ECLI:CZ:NSS:2022:4.AO.1.2022:45
sp. zn. 4 Ao 1/2022 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a členů
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatele: M. K., zast. Mgr. Danielem
Šenkyříkem, advokátem, se sídlem Jana Wericha 576, Blatná, proti odpůrci: Ministerstvo
zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné
povahy – mimořádného opatření odpůrce ze dne 2. 3. 2021, č. j. MZDR 40555/2020-
4/MIN/KAN,
takto:
I. Návrh se odm ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel podal u Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 17. 2. 2022 žalobu
proti rozhodnutí odpůrce ze dne 15. 2. 2022, č. j. MZDR 45859/2021-3/OES, kterým
bylo zamítnuto odvolání navrhovatele a potvrzeno rozhodnutí Krajské hygienické stanice
Jihočeského kraje ze dne 23. 10. 2021, č. j. S-KHSJC 39225/2021/EPID PI-ST-TA, o nařízení
karantény. Součástí žaloby byl rovněž návrh na zrušení v záhlaví uvedeného mimořádného
opatření odpůrce, které bylo napadeným rozhodnutím vůči navrhovateli aplikováno.
[2] Navrhovatel uvedl, že napadené mimořádné opatření diskriminuje osoby, které
nepodstoupily očkování proti nemoci covid-19, tedy i jeho. Ačkoli odpůrce v odůvodnění
mimořádného opatření uvádí, že i očkovaní mohou být nakaženi a přenášet nákazu, byť v menší
míře, nijak tuto menší míru nekvantifikoval, zda se jedná např. o 10%, 50% či 80%. Není rovněž
zřejmé, proč původně postačovalo k aplikaci výjimky očkování jednou dávkou, v napadeném
mimořádném opatření to jsou dvě dávky a aktuálně platná opatření počítají s nutností absolvovat
třetí dávku. Z toho navrhovatel dovozuje, že účinnost očkování postupně klesá.
[3] Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 10. 3. 2022, č. j. 51 A 3/2022–21
návrh na zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 2. 3. 2021, č. j. MZDR 40555/2020-
4/MIN/KAN, vyloučil k samostatnému řízení. Následně usnesením ze dne 11. 3. 2022, č. j. 51 A
3/2022–24, postoupil návrh na zrušení uvedeného mimořádného opatření odpůrce k vyřízení
Nejvyššímu správnímu soudu. Jedná se totiž o mimořádné opatření vydané odpůrcem,
s celostátní působností, v době pandemické pohotovosti a bylo vydáno dle §69 odst. 1 písm. i)
zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých předpisů. Podle §13
odst. 1 věty první zákona č. 94/2001 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění
COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „pandemický zákon“), je k řízení
o návrhu na zrušení takových mimořádných opatření věcně příslušný Nejvyšší správní soud.
[4] Předtím, než se Nejvyšší správní soud mohl zabývat důvodností návrhu, posuzoval
naplnění podmínek řízení.
[5] Je třeba vycházet z toho, že návrh není opožděný, neboť byl podán společně se žalobou
proti rozhodnutí, kterým bylo mimořádné opatření aplikováno vůči navrhovateli, ve lhůtě
pro podání žaloby proti tomuto aplikujícímu rozhodnutí (§101a odst. 1 věta druhá s. ř. s.,
srov. též rozsudek rozšířeného senátu ze dne 13. 9. 2016, č. j. 5 As 194/2014-36,
č. 3470/2016 Sb. NSS.).
[6] Přesto však Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky řízení nejsou dány. Mimořádné
opatření vydává Ministerstvo zdravotnictví nebo krajská hygienická stanice za účelem likvidace
epidemie COVID-19 nebo nebezpečí jejího opětovného vzniku jako opatření obecné povahy,
jak vyplývá z ustanovení §3 odst. 6 věty první a §2 pandemického zákona. V případě zrušení
opatření obecné povahy přitom judikatura dovozuje nedostatek podmínek řízení o návrhu
na jeho zrušení, jehož důsledkem je odmítnutí návrhu podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
pro odpadnutí předmětu přezkumu (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 26. 9. 2012, č. j. 8 Ao 6/2010-98, a ze dne 19. 5. 2011, č. j. 8 Ao 8/2011-129).
[7] Přezkum mimořádných opatření Nejvyšší správní soud uskutečňuje v souladu s §13
odst. 1 větou první pandemického zákona podle hlavy II, dílu sedmého soudního řádu správního.
Na rozdíl od obecné právní úpravy obsažené v soudním řádu správním obsahuje speciální úprava
stanovená v pandemickém zákoně ustanovení týkající se přezkumu zrušených opatření obecné
povahy. Podle §13 odst. 4 pandemického zákona totiž platí, že pozbylo-li mimořádné opatření platnosti
v průběhu řízení o jeho zrušení, nebrání to dalšímu postupu v řízení. Dojde-li soud k závěru, že opatření obecné
povahy nebo jeho části byly v rozporu se zákonem, nebo že ten, kdo je vydal, překročil meze své působnosti
a pravomoci, anebo že opatření obecné povahy nebylo vydáno zákonem stanoveným způsobem, v rozsudku vysloví
tento závěr (zdůraznění doplněno).
[8] V nyní posuzované věci však napadené mimořádné opatření odpůrce bylo zrušeno
s účinností od 25. 10. 2021 mimořádným opatřením odpůrce ze dne 19. 10. 2021, č. j. MZDR
40555/2020-8/MIN/KAN (jak ostatně uvádí v návrhu samotný navrhovatel). Ke zrušení
napadeného mimořádného opatření přitom došlo ještě předtím, než bylo dne 17. 2. 2022
zahájeno řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy doručením společného návrhu na
jeho zrušení spolu s žalobou proti rozhodnutí Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Ke
zrušení napadeného mimořádného opatření tak nedošlo až v průběhu tohoto řízení. Proto není
splněna základní podmínka zakotvená v §13 odst. 4 pandemického zákona pro vedení řízení o
přezkumu již zrušeného mimořádného opatření (srov. též usnesení NSS ze dne 28. 6. 2021, č. j. 4
Ao 4/2021–25).
[9] S ohledem na neexistenci napadeného mimořádného opatření odpůrce ze dne 2. 3. 2021,
MZDR 40555/2020-4/MIN/KAN, v době podání návrhu na jeho zrušení tedy není dán
předmět, o němž by se mohlo vést soudní řízení. Proto Nejvyšší správní soud podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. návrh na zrušení tohoto opatření obecné povahy odmítl dle §46 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající v jeho chybějícím předmětu.
[10] O nákladech řízení o návrhu Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60 odst. 3 s. ř. s.,
dle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, je-li návrh odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. září 2022
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu