ECLI:CZ:NSS:2022:1.AS.67.2022:72
sp. zn. 1 As 67/2022 - 72
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: J. V., zastoupen Mgr. Tomášem
Bejčkem, advokátem se sídlem Dukelských hrdinů 12, Praha 7, proti žalovanému: Úřad
průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 1057/2a, Praha 6, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: Jumping Intellectual Property, s. r. o., se sídlem Bílkova 861/14, Praha
1, zastoupen Mgr. Ing. Janem Kabešem, advokátem se sídlem Rubešova 162/8, Praha 2, o žalobě
proti proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 16. 2. 2021,
č. j. O-539051/D20104082/2020/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2022, č. j. 18 A 33/2021-102,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalobce n e má p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti ne p ř i z ná v á .
IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozsudek městského soudu
[1] Žalobce podal přihlášku obrazové ochranné známky v provedení (dále
jen „napadené označení“) do rejstříku ochranných známek.
[2] Úřad průmyslového vlastnictví (dále jen „Úřad“) rozhodnutím ze dne
2. 10. 2020, č. j. O-539051/D17083937/2017/ÚPV rozhodl o námitkách proti zápisu
napadeného označení osoby zúčastněné na řízení (dále též „přihlašovatel“) podaných dle §7
odst. 1 písm. b) a k) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění účinném
od 1. 1. 2019. Námitkám vyhověl, a přihlášku označení „JumpingSPORT.cz“ zamítl; řízení
o námitkách podaných podle §7 odst. 1 písm. k) zákona o ochranných známkách ve znění
účinném před 1. 1. 2019, zastavil.
[3] Podle Úřadu existuje na straně spotřebitelské veřejnosti pravděpodobnost záměny
se starší obrazovou ochrannou známkou č. 304889 v barevném provedení (dále
jen „starší ochranná známka“). Označení jsou si podobná ve všech sledovaných hlediscích
a napadené označení je nárokováno pro výrobky a služby, pro které je zapsána starší ochranná
známka. Přestože společný slovní prvek „Jumping“ nebude při zohlednění charakteru dotčených
výrobků a služeb spotřebiteli vnímán jako výrazně distinktivní v rámci celkové koncepce obou
označení, jeho shodné umístění na primární pozici, včetně jeho vizuálního zvýraznění oproti
ostatním slovním/písemným prvkům v napadeném označení, nepřispívá k odlišení předmětných
označení z hlediska celkového dojmu, potažmo k vyloučení pravděpodobnosti záměny. Úřad
proto přihlášku napadeného označení zamítl.
[4] Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil rozkladem. Předseda Úřadu v napadeném
rozhodnutí pak přistoupil k přezkumu správnosti prvostupňového rozhodnutí v rozsahu
hodnocení podobnosti mezi napadeným označením a starší ochrannou známkou. Dospěl
k závěru o celkové podobnosti porovnávaných označení. Dále se pak zabýval posouzením
shodnosti a podobnosti všech nárokovaných výrobků a služeb ze tříd 10, 28, 35, 41 a 44
mezinárodního třídění výrobků a služeb v porovnání s namítanými výrobky a službami ze tříd 28
a 41. Také v tomto bodě shledal služby a výrobky zaměnitelnými.
[5] Předseda Úřadu rozhodnutím ze dne 16. 2. 2021, č. j. O-539051/D20104082/2020/ÚPV
rozklad zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
[6] Proti zmíněnému rozhodnutí se žalobce bránil žalobou podanou u Městského soudu
v Praze (dále jen „městský soud“). Ten ji shledal nedůvodnou a v záhlaví označeným rozsudkem
ji zamítl.
[7] Městský soud se ztotožnil se závěrem žalovaného v tom, že porovnávaná označení jsou
podobná z vizuálního, fonetického a významového hlediska. Z hlediska vizuálního dospěl soud
k závěru o existenci vizuální podobnosti mezi porovnávanými označeními, založené na obdobné
celkové koncepci obou označení. Nelze jednoznačně vymezit jeden dominantní a ostatní
podružné prvky obou kolidujících označení; jejich jednotlivé slovní a obrazové části a motivy
ovšem působí společně a vedou k závěru o obdobném celkovém dojmu. V obou porovnávaných
označeních průměrný spotřebitel podle přesvědčení soudu jednoznačně rozpozná obdobný
motiv (daný vyobrazením lidské postavy ve skoku, geometrickým útvarem evokujícím
trampolínu, obdobnými barevnými motivy a přítomností shodného slovního prvku „jumping“),
který bude nezanedbatelným způsobem spolupůsobit při tvorbě celkového dojmu z těchto
označení. Doplnění slovních prvků „SPORT“ a „.cz“ v napadeném označení a částečná grafická
odlišnost obrazového prvku nevylučuje nebezpečí záměny obou označení. Uvedené rozdílnosti
pouze částečně snižují míru podobnosti napadeného označení a starší ochranné známky. Soud
tedy shrnul, že obě označení si jsou graficky velmi podobná, neboť používají obdobné prvky
ve stejných barevných kombinacích, které jsou stejně rozmístěny a velmi podobně graficky
znázorněny; jinými slovy používají obdobný známkový motiv.
[8] Z hlediska fonetické podobnosti soud souhlasil se závěry v napadeném rozhodnutí. Prvek
SPORT.cz pouze sníží podobnost obou označení, ale nevyloučí ji. Spotřebitel totiž slovní prvek
„jumping“, který se shodně nachází ve starší ochranné známce, přečte jako první. Jedná se přitom
o slovní prvek, jehož výslovnost je v obou označeních shodná.
[9] Soud připustil, že z hlediska významového lze slovo „jumping“ použít ve spojitosti
s různými sporty. Avšak v kombinaci s obrazovou částí ochranné známky (skákající osoba
a geometrický prvek) odkazuje na sport skákání na trampolínách. Obě označení v sobě přitom
kombinaci zmíněných prvků obsahují. Významový obsah obou označení je proto prakticky
shodný, neboť obě označení si průměrný spotřebitel spojí se sportem souvisejícím se skákáním
na trampolínách. Odkaz na rozsudek městského soudu ze dne 27. 2. 2020, č. j. 8 A 199/2016-39,
neshledal relevantním.
[10] Městský soud se dále zabýval také podobností výrobků a služeb. Shledal, že výrobek
spadající pod gymnastická zařízení (třída 28) může jistě sloužit i jako cvičební přístroj pro rehabilitační
účely (třída 10). Podobnost spatřoval rovněž mezi nárokovanou službou poskytování zařízení
pro tělesnou rehabilitaci (třída 44) a namítanou službou cvičení (praktické) (třída 41), neboť subjekty
nabízející služby poskytování zařízení pro tělesnou rehabilitaci mohou nabízet i služby cvičení
(praktické). Taktéž souhlasil s žalovaným v závěru o podobnosti služeb pronájem sportovního
vybavení, s výjimkou dopravních prostředků (třída 41), s namítanou službou cvičení (praktické), a výrobky
ze třídy 28 gymnastické zařízení. Dospěl proto k podobnosti služeb, byť v nižší míře.
[11] Stejně tak městský soud nepřisvědčil žalobci, že nárokované služby ze třídy 35
maloobchodní prodej sportovního vybavení, reklama a propagace jsou zcela odlišné od namítaných výrobků
ve třídě 28 gymnastické zařízení a namítaných služeb ve třídě 41 organizování sportovních soutěží.
[12] V posuzovaném případě pak využil kompenzační princip. Zdůraznil, že středně až vysoká
míra podobnosti napadeného označení a starší ochranné známky kompenzovala nižší míru
podobnosti některých nárokovaných a namítaných výrobků a služeb (zejména mezi
nárokovanými službami ze třídy 35 a 41 a namítanými službami ze třídy 41).
II. Důvody kasační stížnosti a vyjádření osoby zúčastněné na řízení
[13] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů
podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále
jen „s. ř. s.“).
[14] Stěžovatel měl za to, že odlišnost obrazových prvků obou označení a přítomnost prvků
„SPORT“ a „.cz“ zakládá dostatečnou odlišnost. S odkazem na rozhodnutí Soudního dvora EU
ze dne 16. 9. 2004, C 329/02 P, SAT.1 v OHIM, musí být ochranná známka posuzována jako
celek. Pokud se tedy skládá z prvků zbavených rozlišovací způsobilosti, není vyloučeno, aby jejich
kombinace tuto způsobilost měla. Ochranná známka tvořená slovem složeným z prvků, přičemž
každý z nich popisuje vlastnosti přihlašovaných výrobků nebo služeb, tak představuje jako taková
popis vlastností těchto výrobků nebo služeb, ledaže existuje vnímatelná odchylka mezi slovem
a prostým souhrnem prvků, které jej tvoří. To předpokládá, že z důvodu neobvyklé povahy
složeniny vzhledem k uvedeným výrobkům nebo službám slovo vytváří dojem dostatečně
vzdálený dojmu vyvolanému prostým spojením údajů vyplývajících z prvků, které jej tvoří,
tak, že dominuje souhrnu prvků. Soud tedy pochybil v posouzení, že by se spojení
„jumpingSPORT.cz“ nestalo výrazněji distinktivním.
[15] Městskému soudu také vytýkal, že se vůbec nevyjádřil ke svému rozsudku ze dne
14. 1. 2013, č. j. 8 Ca 300/2009-65. Jeho závěry měly být aplikovány i v posuzované věci.
[16] Dále stěžovatel nesouhlasil s posouzením obrazové stránky označení. Vyobrazené
postavy jsou dle jeho názoru rozdílné; postava vyobrazená v přihlašovaném označení navozuje
dojem běhu. Oproti tomu postava ve starší ochranné známce evokuje pohyb skoku. Jako
dominantní prvky označení jsou pak nezaměnitelné. Taktéž nesouhlasil s posouzením
geometrických tvarů, které jsou součástí obou označení.
[17] Všechny prvky starší ochranné známky, ale i její celkový dojem, který je spojením prvků,
z nichž každý sám o sobě není distinktivní k přihlášenému seznamu zboží a služeb, jsou
popisnými a rozlišovací způsobilost celého označení je velmi nízká. Z toho tedy plyne, že shoda
pouze v nedistinktivním prvku či prvku s nižším stupněm rozlišovací způsobilosti
k zaměnitelnosti nevede. Průměrný spotřebitel tedy nebude považovat obě označení
za zaměnitelná.
[18] Další stěžovatelovou námitkou je nesouhlas s posouzením podobnosti výrobků a služeb.
Výrobky ve třídě 10 cvičební přístroje pro léčebné a rehabilitační účely, rehabilitační přístroje pro léčebné účely
nejsou podobné namítaným výrobkům ve třídě 28 gymnastická zařízení. Výrobky mají sloužit
k rozdílným účelům; v případě namítané známky se jedná o cvičební nástroje a v případě
přihlašovaného označení pak o rehabilitační pomůcky. Při porovnání výrobků a služeb je vždy
třeba vycházet ze znění uvedeného v jejich seznamech. Skutečné nebo zamýšlené užití výrobků
či služeb není pro posouzení zaměnitelnosti relevantní. Soud při svém posouzení chybně
vycházel z premisy, že jako výrobky pro rehabilitaci mohou sloužit také výrobky pro cvičení.
Téhož se soud dopustil při porovnání nárokovaných služeb ve třídě 44 poskytování zařízení
pro tělesnou rehabilitaci a výrobků z namítané třídy 28 gymnastická zařízení. Vykládá tak namítané
výrobky a služby nad rámec jejich znění v zapsaném seznamu zboží a služeb.
[19] Také v případě porovnání služeb cvičení praktické (třída 41) a poskytování zařízení pro tělesnou
rehabilitaci (třída 44) vycházel městský soud ze špatného předpokladu překrývání těchto služeb;
mají být poskytovány rozdílným spotřebitelům a převážně v rozdílných centrech.
[20] Soud rovněž nacházel podobnost i nárokované služby třídy 35 maloobchodní prodej
sportovního vybavení, reklama a propagace s namítanými výrobky ve třídě 28 gymnastické zařízení
a namítanými službami ve třídě 41 organizování sportovních soutěží. Tento závěr shledal stěžovatel
v rozporu s rozsudkem ze dne 23. 8. 2012, č. j. 7 As 89/2012-48. Navíc je zcela nelogické, proč
soud zahrnuje samostatné služby reklamy a propagace při hodnocení k položce maloobchodní prodej
sportovního vybavení. Zmíněné služby by měly být posouzeny samostatně, jelikož ze znění seznamu
nevyplývá, že tvoří se službou maloobchodní prodej sportovního vybavení jeden celek. Jedná
se o samostatně stojící služby a jako takové by měly být porovnány s namítanými službami.
[21] Stěžovatel nesouhlasil ani s posouzením podobnosti služeb ve třídě 41 pronájem sportovního
vybavení, s výjimkou dopravních prostředí s namítanou službou ve třídě 41 cvičení (praktické) a výrobky
ve třídě 28 gymnastická zařízení.
[22] Osoba zúčastněná na řízení považovala závěry městského soudu za zcela správné. Výraz
„jumping“ představuje v obou známkách nejvýraznější a dominantní prvek. Naopak koncovka
„.cz“ v přihlašovaném označení je běžně vnímána pouze jako dodatek značící existenci
internetových stránek. Z vizuálního hlediska pak obě známky obsahují (byť lehce odlišný) stejný
obrázek, ve stejném barevném provedení. Ochranné známky musí být porovnávány ve svém
celku a s ohledem na průměrného spotřebitele. Dle názoru osoby zúčastněné na řízení jsou
pak porovnávaná označení zaměnitelná.
[23] K námitkám proti závěru o podobnosti některých namítaných služeb se osoba zúčastněná
na řízení ztotožnila se závěry městského soudu.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[24] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas
a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[25] Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[26] Kasační stížnost není důvodná.
[27] Předmětem nyní souzeného sporu je rozhodnutí předsedy Úřadu o námitkách podaných
osobou zúčastněnou na řízení proti přihlašované obrazové ochranné známce v provedení
. Ta je dle názoru žalovaného a městského soudu zaměnitelná se starší obrazovou
ochrannou známkou č. 304889 v barevném provedení . Žalovaný proto její zápis
do rejstříku ochranných známek zamítnul.
III. A Nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu
[28] Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností napadeného rozsudku,
k níž je případně povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum
rozhodnutí městského soudu je totiž možný pouze za předpokladu, že splňuje kritéria
přezkoumatelnosti, tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřeno o dostatek
relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč soud rozhodl tak, jak je uvedeno v jeho výroku.
Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je dána především tehdy, založil-li soud
rozhodovací důvody na skutečnosti v řízení nezjišťované, případně zjištěné v rozporu
se zákonem (viz např. rozsudek NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003-75, č. 133/2004
Sb. NSS), nebo pokud zcela opomenul vypořádat některou z námitek uplatněných v žalobě
(viz např. rozsudky NSS ze dne 27. 6. 2007, č. j. 3 As 4/2007-58, ze dne 18. 10. 2005,
č. j. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS, či ze dne 8. 4. 2004, č. j. 2 Afs 203/2016-51).
[29] Nejvyšší správní soud shledal napadený rozsudek plně přezkoumatelným. Je z něj jasné,
jakými úvahami se soud řídil a jak při posouzení žalobních námitek postupoval. Rozsudek
je vnitřně ucelený a svou argumentací přesvědčivě vypořádává veškeré žalobní body.
III. B Podobnost napadeného označení a starší ochranné známky
[30] Stěžovatel v kasační stížnosti předestírá zejména svůj názor na posouzení věci, aniž
by konkrétně reagoval na argumentaci městského soudu. Vliv na vypořádání kasačních námitek
soudem přitom má zejména kvalita argumentace rozporující závěry městského soudu. Není
namístě, aby Nejvyšší správní soud za stěžovatele spekulativně domýšlel další argumenty
či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Kasační stížnost musí konkrétně reagovat
na závěry městského soudu, které rozporuje a považuje na nezákonné.
[31] Na úvod Nejvyšší správní soud podotýká, že v případě posouzení pravděpodobnosti
záměny se jedná o otázku interpretace příslušné právní normy a její aplikace na zjištěný skutkový
stav, tudíž o otázku právní (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 22. 4. 2014,
čj. 8 As 37/2011-154, č. 3073/2014 Sb. NSS). Výklad neurčitého právního pojmu a jeho aplikace
na konkrétní skutkový stav jsou v souladu s §75 s. ř. s. plně a meritorně přezkoumatelné soudem.
Soud přezkoumává, zda interpretace a aplikace neurčitého právního pojmu správním orgánem
je v souladu se zákonem, jaké podklady pro své rozhodnutí k tomu správní orgán použil,
zda tak učinil v rozsahu, který mu umožnil ve věci správně rozhodnout, a zda jeho zjištění nejsou
s těmito podklady v logickém rozporu. Úkolem soudu je tedy přezkum zákonnosti rozhodnutí
správního orgánu a dodržení zákonem stanovených pravidel v řízení, jež vydání správního
rozhodnutí předcházelo (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 22. 3. 2007, čj. 7 As 78/2005-62).
Soud však nemůže nahrazovat činnost správního orgánu; tím by nepřípustně zasáhl do jeho
rozhodovací činnosti.
[32] Stěžovatel v kasační stížnosti rozporuje zaměnitelnost jednotlivých prvků obou označení;
soud proto úvodem připomíná, že posouzení podobnosti známek musí být založeno na celkovém
dojmu, kterým tyto ochranné známky působí na průměrného spotřebitele dotčených výrobků
nebo služeb, s přihlédnutím k jejich rozlišovacím (distinktivním) a dominantním prvkům
(viz např. rozsudek ze dne 2. 2. 2017, č. j. 10 As 187/2015-58). V rámci celkového porovnání
však nesmí být opomenuty žádné prvky označení jen proto, že jsou menší velikosti než ostatní,
anebo proto, že nemají distinktivitu (rozlišovací schopnost); výjimku z tohoto pravidla tvoří
pouze zanedbatelné prvky [srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 12. 7. 2007, C-334/05
P OHIM v Shaker (Limoncello)].
[33] Nejvyšší správní soud neshledal účelným opakovat obecná východiska, která se vztahují
k posuzování zaměnitelnosti ochranných známek. Tak již učinil městský soud v napadeném
rozsudku.
[34] Kasační soud k již zmíněnému jen dodává, že zaměnitelnost může být dovozována
z podobnosti v dominantním prvku, nebo naopak z toho, že výrobek dominantní odlišující prvek
nemá a ostatní prvky mají nízkou rozlišovací schopnost, takže vyvolávají shodný nebo velmi
podobný celkový vjem (viz např. rozsudky č. j. 4 As 31/2008-153 a č. j. 8 As 41/2012-46, bod 30,
a rozsudky SDEU ze dne 11. 11. 1997, SABEL, C-251/95, bod 23, nebo ze dne 2. 9. 2010,
C254/09P, Calvin Klein Trademark Trust, bod 45). Jako pomocné kritérium judikatura dovodila
mimo jiné předpoklad, že průměrný spotřebitel obvykle přikládá větší význam počáteční části
slov než částem následujícím, byť tato úvaha neplatí ve všech případech (viz např. rozsudek
ze dne 28. 2. 2013, č. j. 8 As 41/2012-46, bod 31 a judikatura tam citovaná).
[35] Nejvyšší správní soud se shoduje s městským soudem v posouzení distinktivnosti prvku
obsaženého v obou označeních, tedy slova jumping. Uvedené označení má sice nižší rozlišovací
schopnost, jelikož se jedná o obecný pojem, ale při posuzování podobnosti ochranných známek
je vždy třeba na označení nahlížet jako na celek (viz rozsudek 16. 9. 2004, SDEU ve věci
C 329/02, SAT v. OHIM). Jak však také zdůrazňuje uvedený rozsudek, rozlišovací způsobilost
může být zkoumána pro každý pojem nebo prvek odděleně.
[36] Z výše citované judikatury SDEU a Nejvyššího správního soudu pak tedy plyne,
že průměrný spotřebitel obvykle přikládá větší význam počáteční části slov než částem
následujícím. Při vnímání slovního označení obvykle rozloží toto označení na slovní prvky, které
mu naznačují konkrétní význam nebo které se podobají slovům, jež zná. I u označení
„jumpingSPORT.cz“ je tedy v souladu s uvedenou judikaturou nejvýraznějším rozlišovacím
prvkem společné označení „jumping“. Doplnění slovních prvků „SPORT“ a „.cz“ pak nijak
nezvyšuje distinktivitu celkového označení (soud v tomto ohledu odhlíží od grafických částí
označení, k tomu více níže). Slovní prvky „SPORT“ a „.cz“ nedisponují rozlišovací schopností,
průměrnému spotřebiteli, jehož pohledem je nutné nahlížet na podobnost ochranných známek,
naznačí tyto prvky pouze poukaz na doménu se zaměřením na český trh. Nelze je tak bez dalšího
vnímat jako neobvyklé. Na posuzovanou věc tak nedopadá stěžovatelem odkazovaná judikatura
SDEU ze dne 12. 2. 2004, ve věci C-363/99, Koninklijke KPN Nederland, a C-265/00, Campina
Melkunie a ze dne 19. 4. 2007, ve věci C-273/05, OHIM /Celltech, neboť doplnění slovních prvků
„SPORT“ a „.cz“ nelze vnímat jako neobvyklý dodatek, který zároveň nepopisuje vlastnosti
výrobků a služeb.
[37] Městský soud tak správně dovodil, že se spojení „jumpingSPORT.cz“ není významně
distinktivním.
[38] Nejvyšší správní soud se dále zabýval posouzením grafického vyobrazení, které je součástí
obou označení. Také v tomto bodě se shoduje s názorem městského soudu. Obě označení
obsahují vyobrazení osoby, jež se po přihlédnutí ke kontextu celého označení, nachází ve skoku.
Ačkoliv se nejedná o zcela shodná vyobrazení (osoba na napadeném označení je značně
abstraktnější), zachycují nicméně stejný motiv, kterým je lidská postava vykonávající stejný pohyb
– skok. Taktéž vyobrazení geometrického tvaru na obou posuzovaných označeních navozuje
dle kasačního soudu dojem trampolíny. Je pravda, že tvary nejsou zcela shodné, nicméně
při celkovém vizuálním hodnocení označení je možné dovodit, že představují trampolínu.
[39] V dalším bodě stěžovatel cituje městským soudem uvedený judikaturní a právní rámec,
dotýkající se problematiky posuzování zaměnitelnosti ochranných známek. Z tohoto shrnutí
pak vyvozuje vlastní závěry, aniž by jakkoliv konktrétně rozporoval závěry uvedené v napadeném
rozsudku. Nejvyšší správní soud se však z hlediska celkového posouzení obou označení shoduje
se závěrem městského soudu, potažmo také žalovaného, o jejich zaměnitelnosti. Ačkoliv
jednotlivé prvky mají nízkou rozlišovací schopnost, působí však společně a vedou k závěru
o obdobném celkovém dojmu. Označení jsou si graficky i významově velmi podobná, neboť
používají obdobné prvky ve stejných barevných kombinacích, které jsou stejně rozmístěny
a velmi podobně graficky znázorněny.
[40] Stěžovatel se pak snaží přirovnat nyní posuzovanou situaci k již řešenému případu
označení obsahujících slovní prvky „FIT-BODY“. K tomu Nejvyšší správní soud uvádí,
že při posuzování známkoprávních sporů je třeba přistupovat přísně individuálně. Nelze proto
argumentovat obdobnými případy, jelikož správní praxe dopadá pouze na ustálené postupy,
jež k výslednému posouzení vedou. Nadto soudu nenáleží hodnotit nesouvisející označení,
jak implikuje stěžovatel v kasační stížnosti.
III. B Podobnost výrobků a služeb
[41] Stěžovatel dále nesouhlasil s posouzením podobnosti výrobků a služeb.
[42] K tomuto bodu Nejvyšší správní soud nejdříve uvádí, že skutečné anebo zamýšlené užití
výrobků či služeb není pro posouzení pravděpodobnosti záměny relevantní (rozhodnutí
Tribunálu ze dne 16. 6. 2010 ve věci T-487/08, Kremezin, bod 71, obdobně srov. např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 8. 2012, č. j. 7 As 89/2012-48). Nicméně samotné
zařazení výrobků a služeb do jednotlivých tříd dle Niceské dohody o mezinárodním třídění
výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957 (č. 118/1979 Sb.), není
rozhodující. Jde o třídění pouze administrativní, proto není určující, zda jsou či nejsou výrobky
a služby zařazeny do stejné nebo odlišné třídy mezinárodního třídění výrobků a služeb,
podobnost může být shledána i mezi službami a výrobky (srov. např. rozsudky Nejvyššího
správního soudu ze dne 11. 2. 2016, č. j. 4 As 113/2015-34, či ze dne 12. 11. 2014,
č. j. 6 As 54/2013-128). Při posuzování podobnosti výrobků a služeb by měly být zohledněny
všechny relevantní faktory týkající se těchto výrobků nebo služeb samotných. K těmto faktorům
patří mimo jiné jejich povaha, jejich účel, k němuž jsou užívány, jejich koneční uživatelé a způsob
použití a to, zda si vzájemně konkurují nebo se doplňují (viz rozhodnutí SDEU ze dne
29. 9. 1998 ve věci C-39/97, Canon).
[43] Stěžovatel požadoval zápis napadeného označení pro třídy:
(10) cvičební přístroje pro léčebné rehabilitační účely, rehabilitační přístroje pro lékařské
účely;
(28) gymnastické a sportovní zboží, gymnastické náčiní, trampolíny, cvičební trampolíny;
(35) maloobchodní prodej sportovního vybavení, reklama a propagace;
(41) pronájem sportovního vybavení, s výjimkou dopravních prostředků;
(44) poskytování zařízení pro tělesnou rehabilitaci.
[44] Starší ochranná známka pak je zapsána pro služby a výrobky:
(28) gymnastické zařízení;
(41) cvičení (praktické), organizování sportovních soutěží, školení (pořádání a řízení).
[45] Stěžovatel namítá, že nárokované výrobky ve třídě 10 nejsou podobné výrobkům ve třídě
28. K tomu kasační soud konstatuje, že závěry uvedené v napadeném rozsudku nebyly nijak
extenzivní. Soud správně přihlédl k výše citovaným závěrům judikatury SDEU a Nejvyššího
správního soudu; posuzoval výrobky a služby tak, že zohlednil všechny relevantní faktory týkající
se těchto výrobků nebo služeb samotných. Mnohá gymnastická zařízení mohou sloužit i jako
cvičební přístroj pro rehabilitační účely. Příkladmo možno uvést právě nyní posuzované
trampolíny, dále pak například činky, expandéry a podobné zařízení.
[46] Taktéž u hodnocení podobnosti výrobků z nárokované třídy 28 gymnastické a sportovní
zboží, gymnastické náčiní, trampolíny, cvičební trampolíny a namítané třídy 28 gymnastická zařízení
postupoval městský soud správně. Stěžovatel nadto neuvádí žádnou konkrétní argumentaci proti
názoru soudu. Svá tvrzení omezil na pouhá konstatování o volném posouzení.
[47] Ohledně porovnání podobností tříd služeb 41 cvičení praktické a 44 poskytování zařízení
pro tělesnou rehabilitaci nesouhlasí stěžovatel s tím, že by mohly tyto služby být nabízeny ve stejných
zařízeních. I v tomto bodě se kasační soud přiklonil k názoru městského soudu. Je zcela
představitelné a pravděpodobné, že obě služby mohou být nabízeny současně v pohybových
centrech či posilovnách. Stěžovatel argumentuje například poskytováním služeb ze třídy 44
převážně v lázních či rehabilitačních střediscích. I tato zařízení však mohou, a dozajisté tak také
činí, poskytovat různá cvičení a cvičební programy.
[48] Stěžovatel také namítá, že nárokované služby ze třídy 35 maloobchodní prodej sportovního
vybavení, reklama a propagace jsou zcela odlišné od namítaných výrobků ve třídě 28 gymnastické
zařízení a namítaných služeb ve třídě 41 organizování sportovních soutěží. I zde neshledal Nejvyšší
správní soud potřebu odchýlit se od hodnocení městského soudu. Stěžovatelova tvrzení jsou
obecná a nijak konkrétně podložená. Podobnost služeb maloobchodní prodej sportovního vybavení
ze třídy 35 s výrobky ze třídy 28 gymnastické zařízení je tak v dané věci nepochybná; tento prodej
totiž může, a z pravidla bude, zahrnovat také prodej gymnastického zařízení. Městský soud
pak nevnímal kategorii maloobchodní prodej sportovního vybavení, reklama a propagace jako jednu činnost.
Nicméně zcela s požadavkem stěžovatele posuzoval službu reklama a propagace odděleně
od maloobchodního prodeje sportovního zboží. Službu reklama a propagace pak shledal podobnou
se službou ve třídě 41 organizování sportovních soutěží. Také s tímto názorem kasační soud souhlasí.
Ostatně ani stěžovatel nepostavil proti tomuto závěru žádné konkrétní tvrzení, jež by správnost
úvah městského soudu vyvracelo.
[49] V posledním bodě kasační stížnosti stěžovatel napadá, že nárokovaná služba ve třídě 41
pronájem sportovního vybavení, s výjimkou dopravních prostředků, není podobná s namítanou službou
ve třídě 41 cvičení (praktické), ani s výrobky ze třídy 28 gymnastické zařízení. Soud shledal závěry
napadeného rozsudku zcela přezkoumatelné a nerozporné. Městský soud se nijak neodchýlil
od judikaturou vymezeného posuzování podobnosti výrobků a služeb. Svůj závěr založil
na jednoduché úvaze. Jestliže stěžovatel požadoval zápis označení pro služby pronájem sportovního
vybavení, nelze odhlédnout také od toho, že žádal o ochranu také ve třídách 10 a 28, které se týkají
ochrany výrobků. Proto lze očekávat, že stěžovatel bude také tyto výrobky pronajímat. Na této
úvaze není nic komplikovaného a přehnaného, jak tvrdí stěžovatel.
[50] Městský soud i žalovaný pak správně použili tzv. kompenzační princip, kdy shledali
středně až vysokou míru podobnosti napadeného označení a starší ochranné známky, čímž
je kompenzována nižší míra podobnosti některých nárokovaných a namítaných výrobků a služeb
(zejména mezi nárokovanými službami ze třídy 35 a 41 a namítanými službami ze třídy 41).
Dostatečně se zabývali všemi relevantními aspekty podobnosti jednotlivých výrobků a služeb
a správně dospěli k závěru o možnosti záměny obou označení.
IV. Závěr a náklady řízení
[51] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů kasační stížnost podle §110 odst. 1 věty
druhé s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
[52] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti. Náhrada nákladů řízení se mu proto
nepřiznává.
[53] Osobě zúčastněné na řízení Nejvyšší správní soud neuložil v řízení o kasační stížnosti
žádnou povinnost, s jejímž splněním by jí vznikly náklady řízení. Nejvyšší správní soud tedy
dle §60 odst. 5 s. ř. s. rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2022
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu