ECLI:CZ:NSS:2022:1.AS.183.2022:31
sp. zn. 1 As 183/2022 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: JUDr. K. T., proti
žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní třída 16, Praha 1, o žalobě proti
rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované ze dne 25. 2. 2022, sp. zn. K 42/2019, v řízení
o kasační stížnosti stěžovatelů: a) Ing. J. T., a b) Yellow Dragon Enterprise LLC, se sídlem
1095 Sugar View Drive, Suite 500, Sheridan, Wyoming, Spojené státy americké, oba zastoupeni
JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Veveří 486/57, Brno, proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 21. 7. 2022, č. j. 3 Ad 6/2022-192,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Stěžovatelé a) a b) nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobkyni a žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepři znáv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) zamítl návrh žalobkyně na přiznání
odkladného účinku žalobě a současně určil, že stěžovatelé nejsou osobami zúčastněnými na
řízení. Žalobkyně se bránila proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované. Ten potvrdil
rozhodnutí kárného senátu kárné komise žalované, který rozhodl o vyškrtnutí žalobkyně ze
seznamu advokátů. Důvodem rozhodnutí bylo to, že žalobkyně neoprávněně disponovala
s prostředky klientů, jež měla v advokátní úschově. Mezi tyto klienty patřili také stěžovatelé.
[2] Stěžovatelé se domáhali určení, že jakožto bývalým klientům žalobkyně jim má být
v řízení před městským soudem přiznáno postavení osob zúčastněných na řízení. Žalobkyně
městskému soudu sdělila, že stěžovatelé jsou jejími klienty a že výkonem napadeného rozhodnutí
bylo porušeno jejich právo na důvěrný vztah mezi advokátem a klientem a důvěra v mlčenlivost
advokáta ve smyslu čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Žalovaná podle
žalobkyně lže, jestliže tvrdí, že J. T. jakožto zástupce právnické osoby G&C Pacific Nieu Ltd.
nepodepsal souhlas s dispozicí s prostředky v advokátní úschově, neboť ze spisu plyne opak.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně
[3] Usnesení městského soudu napadli stěžovatelé kasační stížností z důvodu podle
§103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
V ní uvedli, že městský soud pochybil, jestliže jim nepřiznal postavení osob zúčastněných na
řízení. Značná část kasační stížnosti obsahuje citace z oborné literatury s vyznačenými odkazy na
judikaturu. Závěrem kasační stížnosti stěžovatelé uvedli, že smyšlené tvrzení žalované o absenci
souhlasu J. T. s dispozicí s uschovanými prostředky zasahuje do právní sféry stěžovatelů tak
hrubě, že je tím naplněna hypotéza §34 odst. 1 s. ř. s. a je tak naplněna podmínka přímého
dotčení na právech stěžovatelů. Městský soud měl proto přiznat stěžovatelům postavení osob
zúčastněných na řízení. Stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil
a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[4] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že veřejný pořádek v občanském
právu je souhrnem psaných i nepsaných pravidel, na jejichž dodržování je podle panujícího
přesvědčení v daném prostředí nutno bezvýhradně trvat za účelem zachování stěžejních základů
právního řádu v demokratické společnosti. Závěry žalované jsou pak zásadním porušením
veřejného pořádku. To ostatně žalobkyně namítala v podání ze dne 1. 7. 2022. Městský soud se
měl s jejími námitkami vypořádat. Žalobkyně se tak s návrhem stěžovatelů ztotožnila.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil splnění zákonných podmínek řízení o kasační
stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas a osobami oprávněnými a směřuje
proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná (k tomu srov.
rozsudek kasačního soudu ze dne 31. 8. 2005, č. j. 7 As 43/2005-53). Poté přezkoumal důvodnost
kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a dospěl k závěru, že není důvodná.
[6] Nejvyšší správní soud úvodem upozorňuje, že v řízení o kasační stížnosti přezkoumává
rozhodnutí a postup krajských soudů, stěžovatelé jsou proto v kasační stížnosti povinni uvést
konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí městského
soudu (srov. rozsudky ze dne 15. 2. 2017, č. j. 1 Azs 249/2016-38, bod 12, nebo ze dne
29. 1. 2015, č. j. 8 Afs 25/2012-351, bod 140). Námitky stěžovatelů jsou však velmi obecné
a prakticky nesměřují proti napadenému usnesení městského soudu. Kasační stížnost je
s výjimkou úvodu a závěru souborem citací z odborné literatury. Ta má podpořit názor
stěžovatelů, že jim měl městský soud přiznat postavení osob zúčastněných na řízení. Nejvyšší
správní soud dospěl k závěru, že kasační argumence je navzdory své obecnosti vymezena
srozumitelně a jednoznačně, a proto je stížnost projednatelná (srov. rozsudek rozšířeného senátu
ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS).
[7] Osobami zúčastněnými na řízení jsou osoby, které byly přímo dotčeny ve svých právech
a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo tím, že rozhodnutí nebylo vydáno, a ty,
které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí
soudu, nejsou-li účastníky a výslovně oznámily, že budou v řízení práva osob zúčastněných na
řízení uplatňovat (§34 odst. 1 s. ř. s.).
[8] V nynější věci je sporné, zda mělo být stěžovatelům přiznáno postavení osob
zúčastněných na řízení. Nejvyšší správní soud má však za to, že městský soud vyhodnotil tuto
otázku řádně. S ohledem na to, že J. T. je manželem žalobkyně a jednatelem některých bývalých
klientů žalobkyně, je možné, že může mít na výsledku řízení zájem. Ten však sám o sobě nestačí.
Soudní řád správní požaduje přímé dotčení, a to na veřejných subjektivních právech
a povinnostech (viz rozsudek ze dne 14. 7. 2009, č. j. 2 As 44/2009-44). V nynější věci však
stěžovatelé mohou být dotčeni nanejvýš nepřímo, a to na soukromém, a nikoliv veřejném
subjektivním právu. V tomto případě nelze hovořit o zásahu do soukromého a rodinného života,
jak tvrdí stěžovatel. Stejně tak nelze uvažovat o dotčení na právu na právní pomoc (čl. 37 odst. 2
Listiny). Advokacie patří mezi tzv. svobodná povolání, avšak navzdory tomu jde o výrazně
regulované povolání s profesní autonomií, vnitřní regulací a kontrolou. Bylo by tak absurdní
uvažovat o tom, že stěžovatelé jsou přímo dotčeni činností profesní komory, která kontroluje
dodržování podmínek řádného výkonu té či oné profese. Stěžovatelům nic nebrání, aby se obrátili
na jiného advokáta a využili jeho služby. Z rozhodnutí profesního orgánu, který zákonem
předepsaným způsobem odejme povolení k výkonu povolání určité osobě, však přímé dotčení na
veřejných subjektivních právech jiných osob (zde klientů advokáta) dovodit nelze.
[9] Pokud jde o namítaný postup žalované v rozporu se spisem, jde o skutečnost, jejíž
posouzení je v nynější fázi řízení předčasné. Městský soud se jím bude zabývat při věcném
posouzení. Nyní však nezbývá než zopakovat, že v nynější věci není dána podmínka přímého
dotčení stěžovatelů na veřejných subjektivních právech, a usnesení městského soudu proto
obstojí.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a s ohledem na to ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[11] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 větu první ve spojení s §120
s. ř. s. Podle tohoto ustanovení, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi,
který ve věci úspěch neměl. Stěžovatelé v řízení úspěch neměli, a proto jim nevzniklo právo
na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně učinila vyjádření ke kasační stížnosti, nicméně nebyla
v řízení zastoupena, tedy jí žádné náklady nevznikly. Nejvyšší správní soud jí proto náhradu
nákladů nepřiznal. Žalované, která byla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, pak soud náhradu
nákladů řízení taktéž nepřiznal, neboť v řízení před Nejvyšším správním soudem neučinila žádný
úkon.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2022
JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu