ECLI:CZ:NSS:2022:10.AS.86.2021:34
sp. zn. 10 As 86/2021 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Sylvy
Šiškeové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: MARTIŇÁK s. r. o.,
Nezamyslova 110/6, Praha 2, zastoupené advokátem JUDr. Alanem Vitoušem, Dukelských
hrdinů 406/23, Praha 7, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Mariánské
náměstí 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2020, čj. MHMP 497895/2020,
sp. zn. S-MHMP 2194102/2019/STR, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2021, čj. 14 A 63/2020 - 46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Úřad městské části Praha 14 (stavební úřad) zahájil v září 2015 řízení o odstranění stavby
postavené bez povolení nebo jiného opatření stavebního úřadu. Žalobkyně vzápětí požádala
o dodatečné povolení stavby označené jako zahrádkářská chata s kůlnou, která se nachází
na pozemcích p. č. 1423/3 a 1423/4 v katastrálním území Dolní Počernice. Pozemky byly v době
rozhodování správních orgánů v katastru nemovitostí evidovány jako zahrada; navíc se nachází
v nezastavitelném a nezastavěném území. Podle stavebního úřadu stavba funkčním využitím
neodpovídá zahrádkářské chatě ani objektu postavenému pouze za účelem péče o pěstební
plochy. Z předložené dokumentace plyne, že stavba svými vlastnostmi a způsobem využívání
odpovídá objektu k rekreaci či k bydlení s kuchyní, čtyřmi pokoji, dvěma koupelnami a dvěma
toaletami, s technickou místností a dvěma šatnami. Stavební úřad proto žádost o dodatečné
povolení stavby zamítl. Žalovaný poté zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí stavebního úřadu
potvrdil.
[2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou městský soud zamítl.
Správní orgány podle soudu prokázaly, že posuzovaná stavba je novou stavbou; původní stavba
byla zbourána. Stavbu, která po odstranění původní stavby vznikla na pozůstatku její základové
konstrukce, přitom nelze považovat za změnu dokončené stavby. Zanikla-li původní stavba
umístěná na pozemku, bylo ke zbudování nové stavby potřeba nové stavební povolení.
Soud zdůraznil, že správní orgány rozhodovaly podle skutkového a právního stavu ke dni vydání
svých rozhodnutí. Ve vztahu k projektové dokumentaci soud poznamenal, že žalobkyně
v odvolacím řízení předložila účelově pozměněnou dokumentaci, která měla deklarovat soulad
stavby s územním plánem. Rozhodující se však faktický stav. Městský soud dále nepřisvědčil
námitce zpochybňující skutečnost, že se dotčené pozemky nacházejí v nezastavitelném
a nezastavěném území. Soud se neztotožnil ani s námitkou týkající se prokazování a odůvodnění
závěru, že posuzovanou stavbu nelze považovat za zahrádkářskou chatu, nýbrž za rodinný dům
nebo stavbu pro rodinnou rekreaci. Nebylo proto třeba, aby si správní orgány k posouzení
povahy stavby vyžádaly znalecký posudek.
[3] Rozsudek městského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností.
Podle stěžovatelky soud nesprávně vyložil pojem nezastavitelné území. Na území, do něhož spadají
mj. její dva pozemky, se nachází velké množství rekreačních a jiných objektů. Stěžovatelka
koupila pozemky spolu s objektem, který byl s evidenčním číslem zapsán do katastru nemovitostí.
Z výpisu z katastru je přitom zřejmé, že na pozemcích byla řádně zapsána rekreační chata
s přiděleným číslem evidenčním. Bez dalšího tedy nelze dospět k závěru, že v době vydání
rozhodnutí žalovaného katastrální úřad na těchto pozemcích žádnou stavbu neevidoval. Městský
soud neprovedl důkaz výpisem z katastru nemovitostí, stanoviskem Městské části Praha – Dolní
Počernice ani dalšími listinami obsaženými ve správním spisu. Pokud bylo v minulosti stavbě
přiděleno číslo evidenční, nemohlo se (podle tehdejších předpisů) jednat o neoprávněnou stavbu.
Stěžovatelka podotkla, že katastrální úřad provedl výmaz stavby z katastrálního operátu,
aniž ji o tom informoval.
[4] Městský soud dále při hodnocení důkazů nesprávně zhodnotil, že posuzovaná stavba
je novou stavbou, která nahradila původní zbouranou stavbu. Podle stěžovatelky původní stavba
nebyla nikdy zbourána, ale pouze postupně přestavována. Současná stavba s odchylkou kopíruje
původní půdorys stavby. Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že stavba, která na pozemcích stála dříve,
neodpovídá rozměry ani tvarem nové stavbě. Městský soud tento závěr učinil z historických
snímků, které jsou nepřesné a nečitelné. Takto by podle stěžovatelky mohl věc zhodnotit pouze
soudní znalec, který by posoudil skutečný stav. Vyjádřil by se také k tomu, zda se stavba nachází
na původních půdorysech a zda se jedná o stavbu původní s provedenou rekonstrukcí,
nebo o stavbu novou. Stěžovatelka se dále ohradila proti místnímu šetření, které proběhlo pouze
formálně. Správní orgány ani městský soud nezjistily skutečný stav věci a opomenuly fakt,
že se na území nachází řada staveb, které byly v minulosti postaveny se souhlasem tehdejších
správních orgánů. Je přitom třeba přihlédnout k tomu, za jakých okolností stavba na pozemcích
vznikla, zda byla tehdy povolena a zda bylo povoleno její užívání.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s městským soudem.
Podle aplikace WEBGIS (archiv v roce 2003) se na pozemku nacházela stavba, avšak zcela jiných
rozměrů než současná stavba. Pozemky jsou v katastru nemovitostí vedeny jako zahrada.
Stavba nebyla v katastru nemovitostí zapsána. Z fotodokumentace i historických snímků
z aplikace WEBGIS je zřejmé, že původní stavba byla odstraněna a byla vybudována nová stavba
s odlišným půdorysem. Pozemky, na kterých stavba stojí, nejsou zahrnuty do zastavitelné plochy
a ani nejsou zastavěny. K námitce, že se jedná pouze o rekonstrukci původní stavby, žalovaný
odkázal na judikaturu a zdůraznil změnu půdorysu. K tvrzení, že původní stavba
byla zkolaudována, náleželo jí evidenční číslo a do roku 2010 byla evidována v katastru
nemovitostí, žalovaný podoktl, že správní orgány rozhodují podle skutkového a právního stavu
ke dni vydání rozhodnutí. Stěžovatelka se proto nemůže dovolávat toho, že v minulosti
byla na pozemcích evidována stavba.
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] NSS se nejprve zabýval kasační námitkou, podle níž městský soud neprovedl důkaz
některými listinami. Jak stěžovatelka sama uvedla, jedná se o listiny založené ve správním spisu.
Podle judikatury NSS se však obsahem správního spisu zpravidla – neučiní-li žalobce určitou část
spisu spornou – nedokazuje (rozsudky ze dne 27. 9. 2006, čj. 7 Afs 39/2005 - 53,
ze dne 29. 1. 2009, čj. 9 Afs 8/2008 - 117, nebo rozsudek rozšířeného senátu ze dne 18. 12. 2018,
čj. 4 As 113/2018 - 39, č. 3836/2019 Sb. NSS). Není proto pochybením, pokud městský soud
neprovedl důkaz čtením konkrétních listin ze správního spisu. Z rozsudku plyne, že se městský
soud s obsahem správního spisu seznámil.
[8] Stěžovatelka dále namítla, že městský soud nesprávně vyložil pojem nezastavitelné území.
Podle oddílu 6 přílohy č. 1 obecně závazné vyhlášky č. 32/1999 Sb. hl. m. Prahy, o závazné části
územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy, jsou do nezastavitelných území zahrnuty
plochy krajinné a městské zeleně, pěstební plochy včetně orných půd, vodní plochy, suché
nádrže, těžba surovin, urbanisticky významné plochy – veřejná prostranství a plochy oddechu.
Posuzovaná stavba se podle územního plánu nachází na pozemcích, které mají být využity
jako zahrádky a zahrádkové osady. Pozemky současně spadají do území celoměstského systému
zeleně. Skutečnost, že se v dané lokalitě nachází řada jiných rekreačních objektů,
na tom nic nemění, respektive nemá vliv na správnost výkladu tohoto pojmu.
[9] Stěžovatelka opakovaně zmiňuje, že stavbě (rekreační chatě) bylo v minulosti přiděleno
číslo evidenční a že byla zaznamenána v katastru nemovitostí. NSS přisvědčil městskému soudu,
že tvrzení o dřívější evidenci stavby neodpovídá skutkovému stavu zjištěnému ke dni
rozhodování správních orgánů. Tato argumentace postrádá význam i proto, že stěžovatelka
tvrzení o dřívější kolaudaci a evidenci stavby ve správním ani v soudním řízení neprokázala.
Proti tvrzenému výmazu z katastru nemovitostí se stěžovatelka (případně původní vlastník)
mohla bránit v řízení před katastrálním úřadem; tato otázka však není předmětem tohoto řízení.
[10] NSS považuje skutkový stav za dostatečně prokázaný. K jeho zjištění přispělo řádně
provedené místní šetření i podklady z aplikace WEBGIS, přičemž snímky z ní opatřené
jsou čitelné a zcela postačují k prokázání změny půdorysu. NSS proto nepřisvědčil ani námitce,
že si správní orgány měly opatřit znalecký posudek. Podle §56 správního řádu je zapotřebí
ustanovit znalce tehdy, závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí,
které úřední osoby nemají, a jestliže odborné posouzení skutečností nelze opatřit od jiného správního orgánu.
Znalec se proto nepřibírá, pokud má sám správní orgán potřebné odborné znalosti (rozsudek
NSS ze dne 12. 5. 2010, čj. 1 Afs 71/2009 - 113). Správní orgány byly v této věci bezpochyby
způsobilé posoudit, zda stavba svým funkčním využitím odpovídá zahrádkářské chatě či nikoli.
Nevyvstala ani otázka natolik odborná, že by ji správní orgány nemohly samy posoudit.
[11] Rovněž v případě námitky, že původní stavba nebyla zbourána, ale pouze postupně
rekonstruována či přestavována, se NSS ztotožnil s posouzením městského soudu.
Správní orgány i soud srozumitelně vyložily, že stěžovatelčina tvrzení o rekonstrukci
a postupných stavebních úpravách neobstojí. Změna půdorysu oproti původní stavbě je zjevná
z podkladů obsažených ve správním spisu. K otázce užití částí nebo jen fragmentů původní
stavby lze odkázat na judikaturu citovanou správními orgány a městským soudem (např. rozsudek
NSS ze dne 28. 1. 2009, čj. 8 As 31/2007 - 165, č. 2722/2012 Sb. NSS).
[12] Stěžovatelka zdůraznila také potřebu, aby správní orgány a soud při posuzování žádosti
přihlížely k tomu, za jakých okolností stavba vznikla a zda byla tehdy řádně povolena.
I zde se NSS ztotožnil s městským soudem v tom, že pro správní orgány je rozhodující skutkový
a právní stav v době jejich rozhodování. Územní plán platný v době rozhodování správních
orgánů neumožňoval vybudování stavby. Stejně tak v době jejich rozhodování nebyla původní
stavba zapsána v katastru nemovitostí. Na tom nemůže nic změnit ani opakovaný odkaz
stěžovatelky na to, že se v okolí nachází velké množství dalších rekreačních staveb.
[13] S ohledem na výše uvedené NSS zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou (§110 odst. 1
věta poslední s. ř. s.).
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Stěžovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměla
úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. května 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu