ECLI:CZ:NSS:2022:4.AZS.415.2021:38
sp. zn. 4 Azs 415/2021 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: T. N. T zast. Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem, se sídlem Opletalova 25, Praha 1, proti žalované: Komise
pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4,
proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 2. 2021, č. j. MV-195818-4/SO-2020, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 11. 2021,
č. j. 77 A 31/2021 - 62,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek vůči rozsudku Krajského soudu v Plzni
ze dne 19. 11. 2021, č. j. 77 A 31/2021 - 62.
Odůvodnění:
[1] Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního
stupně“), výrokem I. rozhodnutí ze dne 23. 10. 2020, č. j. OAM-40263-32/DP-2019, zamítlo
žádost žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání
a platnost povolení k dlouhodobému pobytu neprodloužilo podle §44a odst. 3
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“), ve spojení s §35 odst. 3 a §37 odst. 2 písm. g) téhož zákona,
neboť žalobce neplnil v době platnosti povolení k dlouhodobému pobytu účel, pro který
byl pobyt povolen. Výrokem II. tohoto rozhodnutí správní orgán prvního stupně zamítl žádost
žalobce o prodloužení platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání
a platnost povolení k dlouhodobému pobytu neprodloužil podle §44a odst. 3 zákona o pobytu
cizinců ve spojení s §35 odst. 3, §37 odst. 2 písm. a) a §56 odst. 1 písm. j) téhož zákona,
neboť byla zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.
[2] Žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítla
odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.
[3] Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou u Krajského soudu v Plzni (dále
jen „krajský soud“), který ji shora uvedeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl.
[4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) nyní proti napadenému rozsudku brojí kasační stížností,
jejíž součástí učinil rovněž návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[5] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňuje zejména tím, že na území
České republiky pobývá již přes 12 let, je zde ekonomicky aktivní a materiální zabezpečení
jeho života je závislé na jeho příjmech z podnikání na území České republiky. Stěžovatel
kromě sebe materiálně zabezpečuje i další rodinné příslušníky, a to včetně dcery T. T. T. N., která
v současné době žije v Spolkové republice Německo a studuje zde na Frankfurtské univerzitě
aplikované vědy; tuto skutečnost stěžovatel dokládá pobytovým průkazem dcery a průkazem
studenta. Ač je stěžovatelova dcera zletilá, tak je na finanční pomoci svého otce závislá, neboť
se studiem připravuje na své budoucí povolání; je tedy nezaopatřeným dítětem. Stěžovatel
zdůrazňuje, že jeho dceru stálo velké úsilí dostat se na studia do Spolkové republiky Německo.
Nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti, a tudíž nemožnost stěžovatele pokračovat
na území České republiky v podnikání a v jejím zaopatřovaní, bude mít negativní dopad na její
pobyt a studium ve Spolkové republice Německo.
[6] Stěžovatel dále uvádí, že za dobu svého pobytu na území České republiky si zde vytvořil
široké sociální a ekonomické zázemí, je integrován do české společnosti a plně přivykl místnímu
způsobu života. Socioekonomickým aspektům vietnamské společnosti naopak do značné míry
odvykl a ve Vietnamské socialistické republice by stěží hledal podobnou prací té, kterou
posledních 10 let vykonával; převládající složkou tamější ekonomiky je nadto spíše zemědělství,
k němuž stěžovatel nemá vztah.
[7] Stěžovatel poukazuje i na to, že po celou dobu pobytu na území České republiky zde plnil
všechny své povinností. Od 20. 5. 2020 podniká v oblasti pohostinství společně s dalšími
osobami (s nimiž má uzavřenu smlouvu o sdružení) v bistru na adrese Truhlářská 737/2 ve Staré
Roli. Nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti by znamenalo faktickou likvidaci
jeho dlouho budované živnosti založené na úzkém sepjetí se spolupracujícími obchodními
partnery. Stěžovatel by utrpěl újmu v oblasti soukromého a rodinného života, neboť by přišel
o zdroj své obživy i o síť sociálních vztahů, které si na území České republiky za 12 let svého
života vybudoval.
[8] Podle stěžovatelova mínění by nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti došlo
též k nepřiměřenému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces; v důsledku odebrání oprávnění
setrvat na území České republiky by totiž nemohl uplatňovat svoje práva spojená se soudním
řízením ve věci jeho kasační stížnosti. Vzhledem k tomu, že stěžovateli hrozí, že bude nucen
opustit území České republiky ještě dříve, než o ní bude rozhodnuto, lze nepochybně spatřovat
nepoměrně větší újmu na straně stěžovatele, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám. Nepřiznáním odkladného účinku by byl rovněž významně zasažen
život a studium jeho dcery ve Spolkové republice Německo. Stěžovatel má za to, že v případě
následného úspěchu kasační stížnosti by čelil faktickým i právním problémům s návratem
s ohledem na nepředvídatelný vývoj přijímaných opatření regulujících přechod hranic cizinci
i na zrušení mezinárodních letů z České republiky do Vietnamské socialistické republiky;
případný úspěch kasační stížnosti by tak byl pouze formální. Stěžovatel by nadto i v případě
úspěchu kasační stížnosti čelil odloučení od přátel a obchodních partnerů po nepředvídatelně
dlouhou dobu. Podle stěžovatele z důvodu nemožnosti jeho případného návratu do České
republiky v případě úspěchu kasační stížnosti hrozí jemu a členům jeho rodiny v souvislosti
s nepřiznáním odkladného účinku daleko větší újma v oblasti jejich rodinného a soukromého
života, než by tomu bylo za normálních okolností. Není rovněž jisté, jakým způsobem
by v případě neudělení odkladného účinku stěžovatel z České republiky vycestoval s ohledem
na aktuální zrušení komerčních letů z České republiky do Vietnamské socialistické republiky.
[9] Stěžovatel nakonec uzavírá, že s územím České republiky má spjat nejenom ekonomický
a sociální život, ale především život rodinný. Nepřiznáním odkladného účinku by byly tyto
rodinné vazby zpřetrhány; to stěžovatel nepovažuje za přiměřené. Stěžovatel je přesvědčen
o důvodnosti podané kasační stížnosti a věří, že jí bude vyhověno. Současně si není vědom toho,
že by mohla vzniknout újma jiným osobám nebo by mohlo dojít k ohrožení (důležitého)
veřejného zájmu.
[10] Žalovaná se k návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nevyjádřila.
[11] Nejvyšší správní soud posoudil návrh na přiznání odkladného účinku a dospěl k závěru,
že jsou splněny podmínky pro vyhovění tomuto návrhu podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení
s §107 téhož zákona.
[12] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud
jej však může na návrh stěžovatele přiznat; přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[13] Z četné judikatury Nejvyššího správního soudu lze dovodit, že institut odkladného účinku
se primárně vztahuje k žalobě jako prostředku ochrany veřejných subjektivních práv. Kasační
stížnost je však mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému
rozhodnutí krajského soudu. Odkladný účinek vůči pravomocnému rozhodnutí by proto měl být
přiznáván pouze v ojedinělých případech, pro něž zákonodárce užil slova o „nepoměrně větší újmě“.
Přiznáním odkladného účinku se totiž prolamují právní účinky pravomocného rozhodnutí
krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek
zákonným postupem zrušeno. Tímto zákonným postupem je meritorní rozhodnutí
o kasační stížnosti, nikoliv přiznání odkladného účinku (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 5 Afs 84/2012 - 31).
[14] Nejvyšší správní soud po zhodnocení důvodů uváděných stěžovatelem dospěl k závěru,
že zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle výše uvedených
ustanovení soudního řádu správního jsou splněny. Nelze totiž vyloučit, že by důsledky plynoucí
z toho, že by napadené rozhodnutí bylo vykonáno a následně by stěžovatel byl nucen opustit
území České republiky, měly negativní vliv na jeho ekonomické a sociální vazby, možnost
materiálně zabezpečit sebe a své rodinné příslušníky (včetně jeho dcery) a na výkon jeho práva
na spravedlivý proces v řízení o kasační stížnosti. Jedná se o závažnou a reálně hrozící újmu.
Stěžovatel přitom neodkázal obecně pouze na své právo na spravedlivý proces (srov. usnesení
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2020, č. j. 8 Azs 339/2019 - 38),
ale rovněž předestřel i individuální okolnosti, které zakládají důvod pro vyhovění návrhu, jak výše
uvedeno.
[15] Je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území České republiky by mohl
být stěžovatel donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, pro stěžovatele
by to však znamenalo pobývat na území České republiky nelegálně a vystavit se riziku zákazu
pobytu na území České republiky po určitou dobu, který je se sankcí správního vyhoštění
pravidelně spojen (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 - 100). Ani tato skutečnost tedy není překážkou přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
[16] Současně není kasačnímu soudu známo, že by v případě přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti hrozila újma třetím osobám, jelikož tomu žádné indicie nenasvědčují. Nejvyšší
správní soud rovněž neshledal existenci skutečností, pro které by přiznání odkladného účinku
bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem, který je zde požadavek, aby se na území České
republiky nacházely pouze osoby, jež k tomu disponují příslušným oprávněním. Je tomu
tak proto, že v případě přiznání kasační stížnosti odkladného účinku se pouze pozastavující
účinky napadeného rozsudku, a to toliko na omezeno dobu shodnou s délkou řízení
o stěžovatelově kasační stížnosti.
[17] Kasační soud tudíž dovodil naplnění všech shora vymezených podmínek pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 téhož zákona,
a proto kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Učinil tak ve vztahu k napadenému rozsudku
(srov. již citované usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
č. j. 8 Azs 339/2019 - 38). Vzhledem k tomu, že i krajský soud přiznal žalobě stěžovatele
odkladný účinek usnesením ze dne 9. 4. 2021, č. j. 77 A 31/2021 - 43, fakticky
se tak do meritorního rozhodnutí o kasační stížnosti obnovuje i odkladný účinek ve vztahu
k vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
[18] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy a nelze z něj předjímat
budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. ledna 2022
Mgr. Petra Weissová
předsedkyně senátu