ECLI:CZ:NSS:2022:3.AS.374.2019:35
sp. zn. 3 As 374/2019 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci navrhovatele: Město Bohumín,
se sídlem Masarykova 158, Bohumín, proti odpůrci: Moravskoslezský kraj, se sídlem
28. října 2771/117, Ostrava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ministerstvo dopravy,
se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2019, č. j. 76 A 2/2019 - 40,
takto:
I. Řízení o kasační stížnosti se zas t av u j e.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Navrhovateli se v r ací soudní poplatek zaplacený za kasační stížnost ve výši
4.000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností ze dne 6. 11. 2019 domáhal
zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tímto rozsudkem Krajský
soud v Ostravě zamítl návrh, kterým se stěžovatel domáhal zrušení opatření obecné povahy –
Aktualizace č. 1 Zásad územního rozvoje Moravskoslezského kraje. Podáním ze dne 22. 12. 2021
vzal stěžovatel podanou kasační stížnost v plném rozsahu zpět.
[2] Podle §37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
může navrhovatel vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl.
Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel svůj návrh zpět.
[3] Vůle stěžovatele vzít podanou kasační stížnost zpět, kterou výslovně projevil ve výše
označeném podání, je jednoznačná a nevzbuzuje žádné pochybnosti. Nejvyšší správní soud
proto v souladu s §47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.
[4] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Vzhledem k tomu, že soud neuložil osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost, nemohly
jí vzniknout náklady podle §60 odst. 5 s. ř. s. Soud neshledal ani důvody zvláštního zřetele
hodné, které by přiznání nákladů řízení osobě zúčastněné odůvodňovaly, proto rozhodl, že osoba
zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[5] Podle §10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vrátí soud z účtu
soudu zaplacený soudní poplatek snížený o 20 %, nejméně však o 1.000 Kč, jestliže bylo řízení
zastaveno před prvním jednáním. Dle odst. 5 téhož ustanovení platí obdobná situace v řízení,
v němž lze rozhodnout bez jednání, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé.
Navrhovatelka vzala svůj návrh zpět před prvním jednáním, resp. před vydáním rozhodnutí
o věci samé, Nejvyšší správní soud proto rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku,
jehož výše po snížení o 1.000 Kč činí 4.000 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 6. ledna 2022
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu