ECLI:CZ:NSS:2022:5.AS.100.2022:28
sp. zn. 5 As 100/2022 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: FEMME a.s.,
se sídlem Veletržní 590/43, Praha 7, zast. Mgr. Miloslavem Strnadem, advokátem, se sídlem
Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem
Vršovická 65, Praha 10, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 16. 2. 2022, č. j. 9 A 90/2019 - 121, o návrhu žalovaného na přiznání odkladného
účinku,
takto:
Návrh žalovaného na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamí t á .
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení
v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno rozhodnutí
Ministerstva životního prostředí ze dne 10. 6. 2019, č. j. MZP/2019/580/786, sp. zn.
ZN/MZP/2019/530/134 ve věci uložení povinnosti zaplatit správnímu orgánu potřebné náklady
ve výši 19 430 955 Kč v souvislosti s nařízenou exekucí k vymožení povinnosti provést likvidaci
obsahu retenční nádrže nacházející se na pozemku p. č. 316/9 v k. ú. Bezděkov u Žatce; tuto
povinnost žalobce ve stanovené lhůtě nesplnil.
[2] Společně s podáním kasační stížnosti požádal stěžovatel o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V návrhu na jeho přiznání uvedl, že z jednání žalobce
je zřejmá snaha o likvidaci bez právního nástupce; v případě, kdy dojde ke zrušení usnesení
o uložení povinnosti zaplatit vyčíslené náklady na provedení prací, dojde zcela jistě k návrhu
žalobce na zastavení exekuce a s ohledem na skutečnost, že exekuční příkaz by byl zrušen, dojde
ze strany soudu k zastavení exekuce. Nadto, v případě, kdy trestní soud (v současnosti je vedeno
trestní řízení u OS Louny s obžalovanými společností FEMME a. s. a D. H., v postavení
předsedkyně představenstva společnosti, a obžalovaným F. N., ředitelem společnosti; Česká
republika prostřednictvím ČIŽP uplatnila v trestním řízení nárok na náhradu škody ve výši
19 430 955 Kč odpovídající vyčíslené částce k provedení prací uložených žalobci rozhodnutím
ČIŽP ze dne 30. 1. 2019) skončí pravomocně řízení, a dojde ke zrušení zajištění majetku žalobce,
majetek bude opět v jeho rukou; v takovém případě nemá ČR jednající prostřednictvím ČIŽP
jakoukoli jinou možnost, jak zajistit, aby nedošlo k likvidaci žalobce bez právního nástupce.
Dále stěžovatel poukazuje na škodlivost vypouštěného tekutého odpadu obsahujícího toxické
kovy, ekologické škody na fauně a flóře. V případě, kdy nebude přiznán odkladný účinek, dle
stěžovatele dojde k nemožnosti vymoci náklady na provedení prací žalobcem, přičemž je zřejmá
jeho snaha odpovědnosti provést práce se zbavit, a to prostřednictvím smluv, jejichž předmětem
je povinnost jiných osob vykonat práce za něj, rovněž je zřejmá snaha o jeho zrušení.
[3] Dle stěžovatele přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nemůže být pro žalobce
větší újmou, než je újma, která nepřiznáním odkladného účinku může vzniknout státu, jelikož
žalobce v současné době již prakticky žádnou činnost neprovádí, dle výpisu z obchodního
rejstříku je zřejmé, že žalobce směřoval ke zrušení po provedené likvidaci. Dle stěžovatele zde
převažuje zájem na zajištění odstranění ekologické zátěže na daném území, a to zejména
z důvodu ochrany veřejného zdraví a ochrany životního prostředí; v retenční nádrži se nachází
celá řada závadných látek, včetně látek obsahujících těžké kovy, ropné látky. Dle stěžovatele jsou
naplněny předpoklady pro přiznání odkladného účinku.
[4] Žalobce ve vyjádření k návrhu poukazuje na to, že stěžovatel zkresluje stav věci ve svůj
prospěch a opomíjí důležité okolnosti. Základem věci je nezákonný postup ČIŽP, která exekučně
vymáhá povinnost z usnesení, které však zavazuje jiný subjekt; ČIŽP se žalobcem nevedla ani
správní řízení, nevedla ho jako účastníka řízení; za nesplnění povinností sankcionovala společnost
Femme Plus, nikoli žalobce. Podstatou sporu tak není právní otázka výkladu §42 odst. 2 zákona
č. 254/2011 Sb., vodní zákon, jak tvrdí stěžovatel v kasační stížnosti; žalobce byl úspěšný
v žalobě ze zcela jiného důvodu. Žalobce dodává, že je připraven polemizovat se stěžovatelem
o interpretaci, smyslu a účelu §42 vodního zákona, nicméně není spravedlivé požadovat,
aby po celou dobu vedení řízení byl zatížen exekucí, kterou městský soud označil za nezákonnou.
V dalším žalobce popisuje skutkový stav sporu, poukazuje především na to, že ač nebyl
provozovatelem ani vlastníkem areálu, byla na něm vymáhána povinnost likvidace obsahu
retenční nádrže, a to formou náhradního výkonu ke splnění této povinnosti; poukázal na to,
že převod (prodej společnosti Witcombe Real, a.s., nyní Femme plus, a. s.) závodu byl
s předstihem oznámen ČIŽP, kupující společnost se ve smlouvě o koupi závodu zavázala zcela
na své náklady uvedenou ekologickou újmu odstranit (což se projevilo snížením kupní ceny);
po převodu závodu ČIŽP vedla správní řízení se společností Femme Plus, na kterou povinnost
dle §42 vodního zákona přešla; od února 2017 (převod závodu) do ledna 2019 (doručení
usnesení) nebylo s žalobcem jednáno; ČIŽP s ním začala jednat až poté, kdy bylo v rámci
insolvenčního řízení společnosti Femme Plus vydáno rozhodnutí o úpadku. Žalobce dále
podotýká, že ČIŽP považovala po celou dobu za viníka společnost Femme Plus, ve výroku
rozhodnutí o udělení sankce je výslovně uvedeno, že tato společnost je vinna tím, že nesplnila
opatření k nápravě, čímž porušila svoji povinnost…; v odůvodnění je popsáno, jaká povinnost
jí byla uložena a proč je jí uložena sankce. Jinými slovy, ČIŽP uložila dne 6. 11. 2018 sankci
společnosti Femme Plus za nesplnění povinnosti a následně dne 31. 1. 2019 její splnění uložila
žalobci. Dle žalobce si nemůže ČIŽP účelově vybírat, po jakém subjektu bude vymáhat
povinnosti, za zcela nepřípustné pak považuje, aby subjekty, jimž povinnost ukládá, střídala,
podle toho, jak se jí to hodí. Žalobce dodává, že zástupkyně stěžovatele ostatně před městským
soudem při jednání nebyla ani schopna tento postup ČIŽP vysvětlit.
[5] Žalobce rovněž poukazuje na nepravdivost tvrzení stěžovatele, zamlžuje, že současný stav
lokality zapříčinila společnost Femme Plus, jakýkoli závěr OS v Lounech se vztahuje nejpozději
ke skutkovému stavu v roce 2016, nikoli ke stavu v roce 2019, navíc proti rozsudku bylo podáno
odvolání a není dosud pravomocný. Žalobce rovněž poukázal na to, že společností Femme Plus
byly sváženy další odpady, což dokládají i výsledky kontroly ČIŽP ze dne 15. 10. 2018, rovněž
z rozhodnutí ČIŽP ze dne 16. 11. 2018 vyplývá, že v lokalitě nadále dochází k vážnému
poškozování životního prostředí nepovolenou činností, kdy jsou do terénu vypouštěny znečištěné
odpadní vody. Žalobce nemůže nést náklady a odpovědnost za likvidaci znečištění, kterého
se dopustil jiný subjekt, který nadto byl za svoji činnost trestán. S přiznání odkladného účinku
nesouhlasí.
[6] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek, Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. O přiznání odkladného
účinku přitom může žádat také žalovaný správní orgán, a to ze stejných důvodů jako žalobce
(k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49,
č. 1255/2007 Sb. NSS).
[7] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tam, kde kasační
stížnost nemá odkladný účinek ze zákona, je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší správní
soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného
rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud
není případně zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být
vyhrazeno pouze pro případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[8] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
nejsou v daném případě splněny.
[9] Kromě formální podmínky, jíž je vznesení příslušného návrhu, je tedy pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti nutné splnění tří podmínek: 1/ výkon nebo jiné právní
následky musejí pro stěžovatele znamenat újmu, 2/ újma musí být pro stěžovatele nepoměrně
větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 3/ přiznání
odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (srov. usnesení
rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58, č. 3270/2015 Sb. NSS).
Povinnost tvrdit a prokázat hrozbu újmy přitom tíží stěžovatele (viz usnesení NSS ze dne
29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Hrozící újma musí být závažná a reálná, nikoli pouze
hypotetická a bagatelní (srov. usnesení NSS ze dne 3. 10. 2017, č. j. 9 Afs 275/2017 - 20).
[10] Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti správního orgánu je pak možné dle ustálené
judikatury Nejvyššího správního soudu vázat toliko na výjimečné případy, kdy odložení účinků
rozhodnutí krajského soudu bude podmíněno ochranou důležitého veřejného zájmu, jehož
ohrožení bude v konkrétním případě představovat onu nepoměrně větší újmu, než která
přiznáním odkladného účinku vznikne jiným osobám a která nebude v rozporu s jiným veřejným
zájmem. Nejvyšší správní soud uvedl ve své judikatuře příkladmo případy, kdy může dojít
k ohrožení důležitého veřejného zájmu, např. vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě,
vystavení zbrojního průkazu nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu
s vojenským materiálem zločinnému podniku (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS
ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49, č. 1255/2007 Sb. NSS; též usnesení NSS
č. j. 1 Afs 392/2017 - 27, ze dne 7. 12. 2017).
[11] V daném případě stěžovatel poukazuje na ohrožení veřejného zájmu – na ochranu
veřejného zdraví, ochranu životního prostředí a zajištění odstranění ekologické zátěže na daném
území. Nicméně, žalobce není tím, kdo v současné době na daném území cokoli skladuje;
především však v projednávané věci bylo žalobci uloženo peněžité plnění k úhradě nákladů
spojených s odklízením odpadu. Samotné neuhrazení požadované částky, byť souvisí
s provedením odklízecích prací – odstraněním ekologické zátěže, však zcela jistě samo o sobě
fyzické likvidaci odpadu k tomu příslušnými subjekty nebrání. Nelze rovněž pominout, jak
vyplývá ze spisu, že ekologická zátěž v daném území existuje již od roku 2018 a dosud nebyly
(zřejmě) činěny žádné faktické kroky k tomu, aby nepříznivé následky pro životní prostředí,
jakož i ochranu zdraví stěžovatel nějak neřešil.
[12] Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že přiznání odkladného účinku nemůže být
odůvodněno veřejným zájmem na odstranění ekologické zátěže, resp. komplikacemi s tím
spojenými; v této potřebě soud nespatřuje riziko nenahraditelné újmy. Soud musí rovněž vzít
v potaz i potenciální újmu, která může přiznáním odkladného účinku vzniknout jiným osobám,
konkrétně žalobci (srov. usnesení NSS č. j. 3 Afs 415/2021 - 36, ze dne 28. 2. 2022).
[13] Otázkou proto je, zda přiznání odkladného účinku stěžovateli je možné považovat
za vhodný prostředek, který je způsobilý ochránit oprávněné zájmy na ochranu zdraví a životního
prostředí a zároveň neznamenat nepoměrně větší újmu pro žalobce. Nejvyšší správní soud
přitom dospěl k názoru, že tomu tak není.
[14] Břemeno tvrzení i břemeno důkazní nese stěžovatel. Stěžovatel v návrhu jednak dospívá
ke spekulativním závěrům o (ne)dobytnosti vyčíslené částky určené na náklady k provedení prací;
jednak poukazuje na ochranu životního prostředí. Z toho však není patrné, jaká konkrétní újma
podle stěžovatele konkrétně jím prezentovanému veřejnému zájmu v případě nepřiznání
odkladného účinku hrozí. Jak již Nejvyšší správní soud opakovně zdůraznil, důvodem přiznání
odkladného účinku nemůže být pouze zajištění dobytnosti pohledávky.
[15] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud návrh stěžovatele na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. zamítl.
Tím Nejvyšší správní soud žádným způsobem nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 17. května 2022
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu