ECLI:CZ:NSS:2022:10.AO.22.2021:43
sp. zn. 10 Ao 22/2021 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci navrhovatele: Ing. R. K., proti odpůrci:
Ministerstvo zdravotnictví, Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na vyslovení
nezákonnosti opatření obecné povahy – mimořádného opatření ze dne 22. 10. 2021, čj. MZDR
15757/2020-60/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh se od m ít á v části směřující proti bodům 3 a 4 mimořádného opatření
ze dne 22. 10. 2021, čj. MZDR 15757/2020-60/MIN/KAN.
II. Ve zbytku se návrh od m ít á pro zjevnou neopodstatněnost.
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel se domáhá vyslovení nezákonnosti mimořádného opatření, které
Ministerstvo zdravotnictví coby odpůrce vydalo dne 22. 10. 2021. Opatření zakázalo pohyb
a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest, tj. respirátorů nebo obdobných prostředků.
Bylo účinné od 25. 10. 2021, zrušeno bylo s účinností k 1. 11. 2021. Případně navrhovatel žádá,
aby soud přezkoumal jakékoli navazující opatření, které bude teprve vydáno a bude mít podobný
obsah.
[2] Obdobným návrhem téhož navrhovatele (směřujícím proti obdobnému opatření,
vydanému však již v červenci 2021) se NSS nedávno zabýval a odmítl jej usnesením ze dne
4. 11. 2021, čj. 2 Ao 13/2021 - 92. Protože navrhovatel nyní uplatňuje stejné argumenty, naložil
soud s jeho návrhem stejně jako ve věci 2 Ao 13/2021. Není tak ani nutné podrobně
rekapitulovat tvrzení stran a postačí k tomu odkázat na body 4–14 usnesení 2 Ao 13/2021.
[3] Navrhovatel požaduje vyslovení nezákonnosti celého napadeného opatření, netvrdí však,
že by na něj dopadaly povinnosti uložené v jeho bodech 3 a 4 zaměstnavatelům a poskytovatelům
zdravotních služeb ani že by touto úpravou byl jakkoli dotčen. Touto částí napadeného opatření
proto ani nemůže být zkrácen na svých veřejných subjektivních právech. Soud proto návrh
v tomto rozsahu odmítl jako návrh podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou [§46 odst. 1
písm. c) s. ř. s.].
[4] Pandemický zákon (zákon č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii
onemocnění covid-19) stanoví další speciální důvod pro odmítnutí návrhu. Podle jeho §13
odst. 3 soud odmítne takový návrh, který je zjevně neopodstatněný. Tak je tomu v situaci,
kdy už se soud obdobnou věcí zabýval, rozhodl zamítavým rozsudkem a nehodlá se od tohoto
právního názoru odchýlit. Takovým zamítavým rozsudkem je rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2021,
čj. 2 Ao 7/2021 - 157. V něm soud dospěl k závěru, že povinnost nosit respirátor je účinný,
potřebný a přiměřený nástroj k potlačování a prevenci epidemie nemoci covid-19. Mimořádné
opatření zasahuje do práv jednotlivců v únosné míře a současně stanoví výjimky, které zajišťují,
aby v individuálních případech nepůsobilo nepřiměřené zásahy (bod 78 rozsudku).
[5] Navrhovatel tvrdí, že doba mezi vydáním a účinností napadeného opatření byla velmi
krátká, a nestihl se proto připravit na plnění povinností, které opatření ukládá. Podobné
povinnosti však byly adresátům opatření ukládány již řadu měsíců před vydáním napadeného
opatření; opatření byla plošná, tedy týkala se na vymezených místech téměř všech osob.
Navrhovatel ani netvrdil, jak konkrétně se chtěl připravit (bod 27 usnesení 2 Ao 13/2021).
[6] Nemůže obstát ani navrhovatelova námitka, podle níž není opatření dostatečně
odůvodněno. V minulosti soud opravdu vytkl opatřením, která přinášela podobnou úpravu,
nedostatečné odůvodnění. Od té doby však ministerstvo výrazně doplnilo své argumenty,
konkrétně v tomto opatření rozebralo rizika nošení různých typů obličejových ochran
na str. 12-13 odůvodnění (bod 28 usnesení 2 Ao 13/2021).
[7] Podle soudu není významné, že ministerstvo označuje filtrační polomasku jako respirátor:
ve skutečnosti totiž nejsou adresáti na pochybách, jaký prostředek ochrany je třeba použít (bod
29 usnesení 2 Ao 13/2021). Navrhovatel nezpochybnil základní východisko, na němž opatření
stojí, totiž že respirátory poskytují díky svému tvaru a materiálu lepší ochranu než roušky
a že ochrana dýchacích cest ztěžuje šíření viru kapénkami. I když respirátor není dokonalým
prostředkem, dokáže přispět k tomu, aby se šíření epidemie zpomalilo a aby nevznikala ohniska
nákazy (body 61, 62 a 66 rozsudku 2 Ao 7/2021).
[8] Soud se už dostatečně zabýval i negativními účinky ochranných prostředků dýchacích cest
na zdraví a provedl i test proporcionality (bod 72 rozsudku 2 Ao 7/2021). K možným
zdravotním potížím, které hrozí samotnému navrhovateli, lze odkázat na bod 30 usnesení
2 Ao 13/2021. Stejně tak už soud odpověděl i na to, zda nutnost pořizovat si respirátory
nepředstavuje pro jednotlivce nepřiměřený finanční náklad (bod 75 rozsudku 2 Ao 7/2021).
[9] V části návrhu tak navrhovatel není aktivně legitimován a ve zbylé části je jeho návrh
zjevně neopodstatněný. Soud proto návrh z těchto dvou důvodů odmítl.
[10] O opatření, které nahradilo nyní napadené opatření a částečně se s ním překrývá, soud
rozhodnout nemohl, neboť nové opatření není předmětem tohoto řízení a může být napadeno
samostatným návrhem.
[11] Pro výrok o nákladech řízení je podstatný úspěch ve věci podle §60 odst. 1 věty první
s. ř. s. (viz usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, část. III.4).
Navrhovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Procesně
úspěšnému ministerstvu nevznikly v řízení žádné náklady, které by se vymykaly z běžné úřední
činnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu