ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.132.2020:30
sp. zn. 8 As 132/2020 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Jitky
Zavřelové a Petra Mikeše v právní věci žalobce: O. M., zastoupeného Mgr. Václavem Voříškem,
advokátem se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Krajský úřad
Královehradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245/2, Hradec Králové,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2019, čj. KUKHK-14748/DS/2019/Kj, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 7. 2020, čj.
31 A 16/2019 - 33,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Městského úřadu Jičín (dále „správní orgán I. stupně“) ze dne 11. 11. 2014,
čj. MuJc/2014/4576/DOP/MoE byl žalobce uznán vinným z přestupku podle §125c odst. 1
písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o silničním provozu“),
a byla mu uložena pokuta ve výši 3 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč
(dále „prvostupňové rozhodnutí“). V záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobce
zamítl podle §92 odst. 1 správního řádu jako opožděné.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Hradci Králové výše uvedeným
rozsudkem zamítl, neboť dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného není nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů ohledně nedoručování na sdělenou elektronickou (e-mailovou) adresu,
ani nezákonné. Správní orgány se pokusily na žalobcem (jeho zmocněncem) určenou
elektronickou adresu (obecny@zástupce.eu) opakovaně doručovat, avšak ani v jednom případě
žalobce (jeho zmocněnec) požadavky zákona pro řádné doručování na elektronickou adresu
nerespektoval. Zmocněnec žalobce jako adresát doručovaných písemností totiž nepotvrdil
převzetí doručované písemnosti zprávou podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem
nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, jak v rozhodné době požadoval §19
odst. 8 správního řádu. Krajský soud proto uzavřel, že správní orgán I. stupně postupoval
správně, pokud prvostupňové rozhodnutí doručoval jako by adresát (zmocněnec žalobce)
o doručení na elektronickou adresu nepožádal.
II. Obsah kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Předně
namítl, že se žalovaný ve svém rozhodnutí vůbec nezabýval otázkou doručování na sdělenou
elektronickou adresu a nevysvětlil, proč vycházel z fikce doručení prvostupňového rozhodnutí,
ač stěžovatel, resp. jeho zmocněnec ve správním řízení, požádal o doručování na sdělenou
elektronickou adresu. Nebylo proto možné, aby takovou úvahu za žalovaného učinil až krajský
soud.
[4] Krajský soud nadto pochybil i ve svém závěru, že stěžovatel v průběhu správního řízení
nepotvrdil převzetí doručované písemnosti v souladu s tehdejším §19 odst. 8 správního řádu.
Minimálně v případě poslední písemnosti (rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2014), jež byla
doručována zmocněnci stěžovatele na sdělenou elektronickou adresu, totiž došlo k potvrzení
jejího převzetí v souladu se zákonem. Závěr krajského soudu, že potvrzení převzetí nebylo
podepsané uznávaným elektronickým podpisem, je nesprávný, přičemž stěžovateli navíc není
jasné, jak k takovému zjištění krajský soud došel, neboť spisový materiál neobsahuje průvodku
k elektronickému podání z podatelny žalovaného. Bylo tak evidentní, že daný způsob doručování
přispívá k urychlení řízení. Proto bylo povinností správního orgánu I. stupně právě na tuto
sdělenou elektronickou adresu písemnosti doručovat. Pokud se však rozhodl takto nepostupovat,
byl povinen svůj postup řádně odůvodnit, stejně jako žalovaný při úvaze o opožděnosti
podaného odvolání.
[5] Závěrem stěžovatel vyjádřil nesouhlas se zveřejněním svých osobních údajů, jakož
i osobních údajů svého právního zástupce. Nesouhlasil ani se zveřejněním rozsudku krajského
soudu a rozsudku Nejvyššího správního soudu na internetových stránkách tohoto soudu.
[6] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný pouze uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry krajského soudu.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že není důvodná.
[9] Podle §19 odst. 3 správního řádu, ve znění do 18. 9. 2016 (pozn. soudu: ve stejném znění
jsou uváděna i další ustanovení správního řádu), nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání
účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník
řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která
mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu.
[10] Podle §19 odst. 4 správního řádu, se do vlastních rukou adresáta doručují písemnosti podle §59,
§72 odst. 1, písemnosti, o nichž tak stanoví zvláštní zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to oprávněná úřední
osoba.
[11] Podle §19 odst. 8 správního řádu, písemnosti uvedené v odstavci 4 se na požádání adresáta doručují
jiným způsobem podle tohoto zákona; v takovém případě platí, že písemnost je doručena třetím dnem ode dne, kdy
byla odeslána. V případě doručování na elektronickou adresu platí, že písemnost je doručena v okamžiku, kdy
převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem.
Nepotvrdí-li adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, která se nevrátila
jako nedoručitelná (odstavec 9), doručí správní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou
adresu nepožádal.
[12] Žalovaný se ve svém rozhodnutí výslovně nezabýval otázkou doručování na sdělenou
elektronickou adresu, přezkoumal však, zda k doručení prvostupňového rozhodnutí fikcí došlo
v souladu se zákonem. Podle Nejvyššího správního soudu tak rozhodnutí implicitně obsahuje
úvahu žalovaného, že správní orgán I. stupně nebyl povinen doručovat své rozhodnutí
na sdělenou elektronickou adresu (k akceptovatelnosti i implicitního odůvodnění srov. např.
rozsudek NSS ze dne 27. 5. 2015, čj. 6 As 152/2014 - 78, bod 23). Ostatně, stěžovatel ve svém
odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí nenamítal, že mu správně mělo být doručováno
na sdělenou elektronickou adresu. Učinil tak až v žalobě, a proto až krajský soud na tyto žalobní
námitky výslovně reagoval. Nejedná se tak o nepřípustnou situaci, že by krajský soud vymýšlel
a doplňoval důvody správního rozhodnutí (např. rozsudek NSS ze dne 19. 10. 2011,
čj. 1 As 93/2011 - 79, body 20 a 21). Námitka proto není důvodná.
[13] Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že závěr krajského soudu, že potvrzení převzetí prvního
rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2014 zprávou ze dne 16. 9. 2014 nebylo podepsáno
uznávaným elektronickým podpisem, nemá oporu v předložených spisech. Správní ani soudní
spis totiž neobsahuje průvodku k elektronickému podání z podatelny žalovaného.
Podle Nejvyššího správního soudu však nebylo na místě zrušení napadeného rozsudku za účelem
zjišťování výše uvedené skutečnosti, protože vzhledem k předchozímu průběhu správního řízení
je otázka, zda potvrzení bylo či nebylo podepsáno uznávaným elektronickým předpisem
bez významu.
[14] Jak totiž správně uvedl již krajský soud, §19 odst. 8 správního řádu je nutné vykládat tak,
že správní orgán je povinen zasílat na požadovanou elektronickou adresu pouze první písemnost
v řízení zasílanou adresátovi, resp. první písemnost zasílanou adresátovi od okamžiku, kdy tento
požádal o doručování písemností na elektronickou adresu. Pokud účastník převzetí této
písemnosti nepotvrdí zákonem předpokládaným způsobem, je správní orgán oprávněn veškeré
další písemnosti tomuto adresátovi zasílat rovnou tak, jako by adresát o doručení
na elektronickou adresu nepožádal. Není tedy povinen se opětovně pokoušet o doručení
písemnosti na elektronickou adresu adresáta (rozsudky NSS ze dne 13. 8. 2015,
čj. 9 As 60/2015 - 39, bod 37, či ze dne 19. 6. 2015, čj. 2 As 202/2014 - 50, body 38 a 39).
[15] První písemností, kterou správní orgán I. stupně doručoval stěžovateli prostřednictvím
jeho zmocněnce na sdělenou elektronickou adresu obecny@zástupce.eu, bylo první
prvostupňové rozhodnutí ze dne 11. 6. 2014 (k tomu, že není povinností správního orgánu
odesílat písemnosti pouze z elektronické adresy podatelny správního orgánu, viz rozsudek NSS
ze dne 15. 12. 2014, čj. 6 As 218/2014 - 34). Na správní rozhodnutí jako na písemnost ve smyslu
§19 odst. 4 ve spojení s §72 odst. 1 správního řádu dopadá věta druhá a třetí §19 odst. 8
správního řádu tedy nutnost kvalifikovaného potvrzení převzetí (k tomu rozsudek NSS ze dne
11. 5. 2016, čj. 2 As 308/2015 - 38). Jelikož zmocněnec stěžovatele nepotvrdil převzetí prvního
prvostupňového rozhodnutí zprávou podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem
nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, a ta se ani nevrátila jako nedoručitelná,
správní orgán I. stupně nadále nebyl povinen další písemnosti na sdělenou elektronickou adresu
doručovat, neboť zákon s prvním nepotvrzením převzetí spojuje právní fikci, že stěžovatel (jeho
zmocněnec) o doručení na elektronickou adresu nepožádal.
[16] Od tohoto okamžiku tedy byly správní orgány povinny doručovat písemnosti
prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (v té době zmocněnec ještě nedisponoval
datovou schránkou). Což také činily, neboť tímto způsobem správní orgán I. stupně stěžovateli
doručoval výzvu k doplnění odvolání z 24. 7. 2014, předvolání obviněného z 14. 10. 2014
a prvostupňové rozhodnutí z 11. 11. 2014. Pouze výzvu k doplnění odvolání z 24. 7. 2014
správní orgán I. stupně zaslal z procesní opatrnosti (jak plyne ze stanoviska pro žalovaného jako
odvolací orgán ze dne 19. 8. 2014) ještě i na uvedený e-mail, jakož i přímo stěžovateli. Tento
nadbytečný krok však nemohl nic změnit na tom, že jeho primární povinností bylo doručovat tak,
jako by stěžovatel (jeho zmocněnec) o doručení na elektronickou adresu nepožádal.
Prvostupňové rozhodnutí, které bylo tímto způsobem zasláno, tak mohlo být doručeno i fikcí,
jak se ostatně též stalo.
[17] Ve výsledku pochybil žalovaný, který první rozhodnutí o odvolání ze dne 15. 9. 2014
zaslal zmocněnci stěžovatele pouze na uvedený e-mail. Protože ale zmocněnec stěžovatele
potvrdil převzetí tohoto rozhodnutí, lze je považovat za účinně doručené a pravomocné.
Skutečnost, že tímto rozhodnutím stěžovatel disponuje, ostatně potvrdil sám i v odvolání ze dne
9. 4. 2018. V tomto ohledu je proto lhostejné, zda k potvrzení převzetí došlo zprávou
podepsanou uznávaným elektronickým podpisem ni nikoli.
[18] Tato skutečnost je pak irelevantní, i z hlediska dalšího doručování, neboť toto jednotlivé
doručení nemohlo založit oprávněné očekávání stěžovatele, že tímto způsobem bude doručovat
i správní orgán I. stupně, neboť ten, jak již bylo vysvětleno, byl oprávněn prvostupňové
rozhodnutí doručovat tak, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal,
tedy prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou si zmocněnec
stěžovatele určil jako adresu pro doručování v centrální evidenci obyvatel.
[19] Polemikou stěžovatele vznesenou závěrem jeho kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud
nezabýval, neboť nejde o kasační námitku.
IV. Závěr a náklady řízení
[20] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
a proto ji dle §110 odst. 1 věty poslední s. ř. s. zamítl.
[21] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o §60 odst. 1 větu první
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný a nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nad rámec jeho
běžné činnosti nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. října 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu