ECLI:CZ:NSS:2022:5.AS.36.2021:12
sp. zn. 5 As 36/2021 - 12
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci navrhovatele: Ing. V. S., v
řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem –
pobočky v Liberci ze dne 13. 1. 2021, č. j. 59 A 58/2020 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamít á.
II. Navrhovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Kasační stížností se navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného
usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen „napadené
rozhodnutí“), kterým soud zamítl návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce z řad advokátů pro navazující soudní řízení.
[2] Dne 15. 6. 2020 bylo Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci (dále jen
„krajský soud“) doručeno podání stěžovatele, které bylo označeno jako „předběžné opatření
spolu se zajištěním důkazů a návrhem na určení zástupce z řad advokátů podle s. ř. s.“. V podání
stěžovatel tvrdí, že mu dne 5. 6. 2020 odpůrkyně ad 2) bezdůvodně odepřela vystavit lékařský
posudek o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel (ať již s jakýmkoli výsledkem),
přičemž tak údajně měla činit na popud odpůrkyně ad 1). Podle stěžovatele bylo tímto jednáním
odpůrců ad 1) a ad 2) odňato jeho ústavní právo bránit se proti zjevné zvůli právní cestou podle
správního řádu a dalších předpisů a také tím byla omezena jeho občanská práva, vč. řízení
motorových vozidel. Z tohoto důvodu se stěžovatel domáhal vydání předběžného opatření,
kterým měla být odpůrcům uložena povinnost vystavit a doručit navrhovateli lékařský posudek
o zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel v kategorii A, B a k zajištění důkazu
předložit soudu jeho zdravotnickou dokumentaci. Stěžovatel na závěr svého podání požádal
o osvobození od soudních poplatků a určení zástupce z řad advokátů pro následující související
soudní řízení.
[3] Krajský soud rozhodl o podání stěžovatele usnesením ze dne 19. 6. 2020, č. j. 59 A
58/2020 – 4, tak, že výrokem I. odmítl návrh stěžovatele na vydání předběžného opatření,
výrokem II. zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce z řad advokátů pro navazující soudní
řízení, a to z toho důvodu, že poskytovatel zdravotních služeb nevystupuje při vydávání
lékařského posudku v pozici správního orgánu, tudíž by stěžovatel ani v případném dalším řízení
zjevně nemohl být úspěšný. Výrokem III. krajský soud nepřiznal žádnému z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení.
[4] Proti usnesení krajského soudu ze dne 19. 6. 2020, č. j. 59 A 58/2020 – 4, podal
stěžovatel dne 15. 7. 2020 kasační stížnost., co do výroku I. a II., přičemž Nejvyšší správní soud
shledal kasační stížnost přípustnou a důvodnou pouze vůči výroku II. Nejvyšší správní soud
shledal závěr krajského soudu o tom, že v budoucnu podaná žaloba stěžovatelem by zjevně
nemohla být úspěšná, předčasným, protože není možné vyloučit stěžovatelovu případnou
žalobu proti rozhodnutí, jímž by mu příslušný správní orgán odňal řidičské oprávnění z toho
důvodu, že včas nepředložil platný posudek o své zdravotní způsobilosti. Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 18. 9. 2020, č. j. 5 As 237/2020 – 10, zrušil usnesení krajského soudu
co do výroku II. a zavázal jej, aby v dalším řízení stěžovatele vyzval k doplnění podání, stanovil
mu přiměřenou lhůtu a teprve poté zhodnotil otázku zjevné bezúspěšnosti budoucího návrhu
stěžovatele ve věci samé. Dále krajskému soudu uložil, aby rozhodl o žádosti stěžovatele
o osvobození od soudních poplatků pro řízení o budoucím návrhu ve věci samé.
[5] V navazujícím řízení krajský soud usnesením ze dne 30. 11. 2020 vyzval stěžovatele, aby
ve lhůtě 15 dnů odstranil vady podaného návrhu ze dne 5. 6. 2020 a pokud bylo vedeno
se stěžovatelem řízení o odnětí jeho řidičského oprávnění z důvodu nepředložení posudku
o zdravotní způsobilosti, aby uvedl informace o průběhu tohoto řízení a předložil rozhodnutí
vydané v tomto řízení. Dále jej vyzval k doložení prohlášení o svých majetkových poměrech. Dne
23. 12. 2020 bylo doručeno krajskému soudu vyjádření stěžovatele, v němž žádal o prominutí
lhůty; současně přiložil prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
[6] Dne 8. 1. 2021 bylo doručeno krajskému soudu další vyjádření stěžovatele, v němž brojí
proti tomu, že mu bezdůvodně nebyla přiznána způsobilost k řízení skupiny vozidel
A od 11. 6. 2020 do 10. 6. 2020 a skupiny B od 8. 8. 2021 do 10. 6. 2022 a domáhá se také
zajištění své zdravotnické dokumentace, která má být v držení odpůrců. K omezení způsobilosti
k řízení motorových vozidel mělo dle tvrzení stěžovatele dojít na základě lékařského posudku
EČ00000176, proti kterému podal 17. 6. 2020 prostřednictvím odpůrkyně ad 1) návrh na
přezkum, přičemž dosud (do 8. 1. 2021 – pozn. Nejvyššího správního soudu) o tomto návrhu
nebylo rozhodnuto. Stěžovatel tvrdí, že mu nebyla doručena zásilka z Krajského úřadu
Libereckého kraje a domáhá se neúčinnosti doručení event. správního rozhodnutí ve věci
lékařského posudku a jeho neplatnosti, pokud by mu takové rozhodnutí bylo v prosinci 2020
doručováno a bylo nepříznivé. Stěžovatel zopakoval žádost o určení advokáta a také si vyhradil
právo vyjádřit se k osobám soudců, jakmile mu to okolnosti umožní. Součástí vyjádření je také
kopie písemnosti ze dne 6. 1. 2021 adresovaná Krajskému úřadu Libereckého kraje, kde
stěžovatel uvádí, že v prosinci roku 2020 mu měla být tímto úřadem doručena správní písemnost,
namítá neúčinnost doručení, jelikož mu písemnost nebyla doručena podle správního řádu a žádá
opakování doručení.
[7] Krajský soud napadeným rozhodnutím zamítl návrh stěžovatele na osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro navazující soudní řízení. Podle
krajského soudu se existence rozhodnutí správního orgánu o odnětí řidičského oprávnění
na základě doplnění podání nepotvrdila, stěžovatel v tomto směru nic neuvedl a nelze dospět
k závěru, že by se budoucí řízení mělo týkat přezkumu takového rozhodnutí správního orgánu.
Krajský soud konstatuje, že v době podání návrhu ze dne 5. 6. 2020 ještě nebyl podán návrh
na přezkum posudku ze dne 17. 6. 2020 a tento posudek stěžovatel zjevně ani neměl. Stěžovatel
ani neví, zda bylo rozhodnuto Krajským úřadem Libereckého kraje ve věci týkající se jeho
zdravotní způsobilosti. Vzhledem k výše uvedenému krajský soud shrnul, že v budoucím řízení
stěžovatel zjevně nemůže být úspěšný a není proto účelné vynakládat veřejné prostředky pro
účely právní pomoci.
[8] Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel dne 13. 2. 2021 k Nejvyššímu
správnímu soudu kasační stížnost, kterou se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí,
a to v celém rozsahu. Stěžovatel vytýká krajskému soudu, že nevyslovil obecný závěr
o (ne)splnění podmínek pro úplné osvobození od soudních poplatků, dále nesrozumitelnost
nepadaného rozhodnutí, jelikož krajský soud od počátku věděl o nezákonném postupu odpůrců,
a to z důvodu jejich počáteční nečinnosti a následném odnětí práva stěžovatele řídit motorová
vozidla tř. A a B (viz výše). Stěžovatel se domáhal právní pomoci určením zástupce z řad
advokátů, jelikož mu nebyl znám konkrétní správní orgán, proti jehož rozhodnutí již není
přípustný opravný prostředek podle správního řádu, přičemž se domnívá, že krajskému soudu
bylo známo, proti kterému orgánu veřejné moci podání stěžovatele směřovalo. Stěžovatel dále
namítá, že Česká pošta v místě stěžovatele zásadně nedoručuje úřední písemnosti podle
správního řádu a občanského soudního řádu a navrhuje o tom provedení důkazů svědectvím
osob.
[9] Odpůrci se ke kasační stížnosti nevyjádřili.
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podaná včas (§106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
dále jen „s. ř. s.“) a oprávněnou osobou (§102 s. ř. s.).
[11] Pokud jde o podmínku zaplacení soudního poplatku za danou kasační stížnost a povinné
zastoupení stěžovatele bez příslušného právního vzdělání advokátem v řízení o kasační stížnosti,
Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě tyto podmínky řízení naplněny být nemusí,
a to z totožných důvodů, které uvedl v rozsudku č. j. 5 As 237/2020 – 10, v bodě 8. a 9.
[12] Dříve, než mohl Nejvyšší správní soud posoudit námitky uplatněné v kasační stížnosti,
musel se zabývat otázkou její přípustnosti. Podle §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. totiž platí, že kasační
stížnost je nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno
Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným
právním názorem Nejvyššího správního soudu. Toto ustanovení slouží k tomu, aby se Nejvyšší správní
soud nemusel zabývat znovu věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor vyslovil, a to v situaci,
kdy se tímto právním názorem krajský soud řídil (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2005,
sp. zn. IV. ÚS 136/05). Nad rámec §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. dovodila judikatura Nejvyššího
správního soudu a Ústavního soudu další výjimky, pro které lze podat opakovanou stížnost, aniž
by byl smysl cit. ustanovení potlačen. Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS se především jedná
o případy, kdy Nejvyšší správní soud vytýká nižšímu správnímu soudu procesní pochybení nebo nedostatečně
zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí. Odmítnutí kasační stížnosti za tohoto
procesního stavu by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu rozhodnutí z pohledu aplikace hmotného práva.
I tyto výjimky je nutno vnímat v kontextu citovaného ustanovení, tedy tak, že námitky opakované kasační
stížnosti se musí pohybovat v rámci již vysloveného právního názoru či pokynu, tj. v mezích závěrů Nejvyššího
správního soudu, které v dané věci vyslovil, anebo musí směřovat k právní otázce v první kasační stížnosti neřešené
proto, že – zejména pro vadný procesní postup nebo vadu obsahu rozhodnutí krajského soudu – řešena být
nemohla. Pokud by se ovšem mimo tyto výjimky připustil stav, že v opakovaných kasačních stížnostech účastníci
mohou měnit jejich rozsah a důvody mimo rámec předchozího závazného právního názoru či pokynu, zákaz
opakovaného projednání věci kasačním soudem by se tím popřel.
[13] Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 5 As 237/2020 – 10 zrušil usnesení krajského
soudu co do výroku II. z důvodu nesprávného postupu krajského soudu, neboť nevyzval
stěžovatele, aby své podání upřesnil či doplnil podle §37 odst. 5 s. ř. s. Nejvyšší správní soud
se tedy vyjadřoval pouze k procesním aspektům řízení před krajským soudem, a proto nyní
nebrání přezkoumání napadeného rozhodnutí překážka opakované kasační stížnosti ve smyslu
§104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.
[14] Poté, co Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost přípustnou, přezkoumal napadené
rozhodnutí krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů; ověřil
přitom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s.
ř. s.). Kasační stížnost není důvodná.
[15] Kasační stížnost lze podat pouze z některého z důvodů uvedených v §103 odst. 1 s. ř. s.,
jedná se o jednu z náležitostí kasační stížnosti (§106 odst. 1 s. ř. s.). Stěžovatel v kasační stížnosti
neoznačil konkrétní písmeno §103 odst. 1 s. ř. s., avšak to není zapotřebí, pokud v podání uvedl
důvod (popř. důvody), který lze z hlediska svého obsahu pod některý kasační důvod podřadit.
Nejvyšší správní soud po pečlivé analýze kasační stížnosti dovodil, že stěžovatel zřejmě opírá
svoji kasační stížnost o §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s ., jelikož vyčítá krajskému soudu nevyslovení
závěru ohledně návrhu na osvobození od soudních poplatků a nesrozumitelnost v otázce pasivní
legitimace odpůrců.
[16] Z předloženého spisu vyplývá, že krajský soud postupoval v souladu s vysloveným
názorem Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. 5 As 237/2020 – 10, když usnesením
ze dne 30. 11. 2020 vyzval stěžovatele k doplnění podrobností ohledně budoucího řízení před
soudem. Aby soud mohl posoudit, zda je možné v daném případě osvobodit stěžovatele
od soudních poplatků a ustanovit mu právního zástupce (§37 odst. 10 s. ř. s.), je třeba znát
konkrétní okolnosti budoucího řízení, tedy zejm. proti kterému rozhodnutí bude žaloba podána,
kdo je žalovaným správním orgánem, co bude předmětem onoho řízení a čeho se žalobce bude
domáhat. Povinnost tvrzení, vč. povinnosti důkazní má v tomto směru žalobce (stěžovatel).
[17] K problematice ustanovení advokáta soudem ve správním soudnictví, resp. pro účely
přípravy zahájení takových řízení (např. sepis podání, žaloby či kasační stížnosti) se Nejvyšší
správní soud vyjádřil např. v rozsudku ze dne 27. 9. 2006, č. j. 2 As 2/2006 - 50, publikovaném
pod č. 1011/2007 Sb. NSS. V něm uvedl, že „je nesporné, že při posuzování toho, zda soud zástupce
navrhovateli ustanoví již před podáním návrhu, se soud musí velmi důkladně zabývat otázkou, zda je to nezbytné
k ochraně jeho práv. Povinností navrhovatele je ve své žádosti poměrně přesně vymezit, co má být předmětem řízení,
jež hodlá zahájit, a z čeho usuzuje, že došlo k porušení jeho veřejných subjektivních práv“.
[18] Podle stěžovatele krajský soud věděl o nezákonném postupu odpůrců spočívajícím
v jejich nečinnosti a následném odnětí práva stěžovatele řídit motorová vozidla. Nejvyšší správní
soud přezkoumal skutečnosti doplněné stěžovatelem v kontextu celého řízení a zjistil, že návrh
na přezkum zdravotního posudku stěžovatel podal až 17. 6. 2021 (tedy poté, co byl podán první
návrh ke krajskému soudu ze dne 15. 6. 2020). Dopis adresovaný Krajskému úřadu Libereckého
kraje, kde se stěžovatel domáhal neúčinnosti doručení písemnosti (kterou taktéž nespecifikoval),
byl odeslán až v lednu roku 2021, tedy více než půl roku poté, co byl podán návrh na osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Z vyjádření stěžovatele nevyplývají informace
o tom, že by (jakékoli) správní řízení vůbec proběhlo. Naopak ani sám stěžovatel neví, zda bylo
ve věci vydáno rozhodnutí správním orgánem a s jakým obsahem. Krajský soud z tohoto důvodu
došel k závěru, že stěžovatel v budoucím soudním řízení zjevně nemůže být úspěšný. „Zjevná
neúspěšnost“ je neurčitý právní pojem a s podobnou formulací operuje §138 odst. 1 zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. „Zjevně bezúspěšným uplatňováním práva“ je podle
komentářové literatury k §138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád situace, kdy již
ze skutkových tvrzení žadatele je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno. V daném
případě není stěžovatelem označeno a předloženo rozhodnutí či definován jiný úkon správního
orgánu, které by mohlo být předmětem přezkumu správním soudem, a to ani na výzvu krajského
soudu k doplnění skutečností relevantních pro řízení. Zároveň z vyjádření stěžovatele vyplývá,
že on sám nezná skutkové okolnosti klíčové pro obsah budoucího soudního řízení, ani neví, zda
bylo vedeno ve věci řízení a u kterého správního orgánu, popř. s jakým výsledkem. Nejvyšší
správní soud se proto ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že stěžovatel v budoucím řízení
zjevně nemůže být úspěšný, neboť není ani zřejmé, co by bylo předmětem onoho budoucího
řízení.
[19] Pokud stěžovatel brojí proti obsahu lékařského posudku vydaného odpůrkyní ad 2), lze
tak činit ve správním soudnictví v rámci přezkumu konečného správního aktu (odnětí řidičského
průkazu), vydaného správním orgánem (viz rozsudek č. j. 5 As 237/2020 – 10, bod 25. a 26.).
Žádné rozhodnutí správního orgánu však nebylo stěžovatelem doloženo. Nejvyšší správní soud
proto došel k závěru, že v případě stěžovatele není možné identifikovat řízení ve věci samé,
na které by se (potenciální) osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce
vztahovalo, přitom rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního
zástupce podle §35 odst. 10 s. ř. s. se má vztahovat na konkrétní řízení, nikoli obecně na jakékoli
řízení „do budoucna“.
[20] Stěžovatel dále namítá, že krajský soud nevyslovil obecný závěr o (ne)splnění podmínek
pro úplné osvobození od soudních poplatků. Podle §36 odst. 3 s. ř. s. může být účastník
na základě vlastní žádosti osvobozen od soudních poplatků, pokud doloží, že nemá dostatečné
prostředky. Pokud však soud dojde k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne. Krajský soud se ve svém rozhodnutí nevyjádřil k tomu, zda stěžovatel splňuje
podmínky pro osvobození od soudních poplatků na základě předloženého prohlášení o majetku.
Avšak s ohledem na to, že podle závěru krajského soudu stěžovatel nemůže být v budoucím
řízení zjevně úspěšný, není třeba v tomto konkrétním případě dále zkoumat, zda jsou majetkové
poměry stěžovatele natolik nedostačující, aby byl od soudních poplatků osvobozen. Jinak řečeno,
třebaže by stěžovatel splňoval podmínku nemajetnosti, dojde-li soud k závěru, že nemůže být
se svým návrhem úspěšný, návrh na osvobození od soudních poplatků zamítne. Opačný závěr
by byl v rozporu s procesní efektivitou a hospodárností řízení, jelikož osvobození od soudních
poplatků soudem by vedlo jen k dalšímu bezúčelnému řízení, ve kterém stěžovatel zjevně nemůže
být úspěšný.
[21] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá pochybení při doručování provozovatelem
poštovních služeb, tvrdí, že Česká pošta doručuje v rozporu s právními předpisy. Ve svém
vyjádření adresovaném krajskému soudu ze dne 8. 1. 2021 se „z opatrnosti domáhá neúčinnosti doručení
event. správního rozhodnutí ve věci lékařského posudku a jeho neplatnosti podmíněně, pokud by takové
rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje bylo navrhovateli v prosinci 2020 doručováno a bylo nepříznivé
vůči návrhu ze dne 17. 6. 2020.“ Nejvyšší správní soud konstatuje, že není oprávněn zneplatnit
doručení písemnosti správního orgánu, o které sám stěžovatel neví, zda mu byla doručena (resp.
zda vůbec existuje). Pokud existují nesrovnalosti v doručování správním orgánem, může
stěžovatel postupovat podle §24 správního řádu u správního orgánu, který doručovanou
písemnost odeslal, nebo kontaktovat provozovatele poštovních služeb.
[22] Dalšími námitkami stěžovatele se Nejvyšší správní soud již nezabýval, protože se jedná
o námitky, které se nevztahují k zrušenému výroku II. usnesení krajského soudu ze dne
19. 6. 2020, č. j. 59 A 58/2020 – 4 a nejsou tedy pro rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
relevantní.
[23] S ohledem na výše uvedené neshledal Nejvyšší správní soud kasační stížnost důvodnou,
a proto ji podle §110 odst. 1 in fine s. ř. s. zamítl.
[24] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o. §60 odst. 1 věta první ve spojení
s §120 s. ř. s., stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 7. ledna 2022
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu