ECLI:CZ:NSS:2022:5.AFS.278.2021:33
sp. zn. 5 Afs 278/2021 - 33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. P. P., zast.
JUDr. Lucií Dolanskou Bányaiovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Lazarská 13/8, Praha, proti
žalovanému: Státní zemědělský intervenční fond, se sídlem Ve Smečkách 801/33, Praha,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 8. 2021,
č. j. 11 A 167/2021 - 13,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví uvedeného
usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla podle §46 odst. 1
písm. b) ve spojení s §72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne
24. 8. 2020, č. j. SZIF/2020/0547480; tímto rozhodnutím žalovaný stěžovateli sdělil, že ukončil
administraci jeho žádosti o dotaci (projekt „vybavení autodílny“).
[2] Stěžovatel podal žádost o dotaci v rámci programu rozvoje venkova, jeho žádost žalovaný
zaregistroval dne 25. 10. 2019. Žalovaný opakovaně stěžovatele vyzýval k úpravě přílohy
„prohlášení o zařazení podniku do kategorie mikropodniků, malých a středních podniků“. Stěžovatel
na výzvy reagoval, ale vady žádosti zcela neodstranil. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne
24. 8. 2020, č. j. SZIF/2020/0547480, proto žalovaný stěžovateli ve smyslu §11 odst. 5 zákona
č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších
zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění rozhodném
pro posuzovanou věc (dále jen „zákon o SZIF“), sdělil, že administraci žádosti o dotaci ukončil.
V poučení tohoto oznámení uvedl, že stěžovatel může požádat o přezkum, tento postup však
nemá vliv na právní účinky oznámení o ukončení administrace žádosti. Současně žalovaný uvedl,
že oznámením o ukončení administrace žádosti je řízení o žádosti stěžovatele ukončeno.
II. Rozhodnutí městského soudu
[3] Žalobou podanou u městského soudu se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedeného
rozhodnutí žalovaného – oznámení o ukončení administrace žádosti o dotaci. Zdůraznil,
že žalovaný jej v oznámení poučil o možnosti požádat o přezkum u přezkumné komise
Ministerstva zemědělství, z čehož usuzoval, že tento přezkum je opravným prostředkem, který
musí před podáním žaloby u správního soudu vyčerpat. Z tohoto důvodu se nebránil přímo proti
oznámení o ukončení administrace žádosti o dotaci, ale až proti sdělení Ministerstva zemědělství
ze dne 23. 3. 2021, č. j. 47674/2020-MZE-14113, které se ztotožnilo s postupem žalovaného.
O tom, že žádost o přezkum není opravným prostředkem, se stěžovatel dozvěděl až z usnesení
městského soudu ze dne 17. 6. 2021, č. j. 11 A 110/2021 - 20, kterým byla odmítnuta jeho žaloba
proti uvedenému sdělení Ministerstva zemědělství. Nesprávné poučení žalovaného proto nemůže
jít k jeho tíži. V další části žaloby rozporoval důvody, pro které žalovaný ukončil administraci
jeho žádosti o poskytnutí dotace.
[4] Městský soud žalobu s odkazem na §46 odst. 1 písm. b) ve spojení s §72 odst. 1 s. ř. s.
odmítl jako opožděnou. Zdůraznil, že nesprávné poučení správního orgánu nemůže založit
přípustnost opravného prostředku tam, kde přípustný není; může mít však vliv na posuzování
včasnosti podání. Nesprávné poučení správního orgánu nemůže být účastníku na újmu, pokud
byl při využití opravného prostředku v dobré víře ve správnost uvedeného (nesprávného)
poučení.
[5] V projednávané věci se však dle městského soudu stěžovateli nesprávného poučení
nedostalo. Poučení žalovaného neobsahuje informaci o tom, že by možnost podání žádosti
o přezkum bylo nezbytné vyčerpat před podáním správní žaloby. Naopak – toto poučení
zdůrazňuje, že podání žádosti o přezkum nemá vliv na právní účinky oznámení. Současně
obsahuje informaci o tom, že oznámením o ukončení administrace žádosti je řízení o žádosti
o poskytnutí dotace ukončeno. Judikatura správních soudů se povahou aktů vydávaných
při poskytování dotací opakovaně zabývala; dospěla přitom k závěru, že oznámení žalovaného
o ukončení administrace žádosti o poskytnutí dotace podle §11 odst. 5 zákona o SZIF
je rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s. Naopak, přezkumné řízení představuje zvláštní prostředek
dozorčího práva, na který není právní nárok. Žalovaný přitom neměl povinnost poučovat
stěžovatele o nemožnosti podat proti oznámení o ukončení administrace jeho žádosti
odvolání (tato skutečnost vyplývá přímo ze zákona), ani o možnosti podat proti oznámení
správní žalobu. Jelikož stěžovatel nebyl nesprávně poučen, a nemohl tedy být v dobré víře
v existenci řádného opravného prostředku, byl povinen žalobu podat do dvou měsíců
od doručení písemného vyhotovení oznámení o ukončení administrace žádosti o dotaci
(od 24. 8. 2020), tj. do 26. 10. 2020. Jelikož žalobu podal až dne 6. 8. 2021, odmítl ji městský soud
jako opožděnou.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[6] Usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby pro opožděnost napadl stěžovatel kasační
stížností z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Po úvodní rekapitulaci
předcházejícího řízení zdůraznil, že poučení žalovaného obsažené v oznámení o ukončení
administrace jeho žádosti o dotaci bylo nesprávné, resp. nepřesné a nedostatečné. Uvedl, že jako
účastník správního řízení má právo na poučení. Namítal, že to, zda konkrétní skutečnost vyplývá
či nevyplývá přímo ze zákona, není pro její zahrnutí do textu poučení rozhodující. Určující
je obsah poučení, na jehož správnost, přesnost a úplnost se stěžovatel beze zbytku spolehl.
Jelikož nebyl poučen o možnosti podat jiný opravný prostředek, ani o možnosti podat správní
žalobu, vyrozuměl z formulovaného poučení, že přezkum ze strany Ministerstva zemědělství
je nezbytným krokem, který stěžovatel musí učinit před podáním správní žaloby. K tomu odkázal
na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2016, č. j. 6 Afs 2/2016 - 50, a judikaturu
Ústavního soudu. Postupem Ministerstva zemědělství mohlo dojít k zahájení přezkumného
řízení, tedy ke změně rozhodnutí – oznámení o ukončení administrace žádosti o dotaci,
Ministerstvo zemědělství však důvody pro zahájení přezkumného řízení neshledalo. Stěžovatel
proto nepochybil, pokud žádost o přezkum považoval za formu opravného prostředku, kterým
mohlo být zamítavé oznámení změněno. Poučení žalovaného je proto nesprávné, neboť „vyvolalo
dojem, že obrácením se na Přezkumnou komisi MZe může zvrátit zamítavé Oznámení SZIF, a tedy že v danou
chvíli není na místě podat správní žalobu“. Zároveň poukázal na procesní důsledky vyplývající
z možnosti podat současně žádost o přezkum sdělení žalovaného o ukončení administrace
žádosti o dotaci a žalobu proti tomuto sdělení.
[7] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry napadeného usnesení
městského soudu. Odkázal na dikci §11 odst. 5 zákona o SZIF a dodal, že je odpovědností
stěžovatele se s relevantní právní úpravou seznámit. Trval na tom, že stěžovatel byl v dané věci
poučen zcela řádně. Popsal vývoj právní úpravy týkající se sdělení o ukončení administrace
žádosti o poskytnutí dotace a procesní obrany proti němu, jakož i související judikatury a uzavřel,
že rozhodná právní úprava výslovně vyloučila možnost podat proti napadenému rozhodnutí
odvolání jako řádný opravný prostředek, žalobou lze tedy napadnout přímo toto sdělení. Dále
uvedl, že v poučení zdůraznil, že žádost o přezkum nemá vliv na právní účinky sdělení, kterými
jsou především právní moc a vykonatelnost rozhodnutí, a že oznámením je dané řízení
ukončeno. Dodal, že ze zákona nebyl povinen stěžovatele poučovat o nemožnosti podat proti
sdělení odvolání, neboť tato skutečnost vyplývá přímo ze zákona, a rovněž neměl povinnost
poučit stěžovatele o možnosti podat proti němu žalobu. S ohledem na uvedené navrhl,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a stěžovatel je řádně zastoupen (§105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal
napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů,
ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3
a 4 s. ř. s.), a dospěl k následujícímu závěru.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Stěžovatel napadl kasační stížností usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby.
V takovém případě lze kasační stížnost opřít pouze o důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí
podle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Kasační stížnost nesměřuje proti meritornímu rozhodnutí
městského soudu, proto ani Nejvyšší správní soud nemůže přezkoumávat zákonnost toho,
co podání žaloby předcházelo. Předmětem přezkumu Nejvyššího správního soudu může být
pouze otázka, zda městský soud postupoval správně, když žalobu stěžovatele jako opožděnou
odmítl (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004 - 98,
č. 625/2005 Sb. NSS). Nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu ve smyslu §103 odst. 1
písm. e) s. ř. s. může obecně spočívat také v nesprávném posouzení právní otázky soudem
(např. aplikuje-li soud výluku ze soudního přezkumu, která na věc nedopadá), nebo
v nepřezkoumatelnosti pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů, zejména skutkových
(např. odmítne-li soud podání pro opožděnost, ačkoliv rozhodné skutečnosti nezjistil), popřípadě
v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek, že došlo k odmítnutí
návrhu a tím i odmítnutí soudní ochrany, ač pro takový postup nebyly splněny podmínky.
[11] Nejvyšší správní soud shledal, že napadené usnesení netrpí nepřezkoumatelností – z jeho
odůvodnění je zřejmé, co vedlo městský soud k odmítnutí žaloby; v tomto směru je jeho
rozhodnutí plně přezkoumatelné. Městský soud shrnul relevantní právní úpravu, uvedl, kdy
stěžovatel obdržel napadené rozhodnutí, a kdy tak počala běžet lhůta pro podání žaloby; všechny
tyto závěry v odůvodnění napadeného usnesení řádně odůvodnil.
[12] Následně se proto zdejší soud zabýval otázkou zákonnosti postupu městského soudu,
který podanou žalobu jako opožděnou odmítl. Nejvyšší správní soud připomíná, že skutkově
i právně obdobnou věcí se zabýval v rozsudku ze dne 3. 12. 2021, č. j. 5 Afs 277/2021 - 33.
Stejně jako v nyní projednávané věci tamější stěžovatel namítal především to, že postupoval
na základě nedostatečného poučení poskytnutého žalovaným, což mu nelze klást k tíži.
Od závěrů uvedených v citovaném rozhodnutí nemá Nejvyšší správní soud důvodu se jakkoli
odchylovat.
[13] Stejně jako v rozsudku č. j. 5 Afs 277/2021 - 33 proto Nejvyšší správní soud předesílá,
že ačkoliv žalovaný označuje akt, jímž s odkazem na §11 odst. 5 zákona o SZIF vyrozuměl
stěžovatele o ukončení administrace jeho žádosti, za „oznámení“, uvedené ustanovení hovoří
o „sdělení“, soud se tedy bude i nadále držet zákonné terminologie, byť formálně nepřesné
označení daného aktu jistě nemá vliv na jeho zákonnost.
[14] Podle §11 odst. 5 zákona o SZIF, v aktuálním znění, platí: „Na uzavření dohody o poskytnutí
dotace podle odstavce 4 není právní nárok. Pokud Fond žádosti o dotaci před datem uzavření dohody podle
odstavce 4 nevyhoví, sdělí písemně a bez zbytečného odkladu žadateli důvody nevyhovění. Proti tomuto sdělení
se nelze odvolat. Obnova řízení se nepřipouští. Přezkumné řízení se nepřipouští, s výjimkou postupu podle §153
odst. 1 písm. a) správního řádu. V případě, že by toto sdělení Fondu bylo v rozporu s podmínkami, za kterých
je poskytována dotace, ministerstvo jej usnesením zruší. Na postup ministerstva při vydání usnesení podle
předchozí věty se přiměřeně použijí ustanovení správního řádu o přezkumném řízení.“
[15] Povahou aktu vydávaného dle §11 zákona o SZIF, kterým Státní zemědělský
a intervenční fond (žalovaný) ukončil administraci žádosti o dotaci, a možností procesní obrany
proti němu se Nejvyšší správní soud zabýval opakovaně (např. v rozsudku ze dne 5. 9. 2018,
č. j. 10 Afs 339/2017 - 48, nebo v rozsudku ze dne 18. 7. 2013, č. j. 1 Afs 61/2013 - 43,
č. 2909/2013 Sb. NSS), přičemž tento akt považoval nejen za rozhodnutí správního orgánu podle
§65 odst. 1 s. ř. s., ale i za správní rozhodnutí ve smyslu §67 zákona č. 500/2004 Sb., správní
řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), proti němuž se lze bránit odvoláním
a následně popřípadě rovněž žalobou podanou dle §65 a násl. s. ř. s. proti rozhodnutí odvolacího
orgánu. Na tuto judikaturu reagoval zákonodárce novelou provedenou zákonem č. 208/2019 Sb.,
kterým se mění zákon č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů, a zákon
č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších
zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění pozdějších předpisů,
kterou (s účinností od 1. 9. 2019) výslovně vyloučil podání odvolání jako řádného opravného
prostředku proti sdělení dle §11 odst. 5 zákona o SZIF (viz výše citované současné znění tohoto
ustanovení).
[16] Nejvyšší správní soud se tedy s ohledem na uvedenou legislativní změnu nejprve zabýval
otázkou, zda se i za stávající právní úpravy lze proti sdělení dle §11 odst. 5 zákona o SZIF bránit
žalobou podanou dle §65 a násl. s. ř. s., nebo je s ohledem na případný nedostatek formálních
znaků tohoto aktu na místě domáhat se ochrany za pomoci žaloby proti nezákonnému zásahu
správního orgánu ve smyslu §82 a násl. s. ř. s. Taková případná skutečnost by totiž mohla vést
k závěru, že měl městský soud vyzvat stěžovatele ke změně žalobního typu, pokud by zásahová
žaloba mohla být v dané věci považována za včasnou a přípustnou.
[17] Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu se k otázce materiálně-formální definice
rozhodnutí správního orgánu ve smyslu §65 odst. 1 s. ř. s. naposled zásadním způsobem vyjádřil
v rozsudku ze dne 17. 9. 2019, č. j. 1 As 436/2017 - 43, č. 2725/2013 Sb. NSS, v němž se zabýval
soudní ochranou vůči tzv. souhlasům, které jsou vydávány stavebním úřadem dle zákona
č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a které sdílejí některé
shodné či podobné rysy s nyní posuzovaným sdělením dle §11 odst. 5 zákona o SZIF.
I s ohledem na legislativní změny, které se negativně dotkly možnosti soudního přezkoumání
těchto aktů na základě zásahové žaloby, rozšířený senát přehodnotil závěry dosavadní judikatury
a dospěl k závěru, že proti souhlasům vydávaným podle stavebního zákona lze podat žalobu proti
rozhodnutí, neboť soudní ochrana poskytovaná zásahovou žalobou není dostatečná (nesplňuje
požadavky vyplývající z mezinárodního a ústavního práva na efektivnost poskytované soudní
ochrany). Byť souhlasy podle stavebního zákona nejsou rozhodnutími ve smyslu §67 správního
řádu, jde o formalizované úkony správního orgánu v rámci jeho zákonem stanovené pravomoci,
vztahující se ke konkrétní věci a adresované individuálně určeným jednotlivcům, zakládající,
popř. měnící jejich práva a povinnosti za zákonem stanovených podmínek; tyto formalizované
úkony jsou způsobilé být předmětem soudního přezkumu v řízení o žalobě proti rozhodnutí
správního orgánu dle §65 a násl. s. ř. s. a v případech zjištění jejich nezákonnosti mohou být
zrušeny, čímž bude žalobci zkrácenému na jeho právech nezákonným souhlasem poskytnuta
účinná soudní ochrana.
[18] Tyto závěry lze vztáhnout i na sdělení dle §11 odst. 5 zákona o SZIF, které ani
po poslední provedené novelizaci není výslovně vyloučeno z působnosti §67 a násl. správního
řádu (viz výluky z použití správního řádu uvedené v §11 odst. 3 a 5 zákona o SZIF, v aktuálním
znění). Toto sdělení tedy lze i po provedené novelizaci zákona o SZIF přezkoumat v režimu §65
a násl. s. ř. s., ovšem s tím rozdílem, že žaloba nyní musí směřovat přímo proti tomuto sdělení,
neboť uplatnění řádného opravného prostředku ve správním řízení, tedy odvolání, je nyní
zákonem výslovně vyloučeno. To ostatně nezpochybňuje ani stěžovatel, nelze tedy konstatovat,
že by ve světle citovaného rozhodnutí rozšířeného senátu, které navíc bylo vydáno a publikováno
před podáním žaloby stěžovatelem v nyní posuzované věci, zvolil nesprávný žalobní typ, nicméně
správně formulovanou žalobu proti rozhodnutí správního orgánu podal opožděně.
[19] Sdělení žalovaného ze dne 24. 8. 2020, č. j. SZIF/2020/0547480, přitom obsahuje
následující poučení: „Pokud žadatel s Oznámením nesouhlasí, může se dle kapitoly 11/12 Pravidel, kterými
se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova na období 2014 – 2020,
ve lhůtě 21 kalendářních dnů od jeho doručení písemně obrátit na Přezkumnou komisi Ministerstva zemědělství
a žádostí o přezkum. Tento postup nemá vliv na právní účinky Oznámení. Na uzavření Dohody o poskytnutí
dotace (dále jen „Dohoda“) není právní nárok (§11 odst. 5 zákona č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském
intervenčním fondu – dále jen „zákon o SZIF“). Oznámením o ukončení administrace vydaným před uzavřením
Dohody je řízení o žádosti žadatele ukončeno.“
[20] Jak Nejvyšší správní soud uvedl v rozsudku ze dne 25. 4. 2018, č. j. 3 As 103/2017 - 23,
„[n]áležitosti správního rozhodnutí upravuje §68 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a poučení o možnosti
podat proti rozhodnutí správního orgánu žalobu mezi ně (právě s ohledem na generální klauzuli) není zahrnuto.“
Tato povinnost tedy netíží žalovaného ani v případě sdělení dle §11 odst. 5 zákona o SZIF.
Na posuzovanou věc přitom nelze uplatnit ani závěry rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 10. 2009, č. j. 4 Ads 39/2008 - 83, č. 1980/2010 Sb. NSS, podle
něhož žalobu nelze považovat za opožděnou, je-li podána po uplynutí zvláštní třicetidenní lhůty
vyplývající z §129 odst. 1 s. ř. s., avšak před uplynutím obecné dvouměsíční lhůty podle §72
odst. 1 s. ř. s., pokud žalobce nebyl správním orgánem v napadeném rozhodnutí o této zvláštní
lhůtě poučen; v posuzované věci se totiž uplatní právě obecná lhůta zakotvená v §72 odst. 1
s. ř. s., žalovaný tedy nebyl povinen stěžovatele poučovat o možnosti podat proti danému
rozhodnutí (sdělení) žalobu.
[21] Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tom, že by poučení poskytnuté žalovaným bylo
zavádějící, resp. nepřesné a nedostatečné. Žalovaný sice nad rámec zákonné poučovací
povinnosti poučil stěžovatele o možnosti obrátit se na přezkumnou komisi Ministerstva
zemědělství, poskytnutí důkladnějšího poučení však nelze považovat za pochybení správního
orgánu. Žalovaný navíc v poučení zdůraznil, že podání žádosti o přezkum sdělení nemá vliv
na jeho právní účinky a že jím je řízení o žádosti stěžovatele ukončeno; tím dal stěžovateli jasně
najevo, že se jedná o konečné rozhodnutí ve věci a že žádost o jeho přezkum není řádným
opravným prostředkem. Jak vyplývá i z výše zmiňované judikatury předcházející procesní úkony
stěžovatele v nyní posuzované věci, přezkumné řízení ve svých různých podobách je tradičně
pojímáno jako dozorčí prostředek, na jehož použití nadřízeným správním orgánem není nárok,
nejedná se tedy v žádném případě o řádný opravný prostředek ve správním řízení, který je třeba
vyčerpat před podáním žaloby proti rozhodnutí správního orgánu.
[22] K tvrzením stěžovatele týkajícím se „dvojkolejnosti“ řízení o žalobě proti sdělení
žalovaného dle §11 odst. 5 zákona o SZFI a postupu Ministerstva zemědělství při přezkumu
tohoto sdělení Nejvyšší správní soud pouze uvádí, že souběžné vedení přezkumného řízení
a řízení o žalobě proti témuž rozhodnutí správního orgánu je zcela běžnou situací, s níž správní
řád i s. ř. s. dokonce výslovně počítají [viz v §11 odst. 5 zákona o SZFI zmiňovaný §153
odst. 1 písm. a) správního řádu, který navazuje na procesní institut uspokojení navrhovatele dle
62 s. ř. s.]. Dozví-li se správní soud v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, že bylo
toto rozhodnutí zrušeno či změněno v přezkumném řízení, a nedojde-li následně právě
k uplatnění institutu uspokojení navrhovatele nebo ke zpětvzetí žaloby, musí soud žalobu
odmítnout dle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soud (předseda senátu) také může (ale nemusí)
v případě probíhajícího přezkumného řízení přerušit řízení o žalobě proti témuž rozhodnutí
správního orgánu dle §48 odst. 3 písm. d) s. ř. s. a vyčkat výsledku přezkumného řízení, jinak
však běží obě řízení na sobě nezávisle.
[23] A pokud jde o stěžovatelův odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
30. 11. 2016, č. j. 6 Afs 2/2016 - 50, k tomu nezbývá než dodat, že toto rozhodnutí se týkalo
oznámení o snížení dotace podle §14e zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech
a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění účinném
do 19. 2. 2015, tj., nikoli rozhodnutí o ukončení administrace žádosti o dotaci. Závěry v něm
uvedené proto nelze vztahovat na nyní přezkoumávané rozhodnutí, jak činí stěžovatel.
V. Závěr a náklady řízení
[24] Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto
ji podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[25] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, proto mu jejich náhradu Nejvyšší správní soud nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 7. ledna 2022
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu