ECLI:CZ:NSS:2021:6.ADS.14.2021:16
sp. zn. 6 Ads 14/2021 - 16
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Filipa Dienstbiera,
soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně zpravodajky Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobce: V. H., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 25,
Praha 5, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 6. 2017, v řízení o kasační stížnosti
žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2020, č. j. 2 Ad 25/2017 - 57, o
návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalované se n e p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalovaná (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým bylo zrušeno
rozhodnutí stěžovatelky ze dne 1. 6. 2017, č. j. X, a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto
rozhodnutím stěžovatelka zamítla námitky žalobce a potvrdila prvostupňové rozhodnutí ze dne
5. 4. 2017, č. j. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o starobní důchod.
[2] Stěžovatelka učinila součástí podané kasační stížnosti návrh na přiznání jejího odkladného
účinku. V podaném návrhu uvedla, že předmětem projednávaného případu je zhodnocení „nové“
doby pojištění, a tedy nejspíše i zpětné doplacení důchodové dávky na základě právního názoru,
který v napadeném rozsudku zaujal městský soud. Dle stěžovatelky přiznáním odkladného účinku
vznikne žalobci újma jen stěží, avšak stěžovatelka o vyplacené prostředky ze státního rozpočtu
přijde nenávratně, a to i v případě úspěchu kasační stížnosti. Je tomu tak s ohledem na konstrukci
právní úpravy a zákonem stanovených podmínek vracení již vyplacených důchodových dávek.
[3] Žalobce se k návrhu na přiznání odkladného účinku nevyjádřil.
[4] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kasační
stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat
za přiměřeného užití §73 odst. 2 až 5 s. ř. s.
[5] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. platí, že soud na návrh žalobce po vyjádření žalované usnesením přizná
žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně
větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem.
[6] Z citovaných ustanovení vyplývá, že možnost přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. podmíněna kumulativním naplněním následujících
objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by pro stěžovatele
znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám; a 2) přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nebude v rozporu s důležitým
veřejným zájmem. Odkladný účinek má charakter institutu mimořádného, vyhrazeného toliko
pro ojedinělé případy. Přiznáním odkladného účinku je prolamována vykonatelnost rozhodnutí,
na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není zákonným způsobem
zrušeno (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2015, č. j. 6 Azs 163/2015 - 38).
[7] Institut odkladného účinku má primárně poskytovat ochranu žalobci před výkonem
či jinými právními následky žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu. Ve vztahu
k návrhům na přiznání odkladného účinku podaným žalovaným správním orgánem (jako tomu
je v nyní posuzované věci) judikatura Nejvyššího správního soudu (např. již usnesení rozšířeného
senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, č. 1255/2007 Sb. NSS, a usnesení rozšířeného
senátu ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS) vychází z toho,
že zatímco žalobce bude zpravidla spojovat újmu se svými subjektivními právy, která mohou
okamžitý výkon či jiné právní následky rozhodnutí správního orgánu (resp. krajského soudu)
skutečně závažně ohrozit, žalovaný správní orgán subjektivní práva nemá. Tím spíše tedy nemůže
mít práva, jež by mohla být výkonem nebo jinými právními následky kasační stížností
napadeného rozsudku krajského soudu ohrožena. Jeho úkolem je hájit v soudním řízení
zákonnost jím vydaného správního rozhodnutí. Otázka zákonnosti rozsudku krajského soudu,
resp. skutečnost, že jej žalovaný správní orgán napadl kasační stížností, nemůže být sama o sobě
důvodem pro přiznání odkladného účinku.
[8] V zájmu zachování zásady rovnosti v řízení před soudem nicméně nelze ani žalovanému
správnímu orgánu (jako stěžovateli) odepřít právo domáhat se přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Půjde však o případy výjimečné, „kdy odložení účinků rozhodnutí krajského soudu
bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož ohrožení bude v konkrétním případě představovat
právě onu nepoměrně větší újmu, než která přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jež
nebude v rozporu s jiným veřejným zájmem“ (výše citované usnesení rozšířeného senátu č. j.
10 Ads 99/2014 - 58, bod [27]). Judikatura Nejvyššího správního soudu k těmto ojedinělým
případům řadí např. vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního
průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem
zločinnému podniku, apod. (usnesení ze dne 19. 11. 2015, č. j. 6 Ads 228/2015 - 36, ve spojení
s výše citovaným usnesením rozšířeného senátu č. j. 2 Ans 3/2006 - 49).
[9] V posuzované věci stěžovatelka jako důvod pro přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti uvedla, že pokud by Nejvyšší správní soud vyhověl její kasační stížnosti, zrušil napadený
rozsudek městského soudu a zároveň by kasační stížnosti nebyl přiznán odkladný účinek, nebylo
by již možné napravit některé důsledky plynoucí z rozsudku městského soudu. Konkrétně
by došlo k nevratnému vyplacení doplatku důchodu žalobci. Hypoteticky tedy v daném případě
může dojít k situaci, kdy rozhodnutí o kasační stížnosti nebude mít v části již vyplacených dávek
de facto žádné důsledky, neboť podle §56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém
pojištění, zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen ve vyšší částce, než v jaké náleží, nebo byl přiznán
nebo se vyplácí neprávem, důchod se sníží nebo odejme nebo jeho výplata se zastaví, a to ode dne následujícího
po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. Účinky odejmutí nebo snížení důchodu
tak působí pouze pro futuro, nikoli zpětně. Současně dle §118a odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb.,
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, platí, že plátce důchodu má vůči příjemci
důchodu nárok na vrácení, popřípadě náhradu nesprávně vyplacené částky jen tehdy, byl-li důchod
vyplacen neprávem nebo ve vyšší částce, než náležel, protože příjemce důchodu nesplnil některou jemu uloženou
povinnost, přijal důchod nebo jeho část, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že byl vyplacen neprávem
nebo ve vyšší částce, než náležel, nebo vědomě jinak způsobil, že důchod nebo jeho část byl vyplácen neprávem
nebo ve vyšší částce, než náležel.
[10] Přímo k hrozbě nevratného vyplacení důchodových dávek se již v citovaném usnesení
č. j. 10 Ads 99/2014 - 58 vyjádřil rozšířený senát (bod [30]): „Ohrožení veřejného zájmu nemůže
zpravidla představovat ani přiznání a vyplacení určité částky důchodu. Náklady důchodového pojištění jsou
součástí nákladů státního rozpočtu; s ohledem na jeho rozsah a obsah je i případné vyplacení neprávem přiznané
dávky újmou spíše zanedbatelnou.“ Uvedené znamená, že ani přiznání a vyplacení určité částky
důchodu (doplatku důchodu) zásadně nepředstavuje újmu takové intenzity,
která by odůvodňovala přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Užil-li rozšířený senát
výrazu „zpravidla“, předznamenává to, že nelze vyloučit existenci odchylek; ty však mohou mít
podobu jen zcela výjimečných a ojedinělých situací. Jinými slovy, k tvrzené újmě v podobě
vyplacení důchodu a s tím spojeného rizika, že rozhodnutí o kasační stížnosti nebude mít v části
již vyplacených dávek de facto žádné důsledky [§56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém
pojištění ve spojení s §118a odst. 1 zákona o provádění sociálního zabezpečení], by musela
přistoupit ještě další - svou povahou výjimečná a závažná - okolnost, na jejímž základě by soud
dospěl k závěru, že zde existuje potenciální ohrožení veřejného zájmu v míře opodstatňující
přiznání odkladného účinku (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 12. 2019,
č. j. 7 Ads 397/2019 - 17, bod [12]).
[11] V projednávané věci však stěžovatelka netvrdila ani neosvědčila, že by vedle nezvratného
vyplacení jednotlivých měsíčních splátek důchodu a doplatku důchodu existovala ještě další
výjimečná okolnost ve výše uvedeném smyslu, jejíž intenzita by Nejvyšší správní soud mohla vést
k závěru o naplnění podmínek pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovatelka ani
nevyčíslila újmu, která jí v případě nepřiznání odkladného účinku hrozí, což vzhledem k povaze
tvrzené újmy (v podobě nenávratné ztráty vyplacených prostředků ze státního rozpočtu) nedává
Nejvyššímu správnímu soudu možnost relevantně posoudit závažnost újmy hrozící stěžovatelce
a poměřit ji s újmou hrozící žalobci.
[12] Přestože nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti může v projednávané věci vést
k tomu, že pokud jde o hledisko vyplaceného důchodu, může mít rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu o kasační stížnosti de facto pouze akademické účinky, nejedná se bez dalšího
o natolik závažné právní následky, které by bylo možno pokládat za nepoměrně větší újmu
ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. Podstatné je, že přezkum napadeného rozsudku městského soudu
na základě kasační stížnosti jakožto mimořádného opravného prostředku je způsobilý
nezákonnost, resp. jiné vady v rozhodovací činnosti soudu, napravit.
[13] S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že výkon kasační
stížností napadeného rozsudku městského soudu v daném případě nepředstavuje
pro stěžovatelku nepoměrně větší újmu, neboť se nejedná o situaci výjimečnou, na které by byl
dán důležitý veřejný zájem. Nejvyšší správní soud proto stěžovatelce nevyhověl a kasační
stížnosti odkladný účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.
[14] Závěrem Nejvyšší správní soud doplňuje, že z usnesení o přiznání či nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude
rozhodnuto o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. února 2021
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu