ECLI:CZ:NSS:2022:2.AS.217.2020:45
sp. zn. 2 As 217/2020 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně a navrhovatelky:
MgA. K. H., zastoupené Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem Údolní 567/33, Brno,
proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2,
České Budějovice, a odpůrci: Městský úřad Vimperk, se sídlem Steinbrenerova 6/2, Vimperk,
ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2019, č. j. KUJCK 143404/2019/2, a
návrhu na zrušení opatření obecné povahy – ochranného pásma vodního zdroje, zřízeného
rozhodnutím Okresního úřadu Prachatice ze dne 26. 1. 1993, č. j. Vod. 231/2-163/93, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11.
5. 2020, č. j. 51 A 9/2020 - 96,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. 5. 2020, č. j. 51 A 9/2020 - 96,
se z r ušuj e a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Okresní úřad Prachatice, referát životního prostředí, stanovil rozhodnutím
ze dne 26. 1. 1993, č. j. Vod. 231/2-163/93, ochranné pásmo vodního zdroje mimo jiné
na pozemku parc. č. X v katastrálním území M. L. (dále „ochranné pásmo“).
[2] Žalobkyně (navrhovatelka) podala dne 30. 8. 2019 návrh na zrušení ochranného pásma
podle §30 odst. 9 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (dále „vodní zákon“), neboť důvod ochrany
vodního zdroje v roce 2004 zanikl. Městský úřad Vimperk (dále „vodoprávní úřad“) rozhodnutím
ze dne 25. 9. 2019, č. j. MUVPK-ŽP 29857/19-LAJ, tuto žádost zamítl podle §51 odst. 1 zákona
č. 500/2004 Sb., správní řád.
[3] Vodoprávní úřad téhož dne sdělením č. j. MUVPK-ŽP 32741/19-LAJ, navrhovatelce
vysvětlil, že není osobou oprávněnou žádat zrušení ochranného pásma. Ochranná pásma
vodního zdroje stanovená podle zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, se považují za ochranná
pásma vydaná ve formě opatření obecné povahy. Jejich účelem je zajištění veřejného zájmu
na ochraně vod, nikoli zájem individuální.
[4] Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 12. 2019, č. j. KUJCK 143404/2019/2, zamítl odvolání
žalobkyně a potvrdil rozhodnutí vodoprávního úřadu č. j. MUVPK-ŽP 29857/19-LAJ.
V rozhodnutí konstatoval, že nepřezkoumal sdělení vodoprávního úřadu
č. j. MUVPK-ŽP 32741/19-LAJ z důvodu nedostatku pravomoci. Dále odkázal na §30 odst. 6
vodního zákona, který obsahuje taxativní výčet osob oprávněných podat návrh na stanovení
ochranného pásma. Změna či zrušení ochranného pásma musí být podložena komplexním
a odborným posouzením a navrhnout je mohou pouze oprávněné osoby.
[5] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu a současně navrhla, aby soud zrušil
ochranné pásmo. Podle Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“)
se žalobkyně domáhala incidenčního přezkumu opatření obecné povahy podle §101a odst. 1 věty
druhé zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud ve věci
rozhodl usnesením, jehož výrokem I. odmítl návrh žalobkyně na zrušení ochranného pásma,
neboť neshledal podmínky pro incidenční přezkum. Výrokem II. soud deklaroval nicotnost
rozhodnutí vodoprávního úřadu ze dne 25. 9. 2019 i rozhodnutí žalovaného. Soud uvedl,
že podle §30 odst. 9 vodního zákona v případě, že odpadne důvod ochrany vodního zdroje,
vodoprávní úřad zruší ochranné pásmo opatřením obecné povahy. Toto ustanovení však
nedopadá na situaci, v níž žalobkyně navrhla vodoprávnímu úřadu zrušení ochranného pásma.
Pravomoc posoudit návrh na zrušení opatření obecné povahy totiž náleží správním soudům,
nikoli správním orgánům. Nicotné rozhodnutí vodoprávního úřadu o návrhu na zrušení opatření
obecné povahy podle krajského soudu nesplňuje základní předpoklad pro incidenční přezkum.
[6] Takovým předpokladem je podle soudu dotčení na právech žalobkyně následným
rozhodnutím vydaným na základě opatření obecné povahy. Tuto podmínku žalobkyně nesplnila,
neboť vodoprávnímu úřadu navrhla zrušení opatření obecné povahy zřízeného formou
rozhodnutí v roce 1993. Ke zrušení opatření obecné povahy však neměl pravomoc správní orgán,
nýbrž správní soud. Vodoprávní úřad má v souladu s §30 odst. 9 vodního zákona pravomoc
zrušit ochranné pásmo vodního zdroje formou opatření obecné povahy v případě, že odpadne
důvod ochrany, nikoliv tehdy, je-li o to požádán. Správní orgán zamítl návrh na zrušení opatření
obecné povahy pro nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, ačkoliv tak nemohl rozhodnout kvůli
chybějící pravomoci.
[7] Smyslem zvláštní aktivní legitimace pro podání návrhu podle §101a odst. 1 věty druhé
s. ř. s. je umožnit napadnout opatření obecné povahy akcesoricky, neboť z něj vycházelo správní
rozhodnutí, jež mělo zasáhnout do práv navrhovatele. V dané věci soud deklaroval nicotnost
žalobou napadených rozhodnutí z důvodu nedostatku pravomoci správních orgánů vydat
rozhodnutí o návrhu na zrušení opatření obecné povahy. Proto nebyl splněn základní předpoklad
pro incidenční přezkum opatření obecné povahy. Stejně tak nebyla splněna podmínka,
že rozhodnutí žalovaného vycházelo z opatření obecné povahy.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[8] Stěžovatelka napadla usnesení krajského soudu v plném rozsahu. Ve vztahu k výroku I.
uplatnila důvod podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Ve vztahu k výroku II. napadeného usnesení
podává stěžovatelka kasační stížnost z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
A. Nesprávné právní posouzení otázky nicotnosti rozhodnutí žalovaného a vodoprávního úřadu
[9] Rozhodnutí vodoprávního úřadu i rozhodnutí žalovaného jsou podle stěžovatelky
nezákonná, avšak nejsou nicotná. Vodoprávní úřad postupoval správně, pokud o stěžovatelčině
návrhu meritorně rozhodl. Současně však nesprávně posoudil její věcnou legitimaci k podání
návrhu na zrušení ochranného pásma i (ne)existenci důvodů pro toto zrušení. Stěžovatelka
navrhovala, aby vodoprávní úřad zrušil ochranné pásmo, nikoli aby zrušil rozhodnutí,
resp. opatření obecné povahy, jímž bylo toto ochranné pásmo zřízeno, jak tvrdí krajský soud.
Vodoprávní úřad může stanovit ochranné pásmo z vlastního podnětu i na návrh oprávněné
osoby. Podle stěžovatelky neexistuje rozumný důvod, aby to samé neplatilo i pro postup vedoucí
ke zrušení ochranného pásma.
[10] Stěžovatelka setrvala na argumentaci, že je jako dotčený vlastník oprávněna navrhnout
zrušení ochranného pásma. Pro závěr, že rozhodnutí žalovaného a vodoprávního úřadu nejsou
nicotná, postačuje, že ke stanovení ochranného pásma podle §30 odst. 1 vodního zákona
i ke zrušení tohoto ochranného pásma podle §30 odst. 9 vodního zákona může s ohledem
na §30 odst. 6 vodního zákona dojít jak z vlastního podnětu úřadu, tak na návrh oprávněné
osoby. Proto nemůže být rozhodnutí vodoprávního úřadu nicotné z důvodu absolutního
nedostatku pravomoci rozhodnout o stěžovatelčině návrhu.
[11] Nicotnost rozhodnutí vodoprávního úřadu nemůže způsobovat ani jeho forma.
Z výslovného znění §30 odst. 9 vodního zákona je nepochybné, že ochranné pásmo vodního
zdroje vodoprávní úřad ruší formou opatření obecné povahy. V případě, že nehodlá vyhovět
(obecně právně přípustnému) návrhu na jeho zrušení, musí vodoprávní úřad o návrhu procesně
rozhodnout. Podle stěžovatelky by v takovém případě měl rozhodnout formou rozhodnutí,
jelikož adresátem takového aktu je pouze navrhovatel. I kdyby však mělo být i v tomto případě
vydáváno opatření obecné povahy, a rozhodnutí vodoprávního úřadu o návrhu stěžovatelky
by tak bylo vydáno v nesprávné procesní formě, nešlo by o rozhodnutí nicotné.
[12] Zjevně chybný je i závěr krajského soudu o nicotnosti rozhodnutí žalovaného. Také toto
rozhodnutí je věcně nesprávné a nezákonné, a to jak ve vztahu k otázce věcné legitimace
stěžovatelky k podání návrhu na zrušení předmětného ochranného pásma, tak pokud jde
o otázku důvodů pro toto zrušení. Žalovaný byl však nepochybně oprávněn, jako věcně i místně
příslušný nadřízený správní orgán, rozhodnout o odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí
vodoprávního úřadu. Ani rozhodnutí žalovaného proto nemůže být nicotné.
B. Nezákonnost odmítnutí návrhu na zrušení opatření obecné povahy
[13] Tím, že správní orgány odmítly vyhovět návrhu na zrušení ochranného pásma, byla
stěžovatelka dotčena na svých veřejných subjektivních právech, zejména na právu vlastnickém,
a proto je aktivně legitimována podat žalobu proti rozhodnutí žalovaného. Tuto podmínku
pro incidenční přezkum opatření obecné povahy tedy splnila. Další podmínkou je, že opatření
obecné povahy bylo užito ve věci, v níž byla stěžovatelka oprávněna podat žalobu.
[14] Vodoprávní úřad i žalovaný užili při vydání svých rozhodnutí opatření obecné povahy
o stanovení ochranného pásma vodního zdroje. Stejně tak lze tvrdit, že tato rozhodnutí byla
vydána na základě opatření obecné povahy, resp. že z něj vycházela (srov. str. 2 rozhodnutí
vodoprávního úřadu ze dne 25. 9. 2019 a str. 4 až 6 rozhodnutí žalovaného). Rozhodnutí
vodoprávního úřadu i rozhodnutí žalovaného se zabývala existencí ochranného pásma jako
opatření obecné povahy.
[15] Stěžovatelka upozorňuje na zákaz odepření spravedlnosti a nutnost přiklonit se k výkladu,
který tento typ soudního přezkumu umožňuje, resp. poskytuje ochranu právům jednotlivce (nález
Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2003, sp. zn. II. ÚS 254/01, nebo rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 28. 2. 2007, č. j. 4 As 75/2006 - 52). V případě bezdůvodného vymezení, případně
trvání existence ochranného pásma na pozemcích osob odlišných od vlastníka (uživatele)
vodního zdroje dochází k neodůvodněnému a nezákonnému zásahu do vlastnických práv těchto
osob. Ochrana vlastnického práva je zaručena v čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále
„Listina“) a nesmí být proto vyloučena ze soudní ochrany. Z čl. 36 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod plyne požadavek plné jurisdikce, který
se netýká pouze přezkumu rozhodnutí správních orgánů, ale i ochrany před nečinností správních
orgánů a před nezákonnými zásahy. Stěžovatelčina veřejná subjektivní práva nemohou zůstat
bez soudní ochrany.
[16] Nelze souhlasit s tím, že postačila ochrana, kterou měli k dispozici původní vlastníci.
Porušením práv dotčeného vlastníka není samotné vymezení ochranného pásma, které mohlo být
provedeno v souladu se zákonem, ale trvání jeho existence navzdory tomu, že odpadl důvod jeho
stanovení. Jediným způsobem, jímž se stěžovatelka mohla domáhat ochrany svého vlastnického
práva proti nezákonnému trvání ochranného pásma na svém pozemku, bylo navrhnout jeho
zrušení ve smyslu §30 odst. 9 vodního zákona ve spojení s odst. 6 tohoto ustanovení a následně
i podat žalobu proti rozhodnutí o zamítnutí tohoto návrhu spojenou s návrhem na incidenční
přezkum opatření obecné povahy.
[17] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s krajským soudem, že vlastník
dotčeného pozemku nemůže takto žádat o zrušení ochranného pásma. Žalovaný považuje
za hospodárný právní názor krajského soudu, že návrhy vlastníků nemovitostí v ochranných
pásmech, kteří zároveň zjevně nejsou oprávněné osoby podle §30 odst. 6 vodního zákona, vyřídí
vodoprávní úřad neformálně sdělením. Žalovaný odkázal na své rozhodnutí a na vyjádření
k žalobě. Stěžovatelka nekonkretizuje, jak napadená rozhodnutí zasahují do jejího vlastnického
práva. Podle žalovaného nejsou splněny podmínky pro incidenční přezkum. Stěžovatelka
se nemůže domáhat ani ochrany před nečinností či nezákonným zásahem.
[18] Odpůrce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[19] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla podána včas, osobou
oprávněnou a směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. K přípustnosti
kasační stížnosti proti výroku II. napadeného usnesení Nejvyšší správní soud odkazuje na bod 14
svého rozsudku ze dne 14. 5. 2020, č. j. 6 Ads 58/2020 - 47.
[20] Kasační stížnost je důvodná.
III. A. Jiná vada řízení
[21] Nejvyšší správní soud je v souladu s §109 odst. 4 s. ř. s. vázán důvody kasační stížnosti.
To neplatí mimo jiné tehdy, bylo-li řízení před krajským soudem zatíženo vadou, která mohla mít
vliv na zákonnost rozhodnutí ve věci samé.
[22] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud rozhodl nesprávnou formou.
Zatímco odmítnout návrh na zrušení opatření obecné povahy bylo možné usnesením, výrok II.,
jímž soud deklaroval nicotnost rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně, vyžadoval vyšší formu rozhodnutí, tedy rozsudek (srov. §76 odst. 2 s. ř. s.). Již jen
nesoulad mezi formou rozhodnutí a jeho výroky může představovat vadu řízení před krajským
soudem, tím spíše pak pokud krajský soud zvolil „nižší“ právní formu rozhodnutí, a namísto
rozsudku rozhodl usnesením.
[23] Za další vadu považuje Nejvyšší správní soud skutečnost, že ze záhlaví napadeného
usnesení založeného v soudním spise plyne, že krajský soud nejednal s vodoprávním úřadem jako
s odpůrcem, ani mu nedoručoval napadené usnesení. Stěžovatelka přitom Městský úřad Vimperk
v návrhu na zrušení opatření obecné povahy jako odpůrce výslovně označila. Pochybnosti
zdejšího soudu zesílily po zjištění, že Městský úřad Vimperk je jako odpůrce výslovně v záhlaví
označen ve verzi napadeného usnesení, která je zveřejněna na internetové stránce www.nssoud.cz.
[24] Nebylo tedy jisté, zda krajský soud správně určil okruh všech účastníků řízení
a zda rozhodnutí doručované účastníkům mělo formu, o které senát krajského soudu hlasoval.
Nejvyšší správní soud proto při neveřejném jednání senátu otevřel obálku s protokolem
o hlasování sepsaným v řízení před krajským soudem. Z protokolu o hlasování zjistil, že krajský
soud hlasoval o rozsudku; v záhlaví protokolu byl původně uveden ještě další subjekt, jehož
označení bylo odstraněno korekční páskou (aniž by bylo patrné, kdo tento zásah do protokolu
o hlasování provedl). Lze však přesto seznat, že korekční páska zakrývala označení Městského
úřadu Vimperk. Podle protokolu o hlasování tedy krajský soud hlasoval o rozsudku,
nikoli o usnesení. Žalobkyni a žalovanému bylo však doručeno rozhodnutí ve formě usnesení,
navíc bez označení vodoprávního úřadu jako odpůrce, jemuž soud ani nedoručoval.
[25] Nejenže tedy krajský soud účastníkům řízení doručil rozhodnutí v jiné formě, než o které
hlasoval, ale navíc v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy vůbec nejednal
s odpůrcem. Na účastenství vodoprávního úřadu jako odpůrce v řízení o návrhu na incidenční
přezkum ochranného pásma nemůže mít vliv závěr krajského soudu, podle něhož nebyly
pro incidenční přezkum splněny podmínky. Jinými slovy, i pokud soud návrh na incidenční
přezkum opatření obecné povahy odmítne, je odpůrce účastníkem takového řízení. Stěžovatelka
navíc v žalobě spojené s návrhem na zrušení opatření obecné povahy výslovně označila
vodoprávní úřad jako odpůrce.
[26] Popsaná pochybení krajského soudu jsou jinými vadami řízení ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s., jež mohly mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, odůvodňují zrušení
napadeného rozhodnutí krajského soudu. Nejvyšší správní soud dodává, že nesprávné jsou také
výroky o nákladech řízení napadeného usnesení. Výrok III. by sice bylo možné přiřadit k výroku
I., zcela však chybí vypořádání nákladů řízení ve vztahu k výroku II., soud tedy nerozhodl
o náhradě nákladů řízení ve věci deklarované nicotnosti rozhodnutí. Smysl pozbývá rovněž výrok
IV., jímž soud žalobkyni vrátil soudní poplatek ve výši 3000 Kč za žalobu proti rozhodnutí
správního orgánu, ačkoliv k tomu nebyl důvod, neboť o žalobě stěžovatelky výrokem II.
meritorně rozhodl.
[27] Jelikož však, navzdory popsaným pochybením, jsou úvahy krajského soudu vztahující
se k jednotlivým žalobním námitkám stěžovatelky přezkoumatelné, zabýval se jimi Nejvyšší
správní soud z důvodu rychlosti a hospodárnosti řízení již nyní. Neztotožnil se přitom
se závěrem ohledně nicotnosti rozhodnutí vodoprávního úřadu a žalovaného.
III. B. Rozhodnutí správních úřadů nejsou nicotná
[28] Vodoprávní úřad stanovuje ochranná pásma k ochraně podzemních nebo povrchových
vod podle §30 odst. 1 vodního zákona. Podle tohoto ustanovení „vyžadují-li to závažné okolnosti,
může vodoprávní úřad stanovit ochranná pásma i pro vodní zdroje s nižší kapacitou, než je uvedeno v první větě.
Vodoprávní úřad může ze závažných důvodů ochranné pásmo změnit, popřípadě je zrušit. Stanovení ochranných
pásem je vždy veřejným zájmem.“
[29] Podle §30 odst. 6 vodního zákona „ochranná pásma stanoví vodoprávní úřad na návrh
nebo z vlastního podnětu. Nepodají-li návrh na jejich stanovení ti, kteří mají právo vodu z vodního zdroje
odebírat, popřípadě ti, kteří o povolení k takovému odběru žádají, u vodárenských nádrží pak ti, kteří vlastní
vodní díla sloužící ke vzdouvání vody v takových nádržích nebo jsou jejich stavebníky, může jim předložení tohoto
návrhu s potřebnými podklady vodoprávní úřad uložit.“
[30] Podle §30 odst. 9 vodního zákona „odpadne-li důvod ochrany, vodoprávní úřad ochranné pásmo
opatřením obecné povahy zruší.“
[31] Citované znění §30 odst. 9 vodního zákona odstranilo původní formulační nepřesnost,
jež vedla k nejistotě, zda vodoprávní úřad ruší ochranné pásmo formou opatření obecné povahy.
Důvodová zpráva uvádí, že přestože jsou ochranná pásma vodních zdrojů rušena formou opatření obecné
povahy, platné znění stanoví, že vodoprávní úřad (VPÚ) „rozhoduje“, což vyvolává dojem vedení správního
řízení. Zároveň dochází k jednoznačnému vyjádření, že ke zrušení ochranného pásma může dojít,
stejně jako k jeho stanovení, z vlastního podnětu VPÚ nebo na návrh osob podle odstavce 6
[viz důvodová zpráva k zákonu č. 113/2018 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb.,
o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky; zvýraznění doplněno].
[32] Podle Nejvyššího správního soudu má vodoprávní úřad pravomoc zrušit opatřením
obecné povahy stanovené ochranné pásmo, pokud odpadl důvod jeho stanovení, a to i na návrh
oprávněné osoby. K rušení ochranného pásma vodního zdroje má podle zákonodárce docházet
stejným způsobem jako k jeho stanovení. V případě změny nebo zrušení dosavadního
ochranného pásma stanoveného podle dosavadních právních předpisů je nutné ochranné pásmo
nově stanovit postupem podle „nového“ vodního zákona [viz důvodová zpráva k čl. II bod 2
zákona č. 150/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých
zákonů (vodní zákon)].
[33] Stěžovatelka podala dne 30. 8. 2019 vodoprávnímu úřadu „návrh na zrušení ochranného pásma
vodního zdroje dle §30 odst. 9 zákona č. 254/2001 Sb.“ V návrhu upřesnila, že se domáhá postupu
vodoprávního úřadu podle §30 odst. 9 vodního zákona, tedy zrušení ochranného pásma, jelikož
důvod k ochraně vodního zdroje prostřednictvím ochranného pásma odpadl.
[34] Vodní zákon stanoví speciální postup rušení opatření obecné povahy. Vodoprávní úřad
je povinen zabývat se tím, zda je návrh podán oprávněnou osobou nebo zda se nejedná o zjevně
nepřípustný návrh (žádost) podle §45 odst. 3 správního řádu. Nejvyšší správní soud již
v rozsudku ze dne 7. 5. 2008, č. j. 2 As 74/2007 - 55, č. 1633/2008 Sb. NSS, uvedl, že „‚zjevná
právní nepřípustnost‘ představuje neurčitý právní pojem, který je však nutno vykládat restriktivním způsobem.
Podle ustanovení §45 odst. 3 správního řádu totiž takovou žádost správní orgán neprojednává a řízení zastaví.
Z důvodu ochrany práv účastníků řízení je proto možno k tomuto způsobu rozhodnutí přikročit jen tehdy, jestliže
je skutečně již na první pohled zřejmé, že žádosti nelze vyhovět. To znamená, že tato nepřípustnost musí být
patrna již ze samotné žádosti, nikoliv teprve z výsledků dalšího dokazování či zjišťování. […] Žádost může být
kvalifikována jako zjevně nepřípustná, pokud při jejím posuzování nebude správní orgán muset uplatňovat
správní uvážení, resp. vykládat neurčité právní pojmy. V takovém případě by podle ustanovení §45 odst. 3
postupovat nešlo a správní orgán by musel žádost posuzovat meritorně.“
[35] Pokud je (z tvrzení v návrhu a právních poměrů týkajících se daného ochranného pásma
známých správním orgánům z úřední činnosti) jednoznačně zjevné, že podatel není podle zákona
oprávněn navrhnout změnu či zrušení ochranného pásma, jde o návrh zjevně právně
nepřípustný. Ani tehdy se však nejedná o návrh, k jehož projednání by vodoprávní úřad neměl
pravomoc, jak nesprávně uzavřel krajský soud. Pokud má správní orgán procesně naložit
s návrhem osoby, která k jeho podání podle zákona zjevně není oprávněna, lze přiměřeně použít
§45 odst. 3 ve spojení §66 odst. 1 písm. b) správního řádu. Proces přijímání nového opatření
obecné povahy (stanovícího, měnícího nebo rušícího ochranné pásmo vodního zdroje) tak vůbec
není zahájen a takový „návrh“ je vyřízen usnesením, jímž se věc končí.
[36] Krajský soud tedy nesprávně posoudil rozhodnutí žalovaného i správního orgánu prvního
stupně jako nicotná. Vodoprávní úřad totiž má pravomoc meritorně rozhodnout o návrhu
na zrušení ochranného pásma podle §30 odst. 9 vodního zákona podaného oprávněnou osobou.
[37] Krajský soud v dalším řízení posoudí stěžovatelčino tvrzení, že mohla jako vlastník
pozemků dotčených ochranných pásmem navrhnout zrušení ochranného pásma. Vzhledem
k tomu, že se krajský soud bude zabývat posouzením návrhu stěžovatelky na zrušení ochranného
pásma, nemohl Nejvyšší správní soud v tomto případě vypořádat její námitku směřující proti
odmítnutí návrhu na zrušení opatření obecné povahy – ochranného pásma výrokem I.
napadeného usnesení. Krajský soud v závislosti na závěrech posouzení žádosti stěžovatelky
znovu vyhodnotí také to, zda byly splněny podmínky pro incidenční přezkum ochranného pásma
podle §101a odst. 1 věty druhé s. ř. s.
IV. Závěr a náklady řízení
[38] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou, a proto napadené usnesení
krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V něm krajský soud napraví nedostatky
týkající se formy rozhodnutí a okruhu účastníků řízení a opětovně posoudí důvodnost
stěžovatelčiny žaloby a návrhu, přičemž bude vázán zde vysloveným právním názorem (§110
odst. 4 s. ř. s.).
[39] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. března 2022
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu