ECLI:CZ:NSS:2021:3.AS.81.2020:43
sp. zn. 3 As 81/2020 - 43
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. K., zastoupený
JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem Krameriova 139, Klatovy, proti žalovanému:
Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 1760/18, Plzeň, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: CETIN a. s., se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 2. 2020,
č. j. 57 A 114/2019 – 62,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 28. 5. 2019, č. j. PK-RR/1650/19, zamítl odvolání žalobce
a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Kdyně (dále jen „stavební úřad“) ze dne 14. 2. 2019,
č. j. V/168/2019, kterým byla podle §94p odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování
a stavebním řádu, ve společném územním a stavebním řízení povolena stavba „novostavba garáže
se součástmi a příslušenstvím“, na pozemku parc. č. st. A a parc. č. B a parc. č. C v k. ú. X, na základě
žádosti JUDr. V. F. a JUDr. L. F. (dále jen „stavebníci“).
[2] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále jen
„krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 20. 2. 2020, č. j. 57 A 114/2019 – 62, zamítl jako
nedůvodnou.
[3] Pro účely řízení o kasační stížnosti jsou relevantní následující části odůvodnění uvedeného
rozsudku. Krajský soud shledal nedůvodným tvrzení žalobce, že žalovaný nesprávně vypořádal
jeho odvolací námitku, že z jednání ze dne 21. 1. 2019, kdy se žalobce a jeho zástupkyně dostavili
na stavební úřad k nahlížení do spisu, nebyl pořízen zápis při jednání za přítomnosti
zúčastněných, ale byl vyhotoven až dodatečně stavebním úřadem. Krajský soud k tomu uvedl,
že žalobce v odvolání toliko tvrdil, že pracovníky stavebního úřadu nebyl vytvořen zápis
z jednání ze dne 21. 1. 2019. Tuto námitku žalovaný dle krajského soudu vypořádal, neboť
poukázal na to, že z uvedeného jednání pořídil stavební úřad záznam do spisu.
[4] Dále krajský soud uvedl, že dne 21. 1. 2019 neproběhlo ústní jednání, ani nebylo
prováděno dokazování, nicméně dovodil, že z jednání, které „vyústilo“ v nahlédnutí žalobce
do spisu, měl být pořízen protokol podle §18 odst. 1 správního řádu, neboť šlo o jiný úkon
související s řízením v dané věci, při němž dochází ke styku s účastníky řízení. Absence protokolu však
nepředstavuje vadu řízení, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného, protože
správní orgány svá rozhodnutí neopíraly o skutečnosti týkající se jednání ze dne 21. 1. 2019.
[5] Žalobce dále v žalobě namítal, že žalovaný ve svém rozhodnutí nevypořádal důvod
podjatosti úřední osoby, která jednala za stavební úřad. Důvod její podjatosti spatřoval žalobce
v tom, že vedoucí stavebního odboru se o věci radil se žalovaným. Krajský soud k tomu uvedl,
že žalovaný korespondující odvolací námitku vypořádal s tím, že v postupu vedoucího stavebního
úřadu neshledal pochybení, o nepodjatosti bylo ve správním řízení pravomocně rozhodnuto
a žalobcův nesouhlas s meritorním rozhodnutím není důvodem pro vznik podjatosti. Tyto závěry
žalovaného výslovně aproboval i krajský soud.
[6] Proti rozsudku krajského soudu brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností
z důvodů, které lze podřadit pod §103 odst. 1 písm. a) a d) soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“).
[7] Stěžovatel nejprve rekapituluje průběh správního řízení a obsah napadeného rozsudku.
Poté uvádí, že v napadeném rozsudku je zmíněna osoba zúčastněná na řízení, „která ovšem není
a ani nebyla v tomto sporu žádnou zúčastněnou osobou“.
[8] Dále namítá, že se krajský soud „vůbec nevyjádřil k námitkám, respektive k tomu, co uvedl
stěžovatel ve svém přípise ze dne 21. 1. 2019“. Krajský soud dále „nevzal vůbec do úvahy“, že z „jednání“
ze dne 21. 1. 2019 nepořídil stavební úřad žádný zápis, avšak „krajský soud toto nepovažuje
za závadu“. Podle stěžovatele se o „závadu“ jedná, protože chtěl, aby před ním vedoucí stavebního
úřadu volal paní I. H. a zeptal se jí na to, proč není možné stěžovateli předložit spis zmíněného
dne. Napadený rozsudek není možné odůvodňovat tím, jak věc hodnotil stavební úřad, ani tím,
že žalovaný „považuje skutečnost, že nebylo [stěžovateli] vůbec ukázáno žádné řešení drenáže za správné a
ukázané“.
[9] Podle stěžovatele měl krajský soud také „vzít do úvahy“ fotografie výkopových prací
(provedených stavebníky). Pokud by tak učinil, jistě by dospěl k závěru, že stavební úřad úzce
spolupracuje se stavebníky a naopak se „nedávají žádné šance“ stěžovateli.
[10] Závěrem kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že jednání správních orgánů „představuje
pro stěžovatele škodu na jeho majetku“.
[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že se ztotožňuje s napadeným
rozsudkem a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
[12] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[13] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu
s §105 odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátkou. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost
kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů.
[14] Kasační stížnost není důvodná.
[15] Nejvyšší správní soud předesílá, že z §109 odst. 4, věta před středníkem s. ř. s.,
a ze setrvalé judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 26. 1. 2015,
č. j. 8 As 109/2014 – 70; všechna citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), vyplývá, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah
a kvalita kasační stížnosti proto do značné míry předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti,
ale logicky i obsah rozsudku soudu. Je proto odpovědností stěžovatele, aby v kasační stížnosti
specifikoval skutkové a právní důvody, pro které napadá rozhodnutí krajského soudu. Jinak
řečeno, pokud stěžovatel formuloval kasační námitku velmi obecně, obdrží na ni od soudu pouze
stručnou odpověď. V projednávané věci je kasační stížnost na samé hranici srozumitelnosti.
Argumentace v ní obsažená je zkratkovitá a nejasná. Věty na sebe nenavazují a i jazykové
vyjádření užité v kasační stížnosti je nevhodné, kostrbaté anebo přímo nepochopitelné.
[16] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou, v níž stěžovatel brojí proti tomu,
že v záhlaví napadeného rozsudku byla uvedena osoba zúčastněná na řízení. Nutno k tomu
dodat, že stěžovatel se omezuje výhradně na toto lapidární konstatování. Nijak neupřesňuje,
v čem by snad mohla účast této osoby na řízení před krajským soudem založit vadu řízení, která
by měla mít vliv na zákonnost napadeného rozsudku.
[17] Nejvyšší správní soud k tomu proto ve stručnosti uvádí, že daná osoba byla účastníkem
stavebního řízení a k výzvě krajského soudu podle §34 odst. 2 s. ř. s. se vyjádřila tak, že hodlá
uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení (její vyjádření je založeno na č. l. 48 spisu krajského
soudu). K věci samé se však nevyjádřila. Pro její postavení osoby zúčastněné na řízení ji krajský
soud správně uvedl v záhlaví napadeného rozsudku. Tato kasační námitka tedy není důvodná.
[18] Stěžovatel dále namítá, že se krajský soud „vůbec nevyjádřil k námitkám, respektive k tomu,
co uvedl stěžovatel ve svém přípise ze dne 21. 1. 2019“ a že „ nevzal vůbec do úvahy“, že z „jednání“ ze dne
21. 1. 2019 nepořídil stavební úřad žádný zápis. Současně ale stěžovatel též uvedl, že „krajský soud
toto [údajné nepořízení zápisu – pozn. NSS] nepovažuje za závadu“, což nasvědčuje tomu,
že si stěžovatel uvědomuje, že krajský soud se otázkou „zápisu z jednání“ (respektive protokolu)
ze dne 21. 1. 2019 zabýval.
[19] Nejvyšší správní soud má za to, že výše uvedeným stěžovatel de facto namítá
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů, dovolává se tedy kasačního
důvodu dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Pokud by byl napadený rozsudek nepřezkoumatelný,
musel by jej Nejvyšší správní soud zrušit, a to i bez námitky stěžovatele. Kasační soud však
rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným neshledal, tato námitka tak není důvodná
z důvodů předestřených níže.
[20] Stěžovatel v kasační stížnosti k této otázce obecně uvádí tvrzení, že se krajský soud
nezabýval (a) námitkami učiněnými v přípise stěžovatele ze dne 21. 1. 2019 a (b) žalobní
námitkou, že z „jednání“ ze dne 21. 1. 2019 nepořídil stavební úřad „žádný zápis“.
[21] Co se týče prvního tvrzení, stěžovatel zřejmě odkazuje na svůj přípis stavebnímu úřadu
z uvedeného data, v němž uvádí různé věcné námitky proti stavbě. V žalobě však na tento přípis
neodkázal. Krajský soud není povinen reagovat na obsah každé listiny, kterou stěžovatel k žalobě
přiložil, nota bene v případě, že na ni stěžovatel v žalobě neodkazoval, ani z ní necitoval.
[22] Co se týče druhého tvrzení, krajský soud se korespondující žalobní námitkou obsáhle
zabýval v odstavcích 39 až 44 napadeného rozsudku (viz též k tomu rekapitulaci příslušné části
odůvodnění napadeného rozsudku v odstavcích [3] a [4] výše). Toto tvrzení tedy není pravdivé.
[23] Závěrem k této otázce Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud v rozsudku
odpovídajícím způsobem shrnul průběh správního řízení a obsah žalobou napadeného
rozhodnutí, dále podrobně rekapituloval znění žaloby a na žalobní body řádně odpověděl.
Rozsudek krajského soudu tedy není nepřezkoumatelný.
[24] Pokud stěžovatel spatřuje „závadu“ v části argumentace krajského soudu, která se týká
pořízení zápisu (respektive protokolu) z „jednání“ stěžovatele na stavebním úřadu ze dne
21. 1. 2019, touto námitkou stěžovatel de facto brojí proti právnímu posouzení své žalobní
námitky, v níž namítal vadu řízení před správními orgány, která měla spočívat v tom, že stavební
úřad nepořídil „zápis“ z uvedeného „jednání“.
[25] Jak je uvedeno výše (viz odstavec [4] tohoto rozsudku), dne 21. 1. 2019 jednání před
stavebním úřadem neproběhlo, stěžovatel byl toliko nahlížet do správního spisu. Krajský soud
k tomu uvedl, že se stěžovatel se svou zástupkyní dostavil ke stavebnímu úřadu a „jednal s úřední
osobou ve věci, což vyústilo v nahlédnutí do spisu“. Z toho krajský soud dovodil, že nepochybně došlo
ke styku úřední osoby s účastníkem řízení ve smyslu §18 odst. 1 správního řádu; proto také
přisvědčil stěžovateli, že o takovém úkonu měl stavební úřad pořídit protokol. Jelikož však proti
obsahu „záznamu o jednání“ stěžovatel nic nenamítal, dle krajského soudu se nejedná o procesní
vadu, která by způsobovala nezákonnost správních rozhodnutí.
[26] Shora uvedený závěr krajského soudu je třeba částečně korigovat. V prvé řadě z obsahu
správního spisu nelze dovodit, že mezi úřední osobou a stěžovatelem proběhlo „jednání“, které
vyústilo v nahlédnutí do spisu. Ze správního spisu je toliko patrné, že nahlížení do spisu proběhlo
v reakci na sdělení o možnosti seznámit se s podklady pro rozhodnutí stavebního úřadu ze dne
15. 1. 2019 (viz č. l. 14 správního spisu). Z úředního záznamu ze dne 21. 1. 2019 na č. l. 16
správního spisu se dále podává, že se stěžovatel se svou zástupkyní dostavil ke stavebnímu úřadu,
nahlédl do správního spisu a vyhotovil si z něj kopie několika listin; žádné procesní návrhy
neučinil, toliko pracovnici stavebního úřadu sdělil, že jí zašle písemné vyjádření. Je tedy zřejmé,
že se jednalo o úkon stěžovatele v řízení, který neměl zásadní význam (zejména je důležité,
že se stěžovatel při tomto úkonu k věci nevyjadřoval, nenavrhoval provedení dalších důkazů,
apod.), a proto bylo dostatečné, pokud byl o nahlížení do spisu sepsán toliko „úřední záznam“
(proti jeho obsahu navíc stěžovatel v průběhu správního řízení nic nenamítal). Kasační soud
podotýká, že protokol je třeba sepisovat jen o významných procesních úkonech ve správním
řízení (zejména o provedených důkazech, ústním jednání atd.). Tomu ostatně napovídá
i demonstrativní výčet konkrétních úkonů v §18 odst. 1 správního řádu, u nichž protokol
pořízen být musí (tj. protokol musí být pořízen o ústním jednání (§49) a o ústním podání, výslechu
svědka, výslechu znalce, provedení důkazu listinou a ohledání, pokud jsou prováděny mimo ústní jednání).
Nahlížení do spisu (viz §38 správního řádu) v tomto výčtu uvedeno není.
[27] Citované ustanovení správního řádu dále obsahuje „zbytkovou“ položku, tedy
že protokol musí být pořízen i o jiných úkonech souvisejících s řízením v dané věci, při nichž dochází
ke styku s účastníky řízení. Účelem takového ustanovení je, aby zde existoval formální záznam
o významném úkonu s náležitostmi stanovenými zákonem (§18 odst. 2 a 3 správního řádu);
takovým procesním úkonem však bez dalšího není nahlížení do spisu účastníkem řízení. Jinak
řečeno, neurčitý právní pojem jiný úkon nelze vykládat mechanicky tak, že jakákoli - byť zcela
triviální - interakce mezi správním orgánem a účastníkem řízení musí být zaznamenána v této
„privilegované“ formě. Jiným úkonem bude totiž jen takový úkon, který má či alespoň může mít
dopad na subjektivní (procesní) práva účastníků řízení, a proto je pro zákonnost správního
řízení zásadní (například pokud dochází k zajištění důkazu či vyklizení nemovitosti;
srov. VEDRAL, J. Správní řád. Komentář. BOVA POLYGON, 2012, s. 223). Takovým úkonem
zpravidla nebude nahlížení do spisu. O nahlížení do spisu bude naopak třeba vyhotovit protokol
tehdy, pokud by se chtěl účastník řízení na místě vyjádřit k věci; v takovém případě by bylo pouhé
sepsání úředního záznamu nedostatečné.
[28] Podle stěžovatele měl krajský soud také „vzít do úvahy“ fotografie výkopových prací
(provedených stavebníky). Nejvyšší správní soud z textu žaloby ověřil, že stěžovatel
v ní nepojednával o výkopových pracích, ani se nedovolával nějakých fotografií, které by s nimi
měly souviset. Tato námitka také není důvodná.
[29] Ve zbylé části kasační stížnosti stěžovatel brojí proti rozhodnutí žalovaného a předkládá
tvrzení, která nemohou být relevantní kasační argumentací. Takové je například i obecné tvrzení,
že jednání správních orgánů „představuje pro stěžovatele škodu na jeho majetku“. Tato část argumentace
je v souladu s §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, protože neobsahuje žádnou reakci na závěry
krajského soudu, ale vymezuje se pouze proti postupu správních orgánů. Z tohoto důvodu
se jí Nejvyšší správní soud dále nezabýval.
[30] Vzhledem k tomu, že Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nedůvodnou, zamítl
ji za podmínek vyplývajících z §110 odst. 1 in fine s. ř. s. (výrok I. tohoto rozsudku).
[31] O náhradě nákladů tohoto řízení bylo rozhodnuto ve smyslu §60 odst. 1, věta
první s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Vzhledem k tomu, že stěžovatel byl v řízení o kasační
stížnosti procesně neúspěšný, právo na náhradu nákladů řízení mu nenáleží. Pokud jde
o procesně úspěšného účastníka - žalovaného - nebylo v jeho případě prokázáno, že by mu
v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady převyšující rámec úřední činnosti vznikly. Nejvyšší
správní soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladu řízení nepřiznává
(výrok II. tohoto rozsudku).
[32] Osoba zúčastněná na řízení má podle §60 odst. 5 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. právo
na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností, které jí soud
uložil. Nejvyšší správní soud jí žádnou povinnost neuložil a neshledal ani žádný důvod hodný
zvláštního zřetele, pro nějž by jí právo na náhradu nákladů řízení mělo být přiznáno (výrok
III. tohoto rozsudku).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u přípustné opravné prostředky
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 9. prosince 2021
JUDr. Tomáš Rychlý
předseda senátu