ECLI:CZ:NSS:2022:10.AZS.482.2021:28
sp. zn. 10 Azs 482/2021 - 28
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. N., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
26. 2. 2020, čj. OAM-451/LE-BA02-P15-2019, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, čj. 13 Az 19/2020-43,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] V projednávané věci se NSS zabývá otázkou, zda žalované Ministerstvo vnitra oprávněně
zastavilo řízení o udělení mezinárodní ochrany z důvodu nemožnosti zjistit místo pobytu žalobce
(ve správním řízení žadatele o mezinárodní ochranu) a nemožnosti rozhodnout na základě
zjištěného stavu věci [§25 písm. j) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu].
[2] Ministerstvo zastavilo dne 26. 2. 2020 řízení o udělení mezinárodní ochrany, a to dle §25
písm. j) zákona o azylu. V odůvodnění rozhodnutí uvedlo, že dle informace Správy uprchlických
zařízení opustil žalobce dne 9. 2. 2020 bez povolení Pobytové středisko Kostelec nad Orlicí.
Od tohoto dne tedy ministerstvo neznalo místo pobytu žalobce. Dále ministerstvo jen uvedlo,
že s ohledem na dosud zjištěný stav věci nelze o žádosti o udělení mezinárodní ochrany
rozhodnout, neboť shromážděné podklady neumožňují zjištění stavu věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti.
[3] Proti rozhodnutí o zastavení řízení se žalobce bránil žalobou. Městský soud žalobě
vyhověl, rozsudkem rozhodnutí zrušil a věc vrátil ministerstvu k dalšímu řízení. V rozsudku
se městský soud ztotožnil s oběma hlavními žalobními námitkami. Ministerstvu vytkl, že vůbec
nezjišťovalo místo pobytu žalobce a neodůvodnilo, proč nešlo o žádosti rozhodnout na základě
zjištěného stavu věci.
II. Kasační stížnost
[4] Proti rozsudku městského soudu podalo ministerstvo kasační stížnost. Kasační důvody
zakládá na §103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. K nedostatečné snaze o zjištění místa pobytu
ministerstvo uvádí, že dle zákona o azylu je povinností žadatele ohlašovat místo pobytu a jeho
změny. Ministerstvo tudíž nesouhlasí, že je povinno aktivně zjišťovat žadatelovo místo pobytu.
Je rozdíl mezi postupem ministerstva a postupem soudů dle §33 zákona o azylu. Dle ministerstva
jsou soudy povinny aktivně zjišťovat místo pobytu žadatele, ministerstvo však takovou povinnost
nemá.
[5] K nedostatečnému odůvodnění nemožnosti rozhodnout na základě zjištěného stavu věci
ministerstvo uvádí, že úkonem neumožňujícím rozhodnutí věci je také právo žadatele
na seznámení se s podklady rozhodnutí. Právě kvůli neznámému místu pobytu nebylo možno
umožnit žalobci seznámení s podklady rozhodnutí, proto ministerstvo řízení zastavit muselo.
[6] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Kasační stížnost je včasná a přípustná. NSS se dále zabýval podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, neboť v posuzovaném případě před městským soudem rozhodoval
specializovaný samosoudce (§104a odst. 1 ve spojení s §31 odst. 2 s. ř. s.). Kasační stížnost
je přijatelná tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele.
Dle ustálené judikatury (usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS,
usnesení ze dne 16. 6. 2021, čj. 9 As 83/2021-28, č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11, 12) bude
kasační stížnost přijatelná mj. tehdy, pokud se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
či plně řešeny judikaturou NSS. Protože takovéto právní otázky ministerstvo předkládá, je kasační
stížnost přijatelná.
[8] NSS předesílá, že žalobce nebyl pro správní soudy nekontaktní. Nejenom že podal
žalobu, ale podařilo se mu doručit všechny soudní písemnosti, a to i v řízení o kasační stížnosti.
[9] Důvody, pro které ministerstvo zastaví řízení o žádosti o udělení o mezinárodní ochrany,
jsou upraveny v §25 zákona o azylu. V projednávané věci se jedná o písmeno j) tohoto
ustanovení ve znění od 18. 12. 2015, dle kterého se řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu
žadatele o udělení mezinárodní ochrany a na základě dosud zjištěného stavu věci nelze rozhodnout.
[10] Dle §25 písm. j) zákona o azylu tedy k zastavení řízení musí být splněny dvě podmínky.
První podmínkou je nemožnost zjistit místo pobytu žadatele. Druhou podmínkou je nemožnost
rozhodnout na základě zjištěného stavu věci. Tyto podmínky musí být splněny současně.
III. A. K nedostatečnému zjišťování místa pobytu žadatele ze strany Ministerstva vnitra
[11] Jak správně uvedl již městský soud v bodu 13 rozsudku, dle správního spisu ministerstvo
neprovedlo vůbec žádný úkon, kterým by se snažilo zjistit místo pobytu žadatele o mezinárodní
ochranu (v řízení před soudy žalobce).
[12] NSS se neztotožňuje s námitkou, že ministerstvo jako správní orgán (na rozdíl od soudů)
nemusí zjišťovat místo pobytu žadatele. Nesprávnost úvah ministerstva plyne již
jen z jednoduchého jazykového výkladu. Znění §25 písm. j) zákona o azylu (ve vztahu
k ministerstvu) a §33 písm. b) zákona o azylu (ve vztahu k soudům) je totiž co do podmínky
nemožnosti zjistit místo pobytu žadatele totožné. Dle prve uvedeného ustanovení platí,
že ministerstvo řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany.
Dle §33 písm. b) zákona o azylu pak platí, že soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu
žadatele o udělení mezinárodní ochrany (žalobce). Neexistuje žádný důvod, proč by tato jazykově shodná
ustanovení měla být vykládána rozdílně.
[13] Již z jazykového výkladu §25 písm. j) zákona o azylu a §33 písm. b) zákona o azylu jasně
plyne, že nelze ztotožňovat „nemožnost“ zjistit místo pobytu a pouhou „neznalost“ místa pobytu
žadatele. Rozhodnou skutečností pro zastavení řízení není momentální neznalost místa pobytu
žadatele, ale to, že takové místo nelze zjistit. Ze slovního spojení užitého zákonodárcem vyplývá
povinnost ministerstva i soudu pokusit se zjistit místo pobytu žadatele. Až v případě, že se toto
místo zjistit nepodaří, je naplněna podmínka zastavení řízení (rozsudek ze dne 26. 5. 2005,
čj. 7 Azs 271/2004-58, č. 707/2005 Sb. NSS).
[14] Jestliže konstantní judikatura NSS (např. rozsudek ze dne 29. 4. 2009,
čj. 4 Azs 2/2009-33, z novější judikatury např. rozsudek ze dne 8. 12. 2021,
čj. 10 Azs 219/2021-29) vyvodila z jasného zákona povinnost zjišťovat místo pobytu žadatele
soudům, tím spíše má tuto povinnost i správní orgán odpovědný za řádné vedení a výsledek
správního řízení. NSS tedy souhlasí s městským soudem, že na posuzovaný případ je analogicky
použitelná judikatura k §33 zákona o azylu.
[15] NSS zdůrazňuje, že podmínky pro zastavení řízení je nutno vykládat restriktivně, neboť
při zastavení řízení není žádost o udělení mezinárodní ochrany věcně posouzena (srov. obecně
rozsudek ze dne 30. 9. 2013, čj. 4 Azs 14/2013-30, bod 18). Je třeba vyčerpat dostupné
prostředky ke zjištění pobytu žadatele o azyl, což musí být zachyceno též v obsahu správního
spisu (srov. přiměřeně rozsudek ze dne 16. 3. 2004, čj. 2 Azs 41/2003-42, č. 729/2005 Sb. NSS).
[16] Ministerstvo má pravdu, že žadatel je povinen hlásit změnu místa pobytu (přesněji řečeno
má povinnost žádat o změnu místa hlášeného pobytu, viz §77 odst. 2 zákona o azylu). Pokud
však žadatel povinnost dle §77 odst. 2 zákona o azylu poruší, nic to nemění na povinnosti
ministerstva aktivně zjišťovat místo aktuálního pobytu žadatele předtím, než řízení eventuálně
zastaví dle §25 písm. j) zákona o azylu. Zákon totiž porušení povinnosti žadatele dle §77 odst. 2
zákona o azylu se zastavením řízení nijak nespojuje. V každém případě se samozřejmě žadatel
vystavuje riziku, že pokud tuto povinnost poruší, nebude možné jeho pobyt dohledat
(což nakonec k zastavení řízení povede).
[17] Na závěr NSS k této věci doplňuje, že opuštění pobytového střediska v rozporu s pravidly
stanovenými v zákoně o azylu může být dle okolností přestupkem, za který lze žadateli udělit
pokutu [§93 odst. 3 písm. m), odst. 7 zákona o azylu]. Zákon však ani s tímto porušením
povinnosti žadatele nespojuje zastavení řízení.
III. B. K odůvodnění nemožnosti rozhodnout na základě zjištěného stavu věci
[18] Ohledně kasační námitky ministerstva, že v řízení nebylo možné rozhodnout na základě
zjištěného stavu věci, neboť by byl žadatel zkrácen na právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí,
NSS uvádí, že ani tato kasační námitka není důvodná.
[19] V posuzované věci žalobce napadal chybějící odůvodnění závěru, že řízení bylo nutné
zastavit, neboť nebylo možné rozhodnout na základě zjištěného stavu věci. V odůvodnění
rozhodnutí k této otázce ministerstvo v podstatě jen reprodukovalo slova zákona [ministerstvo
dle §25 písm. j) zákona o azylu řízení zastaví, jestliže na základě dosud zjištěného stavu věci nelze
rozhodnout]. Vůbec tedy nebylo jasné, co ještě ministerstvu k věcnému rozhodnutí scházelo,
jaké dokazování chtělo ještě provést. Ministerstvo však dokonce ani v kasační stížnosti nepopírá,
že skutkové otázky zjistilo dostatečně a věc tak byla připravena k rozhodnutí (na což upozornil
městský soud). Ministerstvo jen upozorňuje, že žalobce nemohl dostat šanci vyjádřit
se k podkladům rozhodnutí. Tento důvod pro zastavení řízení však ministerstvo v odůvodnění
rozhodnutí neuvedlo a uvádí ho poprvé až v kasační stížnosti. K tomu lze jen dodat, že právo
vyjádřit se k podkladům rozhodnutí (§36 odst. 3 správního řádu) je jistě právem, nikoli
povinností žadatele. Shora citovaný §25 písm. j) zákona o azylu zjevně míří na otázky skutkové
(např. že ministerstvo doposud neprovedlo výslech žadatele, který byl třeba k dostatečnému
zjištění skutkového stavu věci, eventuálně je třeba ještě provést jiné důkazy).
[20] NSS proto i zde souhlasí s městským soudem. Protože ministerstvo nijak neodůvodnilo,
z jakého důvodu shromážděné podklady neumožnily zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti, porušilo povinnost náležitě odůvodnit své rozhodnutí.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Z uvedených důvodů dospěl NSS k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto
ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Ministerstvo je v dalším řízení povinno pokusit se zjistit
aktuální místo pobytu žalobce (např. v příslušných evidencích nebo u cizinecké policie),
což přinejmenším do data vydání tohoto rozsudku nečinilo správním soudům žádné problémy.
[22] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
Ministerstvo ve věci nemělo úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobci soud
náhradu nákladů řízení taktéž nepřiznal, neboť v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nevynaložil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. března 2022
Zdeněk Kühn
předseda senátu