ECLI:CZ:NSS:2021:9.AS.12.2021:56
sp. zn. 9 As 12/2021 - 56
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: J. B, zast.
JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín, proti žalovanému:
Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2020, č. j. KUJCK 123955/2020, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 1. 2021,
č. j. 61 A 29/2020 - 50,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobci se v rací soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu
k rukám zástupce žalobce JUDr. Radka Bechyně, advokáta se sídlem Legerova 148, Kolín,
a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví tohoto rozsudku zamítl odvolání žalobce
proti rozhodnutí Městského úřadu Trhové Sviny, odboru dopravy a silničního hospodářství (dále
jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 1. 7. 2020, č. j. MUTS/15456/20/Kra. Tímto rozhodnutím
byly zamítnuty žalobcovy námitky proti záznamu do bodového hodnocení řidiče a provedený
záznam 12 bodů byl potvrzen. Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému
soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), který ji rozsudkem ze dne 14. 1. 2021,
č. j. 61 A 29/2020 - 50, zamítl.
[2] Krajský soud neshledal důvodnou žalobní námitku ohledně nerespektování odvolacích
důvodů žalovaným, jelikož ten se v napadeném rozhodnutí řádně vypořádal se všemi odvolacími
námitkami. Nezjistil ani jednostranné upřednostnění některých důkazů v neprospěch žalobce,
jenž ani konkrétně neoznačil, které důkazy měly být upřednostněny. Nepřisvědčil ani námitce
nepřezkoumatelnosti rozhodnutí Městského úřadu Strakonice, odboru dopravy ze dne
23. 2. 2015, sp. zn. MUST/060102/2014/OD/koh (dále jen „rozhodnutí ze dne 23. 2. 2015“),
a rozhodnutí (příkazu) Magistrátu města České Budějovice, správního odboru ze dne 3. 9. 2014,
sp. zn. 6446/14 Lo (dále jen „rozhodnutí ze dne 3. 9. 2014“). K této námitce uvedl,
že dle rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 6. 6. 2018,
č. j. 10 As 141/2018 - 40, správní orgán v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru
řidičů podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách
některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), zásadně
nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na jejichž základě byl záznam
bodů proveden. Na tyto akty je třeba pohlížet jako na správné, zákonné a nezměnitelné,
a to až do okamžiku, než budou prohlášeny příslušným orgánem veřejné moci za nezákonné
a následně budou zrušeny. Krajský soud se proto nezabýval správností těchto rozhodnutí, pouze
stručně reagoval na žalobcovy námitky ohledně jejich nedostatků. Obě uvedená rozhodnutí
netrpí nedostatkem neprokázání naplnění materiální stránky přestupku a nedostatečného popisu,
jak mělo k přestupku dojít. Z obou rozhodnutí je zřejmé, že se přestupku dopustil žalobce,
kdy a kde k přestupkovému jednání došlo, jaká zákonná ustanovení byla porušena a jaká sankce
byla uložena. Rozhodnutí tak nejsou nepřezkoumatelná. Námitky ohledně nepřezkoumatelnosti
těchto rozhodnutí měl žalobce správně uplatnit v rámci správních řízení, ve kterých byla vydána,
jelikož v nynějším řízení krajský soud posuzuje jen jejich schopnost být podkladem pro záznam
bodů v registru řidičů. Totéž platí i o námitce, že správní orgány, které tato rozhodnutí vydaly,
nenařídily ústní jednání ve věci.
[3] Žalovaný nebyl v odvolacím řízení vázán rozhodnutími jiných správních orgánů.
Zásada předvídatelnosti správních aktů se vztahuje pouze k rozhodování konkrétního správního
orgánu. Ten je tedy povinen rozhodovat v mezích právního rámce a příslušné judikatury,
nikoliv na základě precedentů v podobě jiných správních rozhodnutí. Zásady legitimního
očekávání by se tak žalobce mohl dovolávat pouze v případě, že by žalovaný rozhodoval
v dřívějších věcech jinak. Nic takového ale žalobce netvrdil a ani neosvědčil.
[4] Krajský soud nesouhlasil ani s námitkou zpochybňující podklady pro záznam bodů.
Příslušný správní orgán je při zaznamenávání bodů vázán přílohou k zákonu o silničním provozu.
Ta nepřipouští žádné správní uvážení, proto zákon upravuje způsob, jakým se řidič může proti
tomuto záznamu ohradit, tj. pomocí písemných námitek. V rámci posouzení jejich důvodnosti
se správní orgán může zabývat pouze tím, zda dotčené rozhodnutí, které sloužilo jako podklad
pro záznam bodů, je skutečně v právní moci a zda byly body zaznamenány správné osobě
a ve správné výši. Při tomto posuzování je vázán pravomocným rozhodnutím, na jehož základě
došlo k zaznamenání bodů. Z rozhodnutí správních orgánů obou stupňů vyplývá, že si vyžádaly
kopie rozhodnutí vydaných v blokovém řízení a tyto podklady porovnaly s oznámením
příslušných orgánů k záznamu v registru řidičů. Tvrzení, že žalovaný posuzuje pouze oznámení
od příslušných oddělení policie, je tedy nepravdivé. Správní orgány nerezignovaly na přezkum
způsobilosti podkladů pro zápis bodů. K předloženým kopiím pokutových bloků, které mají být
dle rozhodnutí NSS nezpůsobilými podklady (série HG/2014, číslo bloku G 1498901,
a série GF/2013, číslo bloku F 0832677), krajský soud uvedl, že žalobce nikterak nedoložil
nebo nespecifikoval, k jakému rozhodnutí NSS se měly tyto bloky vztahovat. Nemohl se s nimi
proto podrobněji vypořádat.
[5] Žalobce svým podpisem potvrdil, že souhlasí s údaji a skutečnostmi uvedenými
v jednotlivých blocích. Tímto podpisem dle rozsudku NSS ze dne 29. 12. 2010,
č. j. 8 As 68/2010 - 81, č. 2264/2011 Sb. NSS, poskytuje svůj souhlas se spolehlivým zjištěním
přestupku a potvrzuje naplnění podmínek blokového řízení. V žalobě obecně uvedené požadavky
na obsahovou stránku pokutových bloků by byly nerealizovatelné s ohledem na povahu
i formální podobu pokutových bloků. Rigidní přístup nelze uplatnit ani v nárocích na způsob
uvedení místa a času spáchání přestupku, resp. na čitelnost údajů zaznamenaných v bloku. Strohý
zápis údajů nezpůsobuje nesoulad napadených bloků s právními předpisy. Údaje na pokutových
blocích jsou čitelné, jsou zaznamenány srozumitelně a přehledně. Formální krasopisnou
či pravopisnou stránku věci je třeba u pokutových bloků posuzovat shovívavě.
[6] K jednotlivým blokům ze dne 19. 11. 2019, 19. 4. 2019, 20. 10. 2018 a dne 28. 8. 2018
žalobce namítal nepřesně zjištěnou osobu přestupce (kolonka č. 1–4), chybějící dobu spáchání
přestupku a nejednoznačné určení místa spáchání přestupku (kolonka č. 5), zkratkovitou
kvalifikaci přestupku, neboť zde není uvedeno, jaké konkrétní ustanovení porušil (kolonka č. 6),
absenci druhu zavinění (kolonka č. 7), nezřetelně zapsanou výši sankce (kolonka č. 8)
a špatně čitelné místo vydání rozhodnutí a údaje o osobě oprávněné k vydání rozhodnutí
(kolonka č. 9–11). Krajský soud neshledal tuto námitku důvodnou. V jednotlivých blocích
je přesně označena osoba přestupce, součástí pokutového bloku je i její podpis, který se shoduje
s podpisy na ostatních blocích. V kolonce č. 5 je čitelně označeno datum, čas a místo spáchání
přestupku. Právní norma v kolonce č. 6 je dostatečně identifikována číselným označením. Forma
zavinění v kolonce č. 7 je jasně vyjádřena a výše sankce v kolonce č. 8 je čitelně a srozumitelně
označena jak číslicí, tak i slovy. I kolonky č. 9–11 jsou vyplněny čitelně a srozumitelně,
včetně datace a podpisu oprávněné osoby a žalobce. K bloku ze dne 5. 2. 2017 žalobce namítal
nedostatečně zjištěnou osobu přestupce (kolonka č. 1–4), nepřesné zapsání doby a místa spáchání
přestupku (kolonka č. 5), nedostatečnou kvalifikaci přestupku (kolonka č. 6), nezřetelnou výši
sankce (kolonka č. 7), špatně čitelné místo vydání rozhodnutí a údaje o osobě oprávněné k vydání
rozhodnutí (kolonka č. 8–9). Ani námitku ohledně tohoto bloku neshledal krajský soud
důvodnou, jelikož z dotčeného pokutového bloku byly zjistitelné všechny podstatné náležitosti.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností,
jejíž důvody podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
[8] Žalovaný zcela ignoroval stěžovatelem předložená rozhodnutí jiných správních orgánů,
např. rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 24. 4. 2014,
č. j. MSK 49924/2014, a další. Žalovaný tak porušil zásadu rovnosti účastníků řízení a rozhodl
v rozporu se zásadou legitimního očekávání spočívající v požadavku obdobného postupu
správních orgánů ve shodných či podobných případech. Výjimky ze zásady legitimního očekávání
jsou připuštěny, pokud je správní orgány dostatečně odůvodní, což se v nyní projednávaném
případě nestalo. Podobnost případů je obligatorním důvodem k tomu, aby žalovaný
nerozhodoval o případech rozdílně. I soudní praxe používá pojmy „oprávněná důvěra v právo“,
„zákaz překvapivých rozhodnutí“ a „oprávněná očekávání“. Z bodu 81. usnesení rozšířeného
senátu ze dne 21. 7. 2009, č. j. 6 Ads 88/2006 - 132, č. 1915/2009 Sb. NSS, vyplývá, že „správní
praxe zakládající legitimní očekávání je ustálená, jednotná činnost orgánů veřejné správy, která opakovaně
potvrzuje určitý výklad“. Touto praxí je správní orgán vázán, a pokud má názor opačný,
musí ho řádně odůvodnit. To se v nyní projednávaném případě nestalo, a je proto nemyslitelné,
aby krajský soud převzal chybný názor žalovaného, jelikož to má poté vliv na zákonnost
jeho rozsudku.
[9] Ve správním řízení předložil stěžovatel rozhodnutí v blokových řízeních série HG/2014,
číslo bloku G 1498901, a série GF/2013, číslo bloku F 0832677, která nesplňují požadavky
na dostatečnou individualizaci skutku vyjádřené v judikatuře NSS. Dále předložil rozhodnutí
v blokovém řízení série FC/2013, číslo bloku C 1404971, v němž byly dodrženy zákonem
stanovené požadavky pro jeho vydání, jako příklad toho, že i přes specifičnost blokového řízení
lze vydat rozhodnutí se všemi zákonnými požadavky. Dále rozporuje jednotlivé bloky ze dne
5. 2. 2017, 28. 8. 2018, 20. 10. 2018, 19. 4. 2019 a dne 19. 11. 2019, jak učinil již před krajským
soudem. Ohledně rozhodnutí ze dne 23. 2. 2015 a dne 3. 9. 2014 zopakoval žalobní námitky
týkající se nedostatků ve formálních náležitostech rozhodnutí a existence významné pochybnosti
o jejich přezkoumatelnosti. Krajský soud tedy nesprávně posoudil podklady, které použily správní
orgány pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče, jelikož tyto podklady jsou nezpůsobilé
pro provedení záznamu bodů.
[10] Navrhl proto, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc mu vrácena k dalšímu
řízení. Požádal také o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[11] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odmítl, že by ignoroval stěžovatelem
předložené důkazní prostředky. V napadeném rozhodnutí se vypořádal se všemi námitkami
a konstatoval, které příslušné podklady týkající se záznamu bodů za přestupkové jednání si opatřil
a následně vyhodnotil správní orgán I. stupně. Žalovanému nepřísluší přezkoumávat zákonnost
a správnost aktů jiných správních orgánů. Těmito rozhodnutími není ani vázán. Rozhodovací
praxi správních orgánů je třeba vztahovat na konkrétní správní orgán v rámci vymezené
působnosti. Předmětem řízení o námitkách proti záznamu bodů do bodového hodnocení řidiče
je posouzení, zda byly záznamy bodů v registru řidičů provedeny v souladu se zákonem,
tedy zda bylo podkladem pro záznam pravomocné rozhodnutí a zda počet zaznamenaných bodů
odpovídá spáchanému přestupku. Z rozhodnutí správního orgánu I. stupně vyplývá,
že toto posouzení učinil. V námitkovém řízení žalovaný dále zkoumá, zdali nedošlo k pochybení
při odečítání bodů podle §123e odst. 1 písm. a), b), c) zákona o silničním provozu.
Tyto skutečnosti byly v napadeném rozhodnutí hodnoceny. Odmítá, že by pokutové bloky byly
nezpůsobilé jako podklady pro zápis bodů do registru řidičů. Z jednotlivých bloků a z rozhodnutí
ze dne 23. 2. 2015 a dne 3. 9. 2014 lze zjistit všechny podstatné náležitosti. Na blocích se nachází
podpis stěžovatele, který souhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení. Tím, že udělil
souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení, se vzdal možnosti zajištění dalších důkazních
prostředků nezbytných pro pozdější dokazování. Pokud stěžovateli nebyly některé skutečnosti
zapsané na pokutovém bloku srozumitelné či pokud s nimi nesouhlasil, měl možnost uplatnit
námitky před samotným podpisem. Co se týče formulací uvedených na pokutových blocích,
ty jsou naprosto přesné a srozumitelné. Na pokutových blocích se nachází i datum a čas spáchání
přestupku. Místo spáchání přestupku je vymezeno buď názvem obce a příslušnou ulicí,
nebo jen názvem obce. Z těchto údajů nevznikají pochybnosti o místě spáchání přestupku. I výše
uložené sankce byla uvedena zřetelně a srozumitelně. Ani námitky ohledně nejednoznačného
zaznamenání místa vydání bloku či osoby, která byla oprávněna bloky vydat, nejsou důvodné.
Posuzovaná rozhodnutí vydaná v blokovém řízení jsou v souladu s právními předpisy a splňují
formální i materiální náležitosti stanovené zákonem pro tento druh rozhodnutí. Žalovaný
se proto ztotožňuje s právním posouzením věci krajským soudem a navrhuje kasační stížnost
zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v kasační stížnosti, a neshledal vady,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[13] Kasační stížnost není důvodná.
[14] V řízení o kasační stížnosti NSS přezkoumává rozhodnutí a postup krajského soudu,
stěžovatel je proto povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené
v napadeném rozhodnutí krajského soudu (srov. rozsudky NSS ze dne 15. 2. 2017, č. j.
1 Azs 249/2016 - 38, nebo ze dne 29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012 - 351). Stěžovatel však v nyní
projednávané věci pouze opakuje námitky, které uplatnil v odvolacím řízení před žalovaným
a v žalobě (námitky ohledně nezpůsobilosti podkladů pro záznam bodů jsou přepisem části
žalobních námitek). S nimi se však již pečlivě vypořádal krajský soud a k jeho hodnocení
stěžovatel nenabízí odlišnou argumentaci, pouze obecně konstatuje, že krajský soud chybně
převzal závěry žalovaného.
[15] Krajský soud se však důsledně vypořádal se všemi žalobními body a zcela správně
je neshledal důvodnými. Odkázal na několik rozhodnutí NSS, která se zabývala problematikou
příkazového (dle starší právní terminologie blokového) řízení a požadavky kladenými
na obsahové náležitosti příkazových bloků, a objasnil, z jakých důvodů neshledává v postupu
správních orgánů pochybení.
[16] Pokud jde o nesoulad rozhodnutí žalovaného s rozhodnutími Krajského úřadu
Moravskoslezského kraje a jiných správních orgánů, nelze přisvědčit tvrzení, že by žalovaný tato
rozhodnutí ignoroval a krajský soud následně tento postup akceptoval. Stěžovatel ve vyjádření
k podkladům správního spisu ze dne 18. 6. 2020 (č. l. 123 a násl. správního spisu) a doplnění
odvolacích důvodů ze dne 27. 7. 2020 (č. l. 137 a násl. správního spisu) pouze uvedl,
že pro záznam bodů do bodového hodnocení byly za nezpůsobilé „mnohokráte označeny obdobné
podklady i Krajskými úřady Moravskoslezského kraje či Jihočeského kraje“, aniž by nějak blíže označil
rozhodnutí těchto správních orgánů nebo uvedl skutkové okolnosti těchto případů a z nich
vyplývající právní závěry. To neučinil ani následně v žalobě. Tato stěžovatelova podání
se obsahově shodují s dřívějšími podáními, ve kterých rozhodnutí jiných správních orgánů
též nijak nespecifikoval. Není povinností správního orgánu opatřit veškeré myslitelné podklady,
ale pouze podklady nezbytné pro zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti
(srov. rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2019, č. j. 1 Azs 367/2018 - 34), což se v tomto případě stalo.
Nemůže vytýkat krajskému soudu a předtím žalovanému, že se nezabývali údajnými
podobnostmi těchto rozhodnutí jiných správních orgánů s jeho případem, když je blíže označil
teprve v kasační stížnosti.
[17] K zásadě legitimního očekávání krajský soud konstatoval, že správní orgán I. stupně
a žalovaný nebyli vázáni postupem jiných správních orgánů. NSS se s tímto závěrem zcela
ztotožňuje. Legitimní očekávání se vztahuje k rozhodování konkrétního správního orgánu.
Stěžovatel však v řízení netvrdil a ani nedoložil, že by prvostupňový orgán a žalovaný
rozhodovali ve skutkově obdobných věcech jinak.
[18] Povahou příkazového bloku se NSS zabýval již v rozsudku ze dne 4. 9. 2012,
č. j. 7 As 94/2012 - 20, podle kterého platí, že tento blok „je svou povahou správním aktem, který
závazně deklaruje, že určitá osoba se dopustila konkrétního, individuálně popsaného jednání, jež naplnilo znaky
přestupku, a konstituuje jeho povinnost zaplatit pokutu.“ Vydání tohoto správního aktu je možné
za podmínek, že je spolehlivě zjištěn skutkový stav, nestačí domluva a obviněný z přestupku je
ochoten pokutu zaplatit (usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010 - 65,
č. 2838/2013 Sb. NSS). Ochota pokutu zaplatit a souhlas s projednáním na místě jsou nezbytnou
podmínkou k vyřízení věci, jelikož od té chvíle se vychází z toho, že skutkový stav byl bezpečně
zjištěn a přestupce proti němu nic nenamítá (rozsudek NSS ze dne 4. 10. 2018,
č. j. 9 As 149/2018 - 44). Následkem takového rozhodnutí je pak vzdání se možnosti zajištění
dalších důkazů, jako je tomu v běžném správním řízení. Z povahy příkazového řízení tedy plyne,
že poté, co je řízení skončeno, zpravidla nemohou být zpochybněny závěry z něj plynoucí
(viz body 30–32 výše citovaného usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 As 21/2010 - 65).
[19] V řízení o námitkách proti provedení záznamu bodů v registru řidičů je předmětem řízení
pouze posouzení toho, zda byly záznamy bodů provedeny v souladu se zákonem, tj. např.
zda podkladem pro záznam bodů bylo pravomocné rozhodnutí, zda počet bodů odpovídá
spáchanému přestupku, či zda je v něm uvedeno protiprávní jednání. V námitkách
proti provedenému záznamu bodů tak bude typicky možno namítat, že řidič žádný přestupek
nespáchal, přesto mu byly v registru řidičů zaznamenány body, případně že ke spáchání
přestupku z jeho strany sice došlo, nicméně mu byl zaznamenán nesprávný (vyšší) počet bodů.
Žalovanému v řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum
skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení (srov. rozsudek
NSS ze dne 4. 12. 2013, č. j. 6 As 67/2013 - 16).
[20] V nyní projednávaném případě stěžovatel svůj souhlas s projednáním přestupků
uvedených v příkazových blocích ze dne 19. 11. 2019, 19. 4. 2019, 20. 10. 2018, 28. 8. 2018
a v pokutovém bloku ze dne 5. 2. 2017 stvrdil podpisem na jednotlivých blocích. Tím též udělil
souhlas k nabytí právní moci těchto bloků. Rovněž vědomě vstoupil do režimu omezeného
přezkumu pravomocného bloku jako rozhodnutí vydaného ve specifickém zkráceném řízení,
které je následně nadáno presumpcí správnosti. Převzal tím i odpovědnost za skutečnost, že údaje
uvedené na příslušných blocích se shodují se zjištěným skutkovým stavem a že tento skutkový
stav byl řádně zjištěn. Podpisem souhlasil též s tím, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá
právní kvalifikace přestupkového jednání, za které mu byla udělena pokuta uvedená
na příkazových blocích a pokutovém bloku ze dne 5. 2. 2017. Pokud měl stěžovatel během
projednání přestupků na místě jakékoli pochybnosti, měl využít svého práva na zahájení běžného
řízení o přestupcích.
[21] Ohledně příkazových bloků ze dne 19. 11. 2019, 19. 4. 2019, 20. 10. 2018, 28. 8. 2018
a pokutového bloku ze dne 5. 2. 2017 krajský soud správně uvedl, že je nelze po obsahové
stránce posuzovat s rigidní přísností. Při zohlednění specifik příkazního řízení je možno přijmout
i strohé a zkratkovité formulace, je-li z nich patrné, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta
v tomto řízení uložena. Podstatné je, aby jednání konkrétní osoby bylo v bloku popsáno natolik
jednoznačně a určitě, aby je nebylo možno zaměnit s jiným jednáním. Stane-li se tak pomocí
zkratkovitých formulací, jsou-li tyto formulace v kontextu dalších údajů srozumitelné,
na způsobilosti bloku být podkladem pro zápis bodů to nic nemění. Proto postačuje uvedení
přestupkového jednání zkratkami, jsou-li tyto zkratky doplněny odkazem na ustanovení zákona
o silničním provozu, které přestupce porušil (viz rozsudek NSS č. j. 7 As 94/2012 - 20).
[22] V daném případě je z dotčených bloků zřejmé, že se stěžovatel dopustil přestupků tím,
že překročil nejvyšší dovolenou rychlost (uvedeno v příkazovém bloku ze dne 20. 10. 2018,
19. 4. 2019 a dne 19. 11. 2019), nebyl za jízdy připoután bezpečnostními pásy (uvedeno
v pokutovém bloku ze dne 5. 2. 2017) a projel křižovatkou na červený signál „STŮJ“ (uvedeno
v příkazovém bloku ze dne 28. 8. 2018). Skutečnost, že se dopustil přestupku překročení nejvyšší
dovolené rychlosti, vyplývá i z rozhodnutí ze dne 23. 2. 2015 (č. l. 82 a násl. správního spisu)
a dne 3. 9. 2014 (č. l. 86 a násl. správního spisu). Ze všech těchto podkladů lze zjistit i čas a místo
spáchání přestupků. Není v nich opomenuta právní kvalifikace jednání a nechybí ani ustanovení,
podle kterého se ukládá sankce. Ke zpochybnění způsobilosti příkazového bloku jako podkladu
pro záznam bodů do registru řidičů může dojít jedině tehdy, pokud na tomto bloku nebude
přestupek vymezen jako konkrétní, individualizované jednání. To se v nyní projednávané věci
nestalo, jelikož všechny přestupky jsou vymezeny jednoznačně, v souladu se zákonem
a judikaturou NSS.
[23] Co se týče přezkumu rozhodnutí ze dne 23. 2. 2015 a dne 3. 9. 2014, ta byla též pouhým
podkladem pro rozhodnutí v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru
řidičů. K jejich přezkumu mohlo dojít pouze prostřednictvím opravných prostředků
proti rozhodnutí v přestupkovém řízení. V řízení o odvolání proti námitkám proti záznamu
do bodového hodnocení řidiče a provedenému záznamu 12 bodů však žalovanému nepříslušel
ani u těchto rozhodnutí přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace a krajský soud u nich
následně správně přezkoumal pouze jejich způsobilost být podkladem v námitkovém řízení.
Se závěry krajského soudu ohledně těchto rozhodnutí se NSS ztotožňuje.
IV. Závěr a náklady řízení
[24] Z výše uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek krajského soudu není nezákonný
z důvodů namítaných v kasační stížnosti. Proto NSS kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
podle §110 odst. 1 s. ř. s.
[25] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo
na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl. Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému, kterému by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť mu v řízení o kasační stížnosti žádné
náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[26] Vzhledem k tomu, že NSS rozhodl ve věci samé bez zbytečného odkladu, nerozhodoval
již samostatně o návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Z tohoto
důvodu NSS výrokem III. rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč
za tento návrh stěžovateli. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
k rukám zástupce JUDr. Radka Bechyně, advokáta se sídlem Legerova 148, Kolín, a to do 30 dnů
od právní moci tohoto rozsudku (§10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích,
ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. února 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu