ECLI:CZ:NSS:2021:5.AS.400.2020:38
sp. zn. 5 As 400/2020 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Jablonecká
energetická a. s., se sídlem U Rybníka 2402/5, Jablonec nad Nisou, zast. Mgr. Lukášem
Votrubou, advokátem se sídlem Moskevská 637/6, Liberec, proti žalovanému: Energetický
regulační úřad, se sídlem Masarykovo nám. 5, Jihlava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2020, č. j. 30 A 182/2018 - 68, o návrhu
žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
její žaloba proti rozhodnutí Rady žalovaného ze dne 6. 11. 2018, č. j. 10530-36/2013-ERU.
Tímto rozhodnutím Rada žalovaného:
1. zamítla rozklad stěžovatelky proti výrokům II. a IV. rozhodnutí žalovaného ze dne
7. 7. 2015, č. j. 10530-27/2013-ERU (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a v této části
prvostupňové rozhodnutí potvrdila;
2. zrušila prvostupňové rozhodnutí ve výroku I. v části položky nazvané „Náklady na právní
služby“ a v této části řízení zastavila; ve zbylé části výroku I. rozklad zamítla;
3. a změnila prvostupňové rozhodnutí v části výroku III. tak, že slova „ve výši 418 868 Kč“
nahradila slovy „361 888 Kč“.
[2] Prvostupňovým rozhodnutím byla stěžovatelka uznána vinnou ze spáchání správního
deliktu podle §16 odst. 1 písm. d) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o cenách“) – výrok I. prvostupňového rozhodnutí, za který jí byla
uložena pokuta ve výši 418 868 Kč (výrok III. prvostupňového rozhodnutí) a opatření k nápravě
zjištěného protiprávního stavu: vystavit odběratelům tepelné energie opravné vyúčtování
výsledné ceny tepelné energie za rok 2011 tak, aby nezahrnovala neoprávněné náklady (výrok II.
prvostupňového rozhodnutí). Výrokem IV. byla stěžovatelce uložena povinnost uhradit náklady
řízení ve výši 1 000 Kč.
[3] Zjednodušeně řečeno: stěžovatelka si v rozporu se zákonem účtovala ve vyúčtování
výsledné ceny tepelné energie za rok 2011 neoprávněné náklady (zejm. na reklamu, marketing
a propagaci), za což jí byla v důsledku žalobou napadeného rozhodnutí uložena pokuta v konečné
výši 361 888 Kč, opatření k nápravě, spočívající v povinnosti provést opravné vyúčtování
jednotlivým odběratelům tepelné energie, a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
[4] Společně s kasační stížností podala stěžovatelka návrh na přiznání odkladného účinku
podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“).
[5] Tento návrh odůvodnila odkazem na uložené opatření k nápravě. Zdůraznila, že pokutu,
která jí byla za spáchaný správní delikt uložena, jakož i paušální částku 1 000 Kč jako náhradu
nákladů řízení již zaplatila. Avšak s opravným vyúčtováním výsledné ceny tepelné energie
za rok 2011 se pojí nemalé náklady, které však postihují také třetí subjekty. Podle napadeného
rozhodnutí je totiž stěžovatelka povinna odběratelům tepelné energie vrátit na základě opravného
vyúčtování neoprávněně naúčtované částky, přičemž hodnota těchto částek pro jednotlivá
odběrná místa se pohybuje od 9,02 Kč do 480,61 Kč bez DPH u odběratelů skupiny B2A,
resp. od 13,26 Kč do 8 536,32 Kč bez DPH u odběratelů skupiny bez B2A, a to při celkovém
počtu těchto odběrných míst 374 (tato hodnota je dle stěžovatelky zjistitelná z důkazů
dobropisy). Některá odběrná místa jsou však domy ve správě společenství vlastníků jednotek,
bytových družstev či jiných správců, což v konečném důsledku znamená, že i tito správci mají
povinnost zaslat každému jednotlivému místu spotřeby (bytu, nebytovému prostoru apod.)
opravné vyúčtování za rok 2011. I těmto třetím osobám by tak vznikly náklady (rozúčtování
tak postihuje cca 3 500 konečných subjektů).
[6] V případě, že by stěžovatelka byla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, veškeré
tyto náklady by byly vynaloženy zbytečně a předčasně. Stěžovatelka by tak musela opětovně
vyúčtovat náklady za rok 2011 a vyčkat konečného rozhodnutí žalovaného, se kterým by mohly
být spojeny opět další povinnosti. Náklady na výkon rozhodnutí by se tak ve skutečnosti mohly
hradit až třikrát; přičemž tyto náklady zatěžují třetí subjekty – společenství vlastníků jednotek,
bytová družstva a správce nemovitostí.
[7] Stěžovatelka také zdůraznila, že rovněž krajský soud přiznal podané žalobě odkladný
účinek, stejně jako Nejvyšší správní soud v řízení vedeném pod sp. zn. 6 As 4/2018,
ve kterém původně napadené rozhodnutí předsedkyně žalovaného ze dne 21. 9. 2015, č. j. 10530-
31/2013-ERU, které předcházelo nyní napadenému rozhodnutí, zrušil a věc vrátil k dalšímu
řízení žalovanému.
[8] Žalovaný ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl, že je
s jeho přiznáním srozuměn a v souladu se svým postupem v jiných obdobných řízeních nemá
proti jeho přiznání námitek. „Činí tak nikoliv z důvodu uložení správní pokuty, jejíž výše není
pro žalobkyni zásadní, ale z důvodu uložení nápravného opatření, které by mělo být realizováno vůči odběratelům,
tj. následné zrušení tohoto opatření by zasahovalo i do právní sféry dalších subjektů.“
[9] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[10] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět
jako na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[11] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelkou a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[12] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní ohledně prokázání splnění podmínek pro přiznání
odkladného účinku, nese v dané věci stěžovatelka. Hrozbu nepoměrně větší újmy musí
stěžovatelka dostatečně určitě tvrdit a rovněž náležitě doložit. Žádost o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti musí být dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32).
[13] Nejvyšší správní soud má za to, že stěžovatelka dostatečným způsobem v posuzované
věci tvrdila a prokázala vznik újmy, která by jí, resp. také jiným osobám mohla vniknout
v případě, že by kasační stížnosti odkladný účinek přiznán nebyl a byla-li by v řízení o kasační
stížnosti úspěšná. Pokud by bylo napadené rozhodnutí krajského soudu a žalovaného shledáno
nezákonným, bylo by případné uvedení do původního stavu spojeno se značnými náklady
nejen pro samotnou stěžovatelku, ale také pro další subjekty – společenství vlastníků jednotek,
bytová družstva apod. V tomto případě by naopak nepřiznání odkladného účinku za současného
úspěchu stěžovatelky znamenalo pro tyto další subjekty (odběratele energie) vznik dalších
nákladů.
[14] Pokud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, pro zamítnutí návrhu
na přiznání odkladného účinku nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu,
jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení je třeba vykládat
ústavně konformním způsobem za pomoci testu proporcionality, jak již Nejvyšší správní soud
vyjádřil dříve v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25. V daném případě nestojí
proti újmě, která hrozí stěžovatelce (resp. také dalším osobám), riziko narušení veřejného zájmu
v podstatě žádné. Důsledkem přiznání odkladného účinku bude v případě neúspěchu
stěžovatelky toliko to, že její povinnost provést opravné vyúčtování za rok 2011 bude odložena
do doby rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci samé. Přiznání odkladného účinku
se naopak zdejšímu soudu jeví jako vhodné řešení i s ohledem na ochranu práv třetích subjektů
(jednotlivých odběratelů). Dlužno připomenout, že žalovaný proti přiznání odkladného účinku
ničeho nenamítal.
[15] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení s §73 odst. 2
až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Jelikož krajský soud usnesením
ze dne 17. 12. 2018, č. j. 30 A 182/2018 - 46, přiznal odkladný účinek již podané žalobě, postačí
v tomto případě ve výroku tohoto usnesení pouze uvést, že kasační stížnosti se odkladný účinek
přiznává, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí
žalovaného.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 5. února 2021
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu