ECLI:CZ:NSS:2022:2.AZS.344.2021:31
sp. zn. 2 Azs 344/2021 - 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: D. S., proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 963/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
13. 10. 2020, čj. OAM-442/ZA-ZA11-LE32-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2021, č. j. 41 Az 73/2020 – 40,
takto:
I. Kasační stížnosti se odkladný účinek n ep ři zn áv á.
II. Návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti se zamí t á.
III. Soud v yz ýv á žalobce, aby ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení tohoto usnesení
předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti
nebo doklad o svém vysokoškolském právnickém vzdělání vyžadovaném pro výkon
advokacie.
IV. Soud v yz ýv á žalobce, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto
usnesení doplnil kasační stížnost o důvody, pro které napadá rozsudek Krajského soudu
v Brně ze dne 30. 11. 2021, č. j. 41 Az 73/2020 – 40.
Odůvodnění:
I.
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 23. 12. 2021 doručena kasační stížnost,
kterou žalobce (dále „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu
v Brně (dále jen „napadený rozsudek“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti v záhlaví
uvedenému rozhodnutí žalovaného, kterým byla zamítnuta jeho žádost o mezinárodní ochranu
podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“). Stěžovatel
v kasační stížnosti neuvedl, jaké jsou konkrétní důvody jeho podání, a současně navrhl, aby soud
přiznal jeho kasační stížnosti odkladný účinek.
[2] Žalovaný ve svém vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku uvedl,
že je bezpředmětný, neboť kasační stížnost má odkladný účinek ze zákona.
[3] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil tím, že bez přiznání
odkladného účinku by právní následky napadeného rozsudku a rozhodnutí žalovaného pro něj
znamenaly nenahraditelnou újmu. Zejména by ztížily jeho možnost pobývat na území České
republiky, kde má trvalou známost a členy rodiny. Přiznání odkladného účinku se žádným
způsobem nedotkne nabytých práv třetích osob ani není v rozporu s veřejným pořádkem.
[4] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) „kasační stížnost
nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat. Ustanovení §73
odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně“.
[5] Podle §73 odst. 2 s. ř. s. „soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě
odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší
újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu
s důležitým veřejným zájmem“.
[6] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud před vlastním rozhodnutím ve věci prolamuje právní
účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné
a věcně správné, dokud není případně zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být
vyhrazeno pro ojedinělé případy.
[7] Podání žaloby a kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany má v převážné
většině případů odkladný účinek ex lege. Výjimky z tohoto pravidla plynou z §32 odst. 2
ve spojení s §32 odst. 5 zákona o azylu. Žaloba ani následně podaná kasační stížnost nemají
ze zákona odkladný účinek mimo jiné v případech, kdy byla žádost o udělení mezinárodní
ochrany rozhodnutím správního orgánu zamítnuta podle §16 odst. 2 zákona o azylu. Není tedy
správný názor žalovaného, že kasační stížnost má odkladný účinek ze zákona. Pokud by správní
soudy přiznávaly odkladný účinek žalobám či kasačním stížnostem v podobných případech
paušálně, vedl by takový přístup k popření úmyslu zákonodárce nespojovat se všemi žalobami
a kasačními stížnostmi ve věcech mezinárodní ochrany odkladný účinek ex lege, ale ponechat
v případech, jako je tento, na zvážení soudu, zda jsou zde okolnosti, které přiznání odkladného
účinku v dané věci odůvodňují.
[8] Nejvyšší správní soud již dříve judikoval, že povinnost tvrdit a prokázat vznik újmy
má stěžovatel (např. usnesení ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Od stěžovatele,
který žádá o přiznání odkladného účinku, se tak především očekává dostatečně konkrétní
a individualizované tvrzení o tom, že mu v důsledku napadeného rozhodnutí vznikne nepoměrně
větší újma než jiným osobám, vysvětlení, v čem tato újma spočívá, a uvedení jejího rozsahu.
Vylíčení podstatných skutečností o nepoměrně větší újmě musí svědčit o tom, že negativní
následek, jehož se stěžovatel v souvislosti s rozhodnutím žalovaného obává, by pro něj byl
zásadním zásahem. Kromě výše uvedeného tíží stěžovatele též důkazní břemeno k uplatněným
tvrzením. Unesení tohoto důkazního břemena po stěžovateli vyžaduje, aby tvrzení, kterými
odůvodňuje návrh na přiznání odkladného účinku, také řádně doložil (např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 9. 2015, č. j. 2 As 218/2015 - 50). Stěžovatel, který přiznání
odkladného účinku navrhuje, tedy má povinnost tvrzení a povinnost důkazní; je na něm,
aby konkretizoval a osvědčil, jakou konkrétní újmu by pro něj výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Nejvyšší správní soud poukazuje na dispoziční zásadu
ovládající celé řízení o kasační stížnosti – kasační soud není povolán k tomu, aby za stěžovatele
vlastní vyhledávací činností zjišťoval či dokazoval důvody pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti. Žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti musí být
proto dostatečně individualizovaná a podepřená konkrétními důkazy (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 1. 2012, č. j. 8 As 65/2011 - 74). Stěžovatel však neuvedl žádná
konkrétní tvrzení o svých soukromých a rodinných poměrech ani o újmě, která by mu měla
napadeným rozhodnutím vzniknout
[9] Nejvyšší správní soud se předně zabýval otázkou, zda v případě nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti bude stěžovatel povinen k okamžitému návratu do země původu.
Napadeným rozhodnutím byla zamítnuta žádost o udělení mezinárodní ochrany,
přičemž v situaci, kdy cizinci nesvědčí jiný pobytový titul, vzniká povinnost opustit území České
republiky teprve případným rozhodnutím o správním vyhoštění či rozhodnutím o povinnosti
opustit území. Stěžovatelem tvrzená příčina nepoměrně větší újmy ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
je proto lichá, jeho obava ze ztížení možnosti pobývat na území České republiky nedojde
naplnění pouze na základě napadeného rozsudku či rozhodnutí žalovaného (není jejich přímým
a nepodmíněným důsledkem). Samotná realizovatelnost stěžovatelova případného vycestování
je otázkou případných navazujících řízení podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na
území České republiky a o změně některých dalších zákonů.
[10] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že se stěžovateli nepodařilo
osvědčit naplnění již první podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, tedy
že by mu v souvislosti s výkonem nebo jinými právními následky rozhodnutí žalovaného vznikla
újma, natož aby tato újma dosahovala zákonem požadované intenzity.
[11] Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. návrh
stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl. Zamítnutím návrhu
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti však Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá
své budoucí rozhodnutí o věci samé; svou podstatou se jedná o rozhodnutí předběžné povahy,
proto z něj nelze dovozovat jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto
o samotné kasační stížnosti (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005,
č. j. 8 As 26/2005 - 76, publ. pod č. 1072/2007 Sb. NSS).
II.
[12] Stěžovatel současně s podáním kasační stížnosti požádal o ustanovení zástupce,
přičemž neuvedl nic o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Nejvyšší správní
soud proto stěžovatele dne 29. 12. 2021 přípisem vyzval k doložení jeho osobních, majetkových
a výdělkových poměrů, stanovil mu k tomu lhůtu 10 dnů od doručení přípisu a řádně jej poučil.
Soud v příloze přípisu zaslal stěžovateli rovněž formulář Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech, v němž ho informoval o skutečnostech, které je nezbytné soudu sdělit.
[13] Podle §35 odst. 10 věta první s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli,
u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba
k ochraně jeho práv, na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát.
Pro naplnění podmínky osvobození od soudních poplatků musí účastník řízení současně doložit,
že nemá dostatečné prostředky, a jeho návrh nesmí být zjevně neúspěšný.
[14] V nynějším řízení jde o věc týkající se udělení mezinárodní ochrany, která je osvobozena
od soudních poplatků přímo ze zákona, a to na základě §11 odst. 2 písm. i) zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Ve vztahu ke splnění první podmínky pro ustanovení
zástupce spočívající v tom, že jde o účastníka, u něhož jsou dány předpoklady pro osvobození
od soudních poplatků, však nejde o určující skutečnost. Jak Nejvyšší správní soud konstatoval
ve svém rozsudku ze dne 24. 8. 2011, č. j. 4 Azs 22/2011 - 46, skutečnost, že stěžovateli svědčí
věcné osvobození od soudního poplatku, sama o sobě neznamená splnění jedné z podmínek
pro ustanovení zástupce podle §35 odst. 10 s. ř. s. Proto je podstatné splnění předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků pro nedostatek prostředků. Soud tedy musí pro účely
rozhodnutí o ustanovení zástupce posuzovat, zda jsou splněny podmínky pro osvobození
od soudních poplatků stanovené v §36 odst. 3 s. ř. s. (tj. doložení nedostatku prostředků) i v těch
případech, kdy se k řízení váže věcné osvobození od soudních poplatků.
[15] Ve formuláři dne 11. 1. 2022 stěžovatel uvedl, že je nezaměstnaný a nemá tak žádné
příjmy z pracovního či obdobného poměru. Dále sdělil, že nemá žádné příjmy z podnikání
a z jiné samostatné výdělečné činnosti či z hmotného a sociálního zabezpečení ani žádné další
příjmy. Jako zdroj svých příjmů uvedl pouze lakonicky brigády, avšak bez upřesnění, jaký
(alespoň přibližný) příjem z brigád má. Osobní majetek nemá. Je rozvedený, s nikým nežije
ve společné domácnosti. Nemá žádné závazky ani dluhy. Jeho průměrné měsíční náklady
na bydlení činí 3000 Kč a na stravování měsíčně vynakládá 2000 Kč. Další měsíční výdaje činí
550 Kč na jízdné a 200 Kč náklady na ošacení.
[16] Nevěrohodnost nebo neúplnost tvrzení účastníka ohledně existence předpokladů
pro osvobození od soudních poplatků vylučuje vyhovění žádosti (např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009-88, publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS).
[17] Stěžovatel sdělil, že jeho měsíční výdaje čítají 5 750 Kč. Ačkoliv tvrdí, že na tyto výdaje
získává peníze z brigád, neuvedl ani přibližně, jaké příjmy z těchto brigád za poslední měsíce měl.
S ohledem na to dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že stěžovatel věrohodně nedoložil své
majetkové poměry v rozsahu, v jakém k tomu byl vyzván, a neprokázal nedostatek finančních
prostředků jako podmínku předpokladu pro osvobození od soudních poplatků, což byla jeho
povinnost jako žadatele o ustanovení zástupce. Soud proto návrh stěžovatele na ustanovení
zástupce zamítl.
III.
[18] Podle §105 odst. 2 s. ř. s. musí být stěžovatel v řízení o kasační stížnosti zastoupen
advokátem; to neplatí, má-li sám vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
[19] Dle §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, je předpokladem pro výkon
advokacie vysokoškolské vzdělání v oboru právo získané 1. v magisterském studijním programu
studiem na vysoké škole v České republice, nebo 2. studiem na vysoké škole v zahraničí, pokud
je takové vzdělání v České republice uznáváno za rovnocenné vzdělání uvedenému
v bodě 1 na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, anebo pokud takové
vzdělání bylo uznáno podle zvláštního právního předpisu, a současně takové vzdělání odpovídá
obsahem a rozsahem obecnému vzdělání, které lze získat v magisterském studijním programu
v oboru právo na vysoké škole v České republice.
[20] Vzhledem ke skutečnosti, že Nejvyšší správní soud zamítl žádost stěžovatele o ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti, je povinností stěžovatele doložit zastoupení advokátem,
jehož si sám zvolí, anebo prokázat, že má vysokoškolské právnické vzdělání ve smyslu §105
odst. 2 s. ř. s. Nejvyšší správní soud ho k tomu proto tímto usnesením vyzývá. Stěžovatel může
doložit splnění podmínky tím, že Nejvyššímu správnímu soudu zašle plnou moc udělenou
advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti nebo prokáže, že má vysokoškolské
právnické vzdělání, které je vyžadováno pro výkon advokacie.
IV.
[21] Jelikož stěžovatel ve své kasační stížnosti neuvedl, jaké jsou konkrétní důvody jeho
podání, Nejvyšší správní soud připomíná, že formulace konkrétních důvodů (kasačních námitek)
je nezbytným předpokladem perfektní kasační stížnosti. Stěžovatel prostřednictvím námitek
vymezí okruh přezkumu rozsudku krajského soudu ze strany Nejvyššího správního soudu,
který je uplatněnými důvody vázán (§109 odst. 4 s. ř. s.). Kasační stížnost, jež neobsahuje žádné
námitky, proto nelze projednat.
[22] K formulaci žalobních bodů se podrobně vyjádřil rozšířený senát Nejvyššího správního
soudu v rozsudku ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 – 58 (publ. pod č. 835/2006 Sb. NSS),
v němž mj. uvedl: „Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů,
úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí
či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat
o nezákonnosti.“ Tyto závěry rozšířeného senátu lze plně vztáhnout i na formulaci důvodů kasační
stížnosti s tím, že důvody musí směřovat proti rozsudku krajského soudu, neboť podstatou řízení
o kasační stížnosti je přezkum soudního rozhodnutí (§102 s. ř. s.).
[23] Nesplňuje-li kasační stížnost všechny náležitosti podle §106 odst. 1 s. ř. s., je v takových
případech povinností soudu vyzvat stěžovatele k odstranění nedostatků kasační stížnosti,
spočívajících v absenci důvodů stížnosti s tím, že musí být doplněny ve lhůtě jednoho měsíce
od doručení usnesení s výzvou (§106 odst. 3 s. ř. s.).
[24] Veškeré písemnosti je třeba zaslat ke sp. zn. 2 Azs 344/2021 na adresu Nejvyšší
správní soud, Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, případně elektronicky na elektronickou
podatelnu (podatelna@nssoud.cz) nebo do datové schránky Nejvyššího správního soudu
(wwjaa4f).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný.
Nebude-li ve stanovené lhůtě vyhověno výzvě k předložení plné moci nebo prokázání
příslušného vzdělání podle §105 odst. 2 s. ř. s., soud kasační stížnost o dm í t ne .
Nebude-li ve stanovené lhůtě vyhověno výzvě k odstranění vad kasační stížnosti a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost podle §37 odst. 5
ve spojení s §120 s. ř. s. od m ít n e .
V Brně dne 20. ledna 2022
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu