ECLI:CZ:NSS:2022:3.AZS.314.2021:77
sp. zn. 3 Azs 314/2021 - 77
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce
a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: B. B. A.,
zastoupený JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 7, Ovenecká 78/33,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 9. 2021,
č. j. 29 Az 12/2020 - 42,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 3. 8. 2020, č. j. OAM-851/ZA-ZA12-ZA08-2019. Tímto rozhodnutím
žalovaný shledal žádost stěžovatele o udělení mezinárodní ochrany nepřípustnou
podle §10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“),
a současně řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle §25 písm. i) téhož zákona.
[2] Stěžovatel poprvé požádal o mezinárodní ochranu dne 26. 1. 2015. Mimo jiné sdělil,
že je oromské národnosti, je ortodoxní křesťan, a jeho posledním bydlištěm ve vlasti byla Addis
Abeba. Jako důvod své žádosti uvedl politické problémy. O této žádosti žalovaný rozhodl dne
27. 1. 2017 tak, že stěžovateli se mezinárodní ochrana neuděluje. Následnou žalobu proti tomuto
rozhodnutí zamítl krajský soud rozsudkem ze dne 11. 10. 2018, č. j. 32 Az 11/2017 - 80; kasační
stížnost proti citovanému rozsudku byla Nejvyšším správním soudem odmítnuta
pro nepřijatelnost usnesením ze dne 6. 3. 2019, č. j. 7 Azs 485/2018 - 59.
[3] V nyní posuzovaném případě se jedná o druhou žádost o udělení mezinárodní ochrany,
kterou stěžovatel podal dne 27. 9. 2019. Jako její důvody uvedl v podstatě totéž, co uvedl
v případě své první žádosti; výslovně v rámci poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu
konstatoval [pod bodem 24), označeným jako „důvody žádosti o mezinárodní ochranu“] toto:
„O mezinárodní ochranu žádám ze stejných důvodů jako u mé první žádosti – jedná se o politické problémy.
O všem jsem hovořil již v předchozí žádosti…“. Současně dodal, že má navíc sociální problém - pokud
se vrátí do Etiopie, bude mít problémy s rodinou kvůli náboženství. Jeho rodina je křesťanská,
on je ortodoxní křesťan, vyznávají tedy jinou víru. Návratu do vlasti se nyní obává nejen
kvůli politickému problému, ale i kvůli potížím s rodinou a ostatními lidmi z důvodu náboženství.
[4] Žalovaný tuto opakovanou žádost vyhodnotil jako nepřípustnou a řízení o ní zastavil,
neboť stěžovatel uváděl stejné důvody jako v předchozí žádosti, a sice politické potíže.
K uvedenému sociálnímu problému stěžovatele poznamenal, že tato skutečnost mu byla
objektivně známa již během řízení o předchozí žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatel
měl tedy možnost i povinnost ji uvést již tehdy. Žalovaný rovněž zjišťoval aktuální situaci v zemi
původu stěžovatele. Zjistil, že v Etiopii nedošlo od ledna 2017 k žádné změně, která by mohla
představovat novou skutečnost ve smyslu §11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, naopak zde mělo
dojít ke kladnému vývoji. Uzavřel, že s ohledem na stěžovatelova nynější tvrzení a výše uvedené
skutečnosti neshledal důvody pro opakované meritorní posouzení jeho věci.
[5] Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, v níž uvedl, že se obává návratu
do země původu jednak z politických důvodů (které měl žalovaný znovu přezkoumat, protože
po šesti letech došlo v zemi původu k celospolečenským změnám), jednak z důvodů plynoucích
z jeho víry. V zemi původu došlo k zabití desítek ortodoxních křesťanů a situace členů této
církve je v aktuální době stále složitější; jsou pronásledováni a vražděni, což je zlomový bod
možného pronásledování stěžovatele. Právě kvůli nové situaci v zemi původu stěžovatel nyní
shledává svou víru, o které hovořil již v první žádosti, jako relevantní důvod pro udělení
mezinárodní ochrany. Násilí vůči ortodoxním křesťanům vypuklo a eskalovalo až v období let
2018-2019 a stále se zhoršuje. Žalovaný pochybil, pokud nerozpoznal, že se jedná o nové
skutečnosti ve smyslu §11a odst. 1 zákona o azylu. K doložení tvrzené aktuální situace v zemi
původu stěžovatel odkázal na několik článků internetového zpravodajství.
[6] Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že stěžovateli musely být problémy
náboženského charakteru v souvislosti s jeho rodinou známy již v prvém řízení o udělení
mezinárodní ochrany, ve kterém je měl uplatnit. Nyní toto sdělení nepředstavuje novou
skutečnost ve smyslu §11a odst. 1 zákona o azylu, kterou by stěžovatel nemohl uplatnit dříve.
Tvrzení ohledně současného násilí, jemuž jsou vystaveni pravoslavní křesťané v několika
regionech Etiopie, stěžovatel poprvé uvedl až v žalobě. Nemůže tak poukazovat na to,
že se těmito okolnostmi žalovaný blíže nezabýval. Žalovaný naopak na základě aktuálních
podkladů doložil, že v Etiopii došlo od podání první žádosti ke kladnému společenskému vývoji.
I politické důvody uváděné již v první žádosti tak ztrácejí na významu. Soud uzavřel,
že stěžovatel neuvedl žádné skutečnosti, které by zakládaly přípustnost opakované žádosti
o mezinárodní ochranu ve smyslu §11a odst. 1 zákona o azylu. Proto žalobu zamítl.
[7] V kasační stížnosti stěžovatel uplatnil důvody dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) soudního
řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Uvedl, že ke zkoumání náboženství stěžovatele jako azylově
relevantního důvodu nedošlo v prvém řízení o žádosti proto, že v té době tato skutečnost azylově
relevantní důvod nepředstavovala. Naopak v době řízení o opakované žádosti se situace v zemi
původu podstatně změnila a stěžovateli tak v případě nuceného návratu hrozí vážná újma
z náboženských důvodů; ortodoxní víra se tedy stala azylově relevantním důvodem. Útoky
proti ortodoxním křesťanům, ke kterým začalo docházet, u stěžovatele vyvolaly odůvodněný
strach z pronásledování a vzniku vážné újmy. Krajský soud i správní orgány tedy pochybily,
pokud shledaly jeho opakovanou žádost za nepřípustnou; mělo o ní být vydáno meritorní
rozhodnutí, neboť existují nové skutečnosti, které odpovídají podmínkám pro její věcné
posouzení.
[8] Stěžovatel se dále vyjádřil k aktuální situaci v zemi původu. Uvedl, že od roku 2020
probíhá na území Etiopie ozbrojený vnitrostátní konflikt, do kterého se v roce 2021 zapojila
i Oromská osvobozenecká armáda, která byla do roku 2018 součástí Oromské osvobozenecké
fronty; tu stěžovatel aktivně podporoval. Podle zprávy Vysokého komisaře OSN pro lidská práva
všechny strany konfliktu v různé míře útočí na civilisty a civilní objekty. Dne 2. 11. 2021 byl
v Etiopii rovněž vyhlášen nouzový stav. Argumentace krajského soudu, dle které již politické
důvody stěžovatele ztratily na významu, neboť v Etiopii došlo k ukončení výjimečného stavu
a dalšímu pozitivnímu vývoji, tak neodpovídá současné situaci. V zemi původu došlo k zásadní
změně situace v takové míře, že je možné odchýlit se od §75 odst. 1 s. ř. s., neboť je na místě
stěžovateli zajistit přezkum nových skutečností jako důvodu mezinárodní ochrany z hlediska
zásady non-refoulement. To nebylo krajským soudem umožněno, neboť ten, chybou žalovaného,
vycházel z nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a napadený
rozsudek. Ke zmiňovaným náboženským důvodům uvedl, že stěžovatel v průběhu správního
řízení o násilnostech vůči ortodoxním křesťanům vůbec nehovořil. Nadto žil v Addis Abebě, kde
k násilnému napadání ortodoxních křesťanů nedochází. Rovněž Oromská osvobozenecká
armáda již cca čtyři roky není součástí Oromské osvobozenecké fronty, kterou měl stěžovatel
podporovat, proto mu ani v této souvislosti v zemi původu nebezpečí nehrozí. Žalovaný nezjistil,
že by stěžovatel byl v současnosti v případě návratu do země původu ohrožen pronásledováním
či vážnou újmou ve smyslu zákona o azylu; zhoršená bezpečnostní situace v zemi původu se týká
pouze regionů Tigraj, Afar a severní části Amhary.
[10] Ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce,
se po posouzení přípustnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zabývá podle §104a s. ř. s.
ve znění účinném od 1. 4. 2021 otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne jako
nepřijatelnou. (blíže k tomu usnesení tohoto soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
č. 933/2006 Sb. NSS, a ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, body 10-12).
[11] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[12] Předně Nejvyšší správní soud uvádí, že opakovaně uplatněný azylový důvod
v nové žádosti o udělení mezinárodní ochrany skutečně může při změně relevantních
skutkových okolností představovat novou skutečnost či zjištění ve smyslu §11a odst. 1 zákona
o azylu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2009,
č. j. 1 Azs 43/2009-66, č. 1956/2009 Sb. NSS). V posuzovaném případě krajský soud tuto
premisu nepopřel, neboť netvrdil, že by stěžovatelem tvrzené zhoršení bezpečnostní situace
ortodoxních křesťanů (bylo-li by prokázáno) nemohlo být důvodem pro věcné projednání
azylové žádosti i přesto, že v předcházejícím azylovém řízení bylo již postavení ortodoxních
věřících v Etiopii posuzováno. V souladu s ustálenou judikaturou se nicméně zaměřil
na posouzení, zda stěžovatelem uplatněné důvody v nyní posuzované žádosti o mezinárodní
ochranu mu mohly být známy v době první žádosti, a zda je tedy mohl již tehdy uvést, případně
zda mu v tom nebránily objektivní důvody (srov. rozsudek tohoto soudu ze dne 8. 9. 2011,
č. j. 7 Azs 28/2011 - 74). Aproboval přitom závěr žalovaného, že stejné tvrzení stěžovatele
(viz odst. [3] výše) bylo již uplatněno v předcházejícím azylovém řízení, kde bylo vypořádáno.
[13] Pokud jde o tvrzenou změnu situace v zemi původu, toto tvrzení stěžovatel uvedl
až v žalobě a následně v kasační stížnosti. Z ustálené judikatury tohoto soudu přitom vyplývá,
že pokud žadatel o mezinárodní ochranu o zhoršující se situaci v zemi původu (zde ortodoxních
křesťanů v Etiopii) v azylovém řízení ničeho netvrdil, a ani nic takového nevyplynulo
z informací, které shromáždil žalovaný, nebylo na místě, aby se žalovaný touto otázkou blíže
zabýval. Nelze tedy hovořit o nedostatečně zjištěném skutkovém stavu žalovaným, jak tvrdí
stěžovatel (srov. již shora odkazovaný rozsudek č. j. 7 Azs 28/2011 - 74). Důvody,
které stěžovatel nově uvedl až v řízení před krajským soudem, přitom nepředstavují nějaké zvlášť
citlivé důvody, které by se mohl zdráhat uvést již v řízení před správním orgánem a nejde
ani o skutečnosti, které by vyšly najevo až po vydání rozhodnutí žalovaného (dle stěžovatele mělo
násilí vůči ortodoxním křesťanům vypuknout již v letech 2018-2019, což by stěžovateli
nepochybně muselo být známo). Za této situace proto nebylo na místě, aby se krajský soud nově
uplatněnými žalobními důvody zabýval a doplňoval v tomto směru skutkový stav zjištěný
žalovaným (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2021,
č. j. 8 Azs 89/2020 - 68).
[14] Stěžovatel dále namítal, že v zemi původu došlo k zásadní změně situace rovněž
po vydání napadeného rozsudku, a to v takové míře, že je možné odchýlit se od §75 odst. 1
s. ř. s. pro naplnění zásady non-refoulement. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 4. 2. 2013,
č. j. 8 Azs 27/2012 - 65, uvedl, že „soud bude povinen prolomit pravidlo stanovené v §75 odst. 1 s. ř. s.
a přihlédnout k novým skutkovým okolnostem […] pouze ve výjimečných případech. A to tehdy, pokud cizinec
v řízení před soudem uvede skutečnosti, které nastaly až po právní moci rozhodnutí správního orgánu nebo nebyly
bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání správního orgánu, a zároveň se o těchto
skutečnostech lze domnívat, že by mohly být relevantní pro možné udělení doplňkové ochrany
podle §14a zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a soud neshledá dostatečné záruky, že tyto nové skutečnosti
budou dodatečně posouzeny v novém správním řízení“. V dané věci poslední podmínka pro prolomení
pravidla uvedeného v §75 odst. 1 s. ř. s. naplněna není, neboť stěžovatel může podat další žádost
o udělení mezinárodní ochrany, splní-li podmínky její přípustnosti dle §11a odst. 1 zákona
o azylu. Jestliže stěžovatel tuto novou žádost odůvodní tvrzenou změnou bezpečnostní situace
v zemi původu, která nastala v průběhu nynějšího řízení o kasační stížnosti, může být taková
žádost vyhodnocena jako přípustná. Zároveň je to však žalovaný, kdo disponuje odborným
aparátem k tomu, aby posoudil relevanci stěžovatelem uvedených tvrzení a rozhodl o přípustnosti
a případně i důvodnosti stěžovatelovy další opakované žádosti o mezinárodní ochranu pohledem
co možná nejaktuálnějších informací o situaci v Etiopii (srov. usnesení tohoto soudu ze dne
7. 4. 2020, č. j. 9 Azs 20/2020 - 51, nebo ze dne 18. 7. 2019, č. j. 2 Azs 414/2018-37). Nejvyšší
správní soud pro úplnost uvádí, že pokud jde o standard účinného opravného prostředku
obsahujícího úplné ex nunc posouzení skutkové stránky věci ve smyslu čl. 46 odst. 3 směrnice
2013/32/EU, ten je vyžadován pouze pro řízení u soudu prvního stupně, tj. v řízení o žalobě
před krajským soudem, tudíž se jej stěžovatel v řízení o kasační stížnosti dovolávat nemůže
(což ostatně ani nečiní).
[15] Ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou
odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další
důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost
jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[16] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1,
větou první s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Podle rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu totiž představuje odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost zjednodušený meritorní
přezkum, nelze jej proto ztotožnit s jinými případy odmítnutí kasační stížnosti, například
pro neodstranění vad či z důvodů stanovených v §46 odst. 1 s. ř. s. (srov. usnesení ze dne
25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 – 33, část III. 4.; č. 4170/2021 Sb. NSS). Na danou věc proto
nedopadá pravidlo uvedené v §60 odst. 3, větě první s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta. Stěžovatel v řízení úspěch
neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo
na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Nejvyšší správní
soud proto rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nemá žádný
z účastníků.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné
(§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 16. září 2022
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu