ECLI:CZ:NSS:2021:4.AS.386.2020:21
sp. zn. 4 As 386/2020 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
Mgr. Petry Weissové a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobců: a) D. V., b) J. B. a c) D.
B., všichni zastoupeni Mgr. Liborem Valentou, advokátem, se sídlem Křížová 18, Brno, proti
žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 30. 9. 2020, č. j. KUZL 67319/2020, sp. zn. KUSP 43591/2020 DOP, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2020,
č. j. 62 A 178/2020 - 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalobce brojil žalobou u Krajského soudu v Brně (dále též jen „krajský
soud“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 9. 2020, č. j. KUZL 67319/2020,
sp. zn. KUSP 43591/2020 DOP, jímž bylo jako nepřípustné zamítnuto odvolání žalobců
proti rozhodnutí Městského úřadu Vsetín, odboru územního plánování, stavebního řádu
a dopravy, ze dne 28. 8. 2018, č. j. MUVS-S 17876/2018/OÚPSŘD-280/13/Suš-11 (dále
jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“).
[2] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“), rozhodl
o postoupení věci Krajskému soudu v Ostravě jako soudu místně příslušenému. S odkazem
na §7 odst. 2 s. ř. s. dovodil, že předmětem přezkumu v odvolacím řízení ze strany žalovaného
bylo rozhodnutí vydané Městským úřadem Vsetín, který má sídlo v obvodu Krajského soudu
v Ostravě. Podle §7 odst. 6 s. ř. s. tudíž Krajský soud v Brně postoupil věc k projednání
a rozhodnutí právě Krajskému soudu v Ostravě.
II.
[3] Proti napadenému usnesení se žalobci (dále jen „stěžovatelé“) brání kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a navrhují jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[4] Stěžovatelé v kasační stížnosti namítají, že žalobu směřovali proti rozhodnutí
odvolacího správního orgánu, tedy žalovaného, ze dne 30. 9. 2020, č. j. KUZL 67319/2020,
sp. zn. KUSP 43591/2020 DOP, kterým bylo jako nepřípustné zamítnuto jejich odvolání
proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Mají za to, že právě žalovaný zasáhl do jejich
práv tím, že nezákonně rozhodl o tom, že stěžovatelé nejsou účastníky správního řízení, v němž
bylo vydáno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. Byl to právě žalovaný, který měl
procesně právo o účastenství stěžovatelů rozhodnout. Stěžovatelé tudíž mají za to, že krajský
soud nesprávně vyslovil svoji místní nepříslušnost a postoupil věc jinému soudu.
III.
[5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
IV.
[6] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Jak již uvedeno, stěžovatelé uplatňují kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Mají za to, že Krajský soud v Brně je soudem místně příslušným k projednání a rozhodnutí jejich
věci, jelikož předmětem přezkumu je podle žaloby rozhodnutí žalovaného.
[9] Podle §7 odst. 2 věty první s. ř. s., nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, je k řízení místně
příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni
nebo jinak zasáhl do práv toho, kdo se u soudu domáhá ochrany. Má-li tento správní orgán sídlo mimo obvod
své působnosti, platí, že má sídlo v obvodu své působnosti.
[10] Podle §7 odst. 6 s. ř. s., není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný,
postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí
o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy
vázány.
[11] Podle §69 s. ř. s., žalovaným je správní orgán, který rozhodl v posledním stupni, nebo správní orgán,
na který jeho působnost přešla.
[12] Z citované právní úpravy vyplývá, že ve správním soudnictví je zásadně k řízení místně
příslušný ten krajský soud, v jehož obvodu se nachází sídlo správního orgánu prvního stupně.
Uvedené pravidlo, které se uplatní, pokud soudní řád správní nebo jiný zvláštní zákon nestanoví
jinak (avšak o takový případ se zde nejedná), nikterak nesouvisí s tím, kdo je v řízení účastníkem
řízení na straně žalovaného, jak se zřejmě stěžovatelé mylně domnívají.
[13] Jinými slovy, přestože žaloba v dané věci směřuje proti rozhodnutí žalovaného, jehož
sídlo je ve Zlíně, místně příslušným k projednání a rozhodnutí věci je krajský soud určený
v souladu s pravidlem vyplývajícím z výše citovaného §7 odst. 2 s. ř. s., tedy krajský soud, v jehož
obvodu je sídlo správního orgánu prvního stupně. Tímto správním orgánem je zde Městský úřad
Vsetín, proti jehož rozhodnutí stěžovatelé brojili odvoláním, o němž následně rozhodl žalovaný
žalobou napadeným rozhodnutím. Sídlem správního orgánu prvního stupně je Vsetín.
[14] Podle přílohy č. 3, bodu 71. zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících
a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), území
města Vsetín patří do obvodu Okresního soudu ve Vsetíně. Podle přílohy č. 2, bodu 8. téhož
zákona patří obvod daného okresního soudu do obvodu Krajského soudu v Ostravě.
[15] S ohledem na uvedené tudíž krajský soud správně dovodil, že v daném případě je soudem
místně příslušným k projednání žaloby stěžovatelů podané ve správním soudnictví v souladu s §7
odst. 2 s. ř. s. Krajský soud v Ostravě. Krajský soud v Brně tudíž nepochybil, postoupil-li
v souladu s §7 odst. 6 s. ř. s. věc k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě
jako soudu věcně a místně příslušnému.
[16] Nejvyšší správní soud shrnuje, že krajský soud se nezákonnosti nedopustil a otázku místní
příslušnosti posoudil správně. Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není naplněn.
V.
[17] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedeného nepovažuje kasační stížnost
za důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s §120 téhož zákona. Stěžovatelé, kteří neměli v řízení úspěch, nemají právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému, který byl v řízení účastníkem úspěšným, žádné náklady nad rámec jeho běžné
úřední činnosti nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný z účastníků
nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. října 2021
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu