ECLI:CZ:NSS:2021:9.AZS.263.2020:29
sp. zn. 9 Azs 263/2020 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: V. T. V., zast.
Mgr. Ing. Karlem Mockem, advokátem se sídlem Nádražní 923/118, Ostrava,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 4. 2019, č. j. OAM-194/ZA-ZA11-HA13-2019, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2020,
č. j. 33 Az 20/2019 - 34,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná dle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Tímto rozhodnutím žalovaný
rozhodl o jeho žádosti tak, že se mu mezinárodní ochrana dle §12, §13, §14, §14a a §14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon
o azylu“), neuděluje.
I. Vymezení věci a posouzení krajským soudem
[2] Stěžovatel podal dne 25. 2. 2019 žádost o udělení mezinárodní ochrany, k níž dne
28. 2. 2019 doplnil, že je státním příslušníkem Vietnamské socialistické republiky, národnosti
Kinh, je zdráv, svobodný a bezdětný, bez náboženského vyznání, není čelem žádné politické
strany či uskupení a nikdy se politicky neangažoval. Do ČR přicestoval poprvé již v listopadu
2008, do roku 2011 zde pobýval na základě dlouhodobého pobytu za účelem podnikání,
následně na základě překlenovacích víz. Ve vlasti byl naposledy navštívit rodinu v roce 2014.
[3] O udělení mezinárodní ochrany požádal již v roce 2018, tuto žádost vzal zpět. Jeho
cílem je získat pobyt za účelem podnikání, aby mohl i nadále finančně podporovat své rodiče
a invalidní sestru, žijící ve Vietnamu.
[4] Podle krajského soudu není sporu o tom, že stěžovatel vycestoval z vlasti
z ekonomických důvodů a o udělení mezinárodní ochrany žádá až v návaznosti na skutečnost,
že přišel o pobytové oprávnění na území ČR. Cílem jeho žádosti je legalizace pobytu na území.
[5] Ztotožňuje se s žalovaným, že stěžovatelem uváděné skutečnosti nejsou z pohledu
§12 a §13 zákona o azylu relevantní, nejde ani o důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu
§14 zákona o azylu, pro které by stěžovateli měl být udělen humanitární azyl, či o důvody,
pro které by mu měla být udělena doplňková ochrana podle §14a či §14b zákona o azylu.
[6] Žalovaný v návaznosti na skutečnosti uvedené stěžovatelem hodnotil informace
obsažené ve zprávách ze země původu, jeho rozhodnutí je dostatečně odůvodněné a nic
nenasvědčuje tomu, že by rozhodoval v rozporu se zásadou zákazu libovůle.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného
[7] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody
podřazuje pod §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
[8] Má za to, že žalovaný nezjistil dostatečně skutkový stav tak, aby o něm nevznikaly
důvodné pochybnosti a na základě toho nesprávně dospěl k závěru, že stěžovatel nesplňuje
podmínky pro přiznání některé z forem mezinárodní ochrany. Pro nedostatečné odůvodnění
zjištění a závěrů žalovaného je jeho rozhodnutí rovněž zčásti nepřezkoumatelné
pro nedostatek důvodů.
[9] Nelze připustit, aby žalovaný i krajský soud dospěli pouze na základě jeho výpovědi
k závěru, že důvody, pro které o mezinárodní ochranu žádá, spočívají výhradně v legalizaci
pobytu na území ČR a bez konkrétních a podložených úvah konstatovali, že mu v zemi
původu nehrozí žádná újma ze strany státních orgánů. Zprávy ze země původu, z nichž
žalovaný vycházel, jsou obecné, zastaralé a neodráží současnou situaci ve Vietnamu.
[10] Stěžovatel sice nedokáže popsat, jakým způsobem by proti němu měly vietnamské
státní orgány postupovat, resp. jaká újma by mu měla vzniknout, je ale přesvědčen,
že by mezinárodní ochranu minimálně v jedné z forem obdržet měl. Nesouhlasí
ani s hodnocením žalovaného, že skutečnost, že vyživuje invalidní sestru, nemůže být
důvodem hodným zvláštního zřetele podle §14 zákona o azylu. Postup žalovaného
při hodnocení této otázky považuje za libovůli.
[11] Navrhuje, aby NSS napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení.
[12] Žalovaný je přesvědčen, že jak jeho rozhodnutí, tak rozsudek krajského soudu, byly
vydány v souladu se zákonem a na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalovaný
se v rozhodnutí podrobně zabýval žádostí stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany
a vyhodnotil, že mu nesvědčí žádný z důvodů, pro který by měla být ochrana udělena. Účelové
tvrzení, že mu jistě hrozí nějaké represivní kroky ze strany vietnamských státních orgánů,
uplatnil stěžovatel poprvé až v kasační stížnosti. Z jeho výpovědi je nicméně zřejmé,
že hlavním cílem jeho žádosti jsou ekonomické důvody. Finanční podpora invalidní sestry
není důvodem, pro který by stěžovateli měl být udělen humanitární azyl. Nejedná se o důvod
hodný zvláštního zřetele, který by se týkal přímo jeho osoby.
[13] Navrhuje kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout, případně jako nepřijatelnou
odmítnout.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost
přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[15] Soud se dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem ve smyslu
§104a s. ř. s. podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Pokud by tomu tak nebylo, odmítl
by ji jako nepřijatelnou. Pro podrobné vymezení institutu nepřijatelnosti ve věcech
mezinárodní ochrany a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje na usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž NSS neurčitý právní
pojem přesah vlastních zájmů stěžovatele vyložil.
[16] V projednávané věci soud neshledal, že by kasační stížnost přesahovala vlastní zájmy
stěžovatele.
[17] K námitce stěžovatele, že jak rozsudek krajského soudu, tak rozhodnutí žalovaného
jsou nepřezkoumatelné, NSS uvádí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí je natolik závažnou
vadou, že k ní soud přihlíží i bez námitky, z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Touto
vadou však ani jedno z rozhodnutí netrpí. V obou případech jde o srozumitelná rozhodnutí,
opřená o dostatek relevantních důvodů a je z nich zřejmé, proč žalovaný i krajský soud
rozhodli tak, jak je uvedeno ve výrocích obou rozhodnutí.
[18] Stěžovatel v této souvislosti namítal, že žalovaný nezjistil skutkový stav tak, aby o něm
nebyly důvodné pochybnosti a neprovedl dostatečné dokazování, zda mu v zemi původu
nehrozí perzekuce i v případě, kdy není politicky aktivní.
[19] Podle setrvalé judikatury NSS jsou správní orgány povinny opařovat podklady
pro rozhodnutí a postupovat tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti. Tato obecná povinnost správních orgánů je doplněna povinností účastníků
řízení poskytnout potřebnou součinnost a označit případné důkazy na podporu svých
konkrétních a konzistentních tvrzení (viz např. rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008,
č. j. 5 Azs 66/2008 – 70).
[20] Stěžovatel v řízení o udělení mezinárodní ochrany zcela obecně vypověděl, že jeho
důvody pro pobyt v ČR jsou ekonomické a o mezinárodní ochranu žádá z důvodu legalizace
pobytu poté, co ztratil povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání. Jiné důvody,
z nichž by šlo dovodit, že stěžovatel byl či by po svém návratu do vlasti mohl být politicky
pronásledován, v řízení neuváděl.
[21] Žalovaný správně konstatoval, že stěžovatel vycestoval z vlasti legálně
a bez jakýchkoliv problémů, sám na dotaz žalovaného uvedl, že problémy se státní mocí,
policií, soudy či armádou nikdy neměl. Státní orgány nejevily o osobu stěžovatele zájem
a vzhledem k tomu, že nebyl ani jinak aktivní v kritice vietnamského režimu, není důvod
se domnívat, že by mohl být po návratu do země původu jakkoliv pronásledován.
[22] Rozhodnutí cizince pracovat v ČR jako v ekonomicky silnějším regionu, není
důvodem pro udělení mezinárodní ochrany. NSS setrvale judikuje, že ekonomické důvody
nemohou být důvodem pro udělení jakékoliv z forem mezinárodní ochrany (viz rozsudek NSS
ze dne 30. 10. 2003, č. j. 3 Azs 20/2003 - 43). Soud ve své judikatuře dlouhodobě odmítá
snahu o legalizaci pobytu cizince prostřednictvím nástrojů azylového práva. V podrobnostech
lze odkázat např. rozsudky ze dne 27. 8. 2003, č. j. 4 Azs 7/2003 - 60, ze dne 30. 6. 2004,
č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, č. 397/2004 Sb. NSS.
[23] Krajský soud správně s odkazem na rozhodnutí NSS ze dne 18. 5. 2011,
č. j. 5 Azs 6/2011 – 49, upozornil, že i v případech, kdy je snaha o legalizaci pobytu jediným
důvodem pro podání žádosti o mezinárodní ochranu, není žalovaný zbaven povinnosti
zabývat se případnou existencí azylově relevantních důvodů.
[24] Žalovaný se v souladu se svou povinností neomezil pouze na informace uváděné
stěžovatelem, ale v průběhu správního řízení shromáždil i další aktuální materiály (informace
OAMP – bezpečností a politická situace v zemi ze dne 24. 8. 2018, Zprávy mezinárodní
organizace pro migraci, Údaje o zemi Vietnam 2018 ze dne 28. 1. 2019) a informace z nich
vyplývající zohlednil při svém rozhodování, jak je uvedeno shora. K námitce, že tyto materiály
obsahují zastaralé informace a neodráží současnou situaci v zemi původu NSS podotýká,
že zpráva Mezinárodní organizace pro migraci byla vydána 28. ledna 2019, tj. pouhé 3 měsíce
před rozhodnutím žalovaného a nelze ji v žádném případě vnímat jako zastaralou. Stěžovatel
měl navíc ve správním řízení příležitost se k informacím v ní obsaženým vyjádřit, této
možnosti nicméně nevyužil.
[25] NSS se rovněž ztotožňuje se závěry žalovaného a krajského soudu, že v projednávané
věci nebyly dány důvody pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu.
[26] Podle rozsudku NSS ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 – 55, smysl humanitárního
azylu „spočívá v tom, aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice
nedopadá žádná z kautel předpokládaných taxativními výčty ustanovení §12 a §13 zákona o azylu,
ale v nichž by bylo přesto „nehumánní“ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen
na případy, jež byly předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování
humanitárního azylu (např. u osob zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí
postižených humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež
předvídané či předvídatelné nebyly. Míra volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle,
vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“
[27] Z judikatury Nejvyššího správního soudu dále plyne, že je na uvážení správního
orgánu, zda humanitární azyl udělí, či nikoliv. Správní uvážení podléhá přezkumu soudu pouze
v tom směru, zda nevybočilo z mezí a hledisek stanovených zákonem, zda je v souladu
s pravidly logického usuzování a zda premisy takového úsudku byly zjištěny řádným
procesním postupem (viz např. rozsudky NSS ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55,
ze dne 22. 1. 2004, č. j. 5 Azs 47/2003 - 48, či usnesení NSS ze dne 28. 8. 2013,
č. j. 3 Azs 14/2013 - 16). V nyní souzené věci žalovaný této své povinnosti dostál a zhodnotil,
že stěžovatel žádné důvody, které by bylo možno hodnotit jako důvody hodné zvláštního
zřetele neuvedl. Skutečnost, že ekonomicky podporuje svoji rodinu žijící v zemi původu je,
jak správně poznamenal krajský soud, typickým rysem ekonomické migrace. Ta však, jak bylo
již shora předestřeno, není důvodem pro udělení mezinárodní ochrany v jakékoliv formě.
IV. Závěr a náklady řízení
[28] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, proto ji v souladu s §104a
odst. 1 s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[29] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3 věty první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. února 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu