ECLI:CZ:NSS:2022:4.AZS.125.2022:22
sp. zn. 4 Azs 125/2022 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: O. H., zast. JUDr. Viet Anh
Nguyen, advokátem, se sídlem Myslíkova 32, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 12. 2021,
č. j. OAM-76/ZA-ZA11-LE24-2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2022, č. j. 53 Az 1/2022 - 30,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek vůči rozsudku Krajského soudu v Praze
ze dne 4. 4. 2022, č. j. 53 Az 1/2022 - 30.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný shora označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) podle §10a
odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon o azylu“), rozhodl
o nepřípustnosti žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany, a řízení o žádosti o udělení
mezinárodní ochrany podle §25 písm. i) téhož zákona zastavil.
[2] Žalobce brojil proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Praze (dále
jen „krajský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“)
zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní proti napadenému rozsudku brojí kasační stížností,
jejíž součástí učinil rovněž návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[4] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňuje tím, že by pro něj výkon
nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí znamenaly nepoměrně větší újmu,
než jaká může vzniknout přiznáním odkladného účinku jiným osobám.
[5] Stěžovatel poukazuje na to, že podání žaloby proti napadenému rozhodnutí
sice podle §32 odst. 2 zákona o azylu nemělo odkladný účinek, krajský soud jej však stěžovateli
na základě jeho žádosti přiznal; důvody pro přiznání odkladného účinku přitom přetrvávají
i nadále. Kvůli probíhajícímu válečnému konfliktu dochází v mnoha částech Ukrajiny k bojům,
a to včetně západní části, ze které stěžovatel pochází. Velké množství tzv. vnitřních uprchlíků
vede ke změně životních podmínek i v těch částech Ukrajiny, které doposud nebyly významněji
zasaženy bojovými operacemi. Stěžovatel je přesvědčen, že nebezpečí, které by mu hrozilo
v případě vycestování do země původu, je nepoměrně větší než újma, která by přiznáním
odkladného účinku hrozila třetím osobám.
[6] Stěžovatel dále uvádí, že jeho vazby k Ukrajině jsou zcela zpřetrhány. V České republice
žije od roku 2004, tedy celý svůj dospělý život, a návrat na Ukrajinu za současné situace si neumí
představit. Přestože byl odsouzen za páchání úmyslné trestné činnosti k nepodmíněnému trestu
odnětí svobody v délce tří let, má za to, že přiznání odkladného účinku není v rozporu s žádným
důležitým veřejným zájmem, neboť trest řádně vykonal a již více než tři roky od propuštění
z výkonu trestu vede řádný život. Stěžovatel tvrdí, že nepředstavuje žádnou hrozbu
pro společnost.
[7] Závěrem stěžovatel uvádí, že má zájem účastnit se řízení o jeho kasační stížnosti, sledovat
jeho průběh a zadávat svému právnímu zástupci pokyny k dalšímu postupu. Za současné situace,
která vládne na Ukrajině, by toto bylo stěžovateli při jeho vycestování z České republiky fakticky
znemožněno.
[8] Žalovaný k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl, že s ohledem
na současnou situaci na Ukrajině ponechá tuto otázku na úvaze Nejvyššího správního soudu.
[9] Nejvyšší správní soud shledal, že stěžovatelův návrh je důvodný, a přiznal kasační
stížnosti odkladný účinek.
[10] Podle §32 odst. 5 zákona o azylu podání kasační stížnosti má odkladný účinek, mělo-li jej podání
žaloby proti rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany. Podle §32 odst. 2 téhož zákona podání
žaloby podle odstavce 1 má odkladný účinek, s výjimkou žaloby proti rozhodnutí podle §16 odst. 1 písm. b), d),
f) a g), žaloby proti rozhodnutí podle §16 odst. 2, žaloby proti rozhodnutí o udělení azylu nebo doplňkové
ochrany, žaloby proti rozhodnutí o prodloužení doplňkové ochrany a rozhodnutí o zastavení řízení podle §25,
s výjimkou rozhodnutí o zastavení řízení podle §25 písm. i) z důvodu uvedeného v §10a odst. 1 písm. g).
O přiznání odkladného účinku podle soudního řádu správního lze požádat pouze společně s podáním žaloby.
[11] Podle §107 s. ř. s. v návaznosti na §32 odst. 2 a 5 zákona o azylu v posuzované věci
kasační stížnost nemá odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele
přiznat. Ustanovení §73 odst. 2 až 5 se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. soud na návrh
žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[12] Z četné judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že institut odkladného účinku
se primárně vztahuje k žalobě jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv. Kasační
stížnost je však mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu. Odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí
by proto měl být přiznáván pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova
o „nepoměrně větší újmě“. Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tímto zákonným
postupem je meritorní rozhodnutí o kasační stížnosti, nikoliv přiznání odkladného účinku
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 5 Afs 84/2012 - 31).
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[13] Podle tohoto ustanovení soud může přiznat žalobě odkladný účinek za současného
splnění dvou podmínek: (1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí by znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a (2) přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem. Ve smyslu §107 s. ř. s. uvedené podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační
stížnosti.
[14] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem a po přihlédnutí
ke všem okolnostem případu dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle výše uvedených ustanovení soudního řádu správního jsou splněny.
Stěžovatel v daném případě tvrdil, že vycestování z České republiky pro něj bude znamenat
nepoměrně větší újmu, než jaká může přiznáním odkladného účinku vzniknout třetím osobám,
a to zejména s ohledem na probíhající válečný konflikt na Ukrajině. V souvislosti s tím stěžovatel
rovněž vyjádřil obavy, zda by se v případě vycestování do domovské země mohl aktivně účastnit
soudního řízení, sledovat jeho průběh a dávat svému zástupci pokyny k dalšímu postupu.
Tato tvrzení shledal Nejvyšší správní soud s ohledem na aktuální bezpečnostní situaci na Ukrajině
dostačujícími. Současná situace na Ukrajině způsobená válečným stavem představuje
pro stěžovatele bezprostřední ohrožení na zdraví a životě vůbec; jedná se o závažnou a reálně
hrozící újmu. Stěžovatel přitom neodkázal obecně pouze na své právo na spravedlivý proces
(srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020,
č. j. 8 Azs 339/2019 - 38), ale rovněž předestřel i individuální okolnosti, které zakládají důvod
pro vyhovění návrhu, jak je výše uvedeno.
[15] Je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území České republiky by mohl
být stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, avšak v případě
nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by to pro stěžovatele znamenalo pobývat
na území České republiky nelegálně a vystavit se riziku zákazu pobytu na území České republiky
po určitou dobu, který je se sankcí správního vyhoštění pravidelně spojen (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011, č. j. 5 As 73/2011 - 100). Ani tato skutečnost
tedy není překážkou přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[16] Nejvyššímu správnímu soudu není známo, že by v případě přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti hrozila újma třetím osobám, jelikož tomu žádné indicie nenasvědčují.
První z výše uvedených podmínek je tudíž splněna.
[17] Současně kasační soud neopomněl zvážit, zda splnění druhé podmínky dané v §73
odst. 2 s. ř. s. tedy, že přiznání odkladného účinku nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem, nebrání trestní minulost stěžovatele. Z napadeného rozsudku totiž vyplývá, že stěžovatel
spáchal zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) zákona
č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „trestní
zákoník“), dále zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) trestního zákoníku
ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 trestního zákoníku, zločin znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2
písm. a) trestního zákoníku ve stadiu pokusu dle §21 odst. 1 trestního zákoníku, přečin
omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 trestního zákoníku a přečin krádeže podle §205
odst. 1 písm. d) trestního zákoníku. Stěžovatel byl odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu
odnětí svobody v trvání 3 let. Ve výkonu trestu odnětí svobody byl do dne 27. 11. 2018.
[18] K otázce možného rozporu přiznání odkladného účinku s důležitým veřejným zájmem
se Nejvyšší správní soud vyjádřil mimo jiné v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, v němž dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným
zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku,
a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence
kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení
nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu
hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).“
[19] Nejvyšší správní soud tudíž přistoupil k poměřování intenzity proti sobě stojící újmy
hrozící stěžovateli a narušení důležitého veřejného zájmu a vzal v úvahu následující skutečnosti.
[20] Jak již výše uvedeno, stěžovatel se v minulosti dopustil trestné činnosti, za kterou
byl v roce 2015 pravomocně odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce tří let.
Z výkonu trestu odnětí svobody byl propuštěn dne 27. 11. 2018. Od propuštění tedy uplynuly
více než tři roky a stěžovatel se další trestné činnosti nedopustil.
[21] Z napadeného rozsudku rovněž vyplývá, a není to ani sporné, že stěžovatel pochází
ze Zakarpatské oblasti, je státním příslušníkem Ukrajiny a je ukrajinské národnosti. V České
republice pobývá od roku 2004, protože jeho matka zde měla povolení k trvalému pobytu
a stěžovateli bylo uděleno povolení k trvalému pobytu za účelem sloučení rodiny. O uvedené
povolení přišel v roce 2018. Na Ukrajinu se několikrát vrátil na dovolenou, naposledy v roce
2012. Je bezdětný a od roku 2017 je rozvedený.
[22] Nelze současně přehlédnout, že na Ukrajině v současné době probíhá válečný konflikt,
který doprovází vysoké ztráty na životech vojáků i civilního obyvatelstva. V pohybu je velká část
obyvatel, která se přesouvá do bezpečnějších oblastí Ukrajiny či do jiných států, včetně České
republiky. Bezpečnostní situací jsou výrazně poznamenány všechny oblasti života obyvatel
Ukrajiny. V případě vycestování stěžovatele zpět do země původu není vyloučeno, že by mohl
být bezprostředně ohrožen na životě, že by zde nenalezl žádné zázemí a nebyl by schopen
se ekonomicky zabezpečit.
[23] Dalším důležitým, byť nikoliv jediným a výlučným hlediskem, které Nejvyšší správní soud
zohlednil, je zachování stěžovatelova ústavního práva na spravedlivý proces. Byť je stěžovatel
v tomto řízení v souladu se zákonným požadavkem zastoupen advokátem, náleží k právu
na spravedlivý proces i právo účastníka vystupovat v tomto řízení osobně, být v kontaktu se svým
zástupcem, udělovat mu pokyny pro výkon zastoupení, poskytovat mu potřebnou součinnost
atd. Pokud by se stěžovatel vrátil do země původu, kde probíhá válečný konflikt,
nebylo by možné zaručit, že stěžovateli bude výkon práva na spravedlivý proces umožněn.
[24] Pro uvedené tudíž Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že intenzita hrozícího zásahu
do základních práv stěžovatele nepřiznáním odkladného účinku je vyšší než intenzita hrozícího
zásahu do některého z veřejných zájmů v případě jeho přiznání, zde především veřejného zájmu
na tom, aby se na území České republiky nacházely pouze osoby, které k tomu mají příslušné
oprávnění a které také dodržují právní řád České republiky.
[25] Kasační soud tudíž dovodil naplnění všech shora vymezených podmínek pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 téhož zákona,
a proto kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Učinil tak ve vztahu k napadenému rozsudku
(srov. výše uvedené usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
č. j. 8 Azs 339/2019 - 38). Vzhledem k tomu, že i krajský soud přiznal žalobě
stěžovatele odkladný účinek usnesením ze dne 1. 3. 2022, č. j. 53 Az 1/2022 - 18, fakticky
se tak do meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti obnovuje i odkladný účinek ve vztahu
k vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
[26] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. května 2022
Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu