ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.49.2022:51
sp. zn. 10 As 49/2022 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna,
soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně:
České dráhy, a.s., nábřeží Ludvíka Svobody 1222/22, Praha 1 – Nové Město, proti žalovanému:
Úřad pro ochranu osobních údajů, Pplk. Sochora 727/27, Praha 7 - Holešovice, za účasti
osoby zúčastněné na řízení: JUDr. T. V., Wellnerova 1322/3, Olomouc, proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 27. 7. 2021, čj. UOOU-01500/21-8 a ze dne 9. 9. 2021, čj. UOOU-01500/21-
10, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
21. 1. 2022, čj. 18 A 84/2021-129,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V nynější věci se NSS zabývá otázkou, zda může povinný subjekt odložit žádost
o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, jen proto,
že žadatelem je advokát, který informaci žádá pro účely poskytování právních služeb, a povinný
subjekt nezná identitu klienta tohoto advokáta (tj. potenciálního příjemce poskytnuté informace).
[2] Advokát JUDr. T. V. (nyní osoba zúčastněná na řízení) se žádostí ze dne 22. 2. 2021
domáhal po žalobkyni (povinný subjekt) poskytnutí řady informací týkajících se smlouvy
o projektu uzavřené mezi žalobkyní, společností Smíchov Station Development, s.r.o.
a společností SG Project Management, s.r.o. (blíže k požadovaným informacím srov. bod 3
rozsudku městského soudu). Žalobkyně v zákonem stanovené lhůtě ani žadateli neposkytla informace,
ani neodmítla žádost. Místo toho jej vyzvala podle §14 odst. 5 písm. a) zákona o svobodném
přístupu k informacím k tomu, aby doložil buď plnou moc pro zastupování svého klienta,
nebo upřesnil, že o informace žádá jako fyzická osoba. Poté, co žadatel výzvě nevyhověl,
žalobkyně žádost odložila. Žalobkyni totiž vadilo právě to, že advokát (žadatel) neuvedl, kdo je
jeho klientem a kdo bude konečným příjemcem poskytnuté informace. Proti postupu žalobkyně
proto podal žadatel dvě stížnosti. O nich rozhodl žalovaný dvěma rozhodnutími, v nichž
žalobkyni vždy podle §16a odst. 6 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím přikázal,
aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí vyřídila žádosti žadatele.
[3] Žalobkyně se proti rozhodnutí žalovaného bránila žalobou u městského soudu.
Ten nejprve její žalobu usnesením odmítl. NSS ale usnesení městského soudu zrušil rozsudkem
ze dne 30. 11. 2021, čj. 10 As 450/2021-32, a vrátil městskému soudu věc k dalšímu řízení. NSS
totiž upozornil, že v daném případě žalobkyně byla oprávněna podat správní žalobu.
Městský soud nyní žalobu již projednal, ale zamítl ji. Dle soudu byl žadatel v žádosti o poskytnutí
informací jednoznačně identifikován. Žalobkyně nemohla mít pochybnosti o tom, koho
za žadatele považovat – žadatelem byl právě JUDr. T. V. Žalobkyně proto nebyla oprávněna za
dané situace žadatele vyzývat k doložení plné moci.
II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné
[4] Žalobkyně (stěžovatelka) proti rozsudku městského soudu podala kasační stížnost
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Podstatou kasační stížnosti je stěžovatelčin
nesouhlas s tím, že by měla v řízení podle zákona o svobodném přístupu k informacím vůbec
jednat s účastníkem, jehož totožnost jí není známa. Podle stěžovatelky totiž není v nynější věci
skutečným žadatelem advokát, ale jeho (pro stěžovatelku neznámý) klient. Na tento argument pak
stěžovatelka navazuje řadou dalších námitek. Mimo jiné tvrdí, že městský soud vytvořil
precedent, který zcela popírá právní úpravu zastoupení v Česku, a že žádost o informace může
být využita jejími konkurenty.
[5] Žalovaný se k samotné kasační stížnosti nevyjádřil. JUDr. V. (osoba zúčastněná na řízení)
pak navrhl kasační stížnost zamítnout. Podle něj mu postavení advokáta nebrání žádat
o informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Zdůraznil také, že stěžovatelka
o jeho žádostech ani přes opakované příkazy žalovaného nerozhodla.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[6] Kasační stížnost je přípustná, má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou
oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti NSS posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Jádrem sporu v nynější věci je, zda měla stěžovatelka jako povinný subjekt o žádosti
o informace věcně rozhodnout, nebo jestli správně vydala výzvu podle §14 odst. 5 písm. a)
zákona o svobodném přístupu k informacím a následně žádost odložila. Žalovaný i městský soud
dospěli ke správnému závěru, že stěžovatelka měla o žádosti věcně rozhodnout.
[9] V prvé řadě ani ze zákona o svobodném přístupu k informacím, ani z žádného jiného
zákona neplyne, že by žadatel, který je advokátem, mohl o informace žádat jen jako zástupce třetí
osoby (svého klienta). Podle §14 odst. 2 zákona o svobodném přístupu k informacím musí být
z žádosti zřejmé, kterému povinnému subjektu je určena, a že se žadatel domáhá poskytnutí informace ve smyslu
tohoto zákona. Podle §14 odst. 5 písm. a) zákona je pak namístě přistoupit k vydání výzvy
k doplnění žádosti (a případně následně žádost odložit) teprve tehdy, brání-li nedostatek údajů
o žadateli podle odstavce 2 postupu vyřízení žádosti o informaci podle tohoto zákona, zejména podle §14a
nebo 15. Jak již trefně uvedl městský soud (srov. bod 65 napadeného rozsudku), zákon
o svobodném přístupu k informacím tím jednak brání podávání anonymních žádostí, jednak
zajišťuje, že o žádostech bude možné rozhodnout způsobem, který zákon předvídá [poskytnutí
informace nebo odmítnutí žádosti, na které §14 odst. 5 písm. a) výslovně upozorňuje].
[10] V případě nyní posuzované žádosti o informace ale nebylo nutné jakkoli pochybovat
o tom, že se žadatel identifikoval dostatečně (uvedl svůj titul, jméno a příjmení, datum narození
a místo trvalého pobytu, zároveň uvedl, že je advokát, a poskytl i adresu svého sídla a IČO).
Stejně tak dal jasně najevo, že o informace žádá podle zákona o svobodném přístupu
k informacím a že žádost podal vlastním jménem, nikoli jako něčí zástupce. Pro vyřízení žádosti
to mělo stačit. Naopak stěžovatelka svým postupem vlastně dovozuje výjimku (z povinnosti
žádost o informace posoudit a vyřídit), která v zákoně o svobodném přístupu k informacím
jednoduše není.
[11] Nic jiného neplyne ani z odkazu na zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii. Zaprvé, jak již také
správně uvedl městský soud, podle §1 odst. 2 tohoto zákona nekončí „výkon advokacie“
u zastupování klientů v tom či onom řízení, ale spočívá též v udělování právních porad, sepisování listin,
zpracovávání právních rozborů a dalších formách právní pomoci. Zadruhé, zákon o svobodném
přístupu k informacím v zásadě nijak nerozlišuje, v jakém postavení se žadatel informací domáhá,
zda tak činí jako podnikatel (zde advokát), nebo jako soukromá osoba. Jak také správně uvedl
městský soud, i kdyby měla stěžovatelka pochybnost o tom, zda JUDr. V. podal žádost jako
soukromá osoba, nebo jako advokát (v řízení o žalobě JUDr. V. upřesnil, že šlo o druhou
možnost), nebránilo to vyřízení žádosti zákonem předvídaným způsobem.
[12] Tyto úvahy rozhodně nebourají koncepci zastoupení v českém právním řádu, nemění
povahu správního řízení a neupírají stěžovatelce právo namítat podjatost soudu, jak stěžovatelka
tvrdí v kasační stížnosti. Žadatelem (a to žadatelem „skutečným“) pro účely nynější věci byl
advokát JUDr. V. Právě on pak byl správně účastníkem řízení, ve kterém žalovaný vydal
napadená rozhodnutí, i účastníkem řízení o žalobě jako osoba zúčastněná. Žádný „skrytý“
účastník ve správním či soudním řízení nebyl. Naopak úvahami o tom, „pro koho“ vlastně
advokát informace chce, se stěžovatelka blíží vyžadování toho, aby žadatel o informace svou
žádost zdůvodnil. Nic takového ale zákon o svobodném přístupu pro samotné vyřízení žádosti
(poskytnutím informace či odmítnutím) nevyžaduje.
[13] Podobně jako městský soud též NSS připomíná, že žádostmi advokátů (kteří své klienty
neuvádějí) se správní soudy zabývají běžně, aniž by při tom vznikaly problémy ohledně toho,
zda měly povinné subjekty žádosti vůbec věcně posuzovat (srov. např. rozsudek
ze dne 3. 2. 2021, čj. 10 As 411/2020-34, bod 18, nebo ze dne 18. 8. 2020, čj. 10 As 115/2020-44,
věc Advokátní kancelář Nespala).
[14] Důvodná není ani zbývající část kasačních námitek, kterými stěžovatelka především
upozorňuje, že informace, které jako povinný subjekt poskytne, mohou využít její konkurenti
(o kterých ale neví právě proto, že o informace žádá advokát). Ani tím totiž nemůže odůvodnit,
že o žádosti JUDr. V. (dosud) věcně nerozhodla.
[15] Stěžovatelka má pravdu, že je v nezvyklém postavení. Je totiž nositelem kompetence
(podle zákona o svobodném přístupu k informacím) jako správní orgán, zároveň je ale osobou
(obchodní korporací) mající veřejné subjektivní právo (a povinnost) poskytovat informace
jen způsobem a v rozsahu vyžadovaném zákonem o svobodném přístupu k informacím (k tomu
srov. výše cit. rozsudek 10 As 450/2021, body 9 a 12, a již dřívější rozsudek ze dne 19. 11. 2020,
10 As 244/2020-40, č. 4112/2021 Sb. NSS, Prostor Prostějov, body 14 a 17). NSS ani obecně
nevylučuje, že žádosti o informace směřované stěžovatelce nemusí být vedené nějakým
bohulibým záměrem, ale naopak snahou získat citlivé obchodní informace a konkurenční
převahu.
[16] Veškeré úvahy v tomto směru si však stěžovatelka jako povinný subjekt musí nechat
až na rozhodování o tom, zda informaci žadateli poskytne, nebo zda žádost odmítne. Právě neposkytnutím
informace totiž může stěžovatelka podle §9 zákona o svobodném přístupu k informacím chránit
svá obchodní tajemství (odmítnutí žádosti z důvodu ochrany obchodního tajemství, nikoli nevyřízení
žádosti, se také týkalo jiné rozhodnutí žalovaného na č. l. 40 spisu městského soudu, kterým též
stěžovatelka argumentovala). Je to nevyhovění žádosti, které podle judikatury připadá v úvahu
u zneužití práva podat žádost o informace (byť tuto možnost NSS vykládá restriktivně; srov. např.
rozsudek ze dne 7. 12. 2021, čj. 4 As 332/2021-35, zejména body 21-22 a judikaturu
tam citovanou). NSS koneckonců umožnil vzít v této fázi rozhodování v potaz i to,
že o informace požádal advokát a že získané informace chtěl využít při výkonu advokacie
(srov. již citovaný rozsudek 10 As 411/2020, body 16-18, byť jde o okolnosti odlišné od nynější
věci). Ve všech případech se ale povinný subjekt musí dostat k tomu, že již bude rozhodovat
o poskytnutí nebo neposkytnutí informace.
[17] Vydáním výzvy podle §14 odst. 5 písm. a) zákona o svobodném přístupu k informacím,
ač pro to nebyl důvod, a následným odložením žádosti o informace stěžovatelka vykročila z mezí
postupu předvídaného zákonem. Stěžovatelka se zároveň vyhnula přesně té fázi rozhodování
o žádosti, ve které mohla např. označit požadované informace za obchodní tajemství, žádosti
nevyhovět pro zneužití práva nebo informace neposkytnout z jiného důvodu. NSS v nynější věci
nechce (a ani nemůže) předjímat, jak by stěžovatelka žádost věcně posoudila, jakou roli by v jejím
rozhodování mělo mít podání žádosti advokátem „bez klienta“ a zda by její důvody byly
dostatečné pro odmítnutí žádosti. Bude nicméně právě na stěžovatelce, aby nyní žádost
o informace konečně vyřídila, jak jí to správně přikázal v napadeném rozhodnutí žalovaný.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou
(§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). NSS již nerozhodoval o návrhu na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti, protože již ve lhůtě pro posouzení tohoto návrhu rozhodl ve věci samé.
[19] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 a odst. 5 za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch; žalovanému nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly. Osoba
zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože jí soud neuložil žádnou
povinnost, v souvislosti s níž by jí nějaké náklady vznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 3. března 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu