ECLI:CZ:NSS:2022:10.AFS.427.2021:57
sp. zn. 10 Afs 427/2021 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely
Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: obec Valašská Bystřice, Valašská
Bystřice 316, zast. advokátkou Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, Olomoucká 261/36, Mohelnice,
proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 19. 12. 2019, čj. 52816/19/5000-10470-702394, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2021, čj. 31 Af 4/2020 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (stěžovatelka) v roce 2010 získala dotaci ve výši 15 900 000 Kč na projekt
Domova pro seniory Valašská Bystřice. Finanční úřad pro Zlínský kraj dne 13. 5. 2015
stěžovatelce vyměřil odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši
795 000 Kč. Proti odvodu se stěžovatelka neúspěšně bránila před správními soudy (rozsudky
KS v Brně ze dne 30. 1. 2019, čj. 31 Af 47/2016 - 82, NSS ze dne 19. 6. 2019,
čj. 7 Afs 48/2019 - 23) a neuspěla ani u Ústavního soudu (usnesení ze dne 3. 9. 2019,
sp. zn. I. ÚS 2661/2019).
[2] Finanční úřad na základě platebního výměru na odvod vydal dne 11. 2. 2019 platební
výměr na penále, kterým stěžovatelce dle §44a odst. 7 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových
pravidlech (rozpočtová pravidla), ve znění do 29. 12. 2011, vyměřil penále za prodlení s odvodem
za porušení rozpočtové kázně za období od 20. 1. 2011 do 27. 6. 2016 ve výši 795 000 Kč.
Proti penále se stěžovatelka bránila odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 19. 12. 2019
zamítl. Stěžovatelka neuspěla ani se žalobou u krajského soudu, který žalobu rozsudkem zamítl.
[3] Stěžovatelka podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. V kasační stížnosti
polemizuje s napadeným rozsudkem, který označuje za formalistický a kritizuje
jej za „mechanickou“ aplikaci zákona. Nesouhlasí s tím, že penále dosáhlo v tomto případě výše
samotného odvodu. NSS by měl prý vytvořit jinou, „moderní judikaturu“, založenou
na závažnosti porušení dotačních podmínek. Stěžovatelka opakuje, že je v nynější věci „trestána“
dvakrát, jednou vyměřením odvodu, podruhé vyměřením penále.
[4] Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout. V detailech odkazuje na své rozhodnutí.
Upozorňuje, že stěžovatelka opakuje znovu argumenty, které již vyvrátil krajský soud.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] NSS předně upozorňuje, že již krajský soud se přesvědčivě a zevrubně vypořádal
se stěžovatelčinou argumentací. Jakkoli je nyní v kasační stížnosti stěžovatelčina argumentace
o něco podrobnější, nepřináší žádné nové převratné argumenty, které by mohly zpochybnit
správnost závěrů krajského soudu. Ve skutečnosti jsou některé pasáže kasační stížnosti
na samotné hraně srozumitelnosti a rozhodně nepřesvědčují NSS, aby snad měnil dosavadní
judikaturu, která na všechny otázky dostatečně odpovídá. Proto postačí, aby NSS reagoval
na kasační stížnost jen stručně.
[7] Předně není pravda, že by snad otázka penále v nynější věci vyvěrala z nějaké
„nemoderní“ judikatury, jak nepříliš srozumitelně naznačuje stěžovatelka. Ve skutečnosti veškeré
podstatné otázky v nynější věci řeší již sám zákon (rozpočtová pravidla), na jehož základě také
finanční úřad penále vyměřil. Jak totiž jednoznačně říká §44a odst. 7 rozpočtových pravidel
ve znění do 29. 12. 2011, použitelný na nynější věc, za prodlení s odvodem za porušení
rozpočtové kázně je porušitel rozpočtové kázně povinen zaplatit penále ve výši 1 promile z částky odvodu
za každý den prodlení, nejvýše však do výše tohoto odvodu. Penále se počítá ode dne následujícího po dni, kdy
došlo k porušení rozpočtové kázně, do dne, kdy byly prostředky odvedeny.
[8] Finanční úřad tu tedy neměl žádné uvážení, žádný prostor pro odlišné rozhodnutí.
A stejně tak správní soudy nemají žádný prostor pro vytváření nějaké „modernější“ judikatury,
neboť slova zákona jsou tu jasná. To, co chce stěžovatelka, je totiž v podstatě požadavek,
aby soudy zákon přepsaly. K tomu však soudy nemají pravomoc, neboť tuto pravomoc
má pochopitelně jen zákonodárce. Proto NSS ani blíže nereaguje na vágní a nepříliš srozumitelné
úvahy stěžovatelky o porušení dobrých mravů, eventuálně na kritiku, že zákon nespojuje odvolání
proti platebnímu výměru s odkladným účinkem. Stejně tak je v rozporu se zákonem, pokud
se stěžovatelka domáhá individuálního stanovení penále v souladu s principem proporcionality.
[9] Nynější zákonná úprava není ani protiústavní. NSS se k ústavnosti právní úpravy penále
v §44a odst. 7 rozpočtových pravidel ve znění do 29. 12. 2011 vyjádřil například v rozsudku
ze dne 7. 3. 2019, čj. 10 Afs 65/2018 - 42, věc Český Krumlov, část III.C. (ústavnost tam
uvedených úvah nijak nezpochybnil ani Ústavní soud, viz jeho usnesení ze dne 17. 9. 2019,
sp. zn. IV. ÚS 1603/19). NSS především potvrdil, že rozpočtová pravidla vztahují počátek běhu
doby, za kterou se penále vyměřuje, na den následující po dni, kdy byla porušena rozpočtová
kázeň (10 Afs 65/2018, Český Krumlov, bod 37). Tato úprava je velmi přísná, neboť příjemce
dotace si nemusí být vědom porušení od samého počátku plynutí doby prodlení.
Na toto ustanovení je však třeba nahlížet optikou toho, že dotace je formou určitého dobrodiní
ze strany státu. Právě proto je poskytnutí dotace vázáno na dodržování přísných podmínek
a je spojeno s přísnými následky při jejím neoprávněném použití. Odpovědnost za nevrácení
neoprávněně použité částky dotace a s tím spojenou majetkovou újmu nelze v takovém případě
přenášet na stát (věc Český Krumlov, bod 49). Takto nastavená právní úprava penále má motivovat
příjemce dotace k tomu, aby neoprávněně použité peněžní prostředky vrátil státu co nejdříve
(srov. podobně rozsudek ze dne 15. 4. 2020, čj. 10 Afs 432/2019 - 36, FROS ZPS, body 19 a 20).
[10] Právní úprava penále v §44a odst. 10 rozpočtových pravidel tedy počátek doby prodlení
stejně jako výši penále určuje bezvýjimečně. NSS již v minulosti dovodil, že vyměření penále není
koncipováno na základech subjektivní odpovědnosti, nýbrž odpovědnosti objektivní (rozsudek
ze dne 7. 8. 2014, čj. 10 As 48/2014 - 35, bod 23, věc PROPERTY PODNIKATELSKÁ, shodně
rozsudek 10 Afs 65/2018, Český Krumlov, bod 48).
[11] Co se týče námitky dvojího trestání ve stejné věci, odkazuje NSS na přesvědčivou
a vyčerpávající reakci na podobnou žalobní argumentaci v bodě 22 napadeného rozsudku. Nemá
smysl, aby celou tuto argumentaci NSS opakoval, proto jen stručně shrnuje, že porušení
rozpočtové kázně není správním deliktem a stejně tak uložení odvodu za porušení rozpočtové
kázně není trestní sankcí. Hlavním cílem odvodu za porušení rozpočtové kázně je navrátit
do státního rozpočtu prostředky, které nebyly využity k určenému účelu nebo v souladu
se stanovenými podmínkami (takto např. rozsudek ze dne 4. 2. 2021, čj. 7 Afs 44/2020 - 59,
Jablonné v Podještědí, bod 27, s odkazem na rozsudek ze dne 30. 11. 2020, čj. 3 Afs 92/2018 - 32).
Nejde však ani o stejnou „věc“(idem) ve smyslu zásady ne bis in idem (ne dvakrát v téže věci) –
odvod za porušení rozpočtové kázně a penále mají naprosto odlišnou funkci a vztahují
se k odlišným pochybením příjemce dotace v čase (porušení rozpočtové kázně versus penále
jako vyčíslení určité částky odvozené od „prodlení“, tedy doby mezi porušením rozpočtové kázně
a navrácením prostředků do státního rozpočtu; srov. k tomu již 10 Afs 65/2018, Český Krumlov,
body 31 až 34).
[12] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).
[13] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu