ECLI:CZ:NSS:2022:5.AZS.219.2022:29
sp. zn. 5 Azs 219/2022 - 29
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: T. T. D., zast. Mgr.
Vratislavem Tauberem, advokátem se sídlem 28. října 1898/9, Brno, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 6. 2022,
č. j. 25 A 58/2021 – 58, o návrhu žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Krajský soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu žalobkyně směřující
proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 2. 2021, č. j. MV-192713-5/SO-2020, jímž bylo
zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 3. 11. 2020,
č. j. OAM-1046-25/ZR-2020, kterým byla podle §77 odst. 1 písm. h) zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění,
zrušena platnost povolení k trvalému pobytu žalobkyně na území České republiky a byla
jí stanovena lhůta k vycestování 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, příp. ode dne
propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Důvodem vydání uvedeného rozhodnutí bylo
pravomocné odsouzení žalobkyně za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému
trestu odnětí svobody v délce 4 let, konkrétně byla žalobkyně odsouzena za spáchání zločinu
zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle §240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního
zákoníku a zločinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením dle §268 odst. 1, odst. 3
písm. b) trestního zákoníku.
[2] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
a následně rovněž návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s.
[3] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatelka odůvodňuje především tím,
že by byla nucena ještě před rozhodnutím Nejvyššího správního soudu vycestovat z České
republiky, čímž by došlo k narušení vazeb mezi ní a jejími dvěma nejmladšími nezletilými dětmi
a k nepřiměřenému zásahu do jejich práv. Stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že již krajský
soud přiznal její žalobě odkladný účinek, a dodává, že důvody toho rozhodnutí trvají a jsou
umocněny tím, že se jí v květnu tohoto roku narodilo další dítě. Stěžovatelka žije na území České
republiky již 17 let společně s manželem a nyní čtyřmi nezletilými dětmi. Manželovi stěžovatelky
bylo rovněž zrušeno pobytové oprávnění. Starší děti ve věku 14 a 15 let mají v České republice
povolení k trvalému pobytu, před vypuknutím pandemie onemocnění COVID-19, kdy byli oba
jejich rodiče v ČR odsouzeni k trestu odnětí svobody, však musely odcestovat k prarodičům
do Vietnamu, neboť jejich strýc pobývající v České republice neměl možnost postarat
se o všechny tři děti současně, mohl tedy pečovat pouze o tehdy nejmladší z dětí. Návrat starších
dětí stěžovatelky do České republiky nebyl dosud možný s ohledem na omezené letecké spojení
mezi Českou republikou a Vietnamem, vysokou cenu letenek a finanční situaci rodiny. Devítiletý
syn stěžovatelky pobývá v České republice nepřetržitě od svého narození, má zde povolen trvalý
pobyt a navštěvuje zde základní školu. Nejmladší syn stěžovatelky, který se rovněž narodil
na území České republiky a s ohledem na svůj věk (4 měsíce) zde momentálně podstupuje
pravidelná očkování a nezbytné lékařské prohlídky, je na stěžovatelce citově i fakticky závislý
a s ohledem na jeho věk by již samotné cestování do Vietnamu bylo velmi obtížné. Vycestováním
stěžovatelky do Vietnamu by tedy bylo zasaženo do nejlepších zájmů jejích dvou mladších dětí.
Vycestování celé rodiny do Vietnamu není z finančních důvodů možné, přičemž stěžovatelka
by navíc nedokázala v případě návratu do země původu rodinu uživit. Stěžovatelka rovněž
zdůraznila, že v jejím případě má zrušení pobytového oprávnění obdobné důsledky jako uložení
správního vyhoštění, neboť je pro ni fakticky nemožné, vzhledem k nesplnění podmínky trestní
zachovalosti, získat nové pobytové oprávnění. Stěžovatelka si je vědoma toho, že se dopustila
trestné činnosti, jejíž závažnost nepopírá, nejednalo se však o trestnou činnost násilné povahy,
přičemž pokud by ji trestní soud považoval za nebezpečnou pro společnost, jistě by jí sám uložil
trest vyhoštění. O tom, že stěžovatelka nepředstavuje aktuální ohrožení zájmů společnosti, svědčí
rovněž skutečnost, že byla po vykonání poloviny trestu podmíněně propuštěna. Přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti tedy dle stěžovatelky nebude v rozporu s důležitým veřejným
zájmem.
[4] Žalovaná se k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nevyjádřila.
[5] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost ze zákona odkladný účinek, Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s.,
podle kterého lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může
vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti tam, kde kasační
stížnost nemá odkladný účinek ze zákona, je mimořádným institutem, kterým Nejvyšší
správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání
odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pouze pro případy, které zákonodárce vyjádřil
v §73 odst. 2 s. ř. s.
[7] Po zhodnocení okolností projednávané věci dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti jsou v daném případě splněny.
[8] Nejvyšší správní soud vycházel zejména z předpokladu, že nedojde-li k přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti, bude stěžovatelka v důsledku právních účinků
pravomocných rozhodnutí správních orgánů nucena vycestovat zpět do země původu, což
by znamenalo zásah do jejího rodinného života a rovněž do práv jejích dvou mladších dětí.
Nejvyšší správní soud nepřehlédl, že dvě starší, avšak stále nezletilé, děti stěžovatelky
v současnosti pobývají ve Vietnamu, dle žalovanou nezpochybněných tvrzení stěžovatelky
se však jedná o přechodný (byť již poměrně dlouho trvající) stav vynucený zejména
komplikovanou životní situací rodiny. S ohledem na věk mladších dětí stěžovatelky by jejich
odloučení od matky zcela zjevně citelně negativně zasáhlo do jejich zájmů. Zejména nejmladší
z dětí je s ohledem na svůj věk plně závislé na matce a v České republice je mu poskytována
lékařská péče. V případě devítiletého syna stěžovatelky by jeho případným vycestováním spolu
s matkou bylo zasaženo do jeho vzdělávání a rovněž sociálních vazeb, které již s ohledem na svůj
věk v ČR navázal.
[9] Je sice pravdou, že k bezprostřednímu opuštění území České republiky by mohla být
stěžovatelka donucena až v souvislosti s rozhodnutím o správním vyhoštění, nicméně tato
skutečnost nemůže být podle stabilní judikatury Nejvyššího správního soudu důvodem
k zamítnutí návrhu na přiznání odkladného účinku. Jen stěží lze předpokládat, že stěžovatelka
má předejít případné zmiňované újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon nelegálním
pobytem na území České republiky a vystavovat se riziku, že jí bude uloženo správní vyhoštění,
s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu na území Evropské unie na určitou dobu. V daném
případě lze tedy nalézt příčinnou souvislost mezi právními účinky žalobou napadeného
rozhodnutí a možným vznikem újmy na straně stěžovatelky.
[10] Na základě uvedených skutečností tedy dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, právní
účinky rozhodnutí krajského soudu, resp. rozhodnutí žalované by pro stěžovatelku a její nezletilé
děti znamenaly nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám.
[11] Nejvyšší správní soud neshledal ani skutečnosti, pro které by přiznání odkladného
účinku bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. K otázce možného rozporu s důležitým
veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014,
č. j. 1 Azs 160/2014 – 25, když dospěl k závěru, že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným
zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku,
a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí návrhu přitom nepostačuje pouze existence
kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení
nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu
hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008, č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS)“.
Nejvyšší správní soud si je vědom toho, že stěžovatelka byla opakovaně odsouzena za trestné
činy, jejichž závažnost nikterak nebagatelizuje, současně je však zapotřebí zvážit, že se nejednalo
o trestnou činnost násilné povahy či rozsáhlou drogovou trestnou činnost, nýbrž o trestnou
činnost hospodářskou. Stěžovatelka byla podmíněně propuštěna z výkonu trestu odnětí svobody,
příslušný trestní soud jí tedy poskytl možnost, aby prokázala, že již nepředstavuje závažnou
hrozbu pro společnost. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je navíc rozhodnutím toliko
dočasné povahy, které pouze po omezenou dobu oddaluje povinnost stěžovatelky vycestovat
z území České republiky, jež se plně obnoví v případě, že bude kasační stížnost stěžovatelky
zamítnuta a stěžovatelka mezitím nezíská jiný pobytový titul. Nejvyšší správní soud má za to,
že za dané situace hrozí stěžovatelce a jejím nezletilým dětem v případě nepřiznání odkladného
účinku kasační stížnosti újma, která svou intenzitou převyšuje míru rizika ohrožení veřejného
zájmu spojenou s přiznáním odkladného účinku a tedy s dalším dočasným setrváním stěžovatelky
na území České republiky.
[12] Z uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení s §73 odst. 2
až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že žalobě stěžovatelky již
byl odkladný účinek přiznán krajským soudem, postačí v tomto případě, že se přiznáním
odkladného účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti právní
účinky přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, neboť tím se fakticky dočasně
obnovuje také odkladný účinek žaloby proti rozhodnutí žalované.
[13] Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti přitom Nejvyšší správní soud nijak
nepředjímá své budoucí rozhodnutí o věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 26. září 2022
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu