ECLI:CZ:NSS:2021:8.AS.198.2020:34
sp. zn. 8 As 198/2020 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Jitky Zavřelové a Petra Mikeše v právní věci žalobkyně: PhDr. D. C. zastoupená
Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem Hrnčířská 55/14, Ústí nad Labem,
proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí
nad Labem, zastoupený Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem se sídlem Masarykovo nám.
193/20, Děčín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2017, čj. 69/DS/2017,
JID: 5392/2017/KUUK/Bla, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 8. 9. 2020, čj. 42 A 10/2017 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru přestupků v dopravě, (dále
jen „správní orgán prvního stupně“) z 15. 6. 2016, čj. MM/OK/PD/74063/2015/BuV (dále
jen „prvostupňové rozhodnutí“), byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku
podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích
a o změnách některých zákonů (dále „zákon o silničním provozu“), jehož se dopustila tím, že dne
4. 12. 2015 v 8:10 hodin stála ve vzdálenosti kratší než 5 m před hranicí křižovatky ve výjezdu
z parkoviště do ulice Stavbařů v Ústí nad Labem. Jako řidička motorového vozidla se tak neřídila
pravidly provozu na pozemních komunikacích [§27 odst. 1 písm. d) zákona o silničním
provozu]. Byla jí uložena pokuta 1 500 Kč a paušální náhrada nákladů řízení 1 000 Kč. Žalovaný
výše specifikovaným rozhodnutím odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí
potvrdil.
[2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem výše uvedeným
rozsudkem zamítl. Dospěl k závěru, že se jednalo o křižovatku dvou místních komunikací, nikoli
vyústění komunikace účelové (výjezd z parkoviště) na místní komunikaci. Současně bylo
dostatečně prokázáno, že žalobkyně stála ve vzdálenosti kratší než 5 m před hranicí křižovatky.
Byla rovněž naplněna materiální stránka přestupku a uložená pokuta nebyla nepřiměřená, neboť
byla na samé spodní hranici možné zákonné výše. Na závěru o vině žalobkyně dle krajského
soudu nic nezměnila ani skutečnost, že následně došlo ke změně poměrů a v současné době již
jde o parkoviště, které bylo zpoplatněno a dokonce osazeno závorou.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
[4] Krajský soud dospěl k závěru o existenci křižovatky na základě toho, že sporná
komunikace s parkovištěm byla osazena značkou „Dej přednost v jízdě!“. Dle stěžovatelky
se jedná o závěr nesprávný, neboť ze skutečnosti, že se na místě nacházela tato značka, nelze
dovozovat existenci křižovatky. Jejím účelem je pouze upozornění, že při napojení na druhou
komunikaci (ulice Stavbařů) neplatí pravidlo přednosti zprava. Na druhé komunikaci
pak před údajnou křižovatkou v době spáchání přestupku nebyla značka „Hlavní pozemní
komunikace“. Navíc, výjezd ze sporné komunikace s parkovištěm na druhé straně značkou „Dej
přednost v jízdě!“ ani osazen nebyl. Za nepatřičnou považuje argumentaci vyjádřením vlastníka
infrastruktury, neboť účastník silničního provozu se může při řešení konkrétní dopravní situace
řídit pouze tím co je schopen na daném místě vnímat svými smysly. Je absurdní, aby o právních
následcích jednání rozhodovala veřejně nepřístupná dokumentace.
[5] Dále namítla, že samotné označení sporné komunikace jako „Mezní – parkoviště“
zavdává pochybnost, zda se jedná o křižovatku místních komunikací, nebo pouze výjezd
z parkoviště, jež křižovatkou není. V případě pochybností, o kterou kategorii pozemní
komunikace se jedná, má být upřednostněn výklad příznivější pro účastníka řízení.
[6] Pro případ, že by posuzovaná situace byla vyhodnocena jako křižovatka, namítla,
že je nutné vzít v potaz, zda se v daném případě skutečně jednalo o zakřivení křižovatky, na jehož
konci se nachází hranice křižovatky, nebo zda se ve skutečnosti jedná o ohyb (zatáčku)
komunikace. Dle stěžovatelky se jedná o zatáčku.
[7] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[8] Žalovaný setrval na tom, že v době rozhodování o přestupku nebylo pochyb, že místo
bylo křižovatkou ve smyslu zákona o silničním provozu, nikoli výjezdem z parkoviště. Uvedené
jednoznačně plyne z vyjádření vlastníka dopravní infrastruktury, Statutárního města Ústí
nad Labem. Vzhledem k tomu správní orgány nemohly rozhodnout jinak. Navrhl zamítnutí
kasační stížnosti.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu uplatněné kasační
námitky a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[10] Stěžovatelka má pravdu v tom, že z pouhé skutečnosti, že se na místě nacházela dopravní
značka „Dej přednost v jízdě!“, nelze dovozovat, že nejde o účelovou komunikaci,
ale o komunikaci místní, a tedy křižovatku ve smyslu §2 písm. x) zákona o silničním provozu.
Krajský soud v tomto ohledu na danou věc nesprávně aplikoval §2 písm. cc) uvedeného zákona
(obec je zastavěné území, jehož začátek a konec je na pozemní komunikaci označen příslušnými dopravními
značkami; na účelových komunikacích se značky neosazují). Toto ustanovení vůbec neříká, že účelové
komunikace se neosazují žádnými dopravními značkami, nýbrž pouze vymezuje definiční znaky
obce a označení jejího začátku a konce příslušnými dopravními značkami s výjimkou účelových
komunikací (rozsudky NSS z 20. 3. 2013, čj. 1 As 183/2012 - 50, č. 2855/2013 Sb. NSS, bod 25,
z 16. 5. 2018, čj. 5 As 177/2017 - 49, body 33 a 34, a z 26. 8. 2021, čj. 8 As 140/2019 - 42, body
28 a 30).
[11] V nyní projednávané věci je však stěžejní to, že se skutečně jednalo o místní komunikaci
III. třídy, jak přípisem z 16. 3. 2016 potvrdil vlastník dopravní infrastruktury, Statutární město
Ústí nad Labem. K námitce stěžovatelky, že nemohla v době spáchání přestupku vědět, o kterou
kategorii pozemní komunikace jde, Nejvyšší správní soud uvádí, že v daném místě nic
nenasvědčovalo tomu, že by šlo o komunikaci účelovou. Ani stěžovatelka nic takového
konkrétně netvrdí. Stěžovatelka argumentovala pouze tak, že se nejedná o křižovatku, neboť jde
o vyústění účelové komunikace, což odvozovala z toho, že jde o výjezd z parkoviště. Uvedená
komunikace s parkovacími místy však nebyla na příjezdu osazena žádnou dopravní značkou, z níž
by bylo zřejmé, že by mohlo jít o účelovou komunikaci. Ani jiné faktické poměry na místě samém
tomu neodpovídaly. Stěžovatelka tak nemohla důvodně předpokládat, že parkovala na účelové
komunikaci, jejíž vyústění na jinou pozemní komunikaci (zde ulici Stavbařů) není křižovatkou.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, ve shodě se správními orgány a krajským soudem, že v daném
případě šlo o křižovatku dvou místních komunikací dle §2 písm. w) zákona o silničním provozu.
Tyto námitky nejsou důvodné.
[12] Důvodná není ani námitka, že hranice křižovatky je více než 5 m od předního okraje
jejího vozidla, neboť ohyb komunikace je zatáčkou, nikoli zakřivením. Dle §2 písm. x) zákona
o silničním provozu tam, kde vodorovná dopravní značka není, tvoří hranici křižovatky kolmice
k ose vozovky v místě, kde pro křižovatku začíná zakřivení okraje vozovky. Stěžovatelka
se tak skutečně mylně domnívá, jak plyne z jí doložených fotografií se zakreslením hranice
křižovatky více než 10 m před předkem jejího vozidla, že hranicí křižovatky je až samotné spojení
(průnik) dvou komunikací. Hranici však tvoří již kolmice v místě, kde zakřivení vozovky začíná.
Že se nejedná o zatáčku komunikace před křižovatkou, ale o místo, kde pro křižovatku začíná
zakřivení okraje vozovky, je pak jednoznačně seznatelné z toho, že toto zakřivení křižovatky
(postupné rozšiřování vozovky) je po obou stranách šíře vozovky. Jinými slovy, komunikace,
na níž se stěžovatelka dopustila přestupku, se nestáčí jedním směrem před křižovatkou, nýbrž
se paralelně rozšiřuje (křiví) na obou stranách, přičemž počátek tohoto zakřivení tvoří hranici
dané křižovatky. Nejvyšší správní soud tedy souhlasí se závěry správních orgánů a krajského
soudu, že z fotodokumentace založené ve správním spisu, nejen správními orgány,
ale i samotnou stěžovatelkou, je na první pohled evidentní, že zakřivení okraje vozovky začíná
ve vzdálenosti menší než 5 m od předního okraje vozidla. Stěžovatelka proto porušila zákaz
stanovený v §27 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[14] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 ve spojení
s §120 s. ř. s. Stěžovatelka úspěch neměla, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému, který měl ve věci úspěch a měl by tak právo na náhradu nákladů řízení, žádné
náklady s tímto řízením spojené nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly, proto mu
Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. prosince 2021
Milan Podhrázký
předseda senátu