ECLI:CZ:NSS:2022:5.AS.386.2021:26
sp. zn. 5 As 386/2021 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyně: Horský areál
Paprsek, s.r.o., se sídlem Kladská 171, Staré Město, zast. JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem
se sídlem Starobranská 4, Šumperk, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem
Těšnov 17, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu
v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. 10. 2021, č. j. 60 A 52/2021 - 66,
takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 5. 10. 2021,
č. j. 60 A 52/2021 - 66, se ruší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
II. Žalobkyni se v rac í soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu
Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího
zástupce JUDr. Josefa Sedláčka, advokáta se sídlem Starobranská 4, Šumperk.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení v záhlaví
označeného usnesení, kterým Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „krajský
soud“) odmítl její žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2021, č. j. MZE-39418/2021-
15111.
[2] Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl jako opožděné odvolání stěžovatelky proti
rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje (dále jen „krajský úřad“) ze dne 30. 4. 2021,
č. j. KUOK 46594/2021, kterým krajský úřad v přezkumném řízení zrušil rozhodnutí Městského
úřadu Šumperk (dále jen „městský úřad“) ze dne 26. 10. 2020, č. j. MUSP 64498/2020, a věc
vrátil městskému úřadu k novému projednání. Posledně uvedeným rozhodnutím městského
úřadu bylo (I.) povoleno nakládání s povrchovými vodami, (II.) byly stanoveny podmínky,
za kterých se nakládání s povrchovými vodami povoluje a (III.) bylo vydáno dodatečné povolení
na stavbu vodního díla „MVN Velké Vrbno – etapa I.“.
[3] Odvolání proti rozhodnutí krajského úřadu bylo podle žalovaného opožděné, neboť
krajský úřad doručil napadené rozhodnutí stěžovatelčině obecnému zástupci, společnosti Příprava
staveb – služby, s.r.o., dne 11. 5. 2021, a posledním dnem lhůty pro podání odvolání tak byl den
26. 5. 2021; stěžovatelka odvolání podala teprve dne 27. 5. 2021. Žalovaný proto odvolání zamítl.
II. Řízení před krajským soudem
[4] Stěžovatelka brojila proti rozhodnutí žalovaného žalobou. Uvedla především, že žalovaný
stanovil počátek běhu lhůty pro podání odvolání nesprávně, neboť vyšel z data, kdy bylo
rozhodnutí doručeno obecnému zmocněnci stěžovatelky. Neuvedl však, z jakých podkladů
dospěl k závěru, že je společnost Příprava staveb – služby, s.r.o. oprávněna stěžovatelku v daném
řízení zastupovat. Plná moc, kterou stěžovatelka této společnosti udělila, se vztahovala k jinému
řízení, které již bylo v době rozhodování krajského úřadu skončeno. Lhůta pro podání odvolání
tedy neměla začít běžet ode dne doručení bývalému obecnému zmocněnci, nýbrž od data
doručení rozhodnutí přímo stěžovatelce.
[5] Žalovaný po zahájení řízení o žalobě podáním ze dne 12. 8. 2021 vedeným ve spise
krajského soudu pod číslem listu 44 uvedl, že po zvážení argumentů stěžovatelky dospěl k závěru
o existenci důvodných pochybností o účinnosti plné moci udělené společnosti Příprava staveb –
služby, s.r.o. a sdělil svůj záměr uspokojit stěžovatelku vydáním rozhodnutí v přezkumném řízení,
kterým bude její odvolání meritorně projednáno. Krajský soud následně usnesením ze dne
24. 8. 2021, č. j. 60 A 52/2021 - 45, žalovanému v souladu s §62 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s“ nebo „soudní řád správní“),
stanovil lhůtu 1 měsíce k tomu, aby vydal rozhodnutí, jímž bude stěžovatelka uspokojena.
Rozhodnutím ze dne 20. 9. 2021, č. j. MZE-49456/2021-15111 (dále též „změnové rozhodnutí“),
žalovaný změnil žalobou napadené rozhodnutí tak, že se odvolání zamítá a rozhodnutí krajského
úřadu se potvrzuje, přičemž vypořádal stěžovatelčiny odvolací námitky. Krajský soud usnesením
ze dne 29. 9. 2021, č. j. 60 A 52/2021 - 58, stanovil podle §62 odst. 3 s. ř. s. stěžovatelce lhůtu
7 dní k vyjádření, zda je uspokojena vydáním posledně citovaného rozhodnutí žalovaného.
Stěžovatelka vyjádřením ze dne 5. 10. 2021 založeným ve spise krajského soudu pod číslem listu
61 sdělila, že vydáním rozhodnutí uspokojena není.
[6] Krajský soud poté vydal v záhlaví označené usnesení, kterým podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. žalobu odmítl. Vydáním rozhodnutí v přezkumném řízení došlo ke změně
napadeného rozhodnutí a původní rozhodnutí žalovaného zaniklo. Předmět řízení tedy odpadl,
a nebyly proto splněny podmínky pro vydání rozhodnutí ve věci samé.
III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[7] Stěžovatelka proti usnesení krajského soudu brojila kasační stížností a navrhla, aby
Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Namítala, že změnové rozhodnutí vydal žalovaný v přezkumném řízení vedeném podle §153
zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění relevantním pro posuzovanou věc (dále jen
„správní řád“), jehož účelem je uspokojení účastníka řízení po podání žaloby. Tohoto účelu však
nebylo dosaženo, neboť žalovaný sice původní rozhodnutí zrušil, ale nahradil jej v zásadě
totožným rozhodnutím – v obou případech bylo odvolání stěžovatelky zamítnuto. Cílem
stěžovatelky přitom bylo zrušení napadeného rozhodnutí bez náhrady. Stěžovatelka tak
oprávněně odmítla tvrzení, že byla rozhodnutím žalovaného plně uspokojena. Formální zrušení
napadeného rozhodnutí pod záminkou uspokojení stěžovatelky nemůže tvořit překážku pro
věcné dokončení řízení o správní žalobě a ke změnovému rozhodnutí nelze z tohoto důvodu
vůbec přihlížet. Krajskému soudu žádná procesní překážka ve vyhovění žalobě nebránila, neboť
při takovém postupu by změnové rozhodnutí žalovaného pozbylo právních účinků.
[8] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti označil za klíčovou otázku, zda krajský soud
postupoval správně, pokud „řízení zastavil pro uspokojení žalobce [stěžovatelky]“ navzdory sdělení,
že stěžovatelka vydáním změnového rozhodnutí uspokojena není. Podle žalovaného se krajský
soud částečně odchýlil od slov zákona, nicméně plně respektoval jeho smysl a účel a zejména
zásadu hospodárnosti řízení, když je ze všech okolností zřejmé, že stěžovatelka dosáhla toho,
co podanou žalobou sledovala, tedy věcného projednání odvolání. Žalovaný tedy navrhl, aby
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[9] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační
stížnosti přípustné, a stěžovatelka je řádně zastoupena v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s.
Poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru.
[10] Kasační stížnost je důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že stěžejní otázkou projednávané věci je, zda
krajský soud v řízení o žalobě mohl přihlédnout ke změnovému rozhodnutí žalovaného, ačkoliv
jím stěžovatelka dle svého včasného vyjádření nebyla uspokojena, a tedy zda bylo v řízení
o žalobě možno dojít k závěru, že odpadl předmět řízení, neboť napadené rozhodnutí zaniklo.
[12] Uspokojení navrhovatele/žalobce po zahájení řízení o žalobě je upraveno v §62 s. ř. s,
podle něhož platí: (1) Dokud soud nerozhodl, může odpůrce vydat nové rozhodnutí nebo opatření, popřípadě
provést jiný úkon, jimiž navrhovatele uspokojí, nezasáhne-li tímto postupem práva nebo povinnosti třetích osob.
Svůj záměr navrhovatele uspokojit sdělí správní orgán soudu a vyžádá si správní spisy, pokud je již soudu
předložil. (2) Předseda senátu stanoví lhůtu, v níž je třeba rozhodnutí vydat, opatření nebo úkon provést
a oznámit je navrhovateli i soudu; uplyne-li tato lhůta marně, pokračuje soud v řízení. (3) Dojde-li oznámení
odpůrce podle odstavce 2 soudu, vyzve předseda senátu navrhovatele, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda
je postupem správního orgánu uspokojen. Zmeškání této lhůty nelze prominout. (4) Soud řízení usnesením
zastaví, sdělí-li navrhovatel, že je uspokojen. Soud řízení zastaví i tehdy, nevyjádří-li se takto navrhovatel
ve stanovené lhůtě, jestliže ze všech okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení došlo. (5) Rozhodnutí,
opatření nebo úkon podle odstavce 1 nabývá právní moci nebo obdobných právních účinků dnem právní moci
rozhodnutí soudu o zastavení řízení.“
[13] Citovanou právní úpravu obsaženou v soudním řádu správním reflektuje též §153
správního řádu, podle jehož odst. 1 písm. a) může správní orgán žalobce uspokojit změnou
či zrušením napadeného rozhodnutí. Podle odst. 2 věty čtvrté téhož ustanovení „[p]rávní moci
nabývá rozhodnutí žalovaného správního orgánu vydané podle odstavce 1 dnem právní moci rozhodnutí soudu
o zastavení řízení o žalobě“.
[14] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že v nyní posuzovaném případě krajský soud
nepostupoval podle §62 odst. 4 s. ř. s., neboť řízení pro uspokojení stěžovatelky nezastavil.
K tomu ostatně neměl splněny podmínky, neboť stěžovatelka včas oznámila, že změnovým
rozhodnutím není uspokojena, a za takové situace již soudu nenáleží posuzovat, zda
je z okolností případu zřejmé, že k uspokojení stěžovatelky došlo; takový postup by přicházel
v souladu s §62 odst. 4 s. ř. s. v úvahu pouze v případě, že by se stěžovatelka ve stanovené lhůtě
nevyjádřila (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2010,
č. j. 3 Ads 148/2008 - 70, č. 2130/2010 Sb. NSS).
[15] Krajský soud žalobu odmítl s odůvodněním, že předmět řízení odpadl, neboť žalobou
napadené rozhodnutí v důsledku změnového rozhodnutí zaniklo. Postupoval tedy podle §46
odst. 1 písm. a) s. ř. s; toto ustanovení takový postup umožňuje v případě, že „soud o této věci již
rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek
je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat “. Vyšel při tom
ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2007, č. j. 7 Afs 143/2006 - 95.
Zdejší soud v citovaném rozsudku vyjadřuje právní názor, že je-li původní rozhodnutí, které
je soudem přezkoumáváno, v přezkumném řízení změněno či zrušeno, nastává tím situace, kdy
je vydáno nové meritorní rozhodnutí a původní rozhodnutí žalobou napadené již neexistuje,
proto z povahy věci odpadá možnost soudu přezkoumat původní rozhodnutí.
[16] Tento právní názor se však vztahuje na přezkumná rozhodnutí vydaná v jiných
procesních režimech, než je změnové rozhodnutí vydané v posuzované věci. Zde je totiž
podstatné, že změnové rozhodnutí nebylo vydáno v „obecném“ přezkumném řízení, nýbrž
v přezkumném řízení, jehož účelem je uspokojení účastníka řízení po podání žaloby podle §153
správního řádu ve spojení s §62 s. ř. s. O tom v projednávaném případě nemůže být pochyb:
žalovaný svůj záměr vydat rozhodnutí k uspokojení stěžovatelky krajskému soudu výslovně
oznámil v souladu s §62 odst. 1 s. ř. s. a ve lhůtě stanovené krajským soudem podle odst. 2 téhož
ustanovení jej také vydal a v záhlaví změnového rozhodnutí výslovně upozornil, že jej vydává
podle §153 odst. 1 písm. a) správního řádu. Rovněž z poučení obsaženého ve změnovém
rozhodnutí je zřejmé, že jde o rozhodnutí vydané za účelem uspokojení stěžovatelky – zde
je uvedeno, že právní moci rozhodnutí nabude usnesením krajského soudu o zastavení řízení pro
uspokojení stěžovatelky. Ze správního spisu též vyplývá, že si žalovaný vyžádal souhlas
nadřízeného (ministra zemědělství) s vydáním rozhodnutí, což je také specifikem rozhodnutí
v přezkumném řízení za účelem uspokojení účastníka řízení (srov. §153 odst. 2 věta druhá
správního řádu). Ani krajský soud neměl pochyb o charakteru změnového rozhodnutí, když
v souladu s §62 odst. 3 s. ř. s. určil stěžovatelce lhůtu ke sdělení, zda byla změnovým
rozhodnutím uspokojena.
[17] Změnové rozhodnutí tedy bylo bezesporu vydáno postupem podle §153 odst. 1 písm. a)
správního řádu. Takové rozhodnutí však nabývá právní moci či obdobných právních účinků
dnem právní moci rozhodnutí soudu o zastavení řízení (§62 odst. 5 s. ř. s. a §153 odst. 2 věta
čtvrtá správního řádu). Jak zdejší soud uvedl již v rozsudku ze dne 26. 2. 2009,
č. j. 4 Ads 105/2008 - 185, č. 2502/2012 Sb. NSS: „Nezastaví-li soud řízení pro uspokojení navrhovatele,
správní rozhodnutí vydané postupem podle §62 s. ř. s. nenabývá právní moci a nemůže mít žádné účinky.“
[18] Vzhledem k tomu, že krajský soud pro uspokojení stěžovatelky řízení o žalobě nezastavil,
pro což ostatně ani nebyly splněny podmínky, změnové rozhodnutí nenabylo právní moci,
nemělo žádné účinky, a žalobou napadené rozhodnutí tak zůstalo beze změny. Je zřejmé,
že za takové situace předmět řízení neodpadl, a krajský soud tak pochybil, pokud žalobu odmítl
s odkazem na §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Argumentace stěžovatelky, že krajský soud nemohl
přihlédnout ke změnovému rozhodnutí a že mu nic nebránilo v meritorním projednání žaloby
(resp. jejímu případnému vyhovění), je tak zcela namístě.
[19] Závěrem Nejvyšší správní soud podotýká, že se obdobnou situací, byť ve vztahu k §124
zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“),
zabýval v nedávném rozsudku ze dne 24. 11. 2021, č. j. 6 Afs 42/2020 - 32, a dospěl
ke shodnému závěru jako v nyní posuzované věci: „Zrušení nebo změna rozhodnutí správce daně
v přezkumném řízení směřujícím k uspokojení navrhovatele není důvodem pro odmítnutí žaloby pro absenci
předmětu řízení podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.“ Ačkoliv se v citovaném rozsudku jednalo o aplikaci
ustanovení daňového řádu, úprava nabývání právní moci a podobných účinků u rozhodnutí
vydaných za účelem uspokojení navrhovatele v řízení podle daňového řádu vychází ze soudního
řádu správního a je shodná s úpravou rozhodnou pro obdobná rozhodnutí vydaná dle správního
řádu. Závěry citovaného rozsudku je tak možno přiměřeně použít i na posuzovaný případ.
[20] Pro úplnost Nejvyšší správní soud konstatuje, že současně s podáním kasační stížnosti
stěžovatelka navrhla, aby zdejší soud přiznal podané kasační stížnosti odkladný účinek. O tomto
návrhu však soud nerozhodoval, jelikož rozhodl o samotné kasační stížnosti bez zbytečného
prodlení po provedení nezbytných procesních úkonů. Odkladný účinek vyvolává účinky jen
do skončení řízení před soudem. Rozhodnutí o odkladném účinku tak skončením řízení o kasační
stížnosti pozbylo smyslu.
V. Závěr a náklady řízení
[21] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že shledal v postupu krajského
soudu důvod dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Napadené usnesení krajského soudu tedy
s odkazem na §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil.
[22] V dalším řízení je krajský soud vázán výše vysloveným právním názorem zdejšího soudu,
který lze shrnout
takto:rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 9. 2021, č. j. MZE-49456/2021-15111,
nevyvolává žádné účinky do právní moci usnesení o zastavení řízení o žalobě pro uspokojení
stěžovatelky. Vzhledem k tomu, že pro takový postup nejsou splněny podmínky, je nutno
posoudit žalobu proti nezměněnému rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 7. 2021, č. j. MZE-
39418/2021-15111.
[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
[24] Stěžovatelka zaplatila soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti ve výši 1 000 Kč. Jelikož Nejvyšší správní soud o návrhu na přiznání odkladného účinku
nerozhodoval, vrací stěžovatelce tento soudní poplatek – a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci
tohoto rozsudku (srov. §10a odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění
pozdějších předpisů).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.)
V Brně dne 14. ledna 2022
JUDr. Viktor Kučera
předseda senátu