ECLI:CZ:NSS:2022:1.AZS.180.2022:36
sp. zn. 1 Azs 180/2022 - 36
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: H. S., zastoupen JUDr. Petrem
Navrátilem, advokátem se sídlem Joštova 138/4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2018,
č. j. OAM-449/ZA-ZA11-ZA17-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2022, č. j. 32 Az 23/2018 - 94,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce podal u žalovaného dne 25. 5. 2018 žádost o udělení mezinárodní ochrany,
kterou odůvodnil tvrzenými problémy v zemi původu – Turecku. Konkrétně uvedl, že žil
v oblasti Mersin (ve městě Toroslar), která je osídlena především kurdským obyvatelstvem. Sám
žalobce se hlásí ke kurdské národnosti a alevitskému vyznání a je sympatizantem Lidově
demokratické strany (HDP). Dle tvrzení žalobce jsou Kurdové v místě jeho bydliště utlačováni,
ze strany státu a armády jsou vyslýcháni a mučeni, což se opakovaně stalo i samotnému žalobci.
Nevraživost vůči žalobci ze strany státních orgánů je umocněna tím, že někteří jeho předkové byli
členy militantní organizace Strany kurdských pracujících (PKK) a zemřeli v bojích proti turecké
vládě. Strach žalobce ze státních orgánů zesílil po zmizení dvou jeho přátel, o nichž se domnívá,
že je zavraždila policie. Přestože je alevitského vyznání, islámský zaměstnavatel jej nutil, aby se
chodil modlit do mešity. V neposlední řadě žalobce uvedl, že odmítá nastoupit povinnou
vojenskou službu, které se již čtyři roky vyhýbá.
[2] Rozhodnutím ze dne 7. 8. 2018, č. j. OAM-449/ZA-ZA11-ZA17-2018 (dále jen
„napadené rozhodnutí“), žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu podle §12 až §14b
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[3] Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Brně (dále jen
„krajský soud“), který ji nejprve rozsudkem ze dne 21. 7. 2020, č. j. 32 Az 23/2018 - 35, vyhověl,
napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Tento rozsudek Nejvyšší
správní soud rozsudkem ze dne 11. 11. 2020, č. j. 1 Azs 288/2020 - 27, zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení. Shledal, že soud překročil dispoziční zásadu, neboť ve smyslu
čl. 46 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013
o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (dále jen
„procedurální směrnice“) přihlédl k novým skutečnostem (změna politické a bezpečnostní situace
v Turecku), které žalobce nenamítal. Nadto tak učinil, aniž by k otázce aktuálního vývoje v zemi
původu provedl jakékoliv dokazování (označil jej za notorietu) a účastníky řízení se svými
úvahami předem neseznámil, v důsledku čehož pro ně byl rozsudek překvapivý.
[4] Při opětovném posouzení věci krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 18. 2. 2021,
č. j. 32 Az 23/2018-63, zamítl. Tomu se žalobce bránil podanou kasační stížností, které kasační
soud vyhověl v rozsudku ze dne 25. 5. 2021, č. j. 1 Azs 81/2021-29; napadený rozsudek zrušil
pro nepřezkoumatelnost.
[5] Do třetice o věci rozhodl krajský soud rozsudkem ze dne 30. 6. 2022,
č. j. 32 Az 23/2018-94, ve kterém podanou žalobu opětovně zamítl, neboť námitky stěžovatele
posoudil jako nedůvodné. Dospěl k závěru, že žalobce nebyl v zemi svého původu
pronásledován za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu §12 písm. a) zákona o azylu,
neboť neuvedl žádné skutečnosti, které by o tom konkrétně svědčily. Neshledal rovněž naplnění
podmínek ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu; ve vztahu ke kurdské menšině v Turecku
odkázal na souladnou judikaturu správních soudů. Následně konstatoval, že snaha vyhnout se
branné povinnosti sama o sobě není důvodem pro udělení azylu. Soud rovněž posoudil splnění
podmínek pro poskytnutí dalších forem ochrany podle §13, §14, §14a i §14b zákona o azylu,
přičemž uzavřel, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonem požadované podmínky pro
jejich poskytnutí.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost.
[7] Uvedl, že ve správním řízení věrohodně popsal obtíže, kterým v Turecku čelil v důsledku
svého politického přesvědčení (podporovatel strany HDP), kurdské národnosti a alevitského
vyznání. Poukázal na to, že byl osobně terčem útoků turecké policie, což bylo pravděpodobně
způsobeno i tím, že někteří jeho předkové byli aktivně činní v organizaci PKK.
[8] Již v žalobě poukázal na skutečnost, že žalovaný k věci neobstaral dostatečné podklady,
zejména se nezabýval tím, jaká újma stěžovateli hrozí v případě jeho návratu do vlasti. Podklady
shromážděné ve správním řízení jsou jen velmi obecné a nereflektují jeho situaci.
[9] O důvodnosti obav stěžovatele svědčí dle něj i poslední vývoj v oblasti turecko-syrských
hranic, kde zahájila turecká armáda vojenskou ofenzívu zaměřenou zjevně k likvidaci kurdské
menšiny. Krajský soud nejprve k podstatné změně okolností na podzim roku 2019 v Turecku
přihlédl a dovodil, že zakládají důvod pro opětovné posouzení věci žalovaným. S tímto prvotním
hodnocením se stěžovatel ztotožnil a odkázal na čl. 46 procedurální směrnice. S ohledem
na podstatu stěžovatelova azylového příběhu může mít změna okolností v zemi původu
na posouzení důvodnosti jeho žádosti o mezinárodní ochranu zásadní vliv. Tuto argumentaci
následně zopakoval též v doplnění kasační stížností stížnosti ze dne 21. 9. 2022.
[10] Krajský soud jej ani žádným způsobem nepoučil a nevyrozuměl o nutnosti doplnění
skutkových tvrzení. Vzhledem k tomu, že je cizincem, neovládá český jazyk a v řízení před
krajským soudem nebyl právně zastoupen, nebylo v jeho možnostech porozumět procesní situaci,
v níž se ocitl. Proto bylo povinností krajského soudu ustanovit mu k ochraně jeho práv zástupce.
[11] Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud zrušil jak rozsudek krajského soudu, tak
napadené rozhodnutí žalovaného.
[12] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že podanou kasační stížnost považuje za
opožděnou, neboť v ní stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu ze dne 18. 2. 2021,
č. j. 32 Az 23/2018-63. Alternativně navrhl odmítnout kasační stížnost pro nepřijatelnost.
V podrobnostech odkázal na napadený rozsudek a své rozhodnutí, které považuje za úplné,
správné a zákonné.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[13] Kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a jedná se o kasační stížnost, která
je ve smyslu §102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přípustná.
[14] Úvodem se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou včasnosti podané kasační stížnosti. Jak
totiž upozornil žalovaný, stěžovatel označil v kasační stížnosti za napadený „rozsudek krajského
soudu ze dne 18. 2. 2021, č. j. 32 Az 23/2018-63“. V takovém případě by byla kasační stížnost
opožděná. Nejvyšší správní soud však zohlednil, že podání kasační stížnosti časově
bezprostředně navazuje na rozsudek krajského soudu ze dne 30. 6. 2022, č. j. 32 Az 23/2018-94,
který stěžovatel přiložil k podané kasační stížnosti. Přihlédnout též lze k plné moci zmocňující
advokáta, která je rovněž datována dne 26. 7. 2022. Ostatně sám stěžovatel k výzvě kasačního
soudu sdělil (přípisem ze dne 21. 9. 2022), že kasační stížností brojí proti rozsudku krajského
soudu ze dne 30. 6. 2022, č. j. 32 Az 23/2018-94.
[15] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany
je ovšem také její přijatelnost. Kasační stížnost je podle §104a s. ř. s. přijatelná tehdy, pokud
svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Podrobněji se podstatou institutu
přijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud zabýval
v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS.
V něm interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou kasační
stížnost se dle zde citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových případech:
(1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny
judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou
dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit
judikaturní odklon; (4) pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno
zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[16] Stěžovatel v kasační stížnosti žádné důvody přijatelnosti výslovně nesdělil. Jak ovšem
vyplývá i ze shora citovaného usnesení, je sice v zájmu stěžovatele, aby uvedl, v čem spatřuje
přesah svých zájmů, pokud tak ovšem neučiní, neznamená to, že by Nejvyšší správní soud
bez dalšího přikročil k odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost.
[17] Stěžovatel uvedl, že krajský soud původně postupoval správně, jestliže přihlédl k novým
skutečnostem (změně bezpečnostní a politické situace v zemi původu), které nastaly po vydání
napadeného rozhodnutí. Tato argumentace ve skutečnosti nesměřuje proti přezkoumávanému
rozsudku krajského soudu ze dne 30. 6. 2022, č. j. 32 Az 23/2018-94, ale proti obsahu prvního
zrušujícího rozsudku kasačního soudu č. j. 1 Azs 288/2020 – 27. Taková námitka je však
nepřípustná. Rozsudek je jak pro účastníky řízení, tak pro soud závazný a další polemika
o nastolené právní otázce již není na místě. Nejvyšší správní soud proto v podrobnostech
odkazuje na odůvodnění uvedeného rozsudku, v němž podrobně osvětlil, proč byl postup
krajského soudu vadný. Ostatně změnu bezpečnostní situace nenamítl stěžovatel v řízení před
krajským soudem ani nyní, a uvedení této námitky až v kasační stížnosti je tak nepřípustné (viz
§104 odst. 4 s. ř. s.).
[18] Námitka, že krajský soud měl ustanovit stěžovateli zástupce, je rovněž nepřípustná.
Ostatně ji odmítl kasační soud již ve svém předchozím rozsudku č. j. 1 Azs 81/2021-29, ve
kterém uvedl, že stěžovatel měl možnost kdykoliv v průběhu řízení o ustanovení zástupce
požádat, avšak neučinil tak. Z obsahu soudního spisu přitom vyplývá, že žalobce podal proti
napadenému rozhodnutí bezvadnou a včasnou žalobu, pročež nic nenasvědčovalo tomu, že by
k ochraně svých práv nezbytně potřeboval zástupce. Tímto právním závěrem je Nejvyšší správní
soud vázán i nyní.
[19] Pokud jde o poslední námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu, pak ta v nyní
souzeném případu není schopna založit přijatelnost kasační stížnosti. Postavením, jaké má
i stěžovatel, tj. postavením Kurdů, nejde-li o politicky aktivně činné osoby, respektive o osoby
zapojené do neúspěšného státního převratu v roce 2016, se kasační soud zabýval např. v usnesení
ze dne 8. 9. 2022, č. j. 3 Azs 19/2021-63. Soud zde odkázal na usnesení ze dne 21. 6. 2018,
č. j. 1 Azs 177/2018-28, a uvedl, že „obtíže spojené s příslušností k této etnické skupině nedosahují intenzity
pronásledování ve smyslu §12 písm. a) či b) zákona o azylu, případně vážné újmy podle §14a odst. 2 téhož
zákona. Kasační stížnost obsahuje značně obecná tvrzení o tom, že po státním převratu, k němuž došlo dne
15. 7. 2016, se v důsledku následující reakce státní moci a intenzivních opatření vůči domnělým pučistům,
politickým oponentům a jiným osobám, mohou za určitých okolností některé osoby obávat pronásledování (…).
Tyto obavy z pronásledování by mohly být namístě zejména u politicky aktivně činných osob, resp. osob zapojených
do neúspěšného převratu, takové skutečnosti však stěžovatel neuvedl.“ V usnesení ze dne 25. 4. 2019,
č. j. 8 Azs 352/2018-46, Nejvyšší správní soud uvedl, že „nelze stěžovateli přisvědčit, že by kurdští
příslušníci v Turecku byli na celém území státu tak běžně a závažně pronásledováni, že by tato skutečnost
zakládala důvod pro udělení mezinárodní ochrany“ (obdobně srov. usnesení ze dne 17. 9. 2020,
č. j. 6 Azs 203/2020-28, ze dne 21. 5. 2020, č. j. 7 Azs 359/2019-50, ze dne 17. 1. 2019,
č. j. 5 Azs 106/2018-30, ze dne 7. 11. 2019, č. j. 2 Azs 75/2019-46, či ze dne 30. 4. 2020,
č. j. 7 Azs 127/2019-54).
[20] Co se týče informací o zemi původu obstarávaných žalovaným, ty se mají týkat především
otázek posuzovaných v konkrétním řízení, resp. obsah zjišťovaných informací je závislý zejména
na tvrzeních žadatele o mezinárodní ochranu. Úkolem žalovaného tedy je obstarat dostatečně
přesné a adresné informace o zemi původu tak, aby dostál své povinnosti zajistit maximální
možné množství důkazů, a to jak těch, které vyvracejí tvrzení žadatele, tak těch, co je podporují
(k tomu viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. září 2008 č. j. 5 Azs 66/2008-70,
č. 1749/2009 Sb. NSS, ze dne 4. února 2009 č. j. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS,
nebo ze dne 31. května 2017 č. j. 5 Azs 62/2016-87). Krajský soud v duchu popsaných závěrů
zhodnotil, že žalovaný opatřil k zemi původu stěžovatele dostatečné a relevantní informace, které
se týkají postavení kurdské menšiny v Turecku i situace osob spojených se stranou HDP.
V tomto ohledu lze odkázat též na body 54 a následující napadeného rozsudku (shrnující
relevantní judikaturu správních soudů), na které stěžovatel věcně nijak nereaguje.
[21] V dané věci tak nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
IV. Závěr a náklady řízení
[22] Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[23] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 větou první
a odst. 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021,
č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na
náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, nevznikly mu však náklady nad rámec
běžné úřední činnosti, pročež se mu náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. září 2022
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu