ECLI:CZ:NSS:2022:5.AS.204.2022:13
sp. zn. 5 As 204/2022 - 13
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: CZ IZOLACE s.r.o.,
se sídlem Blanická 834/140, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Nad Štolou 936/3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 30. 6. 2022, č. j. 3 A 42/2022 – 102,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á.
Odůvodnění:
I.
Průběh dosavadního řízení
[1] Žalobce se podanou kasační stížností domáhá zrušení výše uvedeného usnesení
Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o jeho neosvobození od soudních poplatků
v řízení o žalobě, kterou se domáhal ochrany před nečinností spočívající v tom, že žalovaný
navzdory žádosti žalobce nezměnil nastavení jeho datové schránky na volbu „znepřístupnit“.
Městský soud žalobce usnesením ze dne 31. 3. 2022, č. j. 3 A 42/2022 – 7, vyzval k zaplacení
soudního poplatku za podání žaloby ve výši 2 000 Kč.
[2] Žalobce v reakci na uvedené usnesení požádal soud o osvobození od soudních poplatků.
V žádosti žalobce poukázal na své „nedobré majetkové poměry“ a na skutečnost, že z těchto důvodů
již byl od soudních poplatků osvobozen v občanském soudním řízení vedeném u Okresního
soudu v Ostravě pod sp. zn. 62 C 377/2021, přičemž k žádosti doložil příslušné usnesení, jehož
závěry se dle žalobce musí vztahovat rovněž na dané řízení před městským soudem.
[3] Na výzvu soudu doložil žalobce jím vyplněné Prohlášení o majetkových a výdělkových
poměrech, v němž zejména uvedl, že v posledních třech zdaňovacích obdobích hospodařil
se ztrátou (v roce 2018 -314 494 Kč, v roce 2019 -219 046 Kč a v roce 2020 -401 684 Kč;
za neuzavřený účetní rok 2021 očekával žalobce rovněž ztrátu v řádu stovek tisíc korun). Žalobce
je vlastníkem nemovitostí zapsaných na LV 2454, katastrální území Zábřeh nad Odrou, jejichž
hodnota tvoří jeho základní jmění (9 780 000 Kč), a dle jeho tvrzení jsou nezbytně potřebné
k jeho existenci. Dále žalobce vlastní osobní automobil nulové účetní hodnoty, který používá
k zajišťování provozu a správy svého majetku, a nákladní přívěs registrovaný v roce 2006.
Na běžném účtu žalobce byl zůstatek 101 Kč, spořicí účet žalobce vedený u Sberbank CZ, a.s.,
(dále jen „Sberbank“) byl po oznámení České národní banky ze dne 28. 2. 2022 zrušen
a Garanční systém finančního trhu z něj stanovil k výplatě 245 961 Kč. Dále žalobce popsal,
že je jeho podnikatelská činnost utlumena tím, že mu již v roce 2011 smluvní poskytovatel přestal
poskytovat telefonní služby (v této věci vede doposud občanské soudní řízení), a od roku 2018
mu nejsou poskytovány ani dodávky elektrické energie, které odebíral prostřednictvím
subdodavatele Jaroslav ŠPAČEK - TEPELNÉ IZOLACE (fyzická osoba – podnikatel); i v této
věci probíhají soudní řízení mezi uvedeným subdodavatelem a licencovaným obchodníkem, který
mu elektřinu dodával. Finance žalobce nepostačují ani na úhradu nákladů jeho utlumeného
provozu, přičemž je současně šetří na úpravu trafostanice ve vlastnictví již zmíněného
podnikatele Jaroslav ŠPAČEK - TEPELNÉ IZOLACE, která se nachází v nemovitosti
ve vlastnictví žalobce. Dále žalobce sdělil, že dne 19. 11. 2009 zemřel jeho jediný společník (otec
jednatele žalobce), přičemž pozůstalostní řízení dosud nebylo ukončeno.
[4] K prohlášení žalobce přiložil daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za roky
2018 – 2020, přehled hospodaření za rok 2021, výpis z LV 2454 pro katastrální území Zábřeh
nad Odrou, výpisy z běžného účtu vedeného u ČSOB za měsíce listopad 2021 až duben 2022,
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2016, č. j. 22 Co 367/2015 – 103, žádost
společnosti ENPRO Energo s.r.o. o uzavření „Smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene
a dohodu o umístění stavby“ pro akci „Ostrava Zábřeh VNk, unifikace 1. etapa, 1. f“, plnou moc
udělenou společností ČEZ Distribuce, a. s., společnosti ENPRO Energo s.r.o., k některým
úkonům týkajícím se procesu výstavby zařízení distribuční soustavy elektrické energie, přípis
adresovaný společností ČEZ Distribuce, a. s., podnikateli Jaroslav ŠPAČEK - TEPELNÉ
IZOLACE, obsahující mj. výzvu k provedení úpravy odběrného místa, rozpočet projektu
„TRAFOSTANICE 10/04 kV“ z roku 1998, usnesení Městského soudu v Praze ze dne
18. 10. 2021, č. j. 29 Co 286/2021 – 49, a potvrzení o vedení pozůstalostního řízení po zůstaviteli
Jaroslavu Špačkovi, nar. 11. 6. 1947.
[5] V reakci na další výzvu soudu žalobce doložil již zmiňovaná daňová přiznání s podpisem
a razítkem jím zmocněné daňové poradkyně spolu s doručenkami z datových zpráv, jejichž
prostřednictvím byla daňová přiznání zaslána správci daně, a rovněž přípis Garančního systému
finančního trhu. V průvodním přípisu žalobce mj. uvedl, že náhrada vkladu, která mu byla
přiznána Garančním systémem finančního trhu, nepostačuje k úhradě nutných výdajů „v zájmu
energetické bezpečnosti“, které vyčíslil přinejmenším na 422 000 Kč.
[6] Městský soud následně o žádosti žalobce rozhodl shora uvedeným usnesením tak,
že mu osvobození od soudních poplatků nepřiznal, neboť dospěl k závěru, že finanční
situace žalobci neznemožňuje úhradu soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, jenž je svou
výší zanedbatelný v porovnání s prostředky, jimiž žalobce momentálně disponuje (bezmála
250 000 Kč). Tvrzení žalobce, že dané peněžní prostředky potřebuje k financování nutných úprav
zařízení sloužícího k jeho existenci, nepovažoval městský soud za dostatečné pro osvobození
žalobce od soudních poplatků. Toto tvrzení se dle soudu nejeví jako věrohodné a navíc se jedná
o blíže nespecifikovaný výdaj, který má vzniknout v budoucnu. Městský soud rovněž upozornil,
že žalobce nemá od svého vzniku v roce 1993 vloženu ve sbírce listin v obchodním rejstříku ani
jednu účetní závěrku, sám tedy dlouhodobě neplní své povinnosti vůči tomu, od něhož očekává
dobrodiní ve formě osvobození od soudních poplatků.
II.
Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] Žalobce (stěžovatel) napadl uvedené usnesení městského soudu kasační stížností, v níž
namítá, že městský soud opomenul jeho argumentaci, v níž specifikoval výdaje nutné na údržbu
a úpravu pro něj existenčně nutné trafostanice – uvedl, že náklady za daný úsek činily v roce 1998
422 000 Kč bez DPH a doložil relevantní listiny (mj. výzvu provozovatele distribuční soustavy,
která jej jako vlastníka nemovitosti zavazuje platit výdaje za plánovanou úpravu). Stěžovatel
rovněž opětovně poukázal na výše zmiňované usnesení Městského soudu v Praze ze dne
18. 10. 2021, č. j. 29 Co 286/2021 – 49, jímž bylo původní usnesení Obvodního soudu pro
Prahu 4 změněno tak, že byl stěžovatel osvobozen od soudních poplatků v řízení vedeném
obvodním soudem.
[8] Dále stěžovatel zopakoval, že z částky 415 000 Kč, kterou měl původně uloženu
na bankovním účtu u Sberbank pro účely financování nezbytných oprav zařízení sloužícího
k jeho podnikání, mu Garanční systém finančního trhu vyplatil pouze 245 961 Kč. Stěžovatel
se dále ohradil proti závěru o neplnění povinností vůči tomu, od koho očekává dobrodiní. Danou
povinnost dle jeho názoru dostatečně splnil předložením daňových přiznání soudu. Své
veřejnoprávní povinnosti stěžovatel plní, zveřejňování údajů účetní a majetkové povahy však
považuje za rozporné se svým obchodním zájmem. Stěžovatel opětovně poukázal na okolnosti
týkající se vedení pozůstalostního řízení po jeho jediném společníkovi a sporů s dodavateli energií
a telekomunikačních služeb, které mu znemožňují provozovat podnikatelskou činnost.
Rozhodnutí městského soudu považuje stěžovatel za neuvážlivé.
[9] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného
rozhodnutí městského soudu (§106 odst. 2 s. ř. s.) a je podána oprávněnou osobou,
neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo
(§102 s. ř. s.).
[11] Pokud jde o poplatek za kasační stížnost a podmínku povinného zastoupení advokátem
v řízení o kasační stížnosti dle §105 odst. 2 s. ř. s., Nejvyšší správní soud odkazuje na svou
konstantní judikaturu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 - 19, publ. pod č. 3271/2015 Sb. NSS, či rozsudky téhož soudu
ze dne 3. 12. 2015, č. j. 9 As 266/2015 - 61, a ze dne 22. 9. 2016, č. j. 6 As 200/2016 – 18;
všechna zde zmiňovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná
na www.nssoud.cz), z níž vyplývá, že podáním kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského
(resp. městského) soudu, jímž se řízení nekončí, nevzniká stěžovateli poplatková povinnost
za kasační stížnost, a to ani v případech nepodléhajících zákonnému osvobození od poplatku.
Stěžovatel bez příslušného právního vzdělání rovněž nemusí být v řízení o takové kasační
stížnosti zastoupen advokátem. O takový případ se jedná i v nyní posuzované věci, neboť
napadeným usnesením bylo rozhodnuto toliko o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních
poplatků v řízení o žalobě.
[12] Nejvyšší správní soud dále přistoupil k přezkoumání napadeného usnesení městského
soudu v mezích rozsahu kasační stížnosti a uplatněných důvodů, přičemž zkoumal, zda napadené
rozhodnutí městského soudu netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[13] Jak již bylo uvedeno výše, posuzovanou kasační stížností stěžovatel brojí proti
rozhodnutí, jímž městský soud nevyhověl jeho žádosti o osvobození od soudních poplatků.
Podmínky individuálního osvobození od soudních poplatků ve správním soudnictví upravuje
§36 odst. 3 s. ř. s.: „Účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost
usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních
poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.“
[14] Městský soud stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal z toho důvodu,
že stěžovatel dle soudu nenaplnil podmínku spočívající v doložení své nemajetnosti, neboť z jím
tvrzených a doložených skutečností nevyplývá, že by mu jeho majetkové poměry neumožňovaly
zaplatit soudní poplatek.
[15] Z judikatury Nejvyššího správního soudu vyplývá, že účastník řízení, který se domáhá
osvobození od soudních poplatků, je povinen soudu prokázat věrohodným způsobem
své majetkové a sociální poměry. Rozhodnutí o žádosti pak musí vždy vycházet z konkrétního
posouzení naplnění zákonných podmínek a musí odpovídat tomu, aby žadateli nebylo
jen pro jeho majetkové a sociální poměry znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo
(srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2010, č. j. 7 Ans 3/2009 - 184).
Účastníka řízení v této souvislosti tíží břemeno tvrzení o jeho nepříznivé majetkové situaci
a povinnost toto tvrzení osvědčit. Nevěrohodnost či neúplnost tvrzení ohledně existence
předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vylučuje, aby bylo žádosti vyhověno
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 – 88, publ. pod
č. 1962/2010 Sb. NSS).
[16] Tyto podmínky přitom platí i tehdy, je-li účastníkem, který žádá o osvobození, právnická
osoba. Také ta musí svou nemajetnost, resp. nedostatek finančních prostředků k hrazení
soudních poplatků z vlastních zdrojů osvědčit (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 27. 5. 2010, č. j. 1 As 70/2008 – 74, publ. pod č. 2099/2010 Sb. NSS).
Uspořádá-li právnická osoba svoji činnost tak, že dlouhodobě setrvává bez dostatečných
finančních prostředků, ačkoli jejich vynakládání v souvislosti s vykonávanou činností je obvyklé
a nezbytné, nelze takovou právnickou osobu zpravidla osvobodit. V usnesení ze dne 13. 8. 2012,
č. j. 5 As 125/2012 – 35, pak Nejvyšší správní soud zdůraznil, že pro posouzení majetkových
poměrů žadatele je třeba zohlednit nejen výši jeho příjmů a množství disponibilních finančních
prostředků, ale také jeho možnost opatřit si tyto prostředky.
[17] Stěžovatel sice tvrdil (a osvědčil), že v posledních letech hospodaří s výraznou ztrátou,
současně však z jím doložených informací vyplynulo, že mu byla Garančním systémem
finančního trhu přiznána k výplatě částka ve výši 245 961 Kč jako náhrada za vklad, který měl
původně na spořicím účtu vedeném u Sberbank. Nejvyšší správní soud připouští, že městský
soud v úvodu napadeného usnesení nesprávně konstatoval, že stěžovatel „na běžném účtu disponuje
zůstatkem ve výši 480 Kč a na spořicím účtu finanční částkou ve výši 316 195 Kč“, což neodpovídá
stěžovatelem doloženým údajům – zůstatek na jeho běžném účtu činil dle výpisu za měsíc duben
2022 částku 101,78 Kč a jeho spořicí účet byl zrušen, přičemž mu byla stanovena již zmiňovaná
náhrada z Garančního systému finančního trhu. Dále v napadeném usnesení (zejm. body 9
a násl.) však již městský soud vyšel ze správných údajů. Právě v této části přitom odůvodnil
stěžejní úvahu daného rozhodnutí – částka ve výši 245 961 Kč, kterou stěžovatel disponuje,
evidentně postačuje k uhrazení soudního poplatku ve výši 2 000 Kč (případně též dosud
nevyměřeného poplatku ve výši 1 000 Kč za návrh na nařízení předběžného opatření, který
městský soud zamítl usnesením ze dne 21. 4. 2022, č. j. 3 A 42/2022 – 20). Nesprávné uvedení
údajů v úvodu rozhodnutí tedy zjevně nemělo vliv na úvahy městského soudu, a tedy
nezpůsobuje nezákonnost jeho rozhodnutí.
[18] Stěžovateli nelze přisvědčit, namítá-li, že městský soud opomněl jeho argumentaci, podle
níž dané finanční prostředky bude v budoucnu potřebovat k zajištění úpravy trafostanice, která
slouží k jeho podnikání. Městský soud se k dané argumentaci vyjádřil stručně, avšak
přezkoumatelně v bodě 9 svého rozhodnutí, kde konstatoval, že tuto argumentaci neshledal
věrohodnou, neboť stěžovatel nevysvětlil, jak dospěl k jím tvrzené hodnotě úprav (422 000 Kč).
Uvedené tvrzení navíc městský soud nepovažoval za dostatečný důvod pro přiznání
osvobození od soudních poplatků, neboť se jedná o blíže nespecifikovaný výdaj, který
má vzniknout až v budoucnu. Ačkoliv je popsané odůvodnění stručné, nelze je považovat
za nepřezkoumatelné, neboť je z něj patrné, že městský soud vzal danou argumentaci stěžovatele
v potaz (neopomenul ji, jak stěžovatel tvrdí), nepovažoval ji však za dostatečnou pro
konstatování nemajetnosti stěžovatele. Z rozhodnutí je přitom parné, z jakých skutečností
městský soud vyšel a jaké úvahy jej vedly k přijetí jím zastávaného závěru.
[19] S podstatou úvahy městského soudu se přitom Nejvyšší správní soud ztotožnil rovněž
po věcné stránce. Samotné záporné výsledky stěžovatelova hospodaření v uplynulých letech
nemohou představovat dostatečný důvod pro jeho osvobození od soudních poplatků
za situace, kdy je z jím sdělených skutečností zřejmé, že disponuje peněžními prostředky, které
s ohledem na jejich výši zjevně postačují k úhradě soudních poplatků. Z tvrzení stěžovatele
a z jím předloženého přípisu ze dne 7. 3. 2022, kterým ho Garanční systém finančního trhu
vyrozuměl o výplatě náhrad pohledávek z vkladů vedených u Sberbank, je patrné, že mu měla
být vyplacena částka 245 961 Kč. Skutečnost, že hodnota jeho vkladu činila v minulosti přes
400 000 Kč, a náhrada tedy neodpovídá plné výši jeho vkladu, není sama o sobě relevantní,
neboť i vyplacená částka zcela zjevně postačuje k úhradě soudních poplatků ve výši 2 000 Kč,
případně 3 000 Kč.
[20] Ani tvrzení stěžovatele o tom, že dané peněžní prostředky potřebuje k hrazení nákladů
spojených s úpravou trafostanice sloužící k jeho podnikání, není pro osvobození od soudních
poplatků dostačující, a to, vedle dalších důvodů zmíněných městským soudem, též proto,
že nemá oporu v jím předložených podkladech. Z dopisu společnosti ČEZ Distribuce, a. s.,
ze dne 6. 12. 2019, nadepsaného „Plánovaná změna (unifikace) napětí – výzva k provedení úpravy
odběrného místa“ není patrné, že by v souvislosti s danou úpravou stěžovateli jakožto majiteli
nemovité věci, v níž se trafostanice nachází, měly vzniknout jakékoliv náklady. Adresátem dané
písemnosti je Jaroslav ŠPAČEK - TEPELNÉ IZOLACE, daná výzva tedy směřuje vůči němu,
nikoliv vůči stěžovateli, jenž je zde zmíněn pouze jako vlastník budovy trafostanice, s nímž
má adresát písemnosti toliko projednat plánované úpravy. Z projektové dokumentace z roku
1998 nevyplývá, že by snad v ní vyčíslené náklady projektu (cca 422 000 Kč) nesl stěžovatel,
ani že by jejich výše měla jakkoliv vypovídat o výši nákladů spojených s nyní plánovanou
úpravou – není ani zřejmé, že by šlo o úpravy podobného typu a rozsahu. Stěžovatel tedy
skutečně relevantními podklady nedoložil, že by měl v budoucnu dané náklady hradit, a tím spíše
nedoložil jejich očekávanou výši ani termín, kdy mají výt vynaloženy. Navíc náklady na úhradu
soudních poplatků v řízení před městským soudem jsou v porovnání se stěžovatelem
deklarovanými náklady na úpravu trafostanice zanedbatelné.
[21] Odkazuje-li stěžovatel na rozhodnutí, jimiž byl v jiných (občanských) soudních řízeních
osvobozen od soudních poplatků, nelze než znovu zopakovat, co mu již Nejvyšší správní soud
vysvětlil v rozsudku ze dne 10. 12. 2021, č. j. 5 As 349/2021 – 19, kterým rozhodl o kasační
stížnosti podané proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o neosvobození stěžovatele od soudních
poplatků v řízení o jiné jím podané žalobě: „Pokud jde o stěžovatelčin odkaz na usnesení městského soudu
(jakožto civilního odvolacího soudu) ze dne 18. 10. 2021, č. j. 29 Co 286/2021 - 49, a rozsudek ze dne
14. 1. 2016, č. j. 22 Co 367/2015 - 103, Nejvyšší správní soud uvádí, že případné osvobození stěžovatelky
v řízení u civilního soudu není pro rozhodování o žádosti o osvobození ve správním soudnictví rozhodující.
Především je nutné zdůraznit, že výše soudních poplatků ve správním soudnictví je oproti soudním poplatkům
v občanském soudním řízení zpravidla nižší; soudní poplatky v civilním řízení mohou dosahovat značně
vysokých hodnot (srov. položku č. 1, 2 a č. 18, 19 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona
č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Výše poplatku je přitom jednou
ze základních skutečností, které soud při rozhodování o tom, zda účastníka řízení osvobodí, či nikoli, zvažuje
(srov. již citované usnesení č. j. 5 As 125/2012 - 35, příp. rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 3. 2005, č. j. 2 As 72/2003 - 74, č. 582/2005 Sb. NSS). A osvobození stěžovatelky
od soudních poplatků ze strany civilního soudu není pro soudy ve správním soudnictví závazné ani tehdy,
pokud byla výše poplatku v civilním řízení stejná jako v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu
ve smyslu §65 s. ř. s.“
[22] Nejvyšší správní soud kromě již uvedeného rovněž nepřehlédl, že stěžovatel
sice v posledních letech ve svém hospodaření vykazuje ztráty řádově ve výši stovek tisíc
korun, nedoložil však, z jakých zdrojů tyto ztráty pokrývá, a není tedy zřejmé, zda obdobným
způsobem nemůže kromě jím zmiňovaných výdajů na utlumenou činnost zaplatit rovněž
soudní poplatky, jež jsou ve vztahu k jím vykazovaným nákladům nepatrné. V tomto směru
se tedy tvrzení stěžovatele o jeho majetkových poměrech jeví jako neúplná a tedy celkově
nevěrohodná.
[23] K výhradám stěžovatele vůči závěru městského soudu ohledně nezakládání účetních
závěrek do sbírky listin obchodního rejstříku Nejvyšší správní soud uvádí, že se nejednalo
o nosný důvod rozhodnutí, nýbrž pouze o poznatek dokreslující okolnosti věci. Městský soud
navíc vytýkal neplnění povinnosti vůči státu obecně (tedy nezakládání stanovených dokumentů
do veřejného rejstříku), nikoliv vůči soudu samotnému, jak se patrně stěžovatel domnívá
(rejstříkovým soudem stěžovatele je Krajský soud v Ostravě, nikoliv Městský soud v Praze).
Předložením dokumentů připojených k prohlášení o majetkových poměrech stěžovatel tyto
povinnosti v žádném případě nesplnil. Pro úplnost Nejvyšší správní soud dodává, že povinnost
vkládat zákonem stanovené dokumenty do sbírky listin obchodního rejstříku stíhá stěžovatele bez
ohledu na to, zda její plnění považuje za odpovídající jeho podnikatelským zájmům.
[24] Poukazuje-li stěžovatel na běžící pozůstalostní řízení po jeho společníkovi
a na skutečnost, že jeho základní kapitál tvoří pro něj nepostradatelné nemovitosti, není
zřejmé, kam přesně touto argumentací míří, neboť tyto skutečnosti nebyly městským soudem
zpochybněny, ani nepředstavovaly důvod jeho neosvobození od soudních poplatků.
[25] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že městský soud
postupoval správně, pokud napadeným usnesením stěžovateli nepřiznal osvobození od soudních
poplatků.
IV.
Závěr a náklady řízení
[26] Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto
ji v souladu s §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[27] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel nebyl úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení
o kasační stížnosti nevznikly, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 9. září 2022
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu