ECLI:CZ:NSS:2022:4.ADS.65.2022:32
sp. zn. 4 Ads 65/2022-32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: A. Š., zast. Mgr. MUDr. Janou
Kollrossovou, advokátkou, se sídlem náměstí Republiky 202/28, Plzeň, proti žalované: Česká
správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze
dne 20. 11. 2020, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 31. 1. 2022, č. j. 16 Ad 5/2021-143,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla námitky žalobkyně a potvrdila
rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 7. 2020, č. j. X (dále též „prvostupňové
rozhodnutí“), jímž byla snížena výše invalidního důchodu žalobkyně pro invaliditu třetího stupně
na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně dle §56 odst. 1 písm. e) a §41 odst. 3 zákona
č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též „ZDP“). Podle posudku Okresní správy
sociálního zabezpečení Plzeň-město ze dne 27. 5. 2020 totiž žalobkyně již není invalidní pro
invaliditu třetího stupně, přičemž současně byla uznána invalidní pro invaliditu druhého stupně.
[2] Žalovaná v odůvodnění rozhodnutí uvedla, že i po přezkumu posudkový lékař žalované
hodnotil zdravotní postižení žalobkyně shodně s prvoinstančním posouzením podle [obsahuje
citlivé údaje] přílohy vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní
schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro
účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), s mírou poklesu pracovní schopnosti 60 %.
Zdravotní stav žalobkyně je již delší dobu stabilizován a žalobkyně je schopna pracovat s určitým
omezením v oboru, pro který je vzdělána či pro něj má příslušnou praxi.
[3] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu, v níž namítla, že žalovaná chybně
posoudila její zdravotní stav, který odpovídá stavu, pro který by jí měl být přiznán invalidní
důchod třetího stupně. Žalobkyně má více zdravotních omezení, která jsou podstatně závažnější,
než jak vyplývá ze závěru posudku. Posudková komise se vůbec nevypořádala s tím, jak funkčně
zasahují jednotlivá zdravotní omezení do denního života žalobkyně a do toho, jak a co je schopna
žalobkyně zvládat. Zdravotní omezení snižují výkonnost organismu podstatně větším způsobem
než je 60 %, a to o 70 % a více. Zapojení žalobkyně do pracovního procesu je nemožné, limitace
vyplývající ze zdravotních omezení je velmi značná. Nedošlo k žádnému zlepšení jejího
zdravotního stavu, když následky [obsahuje citlivé údaje]. U žalobkyně je přítomen i [obsahuje
citlivé údaje]. Posudek žádným způsobem nezohledňuje [obsahuje citlivé údaje]. Co se týká
postižení jater, není žalobkyně schopna vyjádřit se k tomu, zda se nejedná o zvlášť těžkou
poruchu dle [obsahuje citlivé údaje]. Při stanovení míry poklesu je nutno zhodnotit funkční
kapacitu [obsahuje citlivé údaje], což nebylo provedeno.
[4] Výkon denních aktivit žalobkyně je těžce omezen, přičemž komise nemůže přihlížet
k tomu, jaká je etiologie zdravotních problémů, když je zcela zřejmé, že se mohlo jednat pouze
o kompenzaci jejího psychického stavu. Napadené rozhodnutí povede k dekompenzaci
psychického stavu, který je možné podřadit [obsahuje citlivé údaje]. Tímto se pak posudek rovněž
vůbec nezabýval. Celkově je možné zdravotní stav a pokles výkonnosti žalobkyně podřadit
pod kapitolu [obsahuje citlivé údaje]. Žalovaná pochybila, když sama konstatovala, že [obsahuje
citlivé údaje].
[5] Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť posudek o invaliditě vypracovaný
lékařem ČSSZ ze dne 2. 11. 2020 nebyl právní zástupkyni žalobkyně zaslán, což je závažná
procesní chyba, která způsobuje nezákonnost napadeného rozhodnutí. Argumentace napadeného
rozhodnutí je zcela nepřípadná, žalovaná vůbec nevysvětluje, z čeho vychází při rozhodnutí
o tom, jak je ovlivněn život a schopnost zvládat jednotlivé denní povinnosti žalobkyní, ani z čeho
usuzuje, že by mohla pracovat jako účetní s uvedenými diagnózami a problémy, či z čeho usuzuje,
že došlo k tomu, že si žalobkyně na situaci zvykla. Žalovaná sice cituje v rozhodnutí
na s. 7 podmínky hodnocení, konkrétně však pro daný případ žádný rozbor neprovádí.
Jestliže je zdravotní stav žalobkyně označován za křehký, vede to k závěru, že stav není
stabilizovaný, tedy nedá se říct, že by pracovní činnost nevedla ke zhoršení zdravotního stavu.
Je zřejmé, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně je větší, než odpovídá horní hranici míry
poklesu pracovní schopnosti určené podle rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu a je namístě tuto horní hranici zvýšit o 10 procentních bodů, jak uvádí §3
odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity.
[6] Krajský soud v Plzni shora nadepsaným rozsudkem zrušil napadené rozhodnutí,
jakož i rozhodnutí I. stupně. S ohledem na argumentaci žalobkyně doplnil dokazování o posudek
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Plzni (dále též „PK MPSV“) ze dne
18. 8. 2021 a ze dne 19. 11. 2020. V prvně uvedeném posudku PK MPSV konstatovala, že k datu
20. 11. 2020 nelze provést validní posouzení zdravotního stavu z důvodu chybějící zdravotní
dokumentace vztažené k dosavadní invalidizující diagnóze. V rámci kontrolní lékařské prohlídky
26. 5. 2020 i v rámci návazného námitkového řízení nebyl doložen žádný odborný nález
objektivizující funkční stav z hlediska invalidizující diagnózy a tento neobsahovala
ani dokumentace praktického lékaře. Žalobkyně byla proto vyzvána k osobní účasti
na posudkovém jednání PK MPSV dne 28. 5. 2021 s nutností doložení [obsahuje citlivé údaje]
vyšetření vztaženého k rozhodnému datu, následně doložila požadované vyšetření, ovšem ze dne
4. 5. 2021. Toto však nelze při posouzení zdravotního stavu žalobkyně ke dni napadeného
rozhodnutí zohlednit, neboť úkolem odvolacího orgánu není zpětná dedukce tíže invalidizujícího
postižení z nálezů časově nekorespondujících s datem rozhodnutí, nýbrž posouzení na základě
v dané době podkladových odborných nálezů, toto však nelze v případě žalobkyně provést.
PK MPSV tak byla na základě doloženého vyšetření ze dne 4. 5. 2021 schopna posoudit aktuální
zdravotní stav žalobkyně, avšak nebyla schopna posoudit jej k datu napadeného rozhodnutí,
tj. 20. 11. 2020.
[7] Z následně vypracovaného posudku ze dne 19. 11. 2021 vyplývá, že posudková komise
vyhodnotila skutečnosti, jež vedly k požadavku na doplnění posudku a neshledala důvody
pro změnu již přijatého posudkového závěru ze dne 18. 8. 2021. Dále konstatovala, že v rámci
kontrolních lékařských prohlídek je úkolem posudkového lékaře zhodnotit invalidizující
diagnózu, v tomto případě [obsahuje citlivé údaje]. Pokud není odborný nález k dispozici,
je povinností OSSZ chybějící vyšetření vyžádat. V rámci KLP 26. 5. 2020 i v rámci návazného
námitkového řízení nebyl doložen žádný odborný nález objektivizující funkční stav z hlediska
invalidizující diagnózy. Byly doloženy jiné nálezy, vztažené k jiným chorobám, ovšem
invalidizující diagnóza nebyla objektivizována žádným lékařským nálezem. PK MPSV si vyžádala
dokumentaci praktického lékaře, potřebné vyšetření obsahující recentní ultrazvukové vyšetření
[obsahuje citlivé údaje] a laboratorní výsledky umožňující výpočet funkčního stavu [obsahuje
citlivé údaje] nebylo v této dokumentaci obsaženo. Žalobkyně byla vyzvána k osobní účasti
na posudkovém jednání PK MPSV dne 28. 5. 2021. Tato se k jednání dostavila, doložila
požadované vyšetření ovšem ze dne 4. 5. 2021, které je již časově vzdálené datu napadeného
rozhodnutí a tudíž pro posouzení k uvedenému datu nevalidní. PK MPSV je schopna posoudit
aktuální zdravotní stav žalobkyně na základě doloženého vyšetření, nikoliv však posouzení k datu
napadeného rozhodnutí.
[8] Soud se nejprve zabýval námitkou žalobkyně, že posudek o invaliditě vypracovaný
lékařem ČSSZ ze dne 2. 11. 2020 nebyl zaslán právní zástupkyni žalobkyně a žalobkyně jej nemá
vůbec k dispozici a nemůže se k němu relevantně vyjádřit. Toto pochybení však nepovažoval
za natolik významné, aby mělo vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Jak vyplývá
z doručenky založené ve správním spise, žalobkyně tento posudek osobně převzala
dne 5. 11. 2020, a proto neodpovídá realitě v žalobě uvedené tvrzení, že žalobkyně tento posudek
vůbec nemá k dispozici. S ohledem na to soud tuto nepokládal za podstatnou vadu řízení
zakládající důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.
[9] Námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí shledal krajský soud částečně
důvodnou. Žalovaná se v napadeném rozhodnutí zabývala námitkami žalobkyně a zohlednila,
že se v jejím případě nejedná pouze o [obsahuje citlivé údaje], a že žalobkyně trpí i dalšími
onemocněními včetně [obsahuje citlivé údaje]. Jen částečně však zdůvodnil své úvahy
odůvodňující přijaté závěry, přičemž soud postrádal i konkretizaci omezení vyplývajících
z uvedených onemocnění, v důsledku čehož žalovaná nepředložila konkrétní a vyčerpávající
argumentaci oponující a vyvracející argumentaci žalobkyně. V rozhodnutí 1. stupně i v posudku,
z něhož žalovaná vycházela, je uvedeno, u jakých onemocnění došlo ke stabilizaci zdravotního
stavu žalobkyně a je poukázáno na [obsahuje citlivé údaje]. Žalovaná uvedla lékařské zprávy,
z nichž stabilizace zdravotního stavu žalobkyně vyplývá. Není však uvedeno a odůvodněno, jaký
konkrétní dopad má zmíněná stabilizace zdravotního stavu na zlepšení pracovní schopnosti
žalobkyně oproti předchozímu posouzení a jakým způsobem a v jakém rozsahu se do tohoto
zlepšení promítá či může promítnout zmíněná [obsahuje citlivé údaje], jež může mít za následek
změnu stabilizace [obsahuje citlivé údaje]. Toto mělo být důkladně zhodnoceno zvláště
v souvislosti se závěrem o snížení stupně invalidity a se současně učiněným závěrem, že není
velká pravděpodobnost návratu žalobkyně k pracovnímu zařazení s využitím původní kvalifikace.
Žalovaná následně v napadeném rozhodnutí neodůvodnila v tomto směru přijaté závěry
a nevypořádala se s námitkou žalobkyně, že není schopna soustavné pracovní zátěže a její
dlouhodobý zdravotní stav odpovídá třetímu stupni invalidity, neboť v reakci na tuto námitku se
zabývala výlučně otázkou zákonem požadované odborné způsobilosti lékaře k posuzování
invalidity, tedy otázkou, jež není v této souvislosti případná. Stejně tak na námitku žalobkyně,
že vydané rozhodnutí nebylo dostatečně zdůvodněno, neboť neobsahuje konkrétní informace
týkající se snížení stupně invalidity, žalovaná reagovala pouze citací zákonných ustanovení
týkajících se výčtu náležitostí rozhodnutí, aniž by přistoupila k doplnění odůvodnění přijatých
závěrů.
[10] Posudek vypracovaný v rámci námitkového řízení obsahuje rozbor jednotlivých námitek
žalobkyně i hodnocení míry poklesu pracovní schopnosti žalobkyně, bylo-li by za rozhodující
příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobkyně zvoleno jiné z onemocnění,
jimiž žalobkyně trpí, avšak přijaté závěry nebyly dostatečně odůvodněny. Žalovaná v posudku
ze dne 27. 5. 2020 uvedla, že žalobkyně je schopna vykonávat soustavnou výdělečnou činnost
jen v podstatně menším rozsahu a intenzitě, s tím, že není velká pravděpodobnost návratu
k pracovnímu zařazení s využitím původní kvalifikace. Posudek ze dne 2. 11. 2020 k tomuto
uvedl, že z lékařských zpráv vyplývá, že stav žalobkyně je hodnocen jako zlepšený, i když křehký
s tím, že příčina její invalidity je již delší dobu stabilizována a žalobkyně je schopna
pracovat s určitým omezením v oboru středoškolsky vzdělané účetní, pro který je vzdělána
a má pro něj příslušnou praxi, či pro pracovní činnost jako takovou. Tato omezení však nejsou
nijak konkretizována, stejně tak jako jejich konkrétní dopad na pracovní schopnost žalobkyně.
Lékařské zprávy, z nichž bylo při posouzení vycházeno, neprokazují tvrzení žalobkyně,
že se v jejím případě rozhodně nejedná o stabilizovaný stav, ale dávají za pravdu žalované, která
stabilizaci zdravotního stavu konstatuje. Žalovaná se však dostačujícím způsobem nevypořádala
s konkrétním vlivem této stabilizace na pracovní schopnost žalobkyně. [obsahuje citlivé údaje]
nález [obsahuje citlivé údaje] hovoří o [obsahuje citlivé údaje] žalobkyně a zlepšených
laboratorních výsledcích s tím, že se žalobkyně cítí být celkově stabilnější. Jak vyplývá z posudků
i rozhodnutí, tento nález byl, stejně tak jako všechny ostatní nálezy, zohledněn, avšak není
konkrétně rozveden vliv [obsahuje citlivé údaje] na pracovní schopnosti žalobkyně, byť
je z posudku i napadeného rozhodnutí zřejmé, že [obsahuje citlivé údaje] byla při posouzení
brána v potaz. V posudcích i v odůvodnění rozhodnutí absentuje odůvodnění, na základě jaké
konkrétní skutečnosti žalovaná dospěla k závěru o existenci a konkrétní oblasti adaptace
žalobkyně na daný zdravotní stav a jaký má tato adaptace konkrétní vliv na zlepšení její pracovní
schopnosti.
[11] Soud námitku, že zdravotní omezení snižují pracovní schopnost žalobkyně podstatně
větším způsobem než je 60 %, a to o 70 % a více neshledal důvodnou. Z posudku z 2. 11. 2020
i ze samotných lékařských nálezů nevyplývá, že by žalobkyně trpěla [obsahuje citlivé údaje].
Operace [obsahuje citlivé údaje] je skutečností mající vliv pouze na dočasnou pracovní
neschopnost a nejedná se o nálezy vztažené k invalidizující diagnóze, jak vyplývá i z posudku
ze dne 19. 11. 2021, a z tohoto důvodu tato skutečnost nemohla mít vliv na hodnocení poklesu
pracovní schopnosti žalobkyně. [obsahuje citlivé údaje] v období před datem vydání napadeného
rozhodnutí se nebylo možno vyjádřit, neboť žádný lékařský nález vztažený k základnímu
invalidizujícímu [obsahuje citlivé údaje] v době předcházející napadenému rozhodnutí
nebyl v době posouzení, a není ani nyní, dostupný. S ohledem na závěry vyslovené v posudku
PK MPSV měl krajský soud za prokázané, že v rámci kontrolní prohlídky 26. 5. 2020 i v rámci
návazného námitkového ani soudního řízení nebyl doložen žádný odborný nález objektivizující
funkční stav z hlediska invalidizující diagnózy, jenž by měl za důsledek změnu rozhodnutí ČSSZ,
kterým byl stupeň invalidity snížen. Jediné nálezy, jimiž žalobkyně doložila pro rozhodnutí
nezbytné vyšetření, jsou datovány dnem 4. 5. 2021, což je datum časově příliš vzdálené datu
vydání napadeného rozhodnutí, a tudíž je nelze pro posouzení invalidity žalobkyně k tomuto datu
použít a vycházet z nich.
[12] Žalovaná dostatečným a vyčerpávajícím způsobem nepřezkoumala rozhodnutí I. stupně
napadené námitkami žalobkyně. Jen takový posudek, který zcela splňuje požadavek celistvosti,
úplnosti a v tomto případě především přesvědčivosti, může být stěžejním důkazem. Závěr
žalované nebyl v důsledku nedostatků lékařského posouzení zdravotního stavu žalobkyně
dostatečně odůvodněný.
II. Obsah kasační stížnosti
[13] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalovaná (dále též „stěžovatelka”) kasační
stížnost. Namítla předně nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Navzdory tomu,
že oba posudky PK MPSV vyslovily, že nelze provést posouzení zdravotního stavu kvůli údajně
chybějící zdravotní dokumentaci vztažené k dosavadní invalidizující diagnóze, totiž shledal
krajský soud tyto posudky vyhovující, aniž by si vyžádal srovnávací posudek jiné komise MPSV.
Krajský soud pak rezignoval na zdůvodnění, proč neprovedl další důkazy.
[14] Rozhodnutí správních orgánů nejsou nepřezkoumatelná, z obou rozhodnutí je naprosto
zjevné, jak a proč stěžovatelka ve věci rozhodla. Ačkoli žádné ze stěžejních žalobních výtek
krajský soud nepřitakal, současně uzavřel, že stěžovatelka nikoliv zcela dostatečným
způsobem přezkoumala prvostupňové rozhodnutí. Posudek ze dne 2. 11. 2020 coby podklad
napadeného rozhodnutí dává vyčerpávající odpověď na otázku vymezenou v §8 odst. 9 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Z rekapitulace posudku
je patrné, že posudková lékařka stěžovatelky se vypořádala se všemi relevantními skutečnostmi
i tvrzenými limitacemi. Podrobně vysvětlila, proč nemá podmínky subsumpce utrpěných obtíží
pod položku [obsahuje citlivé údaje] přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity za splněné.
Posudkově zúročitelné okolnosti coby impulz k aktivaci §3 odst. 1 vyhlášky o posuzování
invalidity očividně zjištěny nebyly, představy soudu o náležitém odůvodnění příslušné pasáže
vyznívají nepříliš racionálně a účelně. Dopad dominantního postižení na profesní uplatnění
žalobkyně pozornosti též neušel, na možné zařazení je výslovně poukázáno. Stanovení
konkrétních zaměstnání není úloha stěžovatelky, omezení absolutně eliminující pracovní zařazení
přítomna u žalobkyně nebyla. Měl-li soud na mysli nutnou součást posudku ve smyslu §7 písm. f)
bod 6 vyhlášky o posuzování invalidity, netýká se to pojednávané situace.
[15] Nelze souhlasit s tvrzením PK MPSV, že v rámci kontrolní lékařské prohlídky ani během
námitkového řízení nebyl doložen žádný odborný nález objektivizující funkční stav z hlediska
invalidizující diagnózy, neboť posudkoví lékaři disponovali jak zprávou praktické lékařky
ze 7. 5. 2020, tak i záznamy ze dvou interních vyšetření ze dne 20. 9. 2019 a ze dne 6. 1. 2020,
dokumentujícími po stránce [obsahuje citlivé údaje] stabilizovaný stav, což PK MPSV neguje.
Zavázal-li krajský soud stěžovatelku, aby své domnělé chyby napravila doplněním posudkového
zhodnocení, ale zrušil současně prvoinstanční rozhodnutí, nemůže stěžovatelka obdržené pokyny
vnímat jinak, než jako konglomerát písemných vyhotovení různých rozhodnutí dotýkajících
se odchylných skutkových dějů. Nároky soudu stran reklasifikace pracovní schopnosti žalobkyně
vzhledem k dřívějšímu posouzení nerespektují platnou právní úpravu. Úkol lékařské posudkové
služby nezáleží v prokazování zlepšení zdravotního stavu jedince.
[16] Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
III. Posouzení kasační stížnosti
[17] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a za stěžovatelku v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. jedná
zaměstnankyně s vysokoškolským právnickým vzděláním. Poté Nejvyšší správní soud
přezkoumal důvodnost kasační stížnosti dle §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v me zích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů.
[18] Kasační stížnost není důvodná.
[19] Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu
zejména z důvodu nepřezkoumatelnosti, kterou spatřuje v absenci zdůvodnění, proč krajský soud
neprovedl další důkazy, zejména proč vzhledem k chybějící zdravotní dokumentaci nevyžádal
další posudek od PK MPSV.
[20] Za nepřezkoumatelná pro nedostatek důvodů jsou považována zejména taková
rozhodnutí, u nichž není z odůvodnění zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při hodnocení
skutkových i právních otázek a jakým způsobem se vyrovnal s argumenty účastníků řízení
(srov. např. rozsudek NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003 - 52). Soudy však nemají
povinnost reagovat na každou dílčí argumentaci a tu obsáhle vyvrátit. Jejich úkolem je vypořádat
se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014,
č. j. 7 As 126/2013-19). Podstatné je, aby se správní soud ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi
stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v určitých případech konzumovat
i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014,
č. j. 7 Afs 85/2013-33).
[21] Nejvyšší správní soud konstatuje, že v tomto ohledu nelze považovat napadený rozsudek
krajského soudu za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Krajský soud vystihl podstatu
věci, řádně vypořádal veškeré žalobní námitky, podrobně zhodnotil tvrzení jak žalobkyně,
tak stěžovatelky. Krajskému soudu nelze vytýkat, že nevyžádal další důkazy v podobě
dodatečného posudku od PK MPSV, za situace kdy měl k dispozici již dva posudky
od PK MPSV, a to ze dne 18. 8. 2021 a ze dne 19. 11. 2021. Jak vyplývá z odůvodnění
napadeného rozsudku, tyto posudky měl krajský soud za úplné a přesvědčivé (k tomu viz
např. rozsudek NSS ze dne 13. 12. 2018, č. j. 5 Ads 202/2016 - 29), nebyl tedy důvod k vyžádání
dalšího posudku. Na věci přitom nic nemění skutečnost, že PK MPSV nemohla komplexně
posoudit zdravotní stav v důsledku chybějící zdravotní dokumentace (viz dále).
[22] Kasační soud se dále zabýval zbylou kasační argumentací spočívající v nesouhlasu
s posouzením rozhodnutí správních orgánů jako nepřezkoumatelných.
[23] Nejvyšší správní soud předesílá, že posouzení zdravotního stavu a souvisejícího
zbytkového pracovního potenciálu je věcí odborně medicínskou, k níž nemá soud potřebné
odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, které jimi disponují, aby se k těmto otázkám
vyjádřily. Pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění zdravotní
stav a pracovní schopnost fyzických osob posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které
za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise, jak vyplývá z §4 odst. 2 zákona
o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2004,
č. j. 5 Ads 34/2003-82, č. 526/2005 Sb. NSS). V posudku takové odborné lékařské komise
se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a zachované pracovní schopnosti pojištěnce,
nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry o invaliditě a jejím vzniku. Tento posudek je tedy
v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na nějž je soud při nedostatku odborné
erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost
a přesvědčivost. Posudek, který se zpracovává v řízení o žalobě proti rozhodnutí o invalidním
důchodu, lze však považovat za úplný a přesvědčivý jen v případě, že se v něm posudková
komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným žalobcem
a tyto své posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící
či nepřesně formulované náležitosti posudku způsobující jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost
přitom nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou
erudici (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003-48, ze dne 25. 11. 2003,
č. j. 5 Ads 42/2003-61, č. 800/2006 Sb. NSS, nebo ze dne 9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004-58).
[24] Výše rekapitulované posudky PK MPSV ze dne 18. 8. 2021 a ze dne 19. 11. 2021
dle Nejvyššího správního soudu splňují uvedené požadavky na úplnost a přesvědčivost
odborného lékařského posudku, a lze z nich tudíž při zjišťování skutkového stavu vycházet.
V projednávaném případě posudková komise zasedající v řádném složení zohlednila veškerou
dostupnou zdravotní dokumentaci a vymezila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobkyně jako [obsahuje citlivé údaje], vzhledem k chybějící zdravotní
dokumentaci, však posudková komise nebyla schopna posoudit zdravotní stav žalobkyně k datu
napadeného rozhodnutí (tj. 20. 11. 2020).
[25] Stěžovatelka rozporovala závěry PK MPSV stran absence odborného nálezu
objektivizujícího funkční stav žalobkyně z hlediska invalidizující diagnózy. Posudkoví lékaři měli
disponovat zprávou praktické lékařky ze 7. 5. 2020, tak i záznamy ze dvou interních vyšetření
ze dne 20. 9. 2019 a ze dne 6. 1. 2020, dokumentujícími po stránce [obsahuje citlivé údaje]
stabilizovaný stav. PK MPSV tyto zprávy vzala v potaz (i když stěžovatelka tvrdila opak, viz s. 3
a 4 posudku PK MPSV ze dne 18. 8. 2021). Zdravotní dokumentace, tedy včetně stěžovatelkou
připomínaných zpráv, nevypovídala dle PK MPSV ničeho [obsahuje citlivé údaje] v podobě
[obsahuje citlivé údaje] skóre, nebylo k dispozici ani recentní [obsahuje citlivé údaje], které
by odhalilo případný [obsahuje citlivé údaje] a posoudilo stav [obsahuje citlivé údaje].
Stěžovatelka, resp. její posudkoví lékaři, tak dle závěrů PK MPSV postrádali zásadní zdravotní
dokumentaci k vyslovení závěrů stran pracovní schopnosti stěžovatelky, tak jak vyžaduje §8
odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení.
[26] Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem shledal rozhodnutí stěžovatelky
nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. Napadené rozhodnutí předně postrádá řádné
odůvodnění závěrů stran stabilizace zdravotního stavu žalobkyně a jejího vlivu na pracovní
schopnost žalobkyně. Ačkoli stěžovatelka v napadeném rozhodnutí uvádí, že zdravotní stav
žalobkyně je již delší dobu stabilizován a tato je schopna pracovat s určitým omezením v oboru,
pro který je vzdělána či pro něj má příslušnou praxi (účetní, viz s. 6 napadeného rozhodnutí),
současně nijak blíže nerozvádí jí zmíněná omezení. Nutno podotknout, že posudek ze dne
25. 7. 2020 ve vztahu k pracovnímu zařazení žalobkyně výslovně uvádí, že není velká
pravděpodobnost návratu k pracovnímu zařazení s využitím původní kvalifikace. Pokud
pak posudek ze dne 2. 11. 2020 hovoří o tom, že je žalobkyně vzhledem ke stabilizaci
zdravotního stavu schopna pracovat s určitým omezením v oboru, tím spíš měl vysvětlit, z jakých
důvodů dospěl k odlišným závěrům od předcházejícího posudku, resp. prvostupňového
rozhodnutí. V tomto smyslu je nutno spatřovat nedostatky též v odůvodnění prvostupňového
rozhodnutí, neboť se mělo vypořádat s v posudku uvedenou skutečností ohledně nízké
pravděpodobnosti návratu k pracovnímu zařazení s využitím původní kvalifikace, zejména
s ohledem na jím přijatý závěr ohledně snížení výše invalidního důchodu. Úloha stěžovatelky
jistě nespočívá ve stanovení konkrétních zaměstnání, ke kterým je žalobkyně způsobilá, to ji však
nezbavuje povinnosti svá rozhodnutí řádně odůvodnit a vysvětlit jí přijaté závěry stran
způsobilosti žalobkyně k pracovní činnosti. V tomto ohledu je tedy nutno přisvědčit krajskému
soudu, který postrádal řádné odůvodnění závěrů stěžovatelky ohledně schopnosti žalobkyně
pracovat v oboru, pro který je vzdělána. Tento požadavek na řádné zdůvodnění nesouvisí
se skutečností, že se na souzenou situaci nevztahuje požadavek ve smyslu §7 písm. f) bod 6.
vyhlášky o posuzování invalidity, jak namítá stěžovatelka.
[27] Stěžovatelka dále nedostatečně odůvodnila své závěry stran stabilizace zdravotního stavu
a jejího vlivu na pracovní schopnost žalobkyně zejména s ohledem na v napadeném rozhodnutí
výslovně zmiňovanou [obsahuje citlivé údaje] žalobkyně a [obsahuje citlivé údaje]. Jak například
uvedla v lékařské zprávě [obsahuje citlivé údaje] stav žalobkyně je aktuálně vcelku stabilní, byť
tato [obsahuje citlivé údaje], a proto nezaručuje ani neumožňuje změnu pracovního potenciálu
ve smyslu zlepšení. Obecně se sice lze ztotožnit se stěžovatelkou, že důvodem změny stupně
invalidity nemusí být vždy jen zlepšení zdravotního stavu, ale i jeho stabilizace, jež ve spojení
s adaptací na situaci vyvolanou např. zdravotním postižením může vést k obnovení pracovní
schopnosti ve vymezeném rozsahu (viz s. 5 - 6 napadeného rozhodnutí). Stěžovatelka
však v napadeném rozhodnutí nevysvětlila, na základě jakých skutečností dospěla k závěru
o existenci adaptace žalobkyně na daný zdravotní stav a jaký má tato adaptace konkrétní vliv
na zlepšení její pracovní schopnosti, což ve spojení s výše naznačenými přetrvávajícími
zdravotními obtížemi způsobuje nepřezkoumatelnost závěrů ohledně stabilizace zdravotního
stavu žalobkyně.
[28] Nejvyšší správní soud přitakal krajskému soudu též v tom, že stěžovatelka nedostatečně
vypořádala námitky žalobkyně, že není schopna soustavné pracovní zátěže a její dlouhodobý
zdravotní stav odpovídá třetímu stupni invalidity. V reakci na tato tvrzení pouze uvedla,
že podstatnou otázkou při zkoumání posudku lékaře OSSZ jakožto důkazu ve správním řízení
je otázka odborné způsobilosti lékaře k posuzování invalidity (viz s. 6 napadeného rozhodnutí),
tedy nijak konkrétně námitky stěžovatelky nezohlednila. Stěžovatelka pak nedostatečně reagovala
též na námitku žalobkyně, že prvostupňové rozhodnutí neobsahuje konkrétní informace týkající
se snížení stupně invalidity, neboť pouze citovala zákonné ustanovení týkající se obsahových
náležitostí rozhodnutí o invalidním důchodu, aniž by však přistoupila k doplnění odůvodnění
přijatých závěrů, či alespoň konkrétně zdůvodnila, proč prvostupňové rozhodnutí
i přes předmětnou námitku žalobkyně obstojí. Kasační soud však současně musí ve světle
námitky stěžovatelky korigovat závěry krajského soudu ohledně nutnosti zdůvodnění, z jakého
konkrétního důvodu bylo či nebylo přihlédnuto k §3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity,
neboť tyto vyplývají z odůvodnění napadeného rozhodnutí (byť velmi stručně, na s. 4 - 5
napadeného rozhodnutí). Tato skutečnost však ničeho nemění na výše uvedených závěrech.
[29] Vzhledem k výše uvedenému neobstojí tvrzení stěžovatelky, že se posudková lékařka
stěžovatelky vypořádala se všemi relevantními skutečnostmi i tvrzenými limitacemi. Krajský soud
přiléhavě vysvětlil, v čem spočívají nedostatky rozhodnutí stěžovatelky, jakož i posudků, které
byly jejich podkladem. Napadené rozhodnutí ani prvostupňové rozhodnutí nevyhovují
kritériím přezkoumatelnosti správních rozhodnutí (viz např. rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2007,
č. j. 5 Afs 115/2006-91), a krajský soud tudíž postupoval správně, pokud je zrušil. Svůj postup
řádně v intencích výše citované judikatury vysvětlil. Z odůvodnění napadeného rozsudku
současně vyplývá, jaké argumentaci žalobkyně krajský soud přisvědčil a kterou naopak shledal
nedůvodnou. Úkolem lékařské posudkové služby jistě není prokazovat zlepšení zdravotního
stavu posuzovaného, což krajský soud ani netvrdil, jejím úkolem však je určit zdravotní postižení,
která jsou příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, a jejich vliv na pokles
jeho pracovní schopnosti (§2 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity), přičemž musí
takto přijaté závěry řádné odůvodnit a opřít o příslušnou lékařskou dokumentaci. Na újmu
zákonnosti napadeného rozsudku není ani skutečnost, že v určitých aspektech shledal krajský
soud napadené rozhodnutí zákonným, v jiných však naopak shledal postup stěžovatelky
nesprávným.
[30] Krajský soud současně postupoval správně, pokud zrušil též prvostupňové rozhodnutí,
neboť pro takový postup nastaly v souzené věci podmínky. Jak v napadeném rozhodnutí,
tak v rozhodnutí I. stupně byly shledány zásadní nedostatky v jejich odůvodnění a navíc v řízení
před stěžovatelkou absentoval odborný nález objektivizující funkční stav z hlediska invalidizující
diagnózy. Vzhledem k tomu pak ani nebylo možné blíže hodnotit správnost posouzení
zdravotního stavu žalobkyně stěžovatelkou.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[31] Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými všechny stěžovatelkou uplatněné námitky,
kasační stížnost je proto nedůvodná. Nejvyšší správní soud tedy dle §110 odst. 1 věty druhé
s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
[32] Zároveň soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60 odst. 1 a 2 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka v řízení ve věcech důchodového pojištění nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalobkyni pak v rámci řízení o kasační stížnosti
žádné uplatnitelné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. září 2022
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu