ECLI:CZ:NSS:2022:2.ADS.338.2020:40
sp. zn. 2 Ads 338/2020 - 40
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: A. Z., zastoupená
Mgr. Daliborem Lípou, advokátem se sídlem Jugoslávská 856/2, Karlovy Vary, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 6. 3. 2019, č. j. X, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 27. 8. 2020, č. j. 16 Ad 52/2019 – 58,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně Mgr. Daliboru Lípovi, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna ve výši 1300 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně narozená v roce X se domáhala přiznání invalidního důchodu. Podle žalované
však pro to nesplňuje zákonné podmínky, neboť nezískala potřebnou dobu pojištění.
[2] Krajský soud v Plzni žalobu žalobkyně směřující proti v záhlaví označenému rozhodnutí
žalované zamítl (dále jen „krajský soud“ a „napadené rozhodnutí“). Konstatoval, že je nesporné,
že žalobkyně splňuje kritérium věku, je od 5. 3. 2009 trvale invalidní, a v rozsahu žalobních
námitek posuzoval, zda získala potřebnou dobu pojištění, což je třetí z podmínek, které musejí
být pro přiznání nároku (současně) splněny. Dospěl k závěru, že žalovaná sečetla žalobkyní
získané doby pojištění v souladu s §40 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění,
a zohlednila i jeho znění po novele provedené zákonem č. 306/2008 Sb., které je pro pojištěnce
ještě výhodnější. Žalobkyně nepředložila relevantní podklady dokazující získání další doby
pojištění nad rámec těch, které jí byly již započteny žalovanou. Tím, že žalovaná nezohlednila
fakt, že žalobkyně dlouhodobě nemůže najít práci, zásadu přiměřenosti neporušila.
Při rozhodování o existenci nároku na invalidní důchod není žádný prostor pro úvahy o osobní
situaci pojištěnce. Podklady přiloženými k žalobě nevnesla žalobkyně do věci žádné nové
skutečnosti, které by již dříve nebyly známy a ke kterým by žalovaná při rozhodování nepřihlížela.
Dříve sice krajský soud (rozsudkem ze dne 14. 12. 2018, č. j. 16 Ad 95/2017 – 85) rozhodnutí
žalované týkající se nároku žalobkyně na invalidní důchod pro vady řízení zrušil, nicméně
současně vyslovil, že neprokáže-li žalobkyně, že získala v rozhodném období potřebnou dobu
pojištění, nemůže být ani nové rozhodnutí pro ni příznivé.
[3] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „napadený rozsudek“
a „stěžovatelka“) kasační stížnost, jejíž důvody podřadila pod §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), tj. nesprávné posouzení právní otázky
soudem a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.
[4] Stěžovatelka zopakovala, že je dlouhodobě (od roku 1981) nemocná, což jí brání v získání
zaměstnání. Přála by si, aby odpracované roky byly zohledněny. Poukázala na to, že v minulosti
již několikrát soudní spor vyhrála, proto nerozumí, proč jí nyní nebylo vyhověno. Ustanovený
zástupce pak doplnil, že stěžovatelka je hluboce přesvědčena o tom, že nárok na invalidní důchod
má, ale žalovaná i soudy jí ho upírají. Krajský soud pochybil, když navzdory žalobním námitkám
nezákonné a nespravedlivé rozhodnutí žalované aproboval. Doba pojištění je podle stěžovatelky
opakovaně stanovována nesprávně a invalidita vznikla dříve, již v roce 1981, nicméně žalovaná to
odmítá uznat. Krajský soud vypořádal stěžovatelčiny námitky nedostatečným způsobem, když
nepřihlédl k její celkově složité situaci. Navrhla zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti podrobně zrekapitulovala průběh všech
řízení o nároku stěžovatelky na invalidní důchod. S poukazem na rozhodná zákonná ustanovení
zopakovala, že stěžovatelka podmínku nezbytné doby pojištění nesplňuje, a na tom nic nemění
ani namítaný nepříznivý zdravotní stav, pro který nemůže najít práci. Navrhla zamítnutí kasační
stížnosti.
[6] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s.,
vázán rozsahem a důvody, které uplatnila stěžovatelka v podané kasační stížnosti,
a přitom neshledal vady uvedené v odstavci 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud neshledal, že by napadený rozsudek trpěl nepřezkoumatelností
proto, že by pominul některou z námitek, které stěžovatelka uplatnila již v žalobě [důvod podle
§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.].
[9] Nejvyšší správní soud předesílá, že řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční
zásadou (§109 odst. 3, věta před středníkem s. ř. s.), a proto kvalita a preciznost ve formulaci
obsahu stížnostních bodů a jejich odůvodnění v kasační stížnosti v podstatě předurčuje obsah
rozhodnutí kasačního soudu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2011,
č. j. 1 As 67/2011 – 108, a ze dne 23. 6. 2005, č. j. 7 Afs 104/2004 – 54). Pro úspěch v kasačním
řízení je tak rozhodující, jak kvalitně je stěžovatelka schopna odůvodnit jí uplatněné námitky.
V nynější věci však stěžovatelka věnovala podstatný obsah svého podání zopakování
a zdůraznění svého trvajícího přesvědčení, že jí nárok na invalidní důchod měl být přiznán,
a nosné důvody napadeného rozsudku, průběh řízení před krajským soudem ani napadené
rozhodnutí svými argumenty konkrétně nezpochybňuje. Pouhé konstatování
nesouhlasu s argumentací krajského soudu, aniž by byly předestřeny další skutkové či právní
důvody tohoto tvrzení, nelze považovat za přípustnou kasační námitku způsobilou vyvolat
přezkum ve smyslu §103 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatelka dostala v napadeném rozsudku dostatečnou
odpověď na jí vznesené argumenty proti napadenému rozhodnutí, a není smyslem kasačního
přezkumu veškeré závěry z napadeného rozsudku znovu opakovat.
[10] Jediným „uchopitelným“ důvodem tak zůstává výhrada stěžovatelky vůči úplnosti
posouzení jejích žalobních námitek krajským soudem, konkrétně výtka, že nepřihlédl k její
celkově složité situaci. Krajský soud však v intencích žalobních bodů přezkoumal napadené
rozhodnutí žalované řádně. Identifikoval rozhodnou právní úpravu, podstatné skutkové
okolnosti (zejména o datu vzniku invalidity a započitatelných pojistných dobách) a zaměřil
se i na zákonnost postupu žalované ve stěžovatelčině věci. Těžkosti s hledáním zaměstnání, jež
stěžovatelka připisuje dlouhodobě nepříznivému zdravotnímu stavu, v odůvodnění svého
rozhodnutí reflektoval, nicméně zcela správně uzavřel, že zákon žalované nedovoluje takové
okolnosti při posuzování opodstatněnosti předmětného nároku brát v úvahu. Stejně ani krajský
soud nebyl oprávněn zcela mimo zákonem stanovená kritéria osobní situaci stěžovatelky
zohlednit, a v tomto směru se tedy žádného pochybení nedopustil.
[11] Z výše uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 věta poslední s. ř. s.). O nákladech řízení o kasační
stížnosti rozhodl v souladu s §60 odst. 1 a 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla
ve věci úspěch, a tudíž nemá právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšná žalovaná, která
je správním orgánem vyjmenovaným v §60 odst. 2 s. ř. s., nemá podle tohoto ustanovení
na náhradu nákladů řízení právo.
[12] Stěžovatelce byl usnesením krajského soudu ustanoven zástupcem Mgr. Dalibor Lípa,
advokát. Toto zastoupení trvalo i v řízení o kasační stížnosti a odměnu zástupce platí stát (§35
odst. 10 s. ř. s.). V řízení o kasační stížnosti učinil ustanovený zástupce jeden úkon (doplnění
kasační stížnosti), za nějž mu náleží odměna ve výši 1000 Kč dle §11 odst. 1 písm. d) a §9
odst. 2 ve spojení s §7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč
dle §13 odst. 4 téže vyhlášky. Ustanovený zástupce není plátcem DPH, proto činí celková
částka odměny a náhrady hotových výdajů 1300 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2022
Mgr. Eva Šonková
předsedkyně senátu