ECLI:CZ:NSS:2022:5.AZS.401.2021:21
sp. zn. 5 Azs 401/2021 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: M. K., zast. Mgr.
Ladislavem Bártou, advokátem, se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 2021, č. j. 20 Az 15/2021 – 49, o návrhu
žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se odkladný účinek nepřiznává.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal blanketní kasační stížnost proti rozsudku krajského
soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo dle §25
písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu zastaveno řízení o udělení mezinárodní ochrany; žádost
stěžovatele vyhodnotil žalovaný jako nepřípustnou ve smyslu §10a odst. 1 písm. e) zákona
o azylu. Současně s kasační stížností podal stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku.
[2] Žalovaný ve vyjádření navrhl odkladný účinek nepřiznat, neboť dle jeho přesvědčení
nejsou naplněny zákonné podmínky.
[3] Návrh na přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodnil jednak tím, že jeho partnerka
žije v České republice, že reálně hrozí nebezpečí nutnosti návratu do země původu a konečně
tím, že má právo účasti v řízení před Nejvyšším správním soudem. Aniž by stěžovatel blíže
konkretizoval hrozící újmu, citoval dále judikaturu NSS, z níž dovozuje, že mu má být odkladný
účinek přiznán.
[4] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek; Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat. Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut
odkladného účinku má zcela mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu
ve správním soudnictví není řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný
účinek bez dalšího očekávat. Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní
soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného
rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud
není jako celek zákonným postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být
vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[5] Možnost přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s.
podmíněna kumulativním naplněním dvou objektivních podmínek: 1) výkon nebo jiné právní
následky rozhodnutí by znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním
odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a 2) přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Je třeba upozornit, že řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku je, stejně jako
samotné řízení o kasační stížnosti, ovládáno přísnou dispoziční zásadou. To znamená, že soud
je při posuzování důvodnosti návrhu oprávněn vycházet pouze z důvodů, které účastník uvede
ve svém návrhu. Není úkolem ani oprávněním soudu za účastníka dohledávat či domýšlet
konkrétní okolnosti a důvody, které by měly svědčit jeho požadavku vznesenému v návrhu
na přiznání odkladného účinku.
[7] Z výše uvedeného plyne, že návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně
individualizován a podložen konkrétními důkazy, protože navrhovatel nese jak břemeno tvrzení,
tak břemeno důkazní. K tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti odkladný účinek
přiznat, proto musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma
nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem
konkrétně tato újma spočívá a jaký je její rozsah. Na podporu svých tvrzení pak stěžovatel musí
navrhnout provedení odpovídajících důkazů (viz například usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 2. 2012, č. j. 1 As 27/2012 - 32). Stěžovatel v odůvodnění svého návrhu tedy musí
konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí
a z jakých konkrétních okolností ji vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná,
nikoliv pouze hypotetická či bagatelní.
[8] Stěžovatel ve svém návrhu uvedl, že nucené vycestování by pro něj znamenalo újmu,
resp. že se obává návratu domů z existenčních důvodů, které ho vedly k opuštění Ukrajiny
a k tomu, že přicestoval do České republiky, kde žije partnerským životem. Stěžovatel se však
omezil na toto strohé konstatování a poté odkazuje na různé judikáty, aniž by uvedl konkrétní
okolnosti vážící se k jeho osobě. Dále namítl znemožnění efektivní účasti na probíhajícím
soudním řízení a nemožnost komunikace s advokátem. Stěžovatel svá tvrzení ovšem nepodložil
konkrétními důkazy, ze kterých by byla zřejmá jemu hrozící újma, ani jejich provedení soudu
nenavrhl. Žádné takové skutečnosti Nejvyššímu správnímu soudu nevyplynuly ani ex officio
z povahy projednávané věci.
[9] Pokud jde o odkaz stěžovatele na možný zásah do jeho práva na spravedlivý proces
Nejvyšší správní soud poukazuje na usnesení rozšířeného senátu tohoto soudu ze dne 16. 6. 2020
č. j. 8 Azs 339/2019 - 38, podle něhož „[o]becně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní účasti
v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana spravedlivého
procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.“ Vzhledem k tomu, že se stěžovatel ve své argumentaci omezil pouze
na konstatování o možném narušení jeho práva na spravedlivý proces, bude-li nucen opustit
území České republiky, aniž by poukázal na případné specifické okolnosti jeho věci, plně
se na danou věc uplatní shora uvedený názor rozšířeného senátu; žádné konkrétní individuální
okolnosti tedy stěžovatel neuvedl. Stěžovatel je zastoupen advokátem a zpravidla v kasačním
řízení není prostor pro uplatnění práva na projednání věci v přítomnosti stěžovatele (srov. §109
odst. 2 s. ř. s.). Stěžovateli pak nic nebrání, aby se spojil se svým advokátem prostřednictvím celé
řady prostředků umožňujících efektivní komunikaci na dálku, a zajistil tak, že jeho zástupce bude
náležitě informován o všech podstatných skutečnostech a jeho vůli. Takový postup je v době
rozvinutých informačních technologií zcela běžný.
[10] Nezbytnou podmínkou pro přiznání odkladného účinku je splnění povinnosti stěžovatele
hrozící újmu nejen tvrdit, ale i prokázat. V posuzované věci se však stěžovatel nikterak podrobně
nekonkretizoval tvrzené nebezpečí, jež mu údajně hrozí v zemi původu a svá tvrzení nijak
neprokázal. Vzhledem k tomu, že podmínky pro přiznání odkladného účinku je třeba splnit
současně, neposuzoval Nejvyšší správní soud otázku rozporu s veřejným zájmem.
[11] Nejvyšší správní soud s ohledem na uvedené v případě stěžovatele neshledal naplnění
zákonných podmínek pro přiznání odkladného účinku, proto podle §107 ve spojení s §73
odst. 2 s. ř. s. návrh stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[12] Nejvyšší správní soud dodává, že usnesení o návrhu na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím dočasné povahy, proto z něj nelze dovozovat
jakékoli závěry ohledně toho, jak bude meritorně rozhodnuto o samotné kasační stížnosti
(usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 6. ledna 2022
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu