ECLI:CZ:NSS:2021:7.AS.379.2020:15
sp. zn. 7 As 379/2020 - 15
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: J. H., proti žalovanému:
Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. máje 97/25, Liberec, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne
23. 11. 2020, č. j. 59 Af 30/2020 - 30,
takto:
I. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á.
II. Kasační stížnost se zamí t á.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Podanou žalobou se žalobce domáhal zrušení nebo vyslovení nicotnosti rozhodnutí
žalovaného ze dne 21. 5. 2020, č. j. 865410/20/2601-00540-507338. Žalobce v žalobě rovněž
požádal soud o osvobození od soudních poplatků a navrhl, aby mu byl ustanoven zástupce.
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 23. 11. 2020,
č. j. 59 Af 30/2020 - 30, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh
na ustanovení zástupce.
[3] V odůvodnění usnesení krajský soud uvedl, že u žalobce nebyly splněny podmínky
pro přiznání osvobození od soudních poplatků, neboť údaje poskytnuté žalobcem nejsou úplné,
když neposkytují ucelený přehled o jeho majetkové situaci. Z uvedeného důvodu nebyla
u žalobce splněna ani zákonná podmínka pro ustanovení zástupce.
II.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl usnesení krajského soudu kasační stížností. Uvedl,
že krajský soud na základě svých domněnek hrubě a účelově zkreslil rozhodný skutkový a právní
stav posuzované věci. Stěžovatel má za to, že jeho osvobození od soudních poplatků
a ustanovení mu zástupce soudem bylo a je objektivně důvodné, řádně a včas soudu prokázané
a doložené rozhodnými údaji. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil
napadené usnesení krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby kasační
stížnosti byl přiznán odkladný účinek, a rovněž požádal o osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
III.
[5] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval žádostí stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků a návrhem na ustanovení zástupce z řad advokátů. K žádosti o osvobození od soudních
poplatků zdejší soud konstatuje, že podáním kasační stížnosti proti procesnímu rozhodnutí
krajského soudu (s výjimkou procesního rozhodnutí, kterým se řízení o žalobě končí) nevzniká
stěžovateli poplatková povinnost (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS). Nejvyšší správní
soud proto nerozhodoval o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků.
[6] Nejvyšší správní soud se dále zabýval návrhem stěžovatele na ustanovení zástupce
pro řízení o kasační stížnosti. Vycházel přitom z §35 odst. 10 s. ř. s., podle kterého lze účastníku
ustanovit zástupce, jestliže jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce je nezbytné třeba k ochraně jeho práv. Při úvaze, zda je v řízení o této
kasační stížnosti nezbytné ustanovit k hájení zájmů stěžovatele advokáta, vycházel Nejvyšší
správní soud ze skutečnosti, že stěžovatel brojí proti usnesení o neosvobození od soudních
poplatků, resp. o neustanovení zástupce, a jedná se tedy o věc, která není skutkově ani právně
nijak složitá. V kasační stížnosti prezentuje (byť stručně) důvody, kterými zpochybňuje úvahu,
na které je rozhodnutí krajského soudu postaveno. Kasační stížnost tedy obsahuje dostatečné
argumenty a ustanovení zástupce není k ochraně práv stěžovatele nezbytně nutné. V řízení
o kasační stížnosti směřující proti procesnímu rozhodnutí, jímž se řízení o žalobě nekončí, nadto
není zastoupení advokátem povinné (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS). Nejvyšší
správní soud proto návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl.
[7] Nejvyšší správní soud poté posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by
musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] Stěžovatel kasační stížností brojil proti zamítnutí žádosti o osvobození od soudních
poplatků a návrhu na ustanovení zástupce v řízení před krajským soudem. Vzhledem k tomu,
že jednou z podmínek pro vyhovění návrhu na ustanovení zástupce pro řízení (§35 odst. 10
ve spojení s §36 odst. 3 s. ř. s.) je splnění zákonných předpokladů pro osvobození od soudních
poplatků, Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval právě posouzením této otázky ze strany
krajského soudu.
[10] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. platí, že „Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody,
a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný,
takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností,
jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti“.
[11] Z citovaného ustanovení vyplývá, že účastníkovi lze přiznat osvobození od soudních
poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka. Žadatel je povinen soudu prokázat věrohodným
způsobem své majetkové a sociální poměry. Je výlučně na účastníkovi, aby svoji finanční
a majetkovou situaci soudu dostatečně konkrétně popsal a předložil doklady prokazující
nedostatek finančních prostředků. Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové
a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 1 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50, publ. pod č. 537/2005 Sb. NSS) a žádost
zamítne.
[12] Krajský soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků s odkazem na břemeno tvrzení
a důkazní, které nese žadatel o osvobození od soudních poplatků. Poukázal přitom na to,
že stěžovatel v prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedl neúplné
a nevěrohodné údaje, a proto nebylo možno posoudit jeho skutečnou materiální situaci.
S posouzením věci krajským soudem se Nejvyšší správní soud ztotožňuje. Ve vyplněném
prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech ze dne 30. 10. 2020 stěžovatel
krajskému soudu sdělil, že nemá žádný majetek větší ceny, který by mohl být zpeněžen a být
použit k úhradě soudních poplatků, neboť veškerý majetek je nezákonně obstaven a je na něj
nařízena exekuce. Z těchto důvodů nemůže se svým majetkem volně disponovat, a proto jej
s tímto odůvodněním do prohlášení neuvedl. Jak správně konstatoval krajský soud, povinností
stěžovatele bylo do prohlášení pravdivě a úplně uvést veškerý majetek větší hodnoty, byť je tento
majetek předmětem výkonu rozhodnutí nebo exekuce, a případně doplnit, na základě jakého
rozhodnutí, na základě jakého titulu, a pro jakou výši dlužné částky, s ním nemůže disponovat.
Z údajů uvedených v prohlášení tak lze dovodit, že stěžovatel má majetek větší hodnoty, avšak
stěžovatel neuvedl, o jaký konkrétní majetek se jedná. Nevěrohodností či neúplností tvrzení
stěžovatele o existenci předpokladů pro osvobození od soudních poplatků se zdejší soud již dříve
zabýval a dospěl k závěru, že tato okolnost vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno (viz rozsudek
ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 - 88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS). Krajský soud tedy
postupoval správně, pokud takové žádosti nevyhověl.
[13] Nutno podotknout, že krajský soud přitom nespoléhal pouze na vyplnění formuláře
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, nýbrž pokusil se potřebné informace
shromáždit i z jiných podání stěžovatele (přílohy doložené stěžovatelem v řízení vedeném
u krajského soudu pod sp. 59 Af 20/2020). Postupoval tedy v souladu s rozsudkem Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 9. 2008, č. j. 4 Ads 90/2008 - 130 (k tomu srov. také usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009 - 95, publ. pod č. 2163/2011 Sb.
NSS). Ani tímto způsobem však nedospěl ke komplexní představě o majetkových poměrech
stěžovatele.
[14] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že krajský soud rozhodl o neosvobození stěžovatele
od soudních poplatků v souladu se zákonem.
[15] Vzhledem k tomu, že stěžovatel nesplnil základní předpoklad pro osvobození
od soudních poplatků, nemohl mu být ani ustanoven zástupce pro řízení o žalobě (§35 odst. 10
s. ř. s.). V řízení o žalobě nadto není zastoupení advokátem povinné (pro úplnost srov. např.
rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2015, č. j. 1 As 197/2015 - 19). Krajský soud
tedy nepochybil tím, že stěžovateli neustanovil zástupce z řad advokátů.
[16] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.).
[17] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, protože o tomto mimořádném opravném prostředku bylo rozhodnuto
bez zbytečného prodlení po nezbytném poučení účastníků řízení a obstarání dalších podkladů
nutných pro rozhodnutí, čímž odpadl důvod návrhu.
[18] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože mu v řízení
o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. února 2021
Mgr. David Hipšr
předseda senátu