ECLI:CZ:NSS:2022:1.AS.230.2021:40
sp. zn. 1 As 230/2021 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: Greenfin a. s.,
se sídlem Pod Višňovkou 27/1662, Praha 4, zastoupená JUDr. Vítem Kučerou, advokátem
se sídlem Obrovského 2407, Praha 4, proti žalované: Státní zemědělská a potravinářská
inspekce, se sídlem Květná 504/15, Brno, o žalobě proti rozhodnutí ústředního inspektorátu
Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne 26. 3. 2018, č. j. SZPI/BA122-11/2017,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
22. 6. 2021, č. j. 3 A 119/2018 - 39,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2021, č. j. 3 A 119/2018 - 39,
se z r ušuj e .
II. Rozhodnutí ústředního inspektorátu Státní zemědělské a potravinářské inspekce ze dne
26. 3. 2018, č. j. SZPI/BA122-11/2017 a rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské
inspekce, inspektorátu v Praze, ze dne 18. 1. 2018, č. j. SZPI/BA122-7/2017,
se z r ušuj í a v ěc se v rací žalované k dalšímu řízení.
III. Žalovaná ne m á právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a kasační
stížnosti částku 28.570 Kč k rukám jejího zástupce advokáta JUDr. Víta Kučery
do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Státní zemědělská a potravinářská inspekce, inspektorát v Praze (dále jen „orgán prvního
stupně“) uznala žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle §8a odst. 3 písm. i)
zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb.,
o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o regulaci reklamy“). Přestupku se měla žalobkyně dopustit tím, že zhotovila reklamu na doplněk
stravy GS Merilin Harmony otištěnou v týdeníku TV magazín č. 8/17 ve znění: „Krásná, zdravá
a vitální…Vědci potvrdili 90% účinnost kombinace ploštičníku s třezalkou na obtíže spojené s klimakteriem.
Trápí vás návaly horka? Pocení? Poruchy spánku? Výkyvy nálad? Nesoustředěnost a nervozita? Trápíte
se zbytečně. Mezinárodně uznávaná klinická studie prováděná na Univerzitě v Rostocku u 6141 žen prokázala,
že po 6 měsících užívání kombinace ploštičníku hroznatého a třezalky tečkované (obsažena v přípravku GS
Merilin Harmony) došlo u 90% sledovaných žen k redukci klimakterických potíží. Tato kombinace také výrazně
přispívá k psychické pohodě žen v klimakteriu. GS Merilin Harmony navíc díky 250 mg vápníku (200%
doporučené denní dávky!) a vitaminu D3 příznivě působí na pevnost kostí. Představuje tak bezpečnou a vysoce
účinnou alternativu pro ženy, které z jakéhokoliv důvodu nemohou nebo nechtějí užívat hormony.“ Tato reklama
přitom potravinám (doplňku stravy) přisuzuje léčivé účinky vůči nemocem, což je v rozporu
s čl. 7 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1169/2011 ze dne 25. 10. 2011
o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, o změně nařízení Evropského parlamentu
a Rady (ES) č. 1924/2006 a (ES) č. 1925/2006 a o zrušení směrnice Komise 87/250/EHS,
směrnice Rady 90/496/EHS, směrnice Komise 1999/10/ES, směrnice Evropského parlamentu
a Rady 2000/13/ES, směrnic Komise 2002/67/ES a 2008/5/ES a nařízení Komise
(ES) č. 608/2004 (dále jen „nařízení“). Žalobkyně v reklamě použila výrazy, které představují
příznaky klimakterických poruch podle Mezinárodní klasifikace nemocí (viz
https://mkn10.uzis.cz). Tímto jednáním porušila povinnost stanovenou v §5d odst. 2 zákona
o regulaci reklamy, za což jí orgán prvního stupně uložil pokutu ve výši 60.000 Kč. Žalovaná
pak napadeným rozhodnutím snížila pokutu na 45.000 Kč. V části, v níž byla žalobkyně uznána
vinnou z použití výrazu „nervozita“, žalovaná rozhodnutí zrušila a řízení zastavila, neboť
nervozita není příznakem žádné nemoci.
[2] Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu u Městského soudu v Praze (dále
jen „městský soud“). Zaprvé namítla, že klimakterium není nemoc, ale přirozený fyziologický
stav. Okamžik, od nějž jsou klimakterické potíže považovány za nemoc, musí být určen lékařem.
Mezinárodní klasifikaci nemocí nelze vykládat tak, že v ní užitá slova jsou bez dalšího popisem
určité nemoci. Mnoho příznaků musí dosahovat určité intenzity, aby je bylo možno považovat
za nemoc. Žalovaná tak přijala nepřípustný rozšiřující výklad. Pro popis vztahu fyziologických
hodnot k patologickým je v případě klimakteria používán tzv. Kuppermanův index (součin
indexu příznaků, které žena pociťuje, a jejich intenzita). U doplňků stravy je možné užívat
zdravotní tvrzení ze seznamu tzv. on hold zdravotních tvrzení k jednotlivým složkám přípravku,
což správní orgány při svém rozhodování nikterak nezohlednily. Doplněk stravy obsahuje
ploštičník hroznatý a třezalku tečkovanou, k nimž se váží on hold zdravotní tvrzení. Žalobkyně
proto byla oprávněna uvedené údaje v reklamě užít, složení doplňku stravy takové použití
opodstatňuje. Zadruhé žalobkyně uvedla, že reklama na doplněk stravy nevybočuje z běžné
reklamní praxe, a proto nebyla naplněna materiální stránka přestupku. Sporná reklama nemůže
ve spotřebiteli vyvolat dojem, že doplněk stravy může něco vyléčit. Spotřebitel se tak nemůže
domnívat, že doplněk stravy může vyřešit jeho zdravotní obtíže. Konečně žalobkyně namítla,
že správní orgány postupovaly v rozporu se zásadou legitimního očekávání. V případě obdobné
reklamy na doplněk stravy Proenzi Intensive rozhodla žalovaná zcela opačně. Současně
se v napadeném rozhodnutí nevypořádala s odkazem na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci
ve věci sp. zn. 7 Cmo 338/2011, v němž soud rozhodl, že otázka „Bolí vás klouby?“, užitá
v reklamních tvrzeních k prezentaci výrobku Proenzi 3, je otázkou řečnickou a nelze ji hodnotit
jako tvrzení, které by naznačovalo souvislost mezi touto potravinou a zdravím.
[3] Městský soud žalobu zamítl. Pro naplnění skutkové podstaty podle §5d odst. 2 zákona
o regulaci reklamy podle něj není rozhodné, zda byly v reklamě na doplněk stravy uvedeny
pravdivé informace. Podstatné je to, zda je reklama v kombinaci s grafickým znázorněním
schopna vzbudit dojem, že doplněk stravy je léčivem či přípravkem schopným lidské choroby
léčit nebo jim předcházet. Městský soud uvedl, že ve věci není sporu o tom, že klimakterium
je přirozený fyziologický stav a nejde o samostatnou nemoc. Městský soud ve shodě s žalovanou
přihlédl k Mezinárodní klasifikaci nemocí. Soud tak uvedl, že „[v] Mezinárodní klasifikaci nemocí
se samotný pojem klimakterium či menopauza sice nenachází, pod kódem N95 jsou však zařazeny tzv.
Menopauzální a jiné perimenopauzální poruchy, tedy stavy, kdy je běžný průběh menopauzy narušen. Pod kódem
N95.1 jsou pak podřazeny tzv. Menopauzální a klimakterické stavy u žen, mezi jejichž symptomy se řadí
návaly‚ nespavost‚ bolesti hlavy‚ neschopnost soustředění spojené s menopauzou. Poruchy spánku jsou řazeny jako
samostatná nemoc pod kódem G47“. Pokud městský soud hodnotil reklamu jako celek, musel dospět
k závěru, že tvrzení „na obtíže“, „Poruchy spánku?“, „k redukci klimakterických potíží“ v kombinaci
s tvrzením „[…] studie […] prokázala, že po 6 měsících užívání kombinace […] došlo u 90% sledovaných
žen k redukci klimakterických potíží. […] představuje tak bezpečnou a vysoce účinnou alternativu pro ženy,
které z jakéhokoliv důvodu nemohou nebo nechtějí užívat hormony“ navozují dojem, že doplněk stravy
má léčivé účinky. Městský soud nesouhlasil s tvrzením žalobkyně, že příznaky uvedené
v Mezinárodní klasifikaci nemocí lze považovat za chorobu, až když dosáhnou určité intenzity.
Toto tvrzení odporuje smyslu této klasifikace. Tím je „klasifikace lidských onemocnění, poruch,
zdravotních problémů, tedy stavy v ní uvedené jsou nemocí bez ohledu na jejich sílu, protože už samy o sobě
představují jistou intenzitu narušení lidského zdraví.“ Městský soud také uvedl, že správní orgány vyšly
z expertních stanovisek, mezi něž se řadí právě Mezinárodní klasifikace nemocí. Ta obsahuje
pod kódem „N95.1 Menopauzální a klimakterické stavy“ symptomy jako návaly‚ nespavost‚ bolesti
hlavy‚ neschopnost soustředění spojené s menopauzou. Poruchy spánku pak klasifikace obsahuje
samostatně pod kódem G47. Proto výklad pojmu „nemoc“ uvedený v čl. 7 odst. 3 nařízení
provedený žalovanou nelze považovat za extenzivní. Současně jsou ženy v období klimakteria
zvlášť zranitelnou skupinou spotřebitelek. Z tohoto důvodu je třeba reklamní sdělení posuzovat
přísněji, neboť „kritičnost“ zvlášť zranitelné skupiny je oproti průměrným spotřebitelům snížena.
[4] Žalobkyně také tvrdila, že reklamní tvrzení lze považovat za dovolená zdravotní tvrzení z
on hold seznamu podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne
20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin. Zdravotní
tvrzení se však podle čl. 13 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení vztahují na snižování rizikového
faktoru onemocnění. To ovšem žalobkyně nečinila. Naopak, slibovala zmírnění existujících
klimakterických potíží. Jednalo se tak o léčebné tvrzení. Podle městského soudu on hold seznam
nemůže založit výjimku ze zákazu léčebných tvrzení. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 12. 6. 2020, č. j. 5 As 219/2019 - 49. Dále městský soud nepřitakal
závěru žalobkyně o nenaplnění materiálního znaku přestupku. Podle judikatury je materiální znak
naplněn již samotným porušením skutkové podstaty, ledaže by existovaly výjimečné okolnosti
nasvědčující tomu, že společenská nebezpečnost nedosahuje ani minimální hranice typové
nebezpečnosti. Pokud jde o legitimní očekávání, městský soud konstatoval, že žalobkyně
nepředložila konkrétní tvrzení a nespecifikovala rozhodnutí, které mělo její legitimní očekávání
založit. Stejně tak jej nedoložila ani při jednání. Městský soud uzavřel, že uložená pokuta činila
2,25 % horní hranice zákonné sazby, a proto je také přiměřená.
II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalované a replika žalobkyně
[5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností,
a to z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“). Především namítala, že klimakterium je přirozený stav a nikoliv nemoc.
S tím ostatně jak správní orgány, tak městský soud souhlasily, ale nevyvodily z toho patřičné
závěry. Dále stěžovatelka uvedla, že Mezinárodní klasifikace nemocí obsahuje různé stavy
a „události“, jež nelze bez dalšího považovat za nemoc. Jedná se tak například o „O80 Spontánní
porod jediného dítěte“. Porod přitom může být „obtěžující“ v tom smyslu, že rodičky mohou mít
bolesti, krvácení či porodní zranění. Řada dalších stavů uvedených v Mezinárodní klasifikaci
nemocí souvisí s reprodukčním cyklem. Například „N94.3 Syndrom premenstruální tenze“ zažívá
podle stěžovatelky až 80 % všech žen. Přestože je tento stav uveden v klasifikaci, nejedná
se o nemoc. Obsah Mezinárodní klasifikace nemocí proto nelze vykládat tak, že každý
v ní uvedený stav je bez dalšího nemocí s úplným, závazným a všeobecně použitelným popisem
příznaků.
[6] Stěžovatelka také nesouhlasí s tvrzením městského soudu, že „stavy [uvedené
v Mezinárodní klasifikaci nemocí] jsou nemocí bez ohledu na jejich sílu, protože už samy o sobě představují
jistou intenzitu narušení lidského zdraví “. Naopak trvá na tom, že některé stavy popsané v klasifikaci
musí dosáhnout určité intenzity, aby je bylo možné považovat za chorobu. Stejně tak stěžovatelka
nesouhlasí s tvrzením žalované, jež aproboval městský soud, že v reklamě uvedla příznaky poruch
klimakteria. Naopak, stěžovatelka uvedla příznaky stavu klimakteria, který není nemocí. Poruchy
klimakteria a stav klimakteria je třeba odlišovat. Městský soud dále odmítl námitku stěžovatelky,
že byla oprávněna reklamní tvrzení použít. Současně však svou myšlenku nerozvíjí a neuvádí,
proč by toto tvrzení nemělo obstát. Argumentace soudu je pak v rozporu s přímou citací
rozsudku ze dne 25. 9. 2008, č. j. 7 As 48/2008 - 72, kterou použil sám městský soud. Není
tak zřejmé, z čeho soud dovozuje, že by stěžovatelka jako zadavatel reklamy nemohla uvádět
informace o účincích doplňků stravy.
[7] Stěžovatelka dále rozporuje závěr, že reklama je způsobilá vyvolat ve spotřebitelkách
dojem, že doplněk stravy má léčivé účinky. Naopak, reklama obsahuje spojení „doplněk stravy“
a dále povinná zdravotní tvrzení. Navíc je značka „GS“ zavedenou značkou doplňků stravy
a spotřebitelky vědí, co od nich mohou očekávat. Dále pak nelze přehlédnout, že reklama
neobsahuje informace typické pro léky. Průměrný spotřebitel je tak schopen odlišit reklamu
na tento doplněk stravy od reklamy na léky. Stěžovatelka pak v této souvislosti uvádí, že není
„dále jasné, co by měl být ‚jiný přípravek schopný léčit určitou lidskou chorobu‘, jak uvádí soud, neboť taková
kategorie neexistuje a soud je zřejmě v nouzi při zdůvodňování svého rozhodnutí ad hoc vytvořil, což pochopitelně
nelze“. Stejně tak závěr o „zvlášť zranitelné skupině spotřebitelů“ je pouze dojmem městského
soudu bez dalšího zdůvodnění. Předpoklad, že ženy procházející menopauzou nejsou schopny
odlišit doplněk stravy od léku, je však mylný.
[8] Stěžovatelka shrnula, že správní orgány i městský soud rozšířily výklad pojmu „nemoc“,
což je ve správním trestání nepřípustné. S ohledem na to navrhla, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
[9] Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že ve správním ani soudním řízení nebylo spornou
otázkou to, zda je klimakterium přirozeným stavem. Stěžovatelka však v posuzované reklamě
uváděla tvrzení vztahující se k poruchám klimakteria. Tomu ostatně nasvědčuje i systematika
chorob v Mezinárodní klasifikaci nemocí, v níž je zastřešující kategorií „N95 Menopauzální a jiné
perimenopauzální poruchy“. Pokud jde o tvrzené nezdůvodnění závěru městského soudu o tom,
že stěžovatelka nesměla výroky v reklamě užít, uvádí žalovaná, že soud odůvodnil, proč je třeba
výroky považovat za léčebná tvrzení. Městský soud ani správní orgány však nezpochybnily účinky
doplňků stravy na lidské zdraví. To však nebylo předmětem správních řízení. Vzhledem k tomu
žalovaná navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
[10] V reakci na vyjádření žalované stěžovatelka uvedla, že je pravdou, že správní orgány
i městský soud opakovaně deklarovaly, že klimakterium je přirozený stav, ovšem nevyvodily
z toho patřičné důsledky. Žalovaná nesprávně vykládá Mezinárodní klasifikaci nemocí, pokud
ze souhrnného označení kategorie N95 jako „poruchy“ dovozuje, že všechny podkategorie jsou
nemocemi. Podle stěžovatelky není klasifikace závazným dokumentem ani vodítkem
při interpretaci právních norem v České republice. Jde o statistický a výkaznický dokument.
Jestliže existují pochybnosti o tom, zda jsou určité symptomy (příznaky) popisem nemoci, je třeba
dát přednost výkladu ve prospěch obviněného, tedy stěžovatelky.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil splnění zákonných podmínek řízení o kasační
stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou,
proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná. Poté
přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. v mezích jejího
rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že je důvodná.
[12] Kasační soud následně přikročil k posouzení nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku.
Tu stěžovatelka spatřuje v tom, že městský soud neuvedl důvody, pro které by neměla obstát její
námitka, že byla oprávněna uvést v reklamě sporná tvrzení.
[13] Nepřezkoumatelná jsou taková rozhodnutí, z nichž není zřejmé, jakými úvahami se soud
při hodnocení skutkových a právních otázek řídil (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52). Nepřezkoumatelný je také rozsudek, ve kterém soud
opřel své rozhodnutí o skutečnosti v řízení nezjišťované či zjištěné v rozporu se zákonem
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75).
Nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů je i takový rozsudek, jehož odůvodnění si vnitřně
odporuje (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 76).
Napadený rozsudek však takovými vadami netrpí. Je zřejmé, že městský soud toto své hodnocení
váže ke svým předchozím úvahám týkajícím se Mezinárodní klasifikace nemocí a výkladu pojmu
„nemoc“ podle této klasifikace. Stěžovatelka se tak sama dopouští toho, co městskému soudu
vytýká, totiž že jeho sdělení hodnotí izolovaně. Nejvyšší správní soud je přesvědčen, že toto
hodnocení městského soudu, jakkoliv nebylo dále rozvedeno, nemůže samo o sobě založit
nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, a to ani částečnou. Napadený rozsudek městského
soudu je tak srozumitelný, založený na seznatelných důvodech, a proto přezkoumatelný.
[14] V nyní projednávané věci je sporné, zda lze reklamu na doplněk stravy působící příznivě
při klimakterických stavech, považovat za sdělení informací, které připisují potravině léčivé
vlastnosti (účinky).
[15] Při právním posouzení této věci je nezbytné vyjít z účelu ochrany spotřebitele.
Tím je nastolení rovnováhy v přirozeně nerovných ekonomických vztazích mezi spotřebiteli
a podnikateli. Nerovnost se může projevit nejen v ekonomické síle subjektů, ale také
v informačním deficitu na straně spotřebitele. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 17. 1. 2014, č. j. 4 As 98/2013 - 88, č. 3022/2014 Sb. NSS, je třeba při posuzování
reklamních sdělení použít hledisko tzv. průměrného spotřebitele. Ten je přitom podle tohoto
rozsudku průměrně informovaný, pozorný a rozumný. Průměrnost spočívá ve vyloučení
extrémních poloh. Na jedné straně tedy nelze na průměrného spotřebitele nazírat jako
na nesoudnou osobu, již je třeba chránit jako malé dítě. Na druhé straně ani nejde o natolik
kritickou osobu, aby byla vůči reklamě zcela imunní. Takový průměrný spotřebitel by ostatně
vyloučil samotný účel reklamy, jímž je ovlivnění spotřebitelů za účelem nákupu určitého zboží
či služby. Nejvyšší správní soud ve výše uvedeném rozsudku současně konstatoval, že průměrný
spotřebitel naopak má povědomí o vědeckém pokroku v oblasti léčivých přípravků, v jehož
důsledku se na trhu objevují nové léky.
[16] Současně je třeba zohlednit charakteristiky určitých specifických skupin, které je činí
zvláštně zranitelnými. Podle čl. 5 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES
ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu
a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES,
98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 2006/2004 (směrnice
o nekalých obchodních praktikách) „obchodní praktiky, jež mohou podstatně narušit ekonomické chování
pouze určité jednoznačně vymezitelné skupiny spotřebitelů, kteří jsou z důvodu duševní nebo fyzické
slabosti, věku nebo důvěřivosti zvlášť zranitelní takovou praktikou nebo produktem, který
propaguje, způsobem, který může obchodník rozumně očekávat, se hodnotí z pohledu průměrného člena dané
skupiny“ (zvýraznění doplněno Nejvyšším správním soudem). Právě do této skupiny zařadil
městský soud ženy procházející obdobím klimakteria, a to odkazem na rozsudek kasačního soudu
č. j. 4 As 98/2013 - 88.
[17] Každý spotřebitel je tedy průměrně kritický, ledaže by u něj byly dány zvláštní vlastnosti
odůvodňující jeho vyšší zranitelnost a menší kritičnost a odolnost vůči reklamním sdělením.
S ohledem na citaci rozsudku Nejvyššího správního soudu v bodě 36 napadeného rozsudku
je zřejmé, že za takovou vlastnost považoval městský soud chorobu. Tou jsou podle žalované
i městského soudu „N95 Menopauzální a jiné perimenopauzální poruchy“, neboť se nacházející
v Mezinárodní klasifikaci nemocí. Tu je podle městského soudu možné použít k definování
pojmu „nemoc“ užitého v čl. 7 odst. 3 nařízení, neboť jejím účelem je „klasifikace lidských
onemocnění, poruch, zdravotních problémů, tedy stavy v ní uvedené jsou nemocí bez ohledu na jejich sílu“.
Podle názoru Nejvyššího správního soudu však není možné bez dalšího uzavřít, že veškeré stavy
nacházející se v Mezinárodní klasifikaci nemocí lze automaticky považovat za nemoc v užším
slova smyslu. Je tomu zejména proto, že účelem této klasifikace je především „zaznamenávání,
analýza, interpretace a porovnávání dat o úmrtnosti a nemocnosti napříč zeměmi v různých časových obdobích“
[„Systematic recording, analysis, interpretation and comparison of mortality and morbidity data collected in
different countries or regions and at different times.“ (překlad Nejvyššího správního soudu)]. Tato data je
možné užít také za jinými účely, než jsou zdravotní statistiky, jako například „podpora
při rozhodnutích, alokace zdrojů, náhrady, návody a další “ [„Decision support, resource allocation,
reimbursement, guidelines and more.“ (překlad Nejvyššího správního soudu)] (viz
https://www.who.int/standards/classifications/classification-of-diseases). Zajisté je tak možné
využít Mezinárodní klasifikaci nemocí při činnosti orgánů veřejné moci, avšak pro účely
správního trestání je třeba s údaji v ní zacházet velmi obezřetně.
[18] Samotná kategorie „N95 Menopauzální a jiné perimenopauzální poruchy“ neobsahuje v české
verzi bližší popis. V anglické (oficiální) verzi je tato kategorie zařazena pod číslem GA30
(viz https://icd.who.int/browse11/l-m/en) s popisem „[j]akákoli porucha postihující ženy
charakterizovaná patologickými změnami během období menopauzy a perimenopauzy.“ [„Any disorder affecting
females, characterised by pathological changes during the menopausal and perimenopausal periods.“ (překlad
Nejvyššího správního soudu)]. V tomto ohledu je tedy třeba souhlasit se stěžovatelkou, podle níž
jsou menopauzální a klimakterické stavy běžným fyziologickým stavem, který musí dosahovat
určité intenzity, aby jej bylo možné považovat za nemoc. Tomu ostatně nasvědčuje i užití sousloví
„patologické změny“, za něž je třeba používat nálezy, které vybočují z normálu. Totéž platí
o kategorii „N95.1 Menopauzální a klimakterické stavy u žen“. Ta v anglické verzi pod kódem
GA30.3 obsahuje popis „[j]akýkoli stav pohlavního systému postihující ženy způsobený patologickými
změnami spojenými s perimenopauzálním obdobím, jako je trvalé zastavení menstruace a neplodnost “ [„Any
condition caused by the artificial cessation of menstruation induced by surgical or pharmacological effects.“
(překlad Nejvyššího správního soudu)]. Nelze tedy bez dalšího konstatovat, že menopauza
či klimakterium a jejich negativní projevy jsou nemocí pouze proto, že jsou uvedeny
v Mezinárodní klasifikaci nemocí.
[19] S ohledem na to nelze přijmout ani závěr, že reklama směřovala vůči zvlášť zranitelné
skupině spotřebitelek jenom proto, že trpí nemocí. Cílovou skupinu nabízeného produktu
lze naopak považovat za průměrné spotřebitelky, nikoliv zvlášť zranitelnou skupinu spotřebitelek,
proto i jejich informovanost by měla být průměrná a jejich úsudek neoslabený. Jestliže
stěžovatelka uvedla, že jde o doplněk stravy, jenž podle odborné studie může díky kombinaci
bylin redukovat klimakterické potíže, stěží mohla navodit dojem, že jde o alternativu léků.
Průměrná spotřebitelka jistě chápe, že redukce znamená snížení či potlačení a nikoliv vyléčení
či odstranění. Stejně tak pod pojmem klimakterické potíže nebude průměrná spotřebitelka
rozumět patologické stavy, ale naopak běžný fyziologický stav, který lze v určitém věku ženy
očekávat, a tedy jej lze považovat za „normální“.
[20] Městský soud uvedl, že správní orgány vyšly z „expertních stanovisek“, mezi něž řadí také
Mezinárodní klasifikaci nemocí. Ta je však jediným dokumentem, se kterým správní orgány
pracovaly, neboť ona expertní stanoviska odkazovaná městským soudem se ve správním spisu
nenachází. Samotnou mezinárodní klasifikaci nemocí pak nelze bez dalšího považovat
za dostatečnou k určení příznaků choroby, jelikož kromě chorob v užším slova smyslu obsahuje
také stavy, které slouží lékařům k jejich širší diagnostice, jakož i stanovení příčin těchto stavů.
V klasifikaci tak lze nalézt například kategorii „V95.4 Nehoda vesmírné lodi (dopravního prostředku)
jako příčina zranění člena osádky“ či další stavy a události jako stěžovatelkou odkazovaná kategorie
„O80.9 Spontánní porod jediného dítěte NS“. Pro úplnost lze uvést, že obsah Mezinárodní klasifikace
nemocí je dán politickou shodou ve Světovém zdravotnickém shromáždění, nejvyšším orgánu
Světové zdravotnické organizace. V klasifikaci se tak až do roku 2000 nacházela v kategorii
psychických poruch také homosexualita, kterou lze stěží považovat za nemoc. Městský soud
tedy založil napadený rozsudek na nesprávném právním posouzení, jestliže aproboval názor
žalované, která považuje menopauzální a klimakterické stavy, byť jsou doprovázeny i určitými
negativními projevy, bez dalšího za nemoc pouze s ohledem na jejich zařazení v Mezinárodní
klasifikaci nemocí. Závěrem je třeba odmítnout tvrzení stěžovatelky, že městský soud použil
pojem „jiný přípravek schopný léčit určitou lidskou chorobu“. V napadeném rozsudku městského soudu
se takové tvrzení nenachází.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu
(§110 odst. 1 s. ř. s.). Jelikož již v řízení před městským soudem existovaly důvody pro zrušení
rozhodnutí správních orgánů, zrušil Nejvyšší správní soud i tato správní rozhodnutí a věc vrátil
žalované k dalšímu řízení [§110 odst. 2 písm. a) ve spojení s §78 odst. 1 a 4 s. ř. s.]. V něm
je žalovaná v souladu s §78 odst. 5 s. ř. s. použitým přiměřeně podle §110 odst. 2 písm. a) s. ř. s.
vázána výše vysloveným právním názorem Nejvyššího správního soudu. Správní orgány budou
postupovat tak, že vyhodnotí, zda jsou příznaky uvedené stěžovatelkou v reklamě skutečně
příznakem určité choroby a zda reklama mohla porušit zákaz uvedený v čl. 7 odst. 3 nařízení.
K tomuto závěru však nemůže sloužit prostý odkaz na Mezinárodní klasifikaci nemocí.
[22] Podle §110 odst. 3 s. ř. s. rozhodne Nejvyšší správní soud o nákladech řízení o kasační
stížnosti a také o nákladech řízení před krajským soudem, pokud rozhodnutí žalovaného zruší.
Stěžovatelka měla ve věci úspěch, proto jí podle §60 odst. 1 s. ř. s. přísluší náhrada nákladů řízení.
Žalovaná ve věci úspěch neměla, proto jí Nejvyšší správní soud nepřiznal náhradu nákladů řízení.
[23] Stěžovatelka v řízení před městským soudem uhradila soudní poplatek ve výši 3.000 Kč.
Stěžovatelka byla v řízení před městským soudem zastoupena advokátem, jehož odměna
podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), sestává ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava
zastoupení, podání žaloby, účast na jednání před soudem) ve výši 9.300 Kč [§7 bod 5, §9 odst. 4
písm. d) a §11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu] a paušální náhrady výdajů advokáta
ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Stěžovatelka dále
uhradila soudní poplatek za podání kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč. Odměna jejího zástupce
za zastupování v řízení o kasační stížnosti sestává ze dvou úkonů právní služby, a to sepsání
kasační stížnosti a repliky k vyjádření žalované [§7 bod 5, §9 odst. 4 písm. d) a §11 odst. 1
písm. d) advokátního tarifu], ve výši 6.200 Kč a paušální náhrady výdajů advokáta ve výši 600 Kč
za dva úkony právní služby (§13 odst. 4 advokátního tarifu). Jelikož je zástupce stěžovatelky
společníkem právnické osoby, která je plátkyní DPH, zvyšuje se odměna o sazbu této daně
ve výši 21 %. Odměna advokáta tedy činí celkem 20.570 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení
tak činí 28.570 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2022
JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu