ECLI:CZ:NSS:2022:4.AS.233.2021:34
sp. zn. 4 As 233/2021 - 34
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: T.C.A. - v.o.s. Technik Control
Assistance, se sídlem Dobšická 2295/2, Znojmo, zast. Mgr. Stanislavem Bodlákem, advokátem,
se sídlem Sobotín 270, Petrov nad Desnou, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem
nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2019,
č. j. 29/2018-150-STK3/8, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Brně ze dne 24. 6. 2021, č. j. 62 A 76/2019 - 81,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
[1] Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravy (dále jen „správní orgán prvního
stupně“ nebo „krajský úřad“), rozhodnutím ze dne 5. 10. 2017, č. j. JMK 143833/2017,
nevyhověl žalobcově žádosti o vydání osvědčení k provozování stanice technické kontroly
evidenční číslo 37.17, ul. Dobšická 2, Znojmo, pro osobní a užitková silniční motorová vozidla
v blíže specifikovaných kategoriích (dále také jen „STK“) a toto osvědčení nevydal,
neboť žalobce nebyl držitelem platného oprávnění k provozování této STK.
[2] Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím („dále jen napadené rozhodnutí“) zamítl
žalobcovo odvolání a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil.
II.
[3] Žalobce se bránil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Brně (dále
jen „krajský soud“), který ji shora označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl
jako nedůvodnou.
[4] Krajský soud předně nepřisvědčil námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí
pro nedostatečné vypořádání odvolacích námitek a z důvodu nedostatečně zjištěného skutkového
stavu. Žalovaný se s těmito odvolacími námitkami vypořádal vyčerpávajícím způsobem a pokud
jde o skutkové důvody, jediným, o nějž se správní orgány opíraly, byla neexistence oprávnění
žalobce k provozování STK ke dni podání jeho žádosti o vydání osvědčení. Tato skutečnost
podle krajského soudu vyplývala z rozhodnutí krajského úřadu ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK
86642/2011, sp. zn. S-JMK 86488/2011/OD/MI (dále jen „rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011“),
podle nějž bylo oprávnění k provozování uvedené STK na základě žádosti žalobce podané
dne 10. 6. 2011 (dále jen „žádost podaná dne 10. 6. 2011“) uděleno ode dne 1. 7. 2011
společnosti Smetana a Smetana s.r.o. Krajský soud přitom upozornil, že byť žalobce napadl
rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011 odvoláním, to bylo zamítnuto jako opožděné. Uvedené rozhodnutí
je tudíž pravomocné a jeho zákonnost nebyla řádnými opravnými prostředky zpochybněna.
[5] Krajský soud navázal, že ze žalobních tvrzení je zjevné, že žalobce zpochybňuje účinky
rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011, neboť právě uvedené rozhodnutí je důvodem, pro který správní
orgány nevyhověly žalobcově nynější žádosti o vydání osvědčení k provozování STK. Ve shodě
se závěry vyplývajícími z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 3. 2013, č. j. 7 As 100/2010 - 65, pak krajský soud za jedinou pro věc rozhodnou označil
otázku případné nicotnosti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011, kterou také žalobce vznášel.
[6] Krajský soud tudíž skutkový stav věci vyplývající ze správních spisů (jednak ve věci,
jež je nyní předmětem řízení a také v související věci, jež byla předmětem přezkumu v řízení
u krajského soudu pod sp. zn. 62 A 126/2020 a následně u Nejvyššího správního soudu v řízení
vedeném pod sp. zn. 4 As 232/2021 – poznámka soudu) podřadil pod relevantní právní normy
a takto dospěl k závěru, rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011 vydal věcně (i místně) příslušný správní
orgán. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že krajský úřad udělil společnosti Smetana a Smetana s.r.o.
oprávnění k provozování STK s datem zahájení provozu od 1. 7. 2011 a stanovil k tomu
podmínky, a současně z něj plyne i to, že k uvedenému dni pozbylo platnost původní oprávnění
k provozování STK, ev. č. 37.17 udělené žalobci rozhodnutím Okresního úřadu Znojmo, referátu
dopravy ze dne 15. 7. 1996, č. j. dopr. 623/96-Pa. Krajský soud dovodil, že krajský úřad nejen,
že rozhodoval v rámci své věcné působnosti, ale též na základě platné právní úpravy [§54 odst. 2
a §56 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla),
ve znění zákona č. 307/1999 Sb., (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“)].
[7] K tvrzené neexistenci žádosti společnosti Smetana a Smetana s.r.o., na základě níž mohl
krajský úřad zahájit řízení o udělení oprávnění k provozování STK, krajský soud poukázal
na obsah rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011 a v něm uvedený odkaz na žádost žalobce podanou
dne 10. 6. 2011, kterou požádal o změnu provozovatele STK (na místo žalobce na společnost
Smetana a Smetana s.r.o.). V této žádosti totiž žalobce prohlásil, že si je plně vědom důsledků
podané žádosti o změnu provozovatele a že nebude uplatňovat žádné nároky související
s oprávněním a osvědčením k provozování STK. Uvedené posoudil krajský soud jako zřejmý
projev vůle jak žalobce, tak i společnosti Smetana a Smetana s.r.o. změnit provozovatele STK
a iniciovat v tomto směru příslušné řízení u krajského úřadu.
[8] Krajský soud upozornil i na nemožnost dovolávat se existence dvojího paralelního
oprávnění k provozování uvedené STK, jak namítal žalobce v žalobě, a to proto, že podle obsahu
rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011 s udělením oprávnění k provozování STK společnosti Smetana
a Smetana s.r.o. současně oprávnění žalobce zanikalo.
[9] Za neopodstatněnou považoval krajský soud i námitku, podle níž v rozhodné době platná
právní úprava neobsahovala výslovně možnost změny provozovatele STK postupem, jaký
žalobce v žádosti podané dne 10. 6. 2011 požadoval, a to opět s odkazem na její obsah.
Z něj totiž dovodil zřejmý projev vůle ke změně provozovatele STK a poukázal v té souvislosti
též na smysl a účel platné právní úpravy. Krajský soud dodal, že se v dané věci nemohlo jednat
o zjevně právně nepřípustnou žádost žalobce (jak také žalobce tvrdil), která, za předpokladu,
že o ní krajský úřad rozhodl, zakládá nicotnost rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011. Krajský soud
shrnul, že rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011, ani řízení jemu předcházející není vadou nicotnosti
stiženo.
[10] V návaznosti na tyto závěry tudíž uzavřel, že úvahy žalovaného obsažené v napadeném
rozhodnutí jsou věcně správné. Jediným oprávněným provozovatelem STK je od 1. 7. 2011
společnost Smetana a Smetana s.r.o. a správní orgány nepochybily, pokud žalobcovu žádost
o vydání osvědčení k provozování STK zamítly. Nebyl-li žalobce v době podání žádosti o vydání
osvědčení k provozování STK jejím provozovatelem, pak mu podle §57 odst. 1
zákona č. 56/2001 Sb. nemohlo být osvědčení k provozování STK vydáno.
III.
[11] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní brojí proti napadenému rozsudku kasační stížností
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému
soudu k dalšímu řízení.
[12] Stěžovatel v kasační stížnosti především obsáhle vysvětluje a opakuje podstatu žalobních
námitek jak v nynější věci (vedené u krajského soudu pod sp. zn. 62 A 76/2019),
tak i v související věci (vedené u téhož soudu pod sp. zn. 62 A 126/2020, jež byla předmětem
přezkumu u Nejvyššího správního soudu ve věci pod sp. zn. 4 As 232/2021 – poznámka soudu)
a setrvává na stanovisku vyjádřeném v žalobě, podle nějž jsou obě správní rozhodnutí vydaná
v nynější věci nezákonná a vycházejí z nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci. Napadené
rozhodnutí nadto považuje stěžovatel za nepřezkoumatelné pro nedostatečné vypořádání
odvolacích námitek.
[13] Stěžovatel setrvává na stanovisku, že je držitelem oprávnění k provozu STK, ev. č. 37.17,
které mu bylo uděleno rozhodnutím Okresního úřadu Znojmo ze dne 15. 7. 1996, č. j. dopr.
623/96-Pa, a které mu nikdy nebylo postupem podle §59 zákona č. 56/2001 Sb. odňato. Žádost
o změnu provozovatele STK podal dne 10. 6. 2011 v omylu. Rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011
bylo chybně doručováno k rukám statutárního orgánu stěžovatele, nikoliv do jeho datové
schránky a není tak vůbec zřejmé, kdy a komu bylo doručeno. Je proto také nejasné, zda uvedené
rozhodnutí je právně účinné. Názor krajského soudu, podle nějž se provozovatelem dané STK
stala na základě rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011 společnost Smetana a Smetana s.r.o., považuje
stěžovatel za nesprávný. Tato společnost o udělení daného oprávnění nikdy nepožádala,
oprávnění jí tedy nemohlo být uděleno. Žádost stěžovatele o změnu provozovatele STK podaná
dne 10. 6. 2011 byla nepřípustná. Krajský úřad nebyl vůbec věcně příslušný k rozhodnutí o dané
žádosti. Vzhledem k tomu, že krajský úřad bez opory v zákoně udělil na základě nepřípustné
žádosti stěžovatele o změnu provozovatele STK oprávnění k provozu dané STK společnosti
Smetana a Smetana s.r.o., přičemž stěžovateli dané oprávnění současně odňal, aniž by k tomu
byly splněny zákonné důvody, je rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011 dle stěžovatele nicotné.
[14] Podle stěžovatelova mínění také rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011 dosud nenabylo právní
moci, neboť mu bylo doručeno až dne 6. 4. 2017, přičemž stěžovatel proti němu dne 21. 4. 2017
podal odvolání, o němž žalovaný dosud nerozhodl. Tento nezákonný postup žalovaného
byl předmětem soudního řízení vedeného Městským soudem v Praze pod sp. zn. 10 A 206/2017.
Dle stěžovatele nelze ze skutečnosti, že je v daném rozhodnutí otištěno jeho razítko s parafou
neznámé osoby a bez data převzetí rozhodnutí, dovozovat, že mu bylo rozhodnutí řádně
doručeno, lhůta pro podání odvolání tedy počala stěžovateli běžet až dne 6. 4. 2017,
kdy se s daným rozhodnutím seznámil při nahlížení do správního spisu.
[15] Stěžovatel opakuje, že mu rozhodnutím ze dne 17. 6. 2011 nebylo oprávnění provozovat
STK odňato, neboť dané rozhodnutí takový výrok neobsahuje a dle relevantní právní úpravy
ani obsahovat nemohlo. Rozhodnutí pouze konstatuje, že udělením oprávnění společnosti
Smetana a Smetana s.r.o. a dnem nabytí právní moci daného rozhodnutí pozbývá původní
oprávnění udělené stěžovateli platnost. Dle stěžovatele byl tedy uvedeným rozhodnutím navozen
stav, kdy dané oprávnění svědčilo současně dvěma různým subjektům, což je situace zákonem
nepředvídaná. I proto považuje stěžovatel rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011 za nicotné, neboť jeho
vydání bránila překážka věci rozhodnuté. Stěžovatel je i nadále oprávněn provozovat danou STK,
a tudíž není žádný důvod, aby mu nebylo uděleno požadované osvědčení k jejímu provozu.
[16] V další části kasační stížnosti stěžovatel vyjadřuje nesouhlas s úvahami krajského soudu
vyjádřenými v napadeném rozsudku. Shodně jako v žalobě rozporuje, že krajský úřad rozhodl
o žádosti ze dne 10. 6. 2011 v rámci své věcné kompetence, jelikož platná právní úprava
v rozhodné době jím zvolený postup nepředvídala. Pro uvedené krajský úřad rozhodnutí
ze dne 17. 6. 2011 vůbec vydat nemohl. Stěžovatelova žádost byla zjevně nepřípustná a krajský
úřad se jí vůbec neměl zabývat. Podle stěžovatele nelze důsledky chybného postupu správních
orgánů přenášet na něj. Správní orgány mohou konat pouze v mezích zákona na jeho základě
a způsobem v zákoně stanoveným. Opačný postup je nezákonný.
[17] Stěžovatel rozporuje též závěr krajského soudu, podle nějž měla v souvislosti s žádostí
ze dne 10. 6. 2011 společnost Smetana a Smetana s.r.o. učinit úkon již dne 28. 5. 2011. Také
to zakládá nicotnost a nezákonnost postupu správních orgánů.
[18] Nesouhlasný postoj zaujímá stěžovatel i k výkladu projevu vůle požadavku na změnu
provozovatele STK, provedený krajským soudem v odstavci 35. napadeného rozsudku.
Za nepatřičný proto považuje i jím přijatý závěr, podle nějž z rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011
vyplývá, že udělením oprávnění k provozování STK společnosti Smetana a Smetana s.r.o.
současně zaniká oprávnění žalobce a žalobce se proto nemůže dovolávat existence dvojího
paralelního oprávnění k provozování téže STK. Stěžovatel trvá na tom, že rozhodnutí ze dne
17. 6. 2011 je nicotné a s ohledem na tuto skutečnost zůstává v platnosti pouze to rozhodnutí,
které bylo vydáno před jeho přijetím. Je totiž skutečností, že oprávnění k provozování STK
nebylo stěžovateli zákonem předepsaným způsobem odňato a on tak nadále zůstává jediným
provozovatelem STK. Společnost Smetana a Smetana s.r.o. neučinila žádná podání směrem
ke změně provozovatele, vyjádření této společnosti v souvislosti se žádostí podanou
dne 10. 6. 2011 bylo pouze přílohou této žádosti. Krajský soud se tudíž dopustil dezinterpretace
spisu.
IV.
[19] Žalovaný se k obsahu kasační stížnosti nevyjádřil.
V.
[20] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[21] Nejvyšší správní soud předesílá, že ačkoliv stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje
mimo jiné i kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., námitky, v nichž by poukázal
na konkrétní pochybení krajského soudu, jež zakládají opodstatněnost uvedeného kasačního
důvodu, nenabízí. K vadám podřaditelným pod uvedený kasační důvod je však Nejvyšší správní
soud povinen přihlížet i bez návrhu, tedy z úřední povinnosti (§109 odst. 4 s. ř. s.). Kasační soud
tedy zkoumal, zda takové vady napadený rozsudek či řízení jeho vydání předcházející nevykazuje.
Bylo by totiž předčasné zabývat se posouzením věci samé, pokud by byl napadený rozsudek
nepřezkoumatelný (pro nedostatek důvodů či pro nesrozumitelnost), resp. pokud by zde byla jiná
vada řízení před krajským soudem s vlivem na zákonnost napadeného rozsudku.
[22] Nejvyšší správní soud však považuje napadený rozsudek za srozumitelný, je z něj zjevné,
jak krajský soud o věci pojednal a rozhodl. Krajský soud výstižně popsal skutkový stav věci,
stanoviska účastníků řízení, předestřel relevantní a ucelené právní závěry, kterými
vypořádal stěžejní žalobní argumentaci, jež se týkala nezákonnosti napadeného rozhodnutí
a s tím související otázky nicotnosti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011, jež byla stěžejní pro závěry
přijaté v nyní posuzované věci. Nejvyšší správní soud nezjistil ani žádnou vadu, jíž by se krajský
soud dopustil v řízení předcházejícím vydání napadeného rozsudku a jež by měla vliv
na jeho zákonnost.
[23] Pro úplnost k tvrzení o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí (které, bylo-li
by opodstatněné, by zakládalo také nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku - viz rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 6. 2007, č. j. 5 Afs 115/2016 - 91), které vyvrátil
již krajský soud v napadeném rozsudku, Nejvyšší správní soud dodává, že se se závěry krajského
soudu v této otázce, jíž se věnoval v odstavci 18. napadeného rozsudku, shoduje
a pro přehlednost na tyto závěry nyní odkazuje. Kasační důvod podle §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s. nebyl naplněn.
[24] Jakkoliv stěžovatel v kasační stížnosti uplatňuje též kasační důvod podle §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s., ani k tomuto kasačnímu důvodu konkrétní námitky neuvádí. Jelikož řízení
o kasační stížnosti je ovládáno (shodně jako řízení o žalobě) dispoziční zásadou, je výlučně věcí
stěžovatele, jaké konkrétní námitky vůči napadenému rozsudku krajského soudu vznese a uplatní.
Nejvyšší správní soud není povinen, ale ani oprávněn tyto námitky za stěžovatele domýšlet.
Pro chybějící konkrétní stížnostní námitky naplňující uvedený kasační důvod se jím nemohl
Nejvyšší správní soud blíže zabývat. Nutno však dodat, že uvedená skutečnost stěžovateli není
jakkoliv na újmu. Z obsahu kasační stížnosti je zjevné, že stěžovatel rozporuje krajským soudem
přijaté právní závěry týkající se nicotnosti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011. Jedná se tudíž o námitky
podřaditelné pod kasační důvod vyplývající z §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jímž se kasační soud
bude dále zabývat. Pouze pro úplnost pak dodává, že přestože stěžovatel obecně tvrdí,
že skutkový stav věci nebyl zjištěn dostatečně, z toho, co tvrdí, je zřejmé, že skutkový stav věci
jako takový mezi účastníky řízení sporný není a jde pouze o jeho hodnocení v rámci právního
posouzení věci.
[25] Dříve, než Nejvyšší správní soud přistoupí k posouzení zbylých kasačních námitek, uvádí,
že mezi týmiž účastníky řízení již byla kromě nynějšího vedena i další řízení. Jednalo se jednak
o věc vedenou pod sp. zn. 5 As 91/2020, v níž se kasační soud zabýval tvrzeným nezákonným
zásahem žalovaného spočívající v tom, že stěžovateli nezřídil na jeho žádost přístup
do informačního systému stanic technické kontroly a v níž rozsudkem ze dne 3. 12. 2021,
č. j. 5 As 91/2020 - 40 (dále také jen „ rozsudek pátého senátu“), stěžovatelovu kasační stížnost
zamítl, a dále o věc vedenou pod sp. zn. 4 As 232/2021, jejímž předmětem byl přezkum
rozhodnutí žalovaného, jímž jako opožděné zamítl odvolání stěžovatele podané dne 21. 4. 2017
proti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011. I v tomto případě kasační soud zamítl stěžovatelovu kasační
stížnost rozsudkem ze dne 3. 2. 2022, č. j. 4 As 232/2021 - 41. Přitom v obou zmíněných
případech se jednalo o spory související se změnou provozovatele STK, tudíž v těchto
dvou věcech již Nejvyšší správní soud jako otázku předběžnou, na níž závisel výsledek uvedených
řízení, řešil nejen nyní opět namítanou nicotnost rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011, ale i doručování
a právní moc rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011, a to na základě téhož skutkového stavu věci, jenž
se z jednotlivých správních spisů podává.
[26] Čtvrtý senát přitom nemá důvod se od těchto dříve vyslovených závěrů, jež jsou zcela
kruciální i pro posouzení nynější věci a jež byly přijaty na půdorysu téhož skutkového stavu
mezi týmiž účastníky řízení, odchýlit. V dalším z nich tudíž vychází a ztotožňuje se s nimi. Jelikož
závěry obou výše zmíněných rozsudků jsou oběma účastníkům řízení dobře známy, postačí v tuto
chvíli pouze shrnout to, co je pro posouzení nynější věci stěžejní. K tomu je vhodné
pro přehlednost uvést podstatné skutkové okolnosti dané věci, jež plynou nejen z nynějšího,
ale i ze souvisejících správních spisů vedených ve výše označených věcech.
[27] Žalobce podal dne 10. 6. 2011 u krajského úřadu žádost o změnu provozovatele STK.
Tuto žádost za žalobce podepsal Boris Beschorner, přičemž její součástí bylo rovněž prohlášení
žalobce, že „[s]polečnost T.C.A. – v.o.s. Technik Control Assistance, IČ: 25300342 si je plně vědoma
důsledků podané žádosti o změnu provozovatele, již nebude uplatňovat žádné nároky směřující k jakémukoliv
provozování stanice technické kontroly na základě výše uvedeného oprávnění a osvědčení“. Na základě uvedené
žádosti krajský úřad rozhodnutím ze dne 17. 6. 2011 udělil oprávnění k provozování uvedené
STK podle §54 odst. 4 a §56 zákona č. 56/2001 Sb., společnosti Smetana a Smetana s.r.o.
Ve výrokové části rozhodnutí v rámci vymezení podmínek pro zahájení provozování STK
ve smyslu §56 odst. 1 písm. f) zákona č. 56/2001 Sb. krajský úřad uvedl, že dnem nabytí právní
moci tohoto rozhodnutí pozbývá platnost původní oprávnění k provozování STK
udělené žalobci rozhodnutím Okresního úřadu Znojmo, referátu dopravy, ze dne 15. 7. 1996,
č. j. dopr 623/96-Pa. V rámci vymezení podmínek pro zahájení provozování STK krajský úřad
mimo jiné uvedl: „Udělením tohoto rozhodnutí právnické osobě Smetana a Smetana s.r.o., IČ: 63480565
a dnem nabytí právní moci tohoto rozhodnutí o udělení změněného oprávnění k provozování stanice technické
kontroly evidenční č. 37.17, pozbývá platnost původní oprávnění k provozování stanice technické kontroly
evidenční č. 37.17 udělené rozhodnutím Okresního úřadu Znojmo, referátu dopravy, dle č.j. 623/96-Pa ze dne
15. 7. 1996 právnické osobě T.C.A. – v.o.s. Technik Control Assistance, se sídlem Dobšická 2, 669 02
Znojmo, IČ: 25300342, na jehož základě je změněné oprávnění uděleno.“ Z odůvodnění rozhodnutí
vyplývá, že jej krajský úřad vydal na základě žádosti stěžovatele podané dne 10. 6. 2011, přičemž
zde mimo jiné uvedl, že mu současně s touto žádostí byla doručena rovněž žádost o udělení
oprávnění společnosti Smetana a Smetana s.r.o. jako nového provozovatele dané STK a že žádost
byla doložena kupní smlouvou o nájmu nebytových prostor týkající se pozemků a budov
k provozování stanice technické kontroly evidenční č. 37.17 v provozovně Dobšická 2, 669 02
Znojmo. Následně dne 21. 4. 2017 žalobce učinil u krajského úřadu podání
nazvané odvolání proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 17. 6. 2011,
č. j. JMK 86642/2011, v němž uvedl, že mu bylo dané rozhodnutí doručeno až dne 6. 4. 2017
v rámci nahlížení do správního spisu. Na to také dne 10. 5. 2017 podal žádost o vydání osvědčení
k provozování STK, o níž bylo rozhodnuto způsobem, jak v odst. [1] a [2] tohoto rozsudku
uvedeno.
[28] Nejvyšší správní soud již výše uvedl, a v tom se plně shoduje s krajským soudem,
že pro posouzení nynější věci je jediným a nejzásadnějším posouzení tvrzené nicotnosti
rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011, které je podkladovým rozhodnutím pro úvahy o zákonnosti
napadeného rozhodnutí, potažmo i napadeného rozsudku. Tuto stále podle stěžovatele spornou
otázku nicotnosti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011 však již vyřešil pátý senát v citovaném rozsudku
č. j. 5 As 91/2020 - 40, kde ji podrobně rozebral, a to na půdorysu stěžovatelových námitek
(a shora popsaného skutkového stavu věci), jež shodně uplatňuje v právě souzeném případě.
Nejvyšší správní soud tak pouze zdůrazňuje, že zákonnost rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011
není předmětem přezkumu v nynějším řízení. Jak dále správně vyslovil krajský soud v napadeném
rozsudku, uvedené rozhodnutí bylo v době jeho rozhodování rozhodnutím pravomocným.
Na tomto závěru ničeho nezměnil ani posléze vydaný rozsudek Nejvyššího správního soudu
č. j. 4 As 232/2021 - 41, jenž přisvědčil závěrům správních orgánů a krajského soudu o tom,
že stěžovatelovo odvolání ze dne 21. 4. 2017 směřující proti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011
bylo opožděné.
[29] Pokud jde o zmíněnou stěžejní spornou právní otázku, tedy stěžovatelem setrvale
tvrzenou nicotnost rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011, odkazuje Nejvyšší správní soud v posuzované
věci na přiléhavé závěry přijaté k této otázce již v rozsudku pátého senátu, aniž je třeba
je detailněji reprodukovat. V podstatné míře nabízí odpovědi na většinu kasačních námitek,
jež stěžovatel opětovně (shodně jako i ve věci sp. zn. 4 As 232/2021) vznáší nyní.
[30] Lze tak pouze shrnout, že krajský soud správně dovodil, že krajský úřad byl v daném
případě nadán věcnou příslušností k tomu, aby o stěžovatelově žádosti ze dne 10. 6. 2011,
jíž zamýšlel změnit provozovatele STK, rozhodl (viz zejm. odst. [28] až [30] a odst. [32] rozsudku
pátého senátu).
[31] Nejvyšší správní soud již také v posledně zmíněném rozsudku odpověděl na další
stížnostní námitku, zda byla žádost podaná dne 10. 6. 2011 zjevně nepřípustná, když v odstavcích
[31] a [32] shledal, že nikoliv a nedovodil ani nyní tvrzený omyl stěžovatele při podání této jeho
žádosti. Na stejném místě rozsudku pátého senátu lze najít i důvody, pro které nelze přisvědčit
ani stížnostní argumentaci o bezpředmětnosti posouzení projevu vůle stěžovatele a společnosti
Smetana a Smetana s.r.o. spočívající v požadavku na změnu v osobě provozovatele STK. Krajský
soud v napadeném rozsudku, shodně jako i pátý senát Nejvyššího správního soudu
přitom nepochybovali o obsahu projevu vůle stěžovatele v žádosti podané dne 10. 6. 2011.
[32] Čtvrtý senát s ohledem na právě uvedené odkazuje na přiléhavé závěry obsažené
v rozsudku pátého senátu, který k této otázce uvedl, že „[z]e spisové dokumentace přitom vyplývá,
že stěžovatel dal krajskému úřadu podáním doručeným dne 10. 6. 2011 zcela jednoznačně najevo, že nadále
nechce danou STK provozovat a že si je vědom důsledků tohoto podání. Stěžovatel v průběhu řízení
nezpochybňoval, že zmiňovanou žádost krajskému úřadu zaslal, naopak to opakovaně potvrdil, přičemž pouze
uvedl, že jednal v omylu (aniž by uvedl, v čem tvrzený omyl spočíval), respektive, že se jednalo o žádost
nepřípustnou. Pokud se jedná o průjev vůle společnosti Smetana a Smetana s.r.o. jako „nového provozovatele“
dané STK, je zapotřebí uvést, že správní spis předložený Nejvyššímu správnímu soudu skutečně neobsahuje žádost
této osoby o udělení oprávnění k provozu dané STK, která měla být dle posuzovaného rozhodnutí krajského
úřadu doručena společně s žádostí stěžovatele. O této písemnosti se zmiňuje pouze sběrný archiv spisu, který
však odkazuje na žádost podanou stěžovatelem. Z dalšího obsahu spisu, zejména z žádosti společnosti Smetana
a Smetana s.r.o. o vydání osvědčení k provozování dané STK, z doložené smlouvy o nájmu nemovitých věcí
ze dne 7. 6. 2011 a z prohlášení společnosti Smetana a Smetana s.r.o. ze dne 28. 5. 2011 je však zájem uvedené
společnosti provozovat danou STK zcela evidentní. Ač tedy ve spise není přiložena krajským úřadem zmiňovaná
žádost uvedené společnosti o vydání oprávnění k provozování dané STK, což je nepochybně závažný nedostatek
spisové dokumentace, je zde založena řada podkladů, jež dokládají další procesní kroky, které společnost v tomto
řízení činila. Lze rovněž dodat, že na poslední straně samotného rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011, č. j. JMK
86642/2011, je mimo jiné otištěno razítko společnosti Smetana a Smetana s.r.o. doplněné textem „Převzal
dne 28. 6. 2011“ a podpisem, který se zjevně podobá podpisu jednatele společnosti uvedenému na jiných
společností zaslaných písemnostech obsažených ve spise. Ze spisu nevyplývá ani to, že by snad společnost Smetana
a Smetana s.r.o. proti danému rozhodnutí uplatnila jakoukoliv procesní obranu, o její vůli provozovat danou
STK tedy nevyvstaly žádné důvodné pochybnosti. Lze tedy uzavřít, že ze spisu je patrné, že stěžovatel a společnost
Smetana a Smetana s.r.o. svými jasnými a bezrozpornými podáními učiněnými vůči krajskému úřadu usilovali
o navození právního stavu, kdy danou STK bude oprávněna provozovat toliko společnost Smetana a Smetana
s.r.o., nikoliv stěžovatel, a to za shodných podmínek, za nichž ji provozoval stěžovatel.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že i přes ne zcela vhodnou a přesnou
formulaci o pozbytí platnosti původního oprávnění nelze rozhodnutí krajského úřad ze dne 17. 6. 2011,
č. j. JMK 86642/2011, považovat za nicotné, neboť jím byla naplněna výše popsaná vůle stěžovatele jako
dosavadního provozovatele dané STK i společnosti Smetana a Smetana s.r.o. jako provozovatele nového,
a současně jím byl sledován smysl a účel zákonné úpravy, kterým bylo mimo jiné to, aby STK provozovaly toliko
osoby, které tuto činnost provozovat chtějí. Požadovaného stavu krajský úřad dosáhl především za použití
pravomocí, kterou mu svěřovaly §54 odst. 2 a §56 odst. 1 písm. f) zákona č. 56/2001 Sb., v tehdejším znění,
přičemž zahájení provozování STK novým provozovatelem, jemuž bylo uděleno oprávnění, bylo skutečně fakticky
podmíněno zánikem oprávnění provozovatele stávajícího. Zákon totiž nepočítal s možností provozování téže STK
dvěma provozovateli současně, resp. stanovil limity týkající způsobu a rozsahu pokrytí daného správního obvodu
činnostmi stanic technické kontroly. Proto také krajský úřad v odůvodnění posuzovaného rozhodnutí zdůraznil,
že ‚[p]odmínka uvedená ve výroku rozhodnutí, tj. ukončení činnosti původního provozovatele
T.C.A. - v.o.s. Technik Control Assistance, […] je zásadní z důvodu regulačních opatření
týkajících se stanic technické kontroly ve správním obvodu‘. I kdyby tedy tento postup krajského úřadu
měl být považován za nezákonný, nejednalo by se o exces, který by svou intenzitou způsoboval nicotnost tohoto
rozhodnutí, neboť v daném případě nelze v žádném případě hovořit o tom, že by dané rozhodnutí vydal správní
orgán k tomu absolutně věcně nepříslušný či že by byl dán jiný z výše zmiňovaných důvodů nicotnosti.“
[33] Právě uvedené je současně i odpovědí na stížnostní námitku, podle níž společnost
Smetana a Smetana s.r.o. neučinila v řízení o žádosti ze dne 10. 6. 2011 žádné podání a jednalo
se pouze o přílohy stěžovatelovy žádosti. Ani této námitce tudíž nelze přisvědčit.
[34] Nejvyšší správní soud shrnuje, že s ohledem na skutečnost, že nicotnost správního
rozhodnutí zakládají pouze nejzávažnější vady, jako jsou například (avšak nejen) těžké vady
pravomoci a příslušnosti správního orgánu, zásadní nedostatky projevu vůle vykonavatele veřejné
správy, požadavek plnění, které je trestné nebo absolutně nemožné, uložení povinnosti
nebo založení práva něčemu, co v právním slova smyslu vůbec neexistuje, apod., přičemž tyto
nedostatky napadené rozhodnutí z výše uvedených důvodů nevykazuje, krajský soud tuto otázku
vyhodnotil správně a nedopustil se v tomto směru žádných pochybení. Nejvyšší správní soud
se s ním zcela ztotožňuje.
[35] Ze shora uvedeného je dále patrné, že krajský úřad rozhodnutím ze dne 17. 6. 2011,
č. j. JMK 86642/2011, udělil oprávnění k provozování STK ev. č. 37.17, kterou do té doby
provozoval stěžovatel, společnosti Smetana a Smetana s.r.o., ovšem zahájení provozu touto
společností podmínil mj. tím, že v důsledku tohoto rozhodnutí oprávnění svědčící stěžovateli
pozbude platnosti.
[36] Za nedůvodnou je proto třeba považovat i stěžovatelovu obecnou výtku, že „nelze přenášet
jakákoliv rizika (odpovědnost za chybný postup správních orgánů) na stěžovatele.“ Nejvyšší správní soud
v řízeních, jež se týkaly stěžovatelova případu, opakovaně nedovodil pochybení správních orgánů
při rozhodování o žádosti podané dne 10. 6. 2011, jež byla zcela nepochybným projevem vůle
ke změně provozovatele STK na společnost Smetana a Smetana s.r.o. Jak již také výstižně vyjádřil
pátý senát k aplikaci platné právní úpravy, přestože v rozhodné době tato neobsahovala v §59
zákona č. 56/2001 Sb. možnost převodu oprávnění k provozování STK, jak je tomu s účinností
od 1. 1. 2015 v §59a téhož zákona (Pokud je současně s žádostí o odnětí oprávnění k provozování stanice
technické kontroly podle §59 písm. c) doručena krajskému úřadu žádost o udělení oprávnění k provozování stejné
stanice technické kontroly při nezměněných podmínkách podle §56 odst. 1 právnickou nebo fyzickou osobou,
na kterou provozovatel hodlá převést provozování stanice technické kontroly, krajský úřad rozhodne o obou
žádostech ve společném řízení. Podmínka podle §54 odst. 3 se v takovém případě považuje za splněnou.),
je zřejmé, že s ohledem na skutkové okolnosti věci správní orgány ze zákonných mezí nevybočily
(v podrobnostech viz odstavce [27] až [32] rozsudku pátého senátu). Respektovaly projevenou
vůli obou společností (stěžovatele i společnosti Smetana a Smetana s.r.o.), a dostály tak smyslu
a účelu tehdy platné právní úpravy. Zbývá dodat, že správní orgány jednaly zcela v souladu
se zásadami správního řízení, vyplývajícími mj. z §2 odst. 4 správního řádu. Ani v tomto ohledu
se krajský soud nedopustil nesprávného posouzení věci.
[37] Vytýkal-li konečně stěžovatel krajskému soudu, že v rámci úvah o tom, zda existovala
žádost společnosti Smetana a Smetana s.r.o. k vydání oprávnění k provozování STK poukázal
na „prohlášení žadatele“ ze dne 28. 5. 2011 učiněné prostřednictvím jednatele dané společnosti
Jiřího Smetany, a to ještě před podáním samotné stěžovatelovy žádosti dne 10. 6. 2011, nezbývá
než dodat, že ze správního spisu vyplývá (viz výše citace v odst. [32]), že toto prohlášení bylo
jeho součástí, a přestože k jeho obsahu jak správní orgány, tak i krajský soud přihlédly
v souvislosti s posouzením projevu vůle v žádosti podané dne 10. 6. 2011, nebylo jimi toto
prohlášení hodnoceno jako návrh na vydání oprávnění k provozování STK. Jednalo
se však o úkon tvořící jednu část z celé mozaiky okolností, jež v konečném důsledku vedly
správní orgány k závěru, že žádosti stěžovatele podané dne 10. 6. 2011 vyhověly rozhodnutím
ze dne 17. 6. 2011 za podmínek v něm stanovených. Nejinak následně hodnotil toto prohlášení
krajský soud. Jeho závěry jsou nadto shodné s tím, co následně vyslovil ve svém rozsudku
též pátý senát. Ani čtvrtý senát již nemá k těmto úvahám žádná další doplnění.
[38] Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené přitakává krajskému soudu i v tom,
že při absenci vady nicotnosti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2011 byla jediným v rozhodné době
oprávněným provozovatelem STK společnost Smetana a Smetana s.r.o. Z uvedeného důvodu
nemohly správní orgány postupovat jinak, než v souladu s §57 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb.
nevyhovět stěžovatelově žádosti o vydání osvědčení k provozování STK. Nebyl totiž jejím
oprávněným provozovatelem. Krajský soud i tuto otázku posoudil správně a kasační důvod
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. nebyl naplněn.
VI.
[39] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji v souladu s §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[40] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 téhož zákona. Stěžovatel neměl úspěch ve věci, nemá proto právo
na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl sice účastníkem úspěšným, žádné náklady nad rámec
jeho běžné úřední činnosti mu však nevznikly. Nejvyšší správní soud proto rozhodl, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2022
Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu