ECLI:CZ:NSS:2022:10.ADS.211.2021:26
sp. zn. 10 Ads 211/2021 - 26
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely
Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: M. D., proti žalovanému: Ministerstvo práce
a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 – Nové Město, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 20. 11. 2020 čj. MPSV-2020/226568-913, v řízení o kasační stížnosti
žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 5. 2021, čj.
55 Ad 1/2021 - 31,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce, aktuálně poživatel příspěvku na péči ve III. stupni dle zákona č. 108/2006 Sb.,
o sociálních službách, podal dne 8. 7. 2020 žádost o změnu příspěvku na péči. Ze záznamu
sociálního šetření pro účely řízení o příspěvku ze dne 22. 7. 2020 vyplývá, že žalobce nezvládá
mobilitu, stravování, oblečení, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby a péči o zdraví.
Není schopen se v domácnosti o cokoli postarat, je stále ležící, s penězi hospodaří manželka.
Komunikaci a orientaci zvládá. K orientaci se tamtéž uvádí, že žalobce má brýle na dálku,
je orientovaný ve všech směrech. Ke komunikaci se pak uvádí, že slovně komunikuje, rozumí,
odpovídá adekvátně. Mobilní komunikaci nezvládá, pouze přijme hovor. Obrazové a zvukové
signály rozpozná. Po provedeném šetření a posouzení stupně závislosti vydal úřad práce dne
26. 8. 2020 rozhodnutí, kterým zamítl návrh na změnu výše příspěvku na péči. I nadále
tak má být žalobci poskytován příspěvek na péči ve výši 12 800 Kč podle §7 zákona o sociálních
službách (stupeň III). Tento závěr potvrdil i žalovaný, který odvolání žalobce zamítl.
[2] Žalobce však uspěl se žalobou u krajského soudu, který rozhodnutí žalovaného zrušil.
Soud v rozsudku upozornil, že správní orgány nedostatečně zjistily skutečný zdravotní stav
žalobce. Žalovaný dovodil, že žalobce zvládá orientaci i komunikaci (jde o tzv. zvládanou
základní životní potřebu). Poznatky žalovaného i úřadu práce jsou však v tomto ohledu
nedostatečně odůvodněny. Ze samotného sociálního šetření, jež bylo jedním z podkladů
pro závěry posudkové komise a poté i žalovaného, plyne, že některé aktivity nebyly při návštěvě
žalobce testovány. Závěry posudkové komise a navazující závěry žalovaného jsou v tomto ohledu
obecné, proto takové závěry soud považoval za nedostatečné. Žalovaný nedostatečně reagoval
na námitky žalobce. Žalovaný v podstatě jen převzal závěry posudkové komise, přestože posudek
nenaplňuje zákonné požadavky.
[3] Žalovaný (stěžovatel) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Výtky
adresované správním orgánům jsou prý nejasné a vágní. Posudková komise se nemusí vypořádat
se všemi aktivitami posuzovaného. Pokud posudková komise rozhodla jen na základě spisové
dokumentace, neporušuje to požadavek na objektivní posouzení žalobcova zdravotního stavu.
[4] Rovněž ve věcech sociální péče se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele
(§104a ve spojení s §31 odst. 2 s. ř. s. ve znění novely č. 77/2021 Sb.). Není-li tomu tak, NSS
kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Novela č. 77/2021 Sb. tedy rozšířila nepřijatelnost
oproti původnímu znění §104a s. ř. s. na všechna rozhodnutí specializovaného samosoudce.
Nové znění se však uplatní jen na ta rozhodnutí krajských soudů, která byla přijata počínaje
účinností novely, tedy od 1. 4. 2021 (čl. II zákona č. 77/2021 Sb.). Takovým rozhodnutím
je též nyní napadený rozsudek krajského soudu ze dne 5. 5. 2021.
[5] Podle ustálené judikatury je přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní
a intenzivní situace, „v níž je nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
To prakticky znamená, že přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené
právní otázky nad rámec konkrétního případu.“ Primárním úkolem NSS v tomto řízení je proto
sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů, ať již v případech, ke kterým se judikatura
NSS doposud nevyjádřila, existuje judikatura rozporná, nebo je potřeba učinit judikaturní odklon.
Přijatelná je kasační stížnost i v případě, že krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou soudní
judikaturu nebo v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva
(usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[6] Stěžovatel žádné důvody přijatelnosti kasační stížnosti neuvádí. NSS proto posoudil,
zda tu nějaké důvody přijatelnosti jsou. Dovodil přitom, že kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] Nelze předně souhlasit s tím, že výtky krajského soudu jsou nekonkrétní. Soud především
upozornil na to, že posudková komise MPSV se dostatečně nevyjádřila k námitkám,
které žalobce vznesl. S tím přímo souvisí další okruh stěžovatelovy argumentace, k níž NSS
uvádí, že posudková komise se má zaměřit mj. na ty aktivity, které zpochybňuje posuzovaná
osoba (rozsudek ze dne 20. 12. 2018, čj. 10 Ads 269/2018 - 27, body 22 až 26). V nynějším
případě tak posudková komise neučinila, což je dáno též tím, že neprovedla osobní vyšetření
žalobce.
[8] K námitce, že v daném případě nebylo osobní vyšetření žalobce potřebné, uvádí NSS
následující. Osobní vyšetření posuzované osoby posudkovou komisí sice není zákonnou
podmínkou, mělo by však být pravidlem především tehdy, pokud existují pochybnosti
či nesrovnalosti mezi podkladovou dokumentací, tvrzeními posuzované osoby o jejím
zdravotním stavu a závěry posudkové komise. Právě osobní vyšetření je vhodným způsobem,
jak takové pochybnosti vyvrátit (viz rozsudek ze dne 20. 5. 2015, čj. 3 Ads 214/2014 - 25,
nebo 10 Ads 269/2018, bod 19). V nynějším případě bylo osobní vyšetření potřebné s ohledem
na konkrétní námitky žalobce, s nimiž se stěžovatel nevypořádal dostatečně.
[9] V této věci tedy nevyvstala žádná právní otázka, kterou by judikatura neřešila jednotně,
ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Soud ani jinak nepochybil při výkladu práva.
NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel
ve věci úspěch neměl; úspěšnému žalobci žádné náklady v řízení před NSS nevznikly.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu