ECLI:CZ:NSS:2022:4.AS.117.2020:21
sp. zn. 4 As 117/2020 - 21
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Ústecké šrouby, z. s., se sídlem
Velká Hradební 322/53, Ústí nad Labem, zast. JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., advokátkou,
se sídlem Panská 895/6, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem
Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Statutární
město Ústí nad Labem, se sídlem Velká Hradební 2336/8, Ústí nad Labem, II) Stop
tunelům, z. s., se sídlem Na Valech 813/3, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 24. 3. 2017, č. j. 185/ZPZ/2017/ODP-433, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2020, č. j. 15 A 87/2017 - 44,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2020, č. j. 15 A 87/2017 - 44,
se zru š u je a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Magistrát města Ústí nad Labem (dále jen „orgán ochrany přírody“) rozhodnutím ze dne
21. 11. 2016 (v němž je nesprávně uvedeno datum vydání rozhodnutí 21. 12. 2016 – poznámka
kasačního soudu), sp. zn. MM/OŽP/OP/72584/K/2016/ResB (dále jen „rozhodnutí orgánu
ochrany přírody“), povolil osobě zúčastněné na řízení I) [dále jen „žadatel“] pokácení keřových
porostů druhu Ligustrum vulgare, Viburnum sp., Ribes sp. a Lonicera sp. (dále jen „původní
dřeviny“) rostoucích na pozemcích parc. č. 2610/1, 2610/3, 2610/11, 2610/12, 4260/1, 2648/1
a 2649/2, zapsaných v k. ú. Ústí nad Labem, o celkové ploše 1.406 m
2
, nařídil žadateli náhradní
výsadbu 2.772 keřů Berberis sp. a Potentilla fruticosa (dále jen „nové dřeviny“) a určil navíc
i pětiletou náhradní péči o tyto nové dřeviny a stanovil také podmínky pro provedení kácení
a náhradní výsadby.
[2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zrušil rozhodnutí orgánu ochrany přírody
a řízení zastavil. Dovodil, že k pokácení původních dřevin není třeba povolení orgánu ochrany
přírody.
II.
[3] Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Krajského soudu v Ústí
nad Labem (dále jen „krajský soud“), který v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený
rozsudek“), napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[4] Krajský soud zdůraznil, že spornou byla v řízení otázka, zda žadatel svým podáním
ze dne 22. 9. 2016 (dále jen „podání“) zamýšlel podat žádost o povolení ke kácení dřevin podle
§8 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon o ochraně
přírody a krajiny“), či se jednalo o oznámení ve smyslu §8 odst. 2 téhož zákona, o němž
se nevydává rozhodnutí. Krajský soud tudíž posuzoval, zda byl správný závěr žalovaného
o tom, že kácení původních dřevin, po němž měla následovat výsadba nových a vhodnějších
druhů dřevin, bylo kácením dřevin za účelem obnovy porostu ve smyslu §8 odst. 2 zákona
o ochraně přírody a krajiny, pro něž není povolení orgány ochrany přírody třeba.
[5] Krajský soud přitom dospěl k závěru, že navrhované kácení původních dřevin a následná
výsadba nových dřevin v souzené věci nepředstavuje obnovu porostu ve smyslu §8 odst. 2
zákona o ochraně přírody a krajiny proto, že výsledkem tohoto procesu má být odstranění
porostu tvořeného původními dřevinami, z druhového hlediska údajně nevhodnými, a následná
výsadba zcela jiných druhů nových dřevin, což za obnovu porostu nelze považovat. K obnově
původního porostu tímto postupem podle krajského soudu nedojde, jelikož namísto původních
dřevin nebudou vysazeny nové dřeviny stejného druhu.
III.
[6] Proti napadenému rozsudku se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brání kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu
k dalšímu řízení.
[7] Stěžovatel v kasační stížnosti předně namítá, že podle §8 odst. 2 zákona o ochraně
přírody a krajiny kácení dřevin z pěstebních důvodů zahrnuje jednak kácení prováděné za účelem
obnovy porostů a dále při výchovné probírce porostů dřevin. Stěžovatel odkazuje na článek 2
bod 2.7 Metodického pokynu odboru obecné ochrany přírody a krajiny k aplikaci §8 a §9 zákona
č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, upravující povolení ke kácení dřevin rostoucích
mimo les, zveřejněný ve Věstníku Ministerstva životního prostředí, ročník XIV-červenec-srpen
2014 (dále jen „metodický pokyn“), podle nějž je účelem těchto zásahů obnova, zachování
či zvýšení funkčního a estetického významu porostů dřevin při respektování jejich vývojové
dynamiky nebo usměrnění jejich vývoje úpravou druhové nebo prostorové skladby. Právě
o úpravu druhové skladby jde v nynějším případě, a ta je podle stěžovatele obnovou porostu,
při níž charakter porostu zůstane zachován.
[8] Krajský soud podle stěžovatele nesprávně vyložil termín „porost stejného charakteru“
užitý ve zmíněném metodickém pokynu při vymezení podstaty obnovy porostů. Podle
stěžovatele nemusí nový porost vykazovat shodné druhové složení jako porost původní,
nýbrž postačí zachování téhož charakteru tohoto porostu. V případě obnovy porostu je potřeba
zohlednit účel náhrady původního porostu, který byl v tomto případě naplněn, neboť mělo dojít
k výsadbě vhodnějších druhů dřevin v daném prostoru za účelem zlepšení možností
jejich pravidelné údržby a při zachování funkcí porostů v dané lokalitě.
IV.
[9] Žalobce ani osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřili.
V.
[10] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost je důvodná.
[12] Stěžejní a zároveň jedinou spornou otázkou v nyní projednávané věci je to,
zda navrhované kácení porostu tvořeného původními dřevinami a následná výsadba porostu
nových dřevin vyžaduje povolení ke kácení dřevin ve smyslu §8 odst. 1 zákona o ochraně přírody
a krajiny, či zda se jedná o výjimku z povinnosti obstarat povolení ke kácení dřevin zakotvenou
v §8 odst. 2 téhož zákona a žadateli postačovalo kácení původních dřevin orgánu ochrany
přírody oznámit.
[13] Nejvyšší správní soud v této souvislosti považuje nejprve za vhodné shrnout podstatné
skutečnosti vyplývající ze správního spisu.
[14] Žadatel podáním ze dne 22. 9. 2016, označeným jako „Žádost o povolení k pokácení dřevin
rostoucích mimo les“, žádal orgán ochrany přírody o vydání souhlasu k pokácení keřového porostu
nad 40 m
2
plochy u obchodního domu FORUM v Ústí nad Labem. Uvedl, že má být pokácen
keřový porost o velikosti 1.406 m
2
plochy, a to z důvodu nevhodně vysazených keřů
pro pravidelný řez o velikosti 2 - 3 metry, což je pro podtrhnutí liniové výsadby stromů žádoucí.
Tímto bylo podle žadatele potlačeno kvetení původních dřevin, jejich správný růst a do budoucna
by podle něj skladba původních dřevin komplikovala údržbu a kazila vzhled plochy. Žadatel dále
uvedl, že plánuje podsadbu keři rostoucími maximálně do 1 – 1,5 metrů výšky, kterou doplní
o kvetoucí trvalky a okrasné trávy. Z průvodní zprávy přiložené k tomuto podání dále vyplývá,
že původní keře tvoří podsadbu hlavního prvku, kterým je liniová výsadba stromů (habrů), která
bude ponechána. Jako novou podsadbu zvolil žadatel keře Berberis thunbergii a Potentilla
fruticosa s tím, že nejprve odstraní původní dřeviny a připraví terén a poté vysadí dřeviny nové.
[15] Orgán ochrany přírody ve svém rozhodnutí povolil pokácení původních keřových
porostů podle §8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny a nařídil náhradní výsadbu nových
dřevin v souladu s žadatelovým podáním.
[16] Stěžovatel v napadeném rozhodnutí posoudil toto podání žadatele ze dne 22. 9. 2016
jako oznámení kácení dřevin ve smyslu §8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Dospěl
totiž k závěru, že výsadba nových dřevin bude vhodnější jak z hlediska druhů,
tak i co do velikosti keřů a vytvoří v ploše porost stejného charakteru, avšak s vyšší estetickou
i funkční hodnotou. Nové dřeviny podle stěžovatele splňují definici porostu. Orgán ochrany
přírody tedy měl podle stěžovatele vyhodnotit, že se jedná o kácení dřevin za účelem obnovy
porostu, pro které není podle §8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny potřeba povolení
ve formě správního rozhodnutí. Žadatelovo podání měl proto posoudit podle jeho skutečného
obsahu jako oznámení o kácení dřevin podle posledně zmiňovaného ustanovení uvedeného
zákona. Orgán ochrany přírody tedy neměl zahajovat řízení o povolení kácení dřevin, mohl
však do patnácti dnů od podání tohoto oznámení kácení pozastavit, omezit nebo zakázat.
Stěžovatel v napadeném rozhodnutí uzavřel, že nemělo být vedeno řízení o kácení dřevin
a vydáno rozhodnutí o povolení kácení dřevin a uložení náhradní výsadby. Rozhodnutí orgánu
ochrany přírody proto zrušil a řízení zastavil.
[17] Podle §8 odst. 1 věty první zákona o ochraně přírody a krajiny, ke kácení dřevin je nezbytné
povolení orgánu ochrany přírody, není-li dále stanoveno jinak.
[18] Podle §8 odst. 2 věty první, zákona o ochraně přírody a krajiny, povolení není třeba ke kácení
dřevin z důvodů pěstebních, to je za účelem obnovy porostů nebo při provádění výchovné probírky porostů.
[19] Z citovaného §8 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny tedy vyplývá, že kácení
dřevin pravidelně podléhá povolení orgánu ochrany přírody. V §8 odst. 2 téhož zákona
však jsou upraveny výjimky z tohoto pravidla, tedy z povolovacího režimu, a tím jsou případy,
kdy ke kácení dřevin dochází z důvodů pěstebních. Těmito důvody zákon rozumí buď obnovu
porostů, nebo provádění výchovné probírky porostů.
[20] Mezi účastníky řízení přitom není sporné, a opak nedovodil ani krajský soud
v napadeném rozsudku (viz odst. 18.), že v daném případě se jedná o kácení dřevin, tvořících
porost, jak má na mysli §8 odst. 2 zákon o ochraně přírody a krajiny. Krajský soud na základě
tohoto východiska dovodil, že kritériem pro určení režimu, v němž má být nakládáno s podáním
žadatele, jsou v něm uvedené důvody kácení, přičemž v daném případě nepřichází v úvahu kácení
z pěstebních důvodů spočívajících v provádění výchovné probírky porostů. S těmito východisky
se ztotožňuje i Nejvyšší správní soud a nemá k nim výhrady.
[21] Krajský soud dále na základě uvedených východisek posuzoval, zda jde v daném případě
o kácení původních dřevin za účelem obnovy porostu. K tomu uvedl, že „navrhované kácení
keřového porostu tvořeného druhy Ligustrum vulgare, Viburnum sp., Ribes sp. a Lonicera sp. a následně
navrhovaná výsadba keřů Berberis sp. a Potentilla fruticosa obnovou porostu podle §8 odst. 2 zákona o ochraně
přírody není. Výsledkem tohoto procesu totiž nemá být obnova porostu stávajícího (tedy odstranění a následné
vysazení dřevin týchž druhů), ale odstranění porostu tvořeného dřevinami z druhového hlediska údajně nevhodnými
a následná výsadba zcela jiných druhů dřevin. K obnově původního porostu tímto postupem nedojde. Shodu
na široce uznávaném výkladu pojmu „obnova porostu“ v souladu s právě uvedeným ostatně potvrzuje sám
žalovaný, který ve vyjádření k žalobě citoval metodický pokyn odboru obecné ochrany přírody a krajiny
Ministerstva životního prostředí k aplikaci §8 a 9 zákona o ochraně přírody, podle kterého se obnovou porostu
‚rozumí proces nahrazování stávajícího, nejčastěji dospělého porostu, který je odstraňován
kácením, novou generací dřevin zpravidla záměrnou výsadbou. Účelem obnovy je dlouhodobé
udržení porostu stejného charakteru na konkrétní lokalitě, jako byl porost předcházející.‘“ Krajský
soud tudíž shrnul, že „[n]avrhované kácení keřového porostu nelze považovat za kácení z důvodů pěstebních
za účelem obnovy porostu, neboť po vykácení předmětného porostu žadatel nezamýšlel přistoupit k výsadbě nových
jedinců týchž druhů dřevin.“ (důraz přidán soudem)
[22] Nejvyšší správní soud předesílá, že shora citované závěry krajského soudu považuje
za poměrně stručné a na samé hraně přezkoumatelnosti. Krajský soud zde odkazuje na „široce
uznávaný výklad pojmu ‚obnova porostu‘“, aniž tento výklad jakkoliv blíže rozvádí. Z napadeného
rozsudku přitom vyplývá, že se krajský soud dovolává výkladu tohoto pojmu ve smyslu,
jak je obsažen v metodickém pokynu (viz citace výše). Podle něj se obnovou porostu rozumí
odstranění původního porostu a jeho nahrazení novým při zachování stejného charakteru
jako byl porost původní. Stejný charakter porostu však nutně neznamená, že se musí vždy jednat
o stejné druhy dřevin. Právě to ale (s odkazem na metodický pokyn, který však o stejném druhu
dřevin nehovoří), dovodil krajský soud. Jinými slovy, dovolává-li se krajský soud právě
metodického pokynu, je v něm neurčitý pojem obnova porostu vyložen odlišně, než jak s tímto
pojmem nakonec pracuje krajský soud v napadeném rozsudku. Nevyplývá-li tedy z vymezení
pojmu „obnova porostu“, jak jej sám krajský soud vnímá (byť výslovně nedefinuje), skutečnost,
že při obnově porostu je nutné zachovat druhovou skladbu původního porostu, a nepostačuje
jen zachování jeho stejného charakteru, nelze než dospět k závěru, že krajský soud se dopustil
nesprávného právního posouzení věci.
[23] Skutečnost, že obnovou porostu je pouze situace, při níž po odstranění (pokácení) dřevin
následuje vysazení dřevin stejného druhu, neplyne ani z §8 odst. 2 zákona o ochraně přírody
a krajiny a jak již výše uvedeno, tato skutečnost neplyne ani z výkladu tohoto pojmu zastávaného
stěžovatelem s odkazem na metodický pokyn, jímž se ve své praxi řídí a jejž jako „široce
uznávaný“ převzal i krajský soud v napadeném rozsudku.
[24] O povinnosti vysadit při obnově porostu stejný druh dřevin, jako byl ten původní, platná
právní úprava nehovoří. Nové dřeviny tudíž nemusí být stejného druhu jako dřeviny původní
a postačí, pokud se jedná o dřeviny, při jejichž výsadbě zůstane zachován charakter, jaký měl
porost původní. V nynějším případě přitom není sporné, že tato podmínka bude splněna, neboť
původní dřeviny (keře), mají být nahrazeny novými dřevinami (keři), jež jsou co do svého
charakteru dřevinami stejnými. Ani zamýšlené doplnění těchto nových dřevin navíc o trvalky
a okrasné trávy nelze považovat za změnu charakteru vysazovaných dřevin. I tak je totiž podle
Nejvyššího správního soudu splněn požadavek obnovy porostu vyplývající z §8 odst. 2 zákona
o ochraně přírody a krajiny.
[25] Podle Nejvyššího správního soudu tedy za obnovu porostu, jako jeden z pěstebních
důvodů, pro nějž je možno kácet dřeviny bez povolení orgánu ochrany přírody podle §8 odst. 2
zákona o ochraně přírody a krajiny, lze považovat takový postup, při němž dochází k úpravě
druhové nebo prostorové skladby porostu v určité lokalitě odstraňováním (kácením) původních
dřevin a jejich nahrazením novými dřevinami stejného charakteru, aniž je třeba, aby nové dřeviny
byly vždy výlučně stejného druhu. Jinými slovy, původní porost je nahrazován novou generací
dřevin při zachování téhož charakteru dřevin za účelem dosažení trvalé udržitelnosti porostu
v dané lokalitě.
[26] S ohledem na právě uvedené tudíž lze souhlasit se stěžovatelem, že v projednávaném
případě byla důvodem kácení dřevin úprava druhové skladby porostu za účelem zvýšení
jeho funkčního a estetického významu, neboť původní dřeviny nebyly vhodné pro provádění
jejich úprav v dané lokalitě.
[27] Nejvyšší správní soud shrnuje, že v daném případě charakter porostu jakožto
kompaktního celku se souvislým zápojem dřevin zůstane při záměně původních dřevin za nové
zachován. Kácení původních dřevin a jejich nahrazení novými v nyní projednávané věci
tudíž spadá do režimu vyplývajícího z §8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, který
podléhá pouze oznamovací povinnosti orgánu ochrany přírody, jak správně dovodil stěžovatel
v napadeném rozhodnutí.
[28] Krajský soud pochybil při výkladu §8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny.
V důsledku toho dospěl k nesprávnému závěru o tom, že napadené rozhodnutí je nezákonné
proto, že stěžovatel nesprávně vyhodnotil podání žadatele jako oznámení o kácení dřevin podle
§8 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
byl naplněn.
VI.
[29] S ohledem na shora uvedené Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení podle §110 odst. 1 části věty první před středníkem s. ř. s.
V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 4 s. ř. s.).
[30] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti (§110 odst. 3 věta první s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. srpna 2022
Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu