ECLI:CZ:NSS:2022:1.AS.7.2022:33
sp. zn. 1 As 7/2022 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ivo Pospíšila, soudce
JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: J. N., zastoupen
Mgr. Jaromírem Noskem, advokátem se sídlem Furchova 373, Telč, proti žalovanému: Krajský
úřad Kraje Vysočina, sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 31. 3. 2020, č. j. OOSČ 128/2020 OOSC/43, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2021, č. j. 33 A 31/2020 - 53,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 2021, č. j. 33 A 31/2020 - 53,
se zru š u je a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Městský úřad Telč (dále jen „správní orgán I. stupně“) shledal rozhodnutím
ze dne 7. 2. 2020, č. j. MěÚ Telč-8103/2019/OD, žalobce vinným ze spáchání přestupku
podle §125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích,
neboť z nedbalosti porušil §11 odst. 1 a §18 odst. 1 téhož zákona tím, že dne 5. 10. 2019
v 12:10 hod. na pozemní komunikaci II/151 (46,498 km) v katastru obce Knínice jako řidič
nákladního vozidla tov. zn. SCANIA, RZ X, nejel ve svém směru jízdy zcela vpravo, rychlost
jízdy nepřizpůsobil svým schopnostem, dopravně technickému stavu pozemní komunikace, její
kategorii a třídě a jiným okolnostem, které bylo možné předvídat, a nejel takovou rychlostí,
aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou měl rozhled, a proto došlo ke střetu
s vozidlem Škoda Fabia, RZ X, jehož řidič se dopustil porušení téže povinnosti. Současně žalobci
uložil pokutu ve výši 1.500 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Odvolání
proti tomuto rozhodnutí žalovaný zamítl a potvrdil jej.
[2] Žalobě proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Brně vyhověl a napadeným
rozsudkem zrušil rozhodnutí správního orgánu I. stupně i žalovaného. Shledal důvodnou
námitku procesního pochybení správního orgánu I. stupně, který neakceptoval omluvu žalobce
a zejména právního zástupce z ústního jednání, a ústní jednání proto proběhlo
v jejich nepřítomnosti.
[3] Krajský soud uvedl, že si je vědom judikatury Nejvyššího správního soudu
(rozsudek ze dne 30. 4. 2014, č. j. 8 As 107/2013 - 46), ze které vyplývají požadavky na omluvu
advokátem, který se z ústního jednání omlouvá kvůli kolizi se správním nebo soudním jednáním
v jiné právní věci. Takový advokát je povinen řádně tvrdit a doložit nejen vznik dané kolize,
ale také skutečnost, že nebyl schopen situaci z objektivních příčin včas řešit pověřením substituta.
Krajský soud nicméně dodal, že je nutné reflektovat individuální okolnosti případu, protože daná
judikatura a v ní obsažené právní názory jsou pouze interpretačním vodítkem pro řešení
konkrétních situací, v nichž mohou existovat specifické či dokonce jedinečné okolnosti měnící
pohled na celou věc.
[4] Soud připomenul, že správní orgán I. stupně doručil dne 21. 1. 2020 vyrozumění o konání
ústního jednání přímo do rukou původně nezastoupeného žalobce. Ústní jednání bylo nařízeno
na den 5. 2. 2020. K převzetí zastoupení ze strany dotčeného advokáta došlo až dne 3. 2. 2020,
kdy byla podepsána plná moc. Tentýž den advokát správnímu orgánu I. stupně zaslal vyrozumění
o převzetí zastoupení, jehož součástí byla rovněž omluva žalobce jako zmocnitele z účasti
na nařízeném ústním jednání. Současně advokát požádal o odročení ústního jednání
na jiný termín, protože právní zástupce musel být v danou dobu přítomen u soudního jednání
v jiné právní věci. Prostřednictvím předvolání soudu tuto skutečnost řádně doložil. Z následně
pořízeného úředního záznamu ze dne 5. 2. 2020 dále vyplývá, že právní zástupce telefonicky
kontaktoval oprávněnou úřední osobu ohledně výše uvedené omluvy z jednání, na kterou
do té doby správní orgán I. stupně nereagoval. Z úředního záznamu vyplývá, že jeho omluvu vzal
správní orgán I. stupně na vědomí a že mu oprávněná úřední osoba dále sdělila, že účast
na ústním jednání není (vyjma osob předvolaných k podání svědecké výpovědi) povinná. Z kopie
e-mailové korespondence založené ve spise je rovněž zřejmé, že právní zástupce usiloval
o nařízení nového ústního jednání poté, co bylo vydáno rozhodnutí o přestupku.
[5] Na základě výše uvedeného krajský soud shledal, že ze strany právního zástupce žalobce
se nejednalo o obstrukční praktiku, mající za cíl vyvolat průtahy řízení a nakonec zánik
odpovědnosti za přestupek. Naopak se jednalo o první omluvu z ústního jednání, která
byla správnímu orgánu doručena bezprostředně po převzetí zastoupení, přičemž
v ní byl jednoznačně specifikován a doložen důvod překážky, která právnímu zástupci v účasti
na ústním jednání prokazatelně bránila.
[6] V souladu s judikaturou lze považovat za pochybení, že právní zástupce ve svém podání
netvrdil ani nezdůvodnil, proč nemůže jako advokát řešit vzniklou kolizi využitím substituce.
Na druhou stranu nelze podle názoru soudu odhlédnout od skutečnosti, že do konání ústního
jednání zbývaly v době převzetí zastoupení necelé dva dny, což možnost zajištění substituta
výrazně omezovalo. Z veřejně dostupného seznamu advokátů vedeného Českou advokátní
komorou je navíc zřejmé, že právní zástupce žalobce vykonává praxi jako samostatný advokát,
přičemž u něj v současné době nepůsobí žádný advokátní koncipient. Z těchto důvodů krajský
soud shledal, že správní orgán I. stupně postupoval při posouzení náležitosti omluvy z ústního
jednání příliš formalistickým způsobem, aniž by reflektoval okolnosti případu a absenci jakékoliv
indicie svědčící o liknavosti či obstrukčním postupu právního zástupce. Pokud mu skutečnosti
o obstrukčním jednání byly známy z jeho úřední činnosti, měl je promítnout do obsahu
správního spisu.
[7] Krajský soud dodal, že během ústního jednání nadto došlo kromě provedení důkazu
obsahem správního spisu rovněž k výslechu druhého obviněného, řidiče protijedoucího vozidla,
aniž by byl žalobce v předvolání o této skutečnosti jakkoliv vyrozuměn. Ačkoliv
se v nyní projednávané věci nejednalo o obvinění z přestupku spočívajícího ve způsobení
dopravní nehody, resp. související posouzení míry zavinění obou řidičů na jejím vzniku, mohla
mít přítomnost právního zástupce žalobce při ústním jednání podstatný vliv na vedení obhajoby,
což mělo být ze strany správního orgánu vzato do úvahy. Jde proto o vadu, která mohla
mít vliv na zákonnost rozhodnutí o věci samé, tedy v otázce viny a uložení správního trestu
za označené přestupkové jednání.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce
[8] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Předně se domnívá, že kasační
stížnost je přijatelná, neboť se dotýká právní otázky, kterou krajský soud řešil rozdílně
od své předchozí rozhodovací praxe.
[9] Stěžovatel považuje za nesprávný právní názor krajského soudu, týkající se omluvy
advokáta z ústního jednání. Krajský soud porušil princip právní jistoty rozhodování soudu,
neboť v obdobném případě (rozsudek ze dne 24. 4. 2018, č. j. 22 A 38/2016 - 24), ve kterém
stěžovatel rovněž vystupoval jako žalovaný, rozhodoval stejný soud odlišně. Ze závěrů
odkazovaného rozsudku (konkrétně ze str. 10 - 11) přitom vyplývá, že omluva z ústního jednání
měla být posouzena jako nedůvodná, a to z důvodu, že zvolený zástupce ještě před samotným
podpisem plné moci věděl o skutečnosti, že se nebude moci ústního jednání z důvodu kolize
zúčastnit.
[10] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že srovnávané věci mají stejný základ
pouze ve sdělení kolize znemožňující zúčastnit se správního řízení ve stanoveném termínu. Další
průběh a okolnosti vzájemné komunikace mezi správním orgánem I. stupně a právním
zástupcem žalobce je zcela odlišný. Nejpodstatnějším rozdílem je skutečnost,
že v nyní projednávané věci se správní orgán I. stupně po přijetí písemné omluvy vyjádřil
telefonicky tak, že žalobce jednoznačně nabyl dojmu o akceptaci omluvy a následném zajištění
dalšího termínu. Naopak ve věci odkazované stěžovatelem soud konstatoval absenci
další komunikace advokáta se správním orgánem I. stupně. Žalobce proto navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[11] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná. Jedná se však o věc, v níž před krajským soudem
rozhodoval specializovaný samosoudce, a v souladu s §104a odst. 1 s. ř. s. je proto nejprve nutné
posoudit, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Institut
nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního kasační soud podrobně vyložil
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS., v němž vymezil
podmínky, za kterých je kasační stížnost přijatelná.
[12] O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících
typových případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. 2) Kasační stížnost
se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře
přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu. 3) Kasační
stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud
ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní
otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti
bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského (městského) soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
[13] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost jako přijatelnou, neboť krajský soud
v posuzované věci nerespektoval ustálenou judikaturu kasačního soudu. Shledal tedy zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (k přijatelnosti
kasačních stížností žalovaného viz například rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59).
[14] V projednávaném případě je sporné, jakým způsobem měl správní orgán I. stupně
posoudit omluvu právního zástupce žalobce a žalobce samotného z ústního jednání
před správním orgánem. Stěžovatel se v rozporu s názorem krajského soudu domnívá, že správní
orgány omluvu správně posoudily jako nedůvodnou, neboť zástupce ještě před samotným
podpisem plné moci věděl o skutečnosti, že se nebude moci ústního jednání z důvodu kolize
zúčastnit. Tento výklad dle stěžovatele vychází z jiného rozsudku krajského soudu v obdobné
věci.
[15] Podle §80 odst. 4 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení
o nich, k ústnímu jednání správní orgán předvolá účastníky řízení. Ústní jednání lze konat bez přítomnosti
obviněného jen tehdy, jestliže byl řádně předvolán a souhlasí s konáním ústního jednání bez vlastní přítomnosti
nebo pokud se na předvolání nedostaví bez náležité omluvy nebo bez dostatečného důvodu.
[16] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že omluvu lze považovat za náležitou,
pokud byla učiněna bezodkladně (rozsudek ze dne 12. 3. 2009, č. j. 7 As 9/2009 - 66),
obviněný ji musí odůvodnit (rozsudek ze dne 22. 2. 2006, č. j. 1 As 19/2005 - 71)
a současně doložit důvody omluvy podle svých objektivních možností (rozsudek
ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 As 25/2013 - 23).
[17] Nejvyšší správní soud k tomu ve své judikatuře dále uvedl, že zastupování klienta v rámci
advokátní praxe není bez dalšího důvodem, který by správní orgán byl povinen automaticky
uznat jako náležitou omluvu. Advokát může řešit kolidující jednání zpravidla substitucí
(viz rozsudek ze dne 30. 4. 2014, č. j. 8 As 107/2013 - 46). Obdobný názor zastává také Ústavní
soud, podle kterého „časová kolize zástupce mezi zastupováním u různých jednání (procesních úkonů)
zpravidla není dostatečně závažným důvodem pro to, aby kterékoli již nařízené jednání (procesní úkon)
bylo odročováno, neboť je na samotném zástupci, aby - bez újmy na procesním postavení a zájmech zastupovaného
- nastalou kolizi podle své vůle a výběru řešil substitucí (§§16, 26 odst. 1 zák. č. 85/1996 Sb., o advokacii)“
(nález ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III ÚS 68/97, obdobně např. usnesení ze dne 19. 11. 2002,
sp. zn. II. ÚS 100/02, nebo ze dne 5. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3736/11).
[18] Z výše uvedeného nicméně vyplývá, že kolize s jiným jednáním, kterého se právní
zástupce účastníka zúčastní, může být řádným důvodem omluvy. V tom se tedy stěžovatel mýlí.
Na omluvu z tohoto důvodu však klade judikatura Nejvyššího správního soudu další nároky.
V souladu s požadavkem svědomitého výkonu advokacie stanoveným v §16 odst. 2
zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, postupuje jen takový advokát, který začne činit kroky
k ověření možnosti substituce bezodkladně po té, co se dozví o kolizi nařízených jednání.
Jen tak lze zajistit, aby měl substituční zástupce co nejvíce času na seznámení s případem,
resp. aby se mohl advokát omluvit z nařízeného jednání v případě, že se mu i přes řádnou snahu
substituci nepodaří zařídit. Pokud i přes náležitou snahu advokát nemohl substituci zajistit,
je třeba, aby ihned po marném završení snahy o substituci správnímu orgánu oznámil svou
omluvu z důvodu kolize termínů jednání a nemožnosti zajistit substituci. Právní zástupce je nadto
povinen správnímu orgánu sdělit důvody, proč nebylo možno řešit kolizi nařízených jednání
substitucí, a toto tvrzení prokázat. Jen tak totiž může správní orgán posoudit, zda je kolize
jednání pro omluvu důležitým důvodem. O důležitý důvod by se nejednalo tehdy,
když by substituci nic nebránilo, a přesto by advokát nevyvinul snahu o její zajištění (rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2014, č. j. 8 As 107/2013 - 46, ze dne 20. 8. 2015,
č. j. 9 As 68/2015 - 27, ze dne 12. 10. 2016, č. j. 5 As 1/2016 - 51, a ze dne 8. 11. 2019,
č. j. 3 As 324/2017 - 25).
[19] V projednávaném případě zaslal právní zástupce žalobce oznámení o převzetí zastoupení,
obsahující i omluvu z ústního jednání, správnímu orgánu I. stupně dne 3. 2. 2020 ve večerních
hodinách. Šlo o tentýž den, kdy byla podepsána plná moc. Správní orgán I. stupně toto oznámení
obdržel dne 4. 2. 2020, den před začátkem jednání. Je zřejmé, že omluva byla učiněna
bezodkladně, ve stejný den, kdy advokát zastoupení převzal. K samotné omluvě oznámení
obsahovalo následující: „Na tomto základě si dovoluji omluvit zmocnitele a požádat o změnu termínu jednání
nařízeného na den 5. 2. 2020, a to z důvodu kolize s jednáním v jiné právní věci č. j. 21 C 230/2019 - 27
u Okresního soudu v Jihlavě, kdy jednání je stanoveno ve shodný čas. Pro stanovení náhradního termínu
se s Vámi tel. spojím“. Advokát rovněž doložil předvolání na toto jednání (konané v 9:40).
Důvod omluvy tedy tvrdil i prokázal.
[20] Omluva však neobsahovala žádné informace o tom, jakým způsobem se za sebe advokát
snažil najít substituta, který by žalobce zastupoval na ústním jednání v nyní projednávané
věci, ani důvody, proč byly tyto snahy neúspěšné. Nebyla tedy splněna podmínka sdělení důvodů,
proč nebylo možno řešit kolizi nařízených jednání substitucí. Ve světle výše citované judikatury
měl právní zástupce ihned poté, co dva dny před konáním ústního jednání zastoupení převzal,
započít s hledáním substituta. Pokud si byl již v té chvíli vědom, že to není prakticky možné,
měl to správnímu orgánu I. stupně sdělit již v omluvě, a rovněž pro to jasně vyložit důvody.
[21] Krajský soud si byl výše citované judikatury vědom, avšak odklon od ní odůvodnil
nutností zohlednit „individuální okolnosti případu, protože daná judikatura a v ní obsažené právní názory
jsou pouze interpretačním vodítkem pro řešení konkrétních situací, v nichž mohou existovat specifické či dokonce
jedinečné okolnosti měnící pohled na celou věc“. Nejvyšší správní soud nicméně zdůrazňuje, že k závěru
o nutnosti v omluvě tvrdit, jakým způsobem se advokát snažil zajistit za sebe substituci, dospěl
ve věcech s rozličnými skutkovými okolnostmi. Nejednalo se přitom pouze o věci, ve kterých
správní orgán I. stupně hodnotil jednání advokáta jako obstrukční. Ve věci č. j. 9 As 68/2015 - 27
soud tuto otázku hodnotil ve vztahu k posouzení bezodkladnosti omluvy. Uzavřel,
že při posuzování bezodkladnosti omluvy je nutné zohlednit i čas potřebný k tomu,
aby si advokát za sebe nalezl substituta. Soud shledal, že omluva nebyla učiněna bezodkladně,
neboť advokát omluvu zaslal teprve dvacet dní poté, co zastupování účastníka převzal.
Ve věci č. j. 8 As 107/2013 - 46 advokát skutečnost, že se musí účastnit jiného jednání, nedoložil,
a omluvu navíc zaslal pouhé tři minuty před začátkem jednání. Ve věci č. j. 5 As 1/2016 - 51
se jednalo o obdobnou situaci jako v nyní projednávané věci. Zástupce omluvu zaslal
včas a rovněž se jednalo o první žádost, byť v dané věci nakonec došlo k odročení z důvodu
nedostavení se jednoho ze svědků. Pouze ve věci č. j. 3 As 324/2017 - 25 kasační soud shledal,
že jednání advokáta bylo obstrukční.
[22] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru o nutnosti zahrnout do omluvy způsob, jakým
se za sebe advokát snažil nalézt náhradu, důvody, proč tento pokus nebyl úspěšný, a toto tvrzení
prokázat, na pozadí různých skutkových, resp. procesních situací. Ze všech rozsudků
však vyplývá, že absence tvrzení o marných snahách při zajišťování substituce
by byla dostatečným důvodem pro vyslovení závěru, že omluva není náležitá.
[23] Z judikatury kasačního soudu jasně vyplývá, že advokát je povinen se v případě kolize
s jiným jednáním pokusit o zajištění substituce a správnímu orgánu následně v omluvě sdělit,
tvrdit a prokázat, proč nebylo možno řešit kolizi nařízených jednání substitucí. Tyto důvody
za něj nemůže domýšlet krajský soud, jak tomu bylo v nyní projednávané věci. Krajský soud
uvedl, že do konání ústního jednání zbývaly v době převzetí zastoupení necelé dva dny, právní
zástupce vykonává praxi jako samostatný advokát a nepůsobí u něj žádný advokátní koncipient.
Z omluvy zaslané dne 3. 2. 2020 nijak nevyplývá, že se právní zástupce pokusil za sebe najít
substituci. Nevyplývá to ani z následné komunikace právního zástupce se správním orgánem
I. stupně, ani z dalších jeho podání založených ve správním spisu.
[24] Konečně z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že v případě chybějících
náležitostí omluvy není správní orgán povinen vyzývat obviněného k jejímu doplnění o chybějící
náležitosti. Správní orgán nemá povinnost vyrozumět obviněného o tom, že jeho omluvu
posoudil jako nedůvodnou. V případě, že neshledá omluvu důvodnou a náležitou, je správní
orgán oprávněn bez dalšího projednat věc v nepřítomnosti obviněného. Je především v zájmu
obviněného, resp. jeho zástupce, jehož si účastník řízení zvolil, aby se o osud podané žádosti
zajímal, neboť je to advokát, kdo odpovídá za řádný výkon převzatého zastoupení (jak vyplývá
z rozsudků Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2013, č. j. 9 As 6/2013 - 26,
ze dne 24. 7. 2014, č. j. 4 As 128/2014 - 26, ze dne 20. 8. 2015, č. j. 9 As 68/2015 - 27,
a ze dne 11. 6. 2020, č. j. 9 As 90/2020 - 30).
[25] Zástupce žalobce přitom správní orgán I. stupně kontaktoval teprve deset minut
před začátkem ústního jednání (chvíli poté, co oprávněná úřední osoba odmítla telefonicky
komunikovat s jeho manželkou a sekretářkou). V té době již byl na cestě na ono kolidující jednání
před Okresním soudem v Jihlavě. Takové jednání lze však považovat jen stěží za řádný zájem
o osud žádosti o odročení ústního jednání. Z úředního záznamu o tomto telefonickém hovoru
vyplývá, že mu oprávněná úřední osoba sdělila, že jeho oznámení o neúčasti bylo vzato
na vědomí a že je pouze na něm a na jeho klientovi, zda bude obviněného při jednání zastupovat.
Právní zástupce žalobce naopak tvrdí, že oprávněná úřední osoba s omluvou souhlasila.
Bez ohledu na obsah jejich telefonického hovoru je nicméně zřejmé, že právní zástupce
automaticky počítal s tím, že ústní jednání bude odročeno. Již do oznámení o převzetí zastoupení
totiž uvedl, že se s oprávněnou úřední osobou telefonicky spojí pro stanovení náhradního
termínu. Takový předpoklad však nebyl namístě, právě s ohledem na to, že se v omluvě
nijak nevypořádal s otázkou možného nalezení substituta. Současně se s dostatečným předstihem
nezajímal o osud žádosti (např. hned dne 4. 2. 2020). Jistě by bylo vhodnější, kdyby oprávněná
úřední osoba právnímu zástupci jasně sdělila, že jeho omluva nebyla vyhodnocena jako náležitá,
a vyrozuměla jej rovněž o důvodech takového hodnocení. Odlišná interpretace obsahu
rozhovoru obou procesních stran proto tuto situaci nijak nemohla zvrátit, zvláště pokud proběhl
pouhých deset minut před začátkem ústního jednání. Odročení jednání doslova několik minut
před jeho začátkem by nadto mělo dopad i do práv druhého obviněného z přestupku,
za jehož přítomnosti ústní jednání proběhlo.
[26] Nejvyšší správní soud proto shrnuje, že závěr o důvodnosti omluvy z ústního jednání
krajský soud učinil nezákonně, neboť ji posoudil nesprávně [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a navíc
i v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu.
IV. Závěr a náklady řízení
[27] S ohledem na výše uvedené posoudil Nejvyšší správní soud kasační stížnost
jako důvodnou, rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1
s. ř. s.). V něm bude vázán shora vysloveným právním názorem (§110 odst. 4 s. ř. s.).
[28] Krajský soud v souladu s §110 odst. 3 s. ř. s. v dalším řízení rozhodne i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 12. května 2022
JUDr. Ivo Pospíšil
předseda senátu