ECLI:CZ:NSS:2022:2.AZS.175.2022:40
sp. zn. 2 Azs 175/2022 - 40
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: J. P. O., zastoupeného
Mgr. Barborou Barcalovou, advokátkou se sídlem Klimentská 1652/36, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 18. 3. 2022, č. j. OAM-171/LE-BA05-K03-2021, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 5. 2022, č. j. 51 Az 2/2022 - 30,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žalobce n e má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Barboře Barcalové, advokátce,
se ne p ři zn áv á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce je státním příslušníkem N. O mezinárodní ochranu požádal poprvé v roce 1998
a následně dne 12. 1. 2019. Žalovaný mu rozhodnutím ze dne 15. 4. 2020 mezinárodní ochranu
neudělil. Dne 8. 12. 2021 požádal žalobce znovu o mezinárodní ochranu. Žalovaný posoudil tuto
žádost jako opakovanou a tudíž nepřípustnou podle §10a odst. 1 písm. e) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu. Řízení proto zastavil podle §25 písm. i) téhož zákona.
[2] Proti naposledy zmíněnému rozhodnutí žalovaného se žalobce bránil u Krajského soudu
v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který jeho žalobu zamítl. Krajský soud posuzoval, zda
mohl žalobce uvést důvody tvrzené v opakované žádosti již v rámci žádosti podané v roce 2019,
resp. zda mu v tom nebránily okolnosti na něm nezávislé. Dospěl k závěru, že žalobce neuvedl
všechny skutečnosti již v předchozí žádosti pouze na základě vlastního rozhodnutí. Žalobce
ani netvrdil, že by mu v tom bránila objektivní překážka.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti uvedl, že má odůvodněnou obavu
z návratu do země původu, kde mu hrozí újma ze strany státu. Obává se také o své zdraví,
protože je diabetik. Dostupnost kvalitní zdravotní péče je nízká a jsou s ní spojeny vysoké
náklady. Při podání žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl všechny důvody najednou,
neboť se obával reakce státních orgánů, se kterými měl z Nigérie špatné zkušenosti. V zemi
původu byl stěžovatel prohlášen za uprchlíka. Příbuzní mu doporučovali, aby se tam nevracel.
Stěžovatel se tak obává v případě návratu do země původu pronásledování a nelidského
zacházení. Podle jeho názoru nelze považovat Nigérii za bezpečnou zemi.
[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s posouzením krajského soudu
a odkázal na správní spis.
[5] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce,
se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda kasační
stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele [§104a zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Není-li tomu tak, soud kasační stížnost
odmítne jako nepřijatelnou (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006,
č. j. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021-28,
č. 4219/2021 Sb. NSS, body 11 a 12).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] Podle §10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany
nepřípustná, „podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo
jako nepřípustnou podle §11a odst. 1“. Ustanovení §11a odst. 1 zákona o azylu předpokládá,
že žalovaný nejprve posoudí, zda je opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany přípustná,
tj. zda cizinec „uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince
předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení
[písm. a)] a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v §12
nebo že mu hrozí vážná újma podle §14a [písm. b)]“.
[8] Podle rozsudku rozšířeného senátu ze dne 6. 3. 2012, č. j. 3 Azs 6/2011 - 96,
č. 2642/2012 Sb. NSS, platí, že „rozhodnutí o zastavení řízení pro nepřípustnost opakované žádosti o udělení
mezinárodní ochrany musí vždy obsahovat odůvodněný závěr správního orgánu o tom, že 1) žadatel v opakované
žádosti o udělení mezinárodní ochrany neuvádí žádné nové skutečnosti či zjištění relevantní z hlediska azylu
nebo doplňkové ochrany, resp. 2) pokud takové skutečnosti či zjištění uvádí, pak pouze takové, které mohl
uplatnit již v předchozí žádosti, a 3) že nedošlo k takové zásadní změně situace v zemi původu, která by mohla
zakládat opodstatněnost nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany“. Z bodu 13 usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 10. 2018, č. j. 5 Azs 181/2018-45, plyne, že „za nové skutečnosti
nebo zjištění je pak ve smyslu procedurální směrnice nutno považovat nikoli jakékoli nové skutečnosti
nebo zjištění, ale pouze takové, které by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele“.
[9] Při posuzování přípustnosti opakované žádosti o mezinárodní ochranu se tedy hodnotí
pouze to, zda žadatel uvedl nové azylově relevantní okolnosti, které nemohl bez svého zavinění
uvést dříve, či zda se relevantním způsobem změnily okolnosti na jeho vůli nezávislé (typicky
poměry v zemi původu), které by odůvodňovaly nové meritorní posouzení jeho případu. Pokud
tomu tak je, bude žádost věcně projednána; v opačném případě žalovaný řízení zastaví. Tím
je určen i rámec soudního přezkumu (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2022,
č. j. 6 Azs 225/2021 - 41).
[10] Krajský soud mohl přezkoumat rozhodnutí pouze ve výše vytyčených mantinelech. Této
povinnosti krajský soud dostál. Správně vysvětlil, že stěžovatelova opakovaná žádost není
přípustná, neboť stěžovatel mohl důvody pro její podání uvést již v předchozí žádosti, resp.
stěžovatel neuvedl žádný objektivní důvod, který by mu zabránil uvést azylově relevantní důvody
již v předchozí žádosti. Krajský soud se také dostatečně zabýval tím, zda se správní orgány
vypořádaly s aktuální situací v zemi původu; stěžovatel ani netvrdil žádnou okolnost,
která se v zemi původu od podání předchozí žádosti o mezinárodní ochranu změnila. Krajský
soud při svém rozhodnutí respektoval ustálenou judikaturu.
[11] Nejvyšší správní soud uzavírá, že v dané věci nevyvstala žádná právní otázka,
která by dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena
rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit
judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad
do hmotněprávního postavení stěžovatele. Posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou,
od které Nejvyšší správní soud neshledal důvod se odchýlit.
[12] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost podle §104a s. ř. s.
[13] Nejvyšší správní soud rozhodl o kasační stížnosti po provedení nezbytných úkonů
(zejména po rozhodnutí o žádosti o ustanovení zástupce). Proto se již samostatně nezabýval
návrhem stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[14] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §60 odst. 1 s. ř. s. a §120 s. ř. s. (usnesení
rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020-33, č. 4170/2021 Sb. NSS, body
51 až 53). Stěžovatel úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému,
který by jinak toto právo měl, žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[15] Nejvyšší správní soud stěžovateli ustanovil zástupkyní advokátku
Mgr. Barboru Barcalovou. Jelikož ustanovená zástupkyně neučinila v řízení žádný úkon právní
služby, soud jí odměnu za zastupování stěžovatele nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. září 2022
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu