zásad správního řízení přiměřeně aplikovat i na nyní
posuzovanou věc. Dospěl tedy k závěru, že i přestože byly podklady rozhodnutí ze strany
stavebníka doplněny až po konání ústního jednání, nedošlo k porušení práv stěžovatele,
neboť tomu byla následně stanovena nová lhůta k seznámení se s těmito podklady a k vyjádření
se k nim, přičemž on tak také učinil, a všechny tyto skutečnosti byly zohledněny i v rozhodnutí
stavebního úřadu. Současně tento postup byl v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti
řízení podle §6 odst. 1 a 2 správního řádu a zásadou možnosti účastníků vyjádřit se ve smyslu
§36 odst. 2 a 3 správního řádu.
[35] Kasační námitky stěžovatele tak ve svém souhrnu nejsou důvodné.
IV. Závěr a náklady řízení
[36] Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že napadený rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích je zákonný. Kasační stížnost proto podle §110 odst. 1, in fine, s. ř. s. jako
nedůvodnou zamítl.
[37] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti. Žalovaný náhradu nákladů výslovně neuplatnil a Nejvyšší správní soud
ani ze spisu neshledal, že by mu vznikly náklady překračující rámec běžné administrativní
činnosti. Soud proto nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Osoby zúčastněné
na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení, neboť jim soudem nebyla uložena žádná
povinnost, v souvislosti s níž by jim náklady vznikly (§60 odst. 5 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 11. ledna 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu