ECLI:CZ:NSS:2022:3.AS.415.2020:44
sp. zn. 3 As 415/2020 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně Vinospol,
spol. s r. o., se sídlem Mutěnice, Údolní 1076, zastoupené JUDr. Petrem Polednem, Ph.D.,
advokátem se sídlem Praha 1, Maiselova 38/15, proti žalované Státní zemědělské
a potravinářské inspekci, se sídlem Brno, Květná 504/15, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 11. 2020, č. j. 30 A 152/2018-464,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á .
II. Žádnému z účastníků se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Inspektorka Státní zemědělské a potravinářské inspekce vydala dne 19. 7. 2018 postupem
podle §5 odst. 2 zákona č. 146/2002 Sb., o Státní zemědělské a potravinářské inspekci, opatření
č. P946-71395/18/D, kterým uložila žalobkyni v termínu do 3. 8. 2018 oslovit všechny
své odběratele a zajistit stažení všech v opatření uvedených nevyhovujících vín a v případě jejich
stažení pak jejich ponechání na kontrolované provozovně; dále žalobkyni zakázala uvádět
tato vína do oběhu, vracet dodavateli nebo stáčet a podobně. Toto opatření bylo odůvodněno
tím, že podle výsledků laboratorních zkoušek byla uvedená vína falšována přídavkem
syntetického aromatu. K závěru o falšování vína dospěla inspekce na základě laboratorní zkoušky,
při níž byla použita metoda „Stanovení gama-laktonů pro odhalování falšování vína přídavkem syntetického
aroma chirální plynovou chromatografií s MS detekcí“, kód SZPI V138, metoda SZPI 4821 (dále
jen „Metoda“). Odvolání žalobkyně proti tomuto opatření žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne
31. 7. 2018, č. j. SZPI/AB752-86/2018, a napadené opatření potvrdila. Rozhodnutí žalované
napadla žalobkyně žalobou, kterou Krajský soud v Brně shora uvedeným rozsudkem zamítl,
neboť žalobkyni se dle jeho názoru nepodařilo věrohodně zpochybnit validitu použité Metody
(na tomto argumentu stálo ratio žalobní argumentace).
[2] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost z důvodů, které lze podřadit pod důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a) a d) soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Stěžovatelka namítá, že krajský soud prováděl dokazování listinou (popis Metody
poskytnutý stěžovatelce žalovanou v roce 2020), v níž byl popis metody částečně znečitelněn.
Soud se proto při popisu principu metody spoléhal výlučně na skutková tvrzení žalované
(plynoucí zejména z vyjádření k žalobě), aniž se s Metodou v plném rozsahu seznámil. Napadený
rozsudek je už jen z tohoto důvodu nepřezkoumatelný. Podle stěžovatelky je irelevantní,
že jí žalovaná nejpozději v dubnu 2018 zpřístupnila základní východiska metody a závěry
z nich vyvozované. Krajský soud přehlíží, že s účinností od 1. 5. 2018 došlo k podstatné změně
Metody, aniž se jakkoli změnila úroveň souvisejícího vědeckého poznání. Stěžovatelka
k původnímu znění Metody, částečně znečitelněnému, získala přístup až v prosinci 2020,
a to na základě žádosti o poskytnutí informací. Rovněž závěr krajského soudu, že laboratoř
provádí interpretaci výsledků sama pouze v jednoduchých případech, nevychází z dokazování
a jedná se pouze o převzaté ústní vyjádření zástupce žalované při jednání. Za neprokázaný
je nutno považovat i závěr soudu, podle kterého je interní dokumentace úřadu s popisem znaků
pro interpretaci výsledků zkoušky zájemcům k dispozici. Není zřejmé, z jakých důkazů soud
dovodil, že Metoda je využívána rovněž v Německu. Soud se rovněž nedostatečně
a nepřezkoumatelně vypořádal s žalobními námitkami ohledně rozporů protokolů o zkoušce
s požadavky stanovenými normou ČSN.
[4] Krajský soud podle stěžovatelky nekriticky a bez dokazování přejal závěry žalované
opírající se o odborné práce, které se však vůbec nezabývají chirálními poměry ?-laktonů,
a nesprávně přenesl důkazní břemeno na stěžovatelku. Je přitom úkolem žalované prokázat,
že metoda je lege artis. Krajský soud navíc popisoval okruh vzorků, které označil jako sledované,
aniž je blíže specifikoval. Jiné části rozsudku stěžovatelka považuje za nesrozumitelné, případně
tvrdí, že krajský soud převrací význam skutkových tvrzení stran. Nepřezkoumatelný je i skutkový
závěr soudu, podle kterého byla metoda „Průkaz a stanovení aromatických látek v nápojích pomocí
GC/MS (screening aromat); Analyt. gama-laktony“, použitá při revizních testech, akreditována
podle normy DIN EN ISO/IEC 17025:2005, neboť k tomu soud neprovedl dokazování.
[5] Stěžovatelka nesouhlasí ani s tvrzením krajského soudu, že se mohla závěru o falšování
vína účinně bránit tím, že by si opatřila kontrolní rozbor vzorků z jiných laboratoří. Krajský soud
stěžovatelce současně přičítá k tíži, že laboratoř, jejíchž služeb využila, není akreditována
pro provádění zkoušek touto metodou. Proto krajský soud nepřihlédl k navrženému důkazu -
výsledkům rozboru provedeného španělskou laboratoří.
[6] Dále se stěžovatelka vyjádřila k možnostem použití Metody na území Evropské unie.
Uvedla, že podle čl. 15 odst. 2 nařízení Komise (ES) č. 606/2009, kterým se stanoví některá
prováděcí pravidla k nařízení Rady (ES) č. 479/2008, pokud jde o druhy výrobků z révy vinné,
enologické postupy a omezení, která se na ně použijí (dále jen „nařízení č. 606/2009“), Komise
zveřejňuje seznam a popis analytických metod, které se použijí na kontrolu mezních hodnot
a požadavků stanovených v právních předpisech Evropské unie pro produkci vinařských
produktů. Evropská komise na základě čl. 15 odst. 2 nařízení č. 606/2009 zveřejnila
Sdělení č. 2010/C 43/01 - Seznam a popis metod rozboru podle čl. 120g prvního pododstavce
nařízení Rady (ES) č. 1234/2007 (dále jen „sdělení“). Metoda přitom v seznamu metod
zveřejněných v citovaném sdělení uvedena není. Nesmí být proto použita ke kontrole mezních
hodnot a požadavků stanovených v právních předpisech Evropské unie pro produkci vinařských
výrobků. Argumentace krajského soudu, podle které si jednotlivé státy vyhrazují právo využít
pro kontrolu enologických postupů pro výrobu vína i jiné metody (s cílem zachovat flexibilitu
kontrolních metod pro předcházení klamání spotřebitele), a proto je možné využít i tuto Metodu,
je podle stěžovatelky nesprávná. Česká republika takovou výhradu nevznesla a k existenci
výhrady Spolkové republiky Německo krajský soud neprovedl důkaz.
[7] Stěžovatelka nesouhlasí ani s názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným
v rozsudku ze dne 10. 6. 2020, č. j. 2 As 291/2019 – 32 (ve věci stěžovatelkou tvrzeného
nezákonného zásahu žalované, vycházející ze stejného skutkového a právního základu jako
ve věci nyní projednávané – pozn. NSS), podle kterého nelze sdělení použít na provádění
laboratorních zkoušek, na jejichž základě bylo vydáno opatření ve věci stěžovatelky. Nejvyšší
správní soud uvedený právní názor vyslovil i přesto, že sdělení bylo v době vydání opatření
i v době provádění kontrolní činnosti platné a účinné, a navzdory tomu, že ve vymezené době byl
stále účinný čl. 15 odst. 2 nařízení č. 606/2009, z nějž sdělení vychází. Stěžovatelka navrhla,
aby Nejvyšší správní soud předložil Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku, zda sdělení bylo
v době od 1. 1. 2014 do 7. 12. 2019 použitelné, a zda obsahuje úplný seznam a popis analytických
metod, které se použijí na kontrolu mezních hodnot a požadavků stanovených v unijních
právních předpisech pro produkci vinařských produktů.
[8] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznila, že unesla své důkazní břemeno
a v průběhu řízení předložila dostatečné důkazy o relevanci použité Metody. Tyto důkazy
se stěžovatelce nepodařilo vyvrátit. Žalovaná dokládá po celou dobu sporu důkazy, že ve vínech
stěžovatelky nalezla tři individuální aromata uvedená v příloze č. I nařízení Evropského
parlamentu a Rady (ES) č. 1334/2008, o látkách určených k aromatizaci a některých složkách
potravin vyznačujících se aromatem pro použití v potravinách nebo na jejich povrchu a o změně
nařízení Rady (EHS) č. 1601/91, nařízení (ES) č. 2232/96 a č. 110/2008 a směrnice 2000/13/ES.
K rozsahu zpřístupnění obsahu Metody uvedla, že se znečitelněné údaje týkají technických detailů
Metody, nikoliv její interpretace, jejíž základy byly stěžovatelce známé od dubna 2018. Změna
Metody, provedená v květnu 2018, neměla na posouzení vzorků stěžovatelky žádný dopad.
Metoda byla pro daný účel laboratoří validována a následně zařazena do rozsahu udělené
akreditace, čímž byl splněn požadavek unijní legislativy. Možnost použití metody podpořilo také
písemné stanovisko Generálního ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova
(Directorate-General for Agriculture and Rural Development), které je součástí spisu. Žalovaná
zdůraznila, že princip, který Metoda využívá, není nový ani jedinečný. Z rozhodovacího principu
uvedeného v metodě vyplývá, že pouhé nalezení koncentrace látky ( ? -laktonu), která je vyšší
než limit kvantifikace metody, není nikdy samostatně posuzováno jako průkaz nalezení přídavku
syntetického aromatu bez kombinace s dalšími kritérii. Tímto průkazem je až kombinace nalezení
dvou nebo více ze sledovaných látek ( ? -laktonů) nad mezí kvantifikace a v racemickém
(vyrovnaném) poměru jejich R- a S- forem. Žalovaná dále odkázala na odbornou literaturu, která
je důkazem o souladu použití metody s vědeckým poznáním, a shrnula její závěry.
[9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu podané
kasační stížnosti (§109 odst. 3 věta před středníkem s. ř. s.) a z důvodů v ní uvedených
(§109 odst. 4 věta před středníkem s. ř. s.). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek
vyplývajících z §109 odst. 2 věty první s. ř. s.
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného
rozsudku, neboť nepřezkoumatelný rozsudek nenabízí prostor pro věcné vypořádání kasačních
námitek. Za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů je třeba pokládat zejména takové
rozhodnutí soudu, z jehož odůvodnění není zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní
argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44,
č. 689/2005 Sb. NSS). Nepřezkoumatelnost soudního rozhodnutí pro jeho nesrozumitelnost
je dána tehdy, pokud z něj nelze jednoznačně dovodit, jakým právním názorem je správní orgán
po zrušení jeho rozhodnutí vázán a jak má v dalším řízení postupovat, nebo pokud
z něj nevyplývá, podle kterých ustanovení a podle jakých právních předpisů byla v kontextu
podané správní žaloby posuzována zákonnost napadeného správního rozhodnutí, případně
pokud je jeho odůvodnění vystavěno na rozdílných a vnitřně rozporných právních hodnoceních
téhož skutkového stavu či pokud jsou jeho výroky vnitřně rozporné nebo z nich nelze zjistit,
jak vlastně soud rozhodl (rozsudek tohoto soudu ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013-25).
Nyní přezkoumávaný rozsudek těmito deficity netrpí, neboť je srozumitelný a řádně a podrobně
odůvodněný.
[12] Stěžovatelka vedla spor v dané věci rovněž v linii ochrany před nezákonným zásahem
žalované, který spatřovala v tom, že žalovaná v roce 2018 zveřejnila na internetových stránkách
„www.potravinynapranyri.cz“ informace, že konkrétní vína distribuovaná stěžovatelkou (včetně
vín, jichž se týkají i rozhodnutí vydaná ve věci nyní projednávané) jsou falšována přídavkem
syntetického aromatu. Kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Brně,
kterým byla tato žaloba zamítnuta, Nejvyšší správní soud zamítl rozsudkem ze dne 9. 11. 2021,
č. j. 2 As 372/2020-37. Učinil tak poté, co v předchozím zrušujícím rozsudku zavázal krajský
soud, aby se zabýval také námitkami týkajícími se správnosti kontrolních zjištění žalované,
zejména pak vědeckou platností použité Metody, neboť argumentace stěžovatelky v řízení
o ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu byla rovněž vystavěna na zpochybnění
použitelnosti Metody, užité pro zjištění výsledků provedených rozborů. Vzhledem
k tomu, že se řada kasačních námitek v nyní projednávané věci překrývá s těmi, na něž Nejvyšší
správní soud již odpověděl v rozsudku č. j. 2 As 372/2020-37, bude tento soud ze závěrů
citovaného rozsudku vycházet i nyní, neboť nenalézá důvody, pro které by se od nich měl
odchýlit. Obdobným způsobem ostatně Nejvyšší správní soud postupoval i ve dvou dalších
skutkově i právně prakticky identických věcech, kdy byla předmětem soudního přezkumu
rozhodnutí o zákazu distribuce vín uloženého stěžovatelce ze stejných důvodů, jako v nyní
projednávané věci; Nejvyšší správní soud rozsudky ze dne 2. 12. 2021, č. j. 1 As 505/2020-55,
a ze dne 31. 8. 2022, č. j. 2 As 409/2020-59, zamítl kasační stížnosti stěžovatelky proti zamítavým
rozsudkům krajského soudu, přičemž i zde vycházel ze závěrů vyslovených již v jeho rozsudku
č. j. 2 As 372/2020-37
[13] Nejvyšší správní soud především nesouhlasí s tvrzením stěžovatelky, podle kterého
krajský soud nerespektoval pravidla rozložení důkazního břemene mezi stranami. Krajský soud
zcela jednoznačně vycházel z premisy, že důkazní břemeno ohledně vědecké podloženosti
Metody tíží žalovanou (viz body 39 a 47 odůvodnění napadeného rozsudku). Dospěl k závěru,
že se žalované podařilo přesvědčivě prokázat, že použití Metody je v souladu se stavem
vědeckého poznání v dané oblasti, přičemž tento závěr srozumitelně odůvodnil s odkazem
na obsah vědeckých článků předložených žalovanou (viz body 40 až 42 odůvodnění). Současně
vyložil, proč jej argumentace stěžovatelky nepřesvědčila o opaku (srov. bod 43 odůvodnění).
Nepodařilo-li se tedy stěžovatelce zpochybnit soudem akceptované vysvětlení žalované o souladu
užité Metody se stavem vědeckého poznání, nelze z toho dovozovat nepřípustné obrácení
důkazního břemene na stěžovatelku.
[14] Přisvědčit nelze ani výtkám nekritického přejímání argumentace žalované ze strany
krajského soudu. Nejprve je vhodné připomenout, že podle ustálené judikatury tohoto soudu
není nepřípustné, aby krajský soud se souhlasným dovětkem odkázal na konkrétní pasáž
odůvodnění napadeného správního rozhodnutí, pokud se ztotožní se zde uvedeným hodnocením
správního orgánu (viz například rozsudek ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 - 130,
č. 1350/2007 Sb. NSS). Z hlediska posuzované věci je přitom podstatné, že krajský soud
stěžovatelce na žalobní námitky v odůvodnění napadeného rozsudku konkrétně odpověděl,
a neomezil se jen na paušalizovaný odkaz na odůvodnění správního rozhodnutí.
[15] Krajský soud si byl namítané nekompletnosti popisu Metody předložené žalovanou
vědom a vypořádání této námitky věnoval body 54 až 58 odůvodnění svého rozsudku.
Zde srozumitelným způsobem identifikoval a popsal základní teorii, na níž je metoda postavena.
Také vysvětlil, že došlo-li v průběhu roku 2018 ke změně Metody, jedná se o zpřísnění
interpretace zjištěných hodnot ve prospěch posuzovaných subjektů, a že závěr o přídavku
syntetického aromatu žalovaná činí jen v případech, kdy zjištěný racemický poměr skutečně
nemůže být výsledkem přirozeného zrání hroznů, jsou-li současně zjištěny i další nestandardní
okolnosti v podobě výskytu všech tří sledovaných gama-laktonů a ve vyšší míře
(bod 58 odůvodnění). Ke zcela stejným závěrům, opírajícím se o stejná východiska, přitom dospěl
i v řízení o žalobě stěžovatelky proti (tvrzenému) nezákonnému zásahu žalované (viz bod [12]
výše), přičemž Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 2 As 372/2020-37 tyto závěry plně
akceptoval, když uvedl, že krajský soud „přesvědčivým způsobem popsal základní teorii, na níž je Metoda
postavena […] Stěžovatelce byl pro účely spravedlivého procesu poskytnut dostatečně informativní popis Metody,
na jehož základě mohla uplatnit […] námitky zpochybňující její vědeckou validitu. Otázka, zda stěžovatelce
má být poskytnuta Metoda v celé své šíři, není relevantní pro řízení o stěžovatelčině zásahové žalobě, nýbrž
je předmětem její žádosti o poskytnutí informací dle zákona o svobodném přístupu k informacím.“ Jak již bylo
uvedeno výše, Nejvyšší správní soud nemá důvod se jakkoli odchýlit od závěrů vyslovených
v rozsudku č. j. 2 As 372/2020-37 a v podrobnostech odkazuje, zejména na bod [37] odůvodnění
tohoto rozsudku, kde je o této otázce pojednáno podrobně.
[16] Rozporuje-li stěžovatelka dále závěry krajského soudu týkající se jejích možností bránit
se závěru o falšování vína mj. opatřením kontrolního rozboru vzorků z jiných laboratoří,
lze ji dokázat na odst. 52 a 57 odůvodnění napadeného rozsudku, kde krajský soud vyložil,
proč rozbor provedený španělskou laboratoří, který si stěžovatelka zajistila, nepovažoval
za relevantní. Krajský soud upozornil, že španělská laboratoř, na rozdíl od laboratoře žalované
či německé laboratoře, nebyla akreditována pro provádění příslušných zkoušek a jí uvedené
informace byly výslovně označeny jako toliko informativní. Současně pak krajský soud upozornil,
že i testy provedené španělskou laboratoří dospěly k obdobným výsledkům, pokud jde
o přítomnost všech tří sledovaných látek (dekalaktonů) a o téměř racemických poměrech
R:S enantiomerů; rozdíl spočíval pouze v interpretaci těchto zjištění, kdy španělská laboratoř
nemohla jednoznačně potvrdit, že posuzované vzorky vína obsahují přidané syntetické aroma.
Krajský soud přitom v odst. 57 odůvodnění rozsudku přiléhavě uvedl, že spor je fakticky veden
jen o intepretaci přítomnosti těchto látek (tj. zda mohly ve víně vzniknout čistě přirozenými
fyzikálními procesy), přičemž žalovaná tuto část analýzy podepřela dostatečnými vědeckými
poznatky, které stěžovatelka nebyla schopna vyvrátit. S těmito závěry se kasační soud ztotožňuje.
[17] Ve vztahu k akreditaci metody, kterou použil Zemský úřad pro kontrolu potravin
(Landesuntersuchungsamt Rheinland-Pfalz), vyšel krajský soud z obsahu soudního spisu (č. l. 232
a další). Informace o akreditaci německé laboratoře (dle normy DIN EN ISO/IEC 17025.2005)
plyne z přílohy k doplnění vyjádření žalované – posudku (revizní analýzy) německé laboratoře.
Krajský soud k tomu uvedl, že důkaz těmito listinami provedl již v souvisejícím řízení
sp. zn. 30 A 151/2018, považoval proto za nadbytečné provádět tyto důkazy znovu a na takto
provedený důkaz jen odkázal (viz odst. 29 odůvodnění napadeného rozsudku). Správnost tohoto
skutkového závěru opět plně aproboval i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku
č. j. 2 As 372/2020-37 (odst. 41). Závěr, že ze srovnání popisu východisek metody a z obsahu
jednotlivých protokolů o revizních analýzách vyplývá, že jak metoda užitá žalovanou,
tak německou laboratoří užitá kontrolní metoda fungují na shodném principu a byly akreditovány
podle shodné normy, tedy obstojí.
[18] Stěžovatelka dále nepovažuje za prokázané ani tvrzení, že laboratoř žalované sama
provádí interpretaci výsledků pouze „v jednoduchých případech.“ Nevysvětlila však, jak by případné
vyvrácení tohoto tvrzení žalované mohlo ovlivnit skutkové posouzení věci. Nic na tom nemění
fakt, že ani krajský soud blíže nevysvětlil, proč tento skutkový závěr vyslovil, neboť z ničeho
neplyne, že by jej pro potřeby zjištění skutkového stavu věci použil.
[19] Dále je třeba uvést, že zmiňuje-li krajský soud „sledované vzorky“, má tím na mysli vzorky
odebrané při kontrole, o nichž jsou ve správním spisu založeny záznamy spolu s protokoly
a doklady o provedených kontrolních úkonech. Za účelem vysvětlení významu znaků, které jsou
uvedeny v protokolu o zkoušce, krajský soud přiléhavě odkázal na vyjádření žalované,
podle níž jsou znaky za lomítkem (např. „N/F“) interními rozlišovacími znaky, které jsou
popsány v interní dokumentaci. Ve vyjádření k žalobě pak žalovaná uvedla, že znak „N/F“ značí
falšování.
[20] Namítá-li stěžovatelka, že k rajský soud fakticky nevypořádal její námitku nedostatečného
vypořádání argumentace týkající se rozporů protokolů o laboratorní zkoušce s požadavky
stanovenými normou ČSN EN ISO/IEC 17025-2005 žalovanou, nelze jí přisvědčit. Je sice
pravdou, že krajský soud pouze uvedl, že se ztotožňuje s argumenty žalované, uvedenými
v konkrétní pasáži jejího vyjádření k žalobě, nelze ovšem přehlédnout, že tuto pasáž nejprve
podrobně zrekapituloval. Jak již bylo uvedeno výše (odst. [14]), soudu principiálně nebrání
odkázat na přiléhavě vyjádřený právní názor protistrany, pokud se s ním plně ztotožňuje. Postup
krajského soudu tedy nelze považovat za per se nepřípustný, vyvolávající nepřezkoumatelnost jeho
rozsudku; konkrétní věcné výhrady proti soudem aprobovanému názoru žalované stěžovatelka
nevznáší.
[21] Otázkou povolenosti Metody a povahou sdělení se Nejvyšší správní soud zabýval již
rozsudku ze dne 10. 6. 2020, č. j. 2 As 291/2019 – 32, kterým zrušil první rozsudek krajského
soudu ve věci zásahové žaloby stěžovatelky (viz odst. [12] výše). Dovodil, že sdělení není
prováděcím aktem podle čl. 80 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)
č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují
nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007
(dále jen „nařízení č. 1308/2013“). Sdělení odvozuje svou existenci
od čl. 15 odst. 2 nařízení č. 606/2009 a odkazuje jako na svůj právní základ na nařízení Rady
(ES) č. 1234/2007, kterým se stanoví společná organizace zemědělských trhů a zvláštní
ustanovení pro některé zemědělské produkty („jednotné nařízení o společné organizaci trhů“,
dále jen „nařízení č. 1234/2007“).
[22] Nejvyšší správní soud dovodil z obou výše popsaných odkazů, které sdělení obsahuje,
že první z nich (odkaz na čl. 15 odst. 2 nařízení č. 606/2009) slouží k ozřejmění právního základu
pro publikaci seznamu právě formou sdělení v Úředním věstníku Evropské unie, zatímco druhý
odkaz (na čl. 120g první pododstavec nařízení č. 1234/2007) je odkazem na právní základ
stanovování metod jako takový. Posledně uvedený právní základ stanovování metod je přitom
podle Nejvyššího správního soudu rozhodující. Prvně uvedené nařízení č. 606/2009 bylo účinné
v době provádění kontrolní činnosti žalované u stěžovatelky. Nařízení č. 1234/2007 však bylo
s účinností ke dni 1. 1. 2014 zrušeno a nahrazeno nařízením č. 1308/2013. Proto je třeba
posuzovat právní základ stanovování povolených analytických metod podle nařízení
č. 1308/2013. Jako takový základ dále nemohlo sloužit neúčinné nařízení č. 1234/2007,
na jehož podkladě bylo sdělení vydáno. Nejvyšší správní soud proto dovodil, že sdělení
zveřejněné v části „C“ Úředního věstníku EU ještě před účinností nařízení č. 1308/2013 jednak
nemůže dosahovat kvality prováděcího aktu předvídaného čl. 80 odst. 5 tohoto nařízení,
a nadto bylo vydáno na základě odlišné právní koncepce stanovování povolených analytických
metod, která není zcela kompatibilní s koncepcí založenou předchozím nařízením č. 1234/2007.
Určení povolených metod se proto ponechává na národních právních úpravách (body 30 až 33
rozsudku č. j. 2 As 291/2019 - 32). Nejvyšší správní soud s výše popsanými závěry citovaného
rozsudku souhlasí, a neshledal proto ani důvod pro položení předběžné otázky, neboť výklad
práva je v tomto ohledu jednoznačný. Ve smyslu doktríny acte claire tak platí výjimka z povinnosti
předložit předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU, pokud vnitrostátní soud v konečné instanci
aplikuje právo EU a vyvstane potřeba autonomního výkladu tohoto práva.
[23] Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. in fine zamítl.
[24] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovaná sice měla ve věci plný úspěch, nevznikly jí však žádné náklady nad rámec
běžné úřední činnosti. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že se žádnému z účastníků
náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2022
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu