ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.222.2020:46
sp. zn. 10 As 222/2020 - 46
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: P. Ď., zastoupeného
advokátem Mgr. Jaroslavem Topolem, Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský
úřad Ústeckého kraje, Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, zastoupenému advokátem
Mgr. Vlastimilem Škodou, Masarykovo nám. 193/20, Děčín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
21. 7. 2017, čj. 3180/DS/2017, JID: 118759/2017/KUUK/Koe, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2020, čj. 42 A 28/2017 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Magistrát města Teplice shledal žalobce vinným z dopravního přestupku spáchaného
dne 15. 7. 2016, který spočíval v překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci o 14 km/h, uložil
mu pokutu 2 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Odvolání
proti rozhodnutí magistrátu zamítl krajský úřad dne 21. 7. 2017. Žalobce podal proti rozhodnutí
krajského úřadu žalobu, tu však krajský soud zamítl rozsudkem ze dne 16. 6. 2020.
[2] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítá
v ní, že krajský úřad nezdůvodnil výši pokuty a nesprávně označil pokutu za uloženou při dolní
hranici zákonné sazby. Krajský soud však dovodil, že byla pokuta řádně zdůvodněna.
[3] Krajský úřad dále neurčil konkrétní formu zavinění (zda šlo o nedbalost vědomou,
či nevědomou). Stěžovatel nesouhlasí s názorem krajského soudu, že to nebylo třeba: vymezení
konkrétní formy nedbalosti má totiž vliv na výši pokuty.
[4] Kromě toho se stěžovatel domnívá, že měření rychlosti bylo nezákonné, neboť z výběru
pokuty mohla profitovat soukromá společnost ATS-TELCOM PRAHA, která dříve vlastnila
měřič rychlosti. Správní orgány i krajský soud nesprávně považovaly tuto skutečnost
za nepodstatnou.
[5] Kasační stížnost není důvodná.
[6] V obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km/h (§18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích). Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu
na pozemních komunikacích překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km/h
[§125c odst. 1 písm. f) bod 4 téhož zákona]. Za tento přestupek se uloží pokuta od 1 500 Kč
do 2 500 Kč [§125c odst. 5 písm. g) téhož zákona].
[7] Při určení druhu sankce a její výměry přihlédne správní orgán k závažnosti přestupku,
zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům, k okolnostem, za nichž byl spáchán, k míře
zavinění, k pohnutkám a k osobě pachatele (§12 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích).
[8] NSS neshledal důvodnou námitku o nedostatečném zdůvodnění pokuty. Lze sice
přisvědčit tomu, že správní orgány musí uloženou sankci odůvodnit, to však také učinily.
Magistrát vzal při stanovení pokuty v úvahu osobu stěžovatele, jeho opakované dopravní
přestupky a další skutečnosti plynoucí ze spisu. Krajský úřad pak doplnil, že stěžovatel překročil
povolenou rychlost v úseku s vysokým rizikem nehod způsobených rychlou jízdou. Přestupek
totiž spáchal v červenci bezprostředně u nádrže Barbora, kde se v letních měsících pohybuje
mnoho chodců a cyklistů. Navíc se tak stalo v blízkosti autobusové zastávky, což dále zvyšuje
riziko pohybu chodců. Stěžovatel však nikomu nezpůsobil žádnou újmu na majetku ani na zdraví.
Z obsahu obou správních rozhodnutí je tak patrné, že správní orgány zhodnotily zákonná kritéria
pro ukládání sankce způsobem, který je u běžného přestupku tohoto typu dostatečný, a na jejich
základě uložily sankci v zákonném rozpětí, což konstatoval už krajský soud. Není přitom
na závadu, že krajský úřad vedl své úvahy v části rozhodnutí, v níž hodnotil zejména materiální
stránku přestupku a míru nebezpečnosti stěžovatelova jednání. Podstatné je, že se konkrétně
zabýval právě stěžovatelovým přestupkem (neomezil se jen na obecné floskule) a přesvědčivě
vysvětlil, proč ani menší překročení rychlosti nemusí být v daném místě a čase nijak zanedbatelné.
[9] Ostatně sám stěžovatel ve správním řízení proti zdůvodnění pokuty neprotestoval
a podle NSS není třeba, aby správní orgány vyčerpávajícím způsobem popisovaly naplnění
každého zákonného kritéria, neboť trestání za přestupky tohoto typu (skutkově naprosto
jednoznačné) má být v zásadě rutinní, časově nenáročnou záležitostí, která předpokládá rychlé
a efektivní vyřešení celé věci (rozsudky ze dne 21. 5. 2020, čj. 9 As 246/2019 - 58, bod 37,
a ze dne 17. 6. 2020, čj. 1 As 80/2020 - 36, bod 35).
[10] Krajský úřad se sice dopustil chyby, neboť pokutu nesprávně označil za uloženou
při dolní hranici zákonné sazby, ale z odůvodnění je patrné, že šlo o zjevnou chybu v jinak
přesvědčivém odůvodnění. Tato chyba tedy nezpůsobila nezákonnost napadeného rozhodnutí,
které bylo jinak vypracováno srozumitelně. NSS proto ve shodě s krajským soudem neshledal
tuto námitku důvodnou.
[11] Důvodná není ani námitka týkající se formy zavinění (vědomé, či nevědomé nedbalosti).
Správní orgány sice vezmou v úvahu formu zavinění při určení výše pokuty; pokud ale nekladou
pachateli k tíži závažnější formu zavinění (vědomou nedbalost či úmysl), není třeba trvat
na podrobnějším odůvodnění zavinění (například rozsudky NSS ze dne 22. 2. 2017,
čj. 6 As 303/2016 - 37, bod 10; ze dne 1. 11. 2018, čj. 6 As 274/2018 - 42, bod 27;
ze dne 29. 11. 2018, čj. 4 As 287/2018 - 30, bod 9; nebo ze dne 19. 5. 2021, čj. 5 As 342/2018 - 46,
bod 33).
[12] Správní orgány posoudily stěžovatelovo zavinění tak, že stěžovatel měl jako držitel
řidičského oprávnění znát dopravní předpisy a měl se jimi řídit, což však neučinil. Vědomou
nedbalost či dokonce úmysl mu tak k tíži nepřičítaly. Stačilo tedy, pokud posoudily zavinění
stručně; konkrétní formu zavinění výslovně uvádět nemusely.
[13] NSS pak nepřisvědčil ani námitce o nezákonném měření rychlosti, neboť nebylo
podstatné, kdo rychloměr dříve vlastnil, ale kdo s ním v současnosti měří rychlost vozidel. Měření
rychlosti vozidel na pozemních komunikacích totiž spadá do působnosti policie či obecní policie
a toto oprávnění nelze bez zákonného zmocnění přenést na jiný subjekt (rozsudky NSS
ze dne 2. 4. 2008, čj. 1 As 12/2008 - 67, č. 1607/2008 Sb. NSS, nebo ze dne 27. 4. 2017,
čj. 1 As 42/2017 - 29, bod 20). Ze správního spisu však plyne, že měření prováděli proškolení
policisté, rychloměr byl řádně kalibrován a pořídil snímek vozidla v okamžiku spáchání přestupku
(krom toho i vlastníkem rychloměru bylo samotné město Košťany). Nelze proto předpokládat,
že by měření bylo z právě uvedeného důvodu chybné, k čemuž dospěl už krajský soud.
[14] Krom toho nic nenasvědčuje ani tomu, že by společnost ATS-TELCOM PRAHA měla
finanční zájem na vybraných pokutách. V rozsudcích, jichž se stěžovatel dovolává, z pokut těžila
společnost M&T (rozsudky NSS ze dne 30. 5. 2018, čj. 10 As 107/2018 - 36, č. 3765/2018 Sb. NSS;
a ze dne 14. 6. 2019; čj. 6 As 8/2019 - 36). V kauze varnsdorfského radaru (popisované v článku
z internetového zpravodajství, na nějž stěžovatel odkazoval) se zase protiprávního jednání
dopustila společnost Water Solar Technology. Šlo tu tedy o jiné společnosti a soud tu nevidí
žádnou souvislost se společností ATS-TELCOM PRAHA. Stěžovatelova tvrzení proto nejsou
ničím podložena a jedná se jen o spekulace.
[15] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl, a NSS proto kasační stížnost zamítl. Stěžovatel
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch;
krajskému úřadu nevznikly náklady řízení vymykající se z běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. května 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu