ECLI:CZ:NSS:2022:6.AS.85.2021:35
sp. zn. 6 As 85/2021 – 35
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše
Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: nprap. Bc. M. K., zastoupené
Mgr. Alicí Hejzlarovou, LL.M., MBA, advokátkou, sídlem Žitná 1575/49, Praha 1,
proti žalovanému: Policejní prezident Policie ČR, sídlem Strojnická 27, Praha 7, týkající
se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2016, č. j. PPR-21390-6/ČJ-2016-990131,
o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021,
č. j. 8 Ad 27/2016 - 85 ,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem
[1] Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Policie České
republiky ze dne 23. 6. 2016 byla žalobkyně podle §189 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb.,
o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a §2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb.,
o přestupcích, uznána vinnou ze spáchání jednání, které má znaky přestupku podle §49 odst. 1
písm. c) zákona o přestupcích, neboť úmyslně hrubě narušila občanské soužití jiným hrubým
jednáním podle §51 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru; za to jí byl uložen kázeňský
trest odnětí služební hodnosti vrchní inspektorka.
[2] Žalobkyně rozhodnutí správního orgánu I. stupně napadla odvoláním. Žalovaný svým
rozhodnutím ze dne 6. 10. 2016 změnil výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně obsahující
skutkovou větu tak, že: „žalobkyně se uznává vinnou ze spáchání jednání, které má znaky
přestupku podle §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, kterého se dopustila tím, že se dne
11. 10. 2015 ve společných prostorách bytového domu č. p. X v obci R., okres D., a v jeho okolí
dopustila hrubých neslušností, které spočívaly v nevyprovokovaném verbálním napadání
nájemníků uvedeného domu a vyhrožování z pozice příslušnice PČR, když bez zjevného důvodu
či provokace verbálně napadla M. R., který hleděl z okna svého bytu, slovy „zalez, ty starej čuráku“,
J. M. slovy „zalez, ty píčo, co čumíš“ a dalšími přesně nezjištěnými hrubě vulgárními výrazy V. J.
za přítomnosti nezletilých dětí, přičemž tyto projevy opětovně doprovázela hlasitým křikem
a vyhrožováním, kterým veřejně a hlasitým projevem všechny přítomné upozorňovala na svou
příslušnost k Policii České republiky. Dále se před příjezdem hlídky obvodního oddělení PČR
Krásná Lípa převlékla do části služebně pracovního stejnokroje vzor 92 (černé tričko s nápisem
POLICIE), čímž ve spojení s ústním projevem upozornila na svoji příslušnost k Policii České
republiky a úmyslně ve formě přímého úmyslu podle §4 odst. 2 písm. a) zákona o přestupcích
hrubě narušila občanské soužití jiným hrubým jednáním a jednala v rozporu s §45 odst. 1 písm. i)
zákona o služebním poměru, který stanoví povinnost příslušníka PČR chovat se i v době
mimo službu tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru v rozporu
se závazným pokynem policejního prezidenta číslo 181/2006, kterým se stanoví základní pravidla
chování služebního jednání a služební zdvořilosti PČR a rozkazem policejního prezidenta číslo
154/2011 o profesní etice PČR.“ V ostatním, včetně výroku o odnětí služební hodnosti vrchní
inspektorka, bylo rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno.
[3] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou.
[4] Městský soud se neztotožnil s námitkou nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
Odkázal mj. na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014,
č. j. 5 As 126/2011 - 68, z nějž vyplývá, že obecný požadavek na souladnost přestupkového řízení
s limity ústavněprávními a mezinárodními neopravňuje k tomu, aby u ustanovení upravujících
procesní náležitosti přestupkového řízení byl použit takový výklad, který by fakticky bránil
efektivnímu postupu. Městský soud se ztotožnil s dílčím závěrem žalovaného, že pro osvětlení
vzájemných vztahů jsou dostačující provedené výslechy. Městský soud shrnul, že argumentace
žalovaného splňuje požadavky kladené právní úpravou a judikaturou na zjištění skutkového stavu
a řádné odůvodnění neprovedení dalších důkazů.
[5] Městský soud uvedl, že výrazy, které žalobkyně užila, jsou natolik vulgární, že jsou
způsobilé narušit občanské soužití v intenzitě naplňující skutkovou podstatu přestupku
podle §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.
[6] Argumentaci, že žalobkyně jednala v nutné obraně a stavu silného rozrušení, městský
soud stejně jako žalovaný neakceptoval. O okolnost vylučující protiprávnost v žádném případě
nešlo; skutečnost, že atmosféra v domě byla dlouhodobě konfliktní, nelze označit za trvající
či hrozící útok na zákonem chráněný zájem. Ani pokud by městský soud přistoupil na obhajobu,
že se žalobkyně „bránila“ verbálnímu napadání ze strany sousedů, tato okolnost by nevylučovala
protiprávnost jednání.
[7] Důvodnou městský soud neshledal ani námitku nepřiměřenosti uloženého trestu. Jednání
žalobkyně bylo v rozporu s požadavky kladenými na příslušníka policie, žalobkyně svým
jednáním dobrou pověst bezpečnostního sboru jednoznačně ohrozila a uložený trest odnětí
hodnosti vrchní inspektorky je v souladu s §186 odst. 8 zákona o služebním poměru.
[8] Z uvedených důvodů městský soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[9] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost
dle §102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“).
[10] Stěžovatelka namítá, že nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav. Žalovaný dle stěžovatelky
vycházel pouze z důkazů svědčících v její neprospěch. Žalovaný nevyhověl stěžovatelčiným
návrhům na výslech svědků, kteří byli incidentu přítomni. Zasáhl tak do práva na spravedlivý
proces. Neprovedení navržených důkazů žalovaný v rozhodnutí řádně neodůvodnil. Svědecké
výslechy stěžovatelka navrhovala za účelem prokázání, že ostatní svědci jsou vůči stěžovatelce
podjatí a že jejich popis událostí není pravdivý, jedná se o osoby motivované snahou stěžovatelku
poškodit.
[11] Správní orgány ani městský soud se nevypořádaly s námitkou, že osoby, které byly
vyslechnuty, jsou v příbuzenském vztahu s jejím partnerem R. H. a stěžovatelku měly v nelibosti.
[12] Podle stěžovatelky nebylo prokázáno, že vyhrožovala obyvatelům domu z pozice
příslušnice Policie České republiky. Namítala rovněž, že se nedopustila natolik hrubého jednání,
aby byly naplněny znaky přestupku dle §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.
[13] Stěžovatelka zopakovala námitku, že z její strany šlo o nutnou obranu.
[14] Stěžovatelka dále zdůraznila důležitost výslechu svědka pana M. B., který byl incidentu
přítomen. Výslech pana B. byl nezbytný k prokázání podjatosti paní Š. vůči stěžovatelce. Paní Š.
měla s partnerem stěžovatelky a se stěžovatelkou velice negativní vztah. Pan B. „může dosvědčit,
že stěžovatelka na nikoho nepokřikovala a nikdo nevylezl z oken kvůli hluku.“ Vyslechnutí
„svědci vylezli až po telefonátu paní Š., která je všechny obvolala“. Dále stěžovatelka zdůraznila
důležitost místního šetření, které by prokázalo, že stěžovatelka ze své polohy nemohla v době
incidentu vidět do bytu pana R. a nemohla identifikovat, že v bytě se nalézají nezletilé děti. Dále
stěžovatelka uvedla, že do trička s nápisem POLICIE se nemohla převléct, protože takové tričko
nemá. Příslušníci kriminální policie takové tričko nedostávají. Naposledy takové tričko měla, když
vážila o 30 kg méně, už by je neoblékla. Poukázala rovněž na rozpor ve výpovědích, nemohla být
přítomna ve vnějších prostorách objektu, pokud se šla do domu převléci. Svou příslušnost
k Policii ČR stěžovatelka nijak nezdůrazňovala; pokud by tak chtěla učinit, použila by služební
průkaz.
[15] Stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc
vrátil mu k dalšímu řízení.
[16] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se ztotožňuje s rozsudkem
městského soudu.
[17] K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu a neprovedení výslechů svědků
navržených stěžovatelkou žalovaný uvedl, že z důkazního návrhu stěžovatelky jednoznačně
vyplynulo, že účelem provedení výslechů dalších svědků mělo být popsání atmosféry
a mezilidských vztahů v domě. Žalovaný zdůraznil, že atmosféra v domě a nevraživost
vůči stěžovatelce nemá exkulpační povahu. Ani vyhrocené vztahy v domě neopravňují
stěžovatelku k vulgaritám a výhrůžkám. Policista musí být schopen i v rozčilení kontrolovat své
jednání, tím spíše, je-li ostatním osobám známo, že jde o policistu. Žalovaný uvedl, že vzal
v potaz příbuzenské vztahy pana R. H. a vyslechnutých svědků. Tato skutečnost však nic
nezměnila na posouzení důkazních návrhů dalšími svědeckými výslechy jako nadbytečných.
[18] Žalovaný dále uvedl, že vyhrožování z pozice policistky bylo prokázáno výslechy svědků.
S tvrzením, že jednání stěžovatelky nemělo potřebnou intenzitu, žalovaný nesouhlasil.
[19] Žalovaný vyjádřil názor, že skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností a byl
řádně podložen shromážděným spisovým materiálem. Stěžovatelka ani nepopírá, že sousedům
vulgárně nadávala, pouze argumentuje, že nadávky nepřekročily hranici nevhodnosti, případně
že jednala v nutné obraně.
[20] Žalovaný dále zdůraznil, že stěžovatelka opakuje stěžejní námitky ze správní žaloby,
přičemž některé z námitek účelově doplnila novými argumenty.
[21] Na závěr žalovaný uvedl, že se nejedná o první podobný přestupek stěžovatelky. Uložení
kázeňského trestu odnětí služební hodnosti, jehož důsledkem je propuštění ze služebního
poměru, bylo zcela na místě.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[22] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny
podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že stížnost má požadované náležitosti, byla podána
včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.
[23] Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti
a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
[24] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nedostatečně zjištěného skutkového
stavu. Podle §3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, který se v řízení dle §189 zákona
o služebním poměru subsidiárně použije, je správní orgán povinen zjistit stav věci, o němž nejsou
důvodné pochybnosti. Podle §50 odst. 3 věty druhé správního řádu platí, že v řízení, v němž má být
z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící
ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena.
[25] Služebního funkcionáře tedy v řízení podle §189 zákona o služebním poměru tíží
vyšetřovací povinnost. Tato vyšetřovací povinnost správního orgánu nicméně není bezbřehá
a nemůže být vyžadována v absolutním či absurdním rozsahu. Své meze nalézá zejména
v konfrontaci se zásadou hospodárnosti řízení. Nejvyšší správní soud ve své judikatuře
zdůrazňuje, že interpretace omezujících pravidel procesu ve správním trestání nemůže být natolik
extenzivní, aby ve svých důsledcích znemožnila účinný postih za protiprávní jednání
(srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011 - 68). Touto optikou
na výklad procesních pravidel nahlíží i Ústavní soud (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne
23. 11. 1999, sp. zn. Pl. ÚS 28/98, N 161/16 SbNU 185; č. 2/2000 Sb.). Jak správně s odkazem
na prejudikaturu připomenul městský soud, ze zásady materiální pravdy ani zásady vyšetřovací
nevyplývá povinnost správního orgánu provést všechny navržené důkazy. Na to výslovně
pamatuje i §52 správního řádu.
[26] Ve správním řízení byly provedeny výslechy sedmi svědků. Z výpovědí šesti svědků
(M. Š., V. J., A. Š., J. M., V. Ž. a M. R.) shodně vyplynulo, že stěžovatelka jednala s obyvateli
domu výrazně arogantně, obyvatele domu nevybíravě a velmi hrubě verbálně napadala
a vyhrožovala jim, přičemž dávala najevo svou příslušnost k Policii ČR. Nejvyšší správní soud
nepovažuje za nezbytné rekapitulovat citace ze záznamů o výsleších svědků. Ilustrativní citace
jsou obsaženy v rozhodnutí žalovaného i rozsudku městského soudu. Ohledně podstatných
okolností se výpovědi uvedených svědků shodují. Svědek R. H., jenž byl vyslechnut na návrh
stěžovatelky, sice popisoval skutkový děj odlišně než ostatní svědci, ani jeho výpověď
však nezvrátila rozhodné okolnosti skutku, jež je stěžovatelce kladen za vinu a které jsou
popisovány ostatními svědky. Rovněž stěžovatelka ve své výpovědi popisovala relevantní
skutkový děj odlišně, není však výjimečné, že účastník řízení, jemuž hrozí negativní následek,
vnímá či popisuje skutkový stav v jemnějších obrysech. Nejvyšší správní soud je na základě
podkladů obsažených ve spise přesvědčen, že z nich pro rozhodnutí podstatné skutkové
okolnosti v souhrnu vyplynuly a popis skutkového děje ve výroku rozhodnutí žalovaného jim
odpovídá. Nešlo o situaci, kdy by správní orgán rozhodoval na základě pouhého dojmu
či domněnky, podstatná skutková zjištění jsou provedeným dokazováním dostatečně podložena.
Nejvyšší správní soud se shoduje s posouzením žalovaného a městského soudu, že provádění
svědeckých výslechů dalších svědků a místního šetření by bylo pro zjištění relevantních
skutkových okolností za této situace nadbytečné.
[27] Nejvyšší správní soud ve správním spise ověřil, že dostatečně byla prokázána také
skutečnost, že stěžovatelka dávala zřetelně najevo, že je příslušnicí Policie ČR, včetně toho,
že před přivolanou policejní hlídkou vystupovala v tričku s nápisem POLICIE. Nová
argumentace stěžovatelky, že nedisponuje služebním tričkem v padnoucí velikosti, je v řízení
o kasační stížnosti ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, neboť nemá podklad v žalobě.
[28] Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že skutková verze, k níž se správní orgán
ve svém rozhodnutí přiklonil, byla zjištěna tak, že o ní nejsou rozumné pochybnosti. Procesní
odpovědnost za zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu, který je
nezbytný pro soulad rozhodnutí s požadavky dle §2 správního řádu, nese správní orgán. Je-li
relevantní skutkový stav zjištěn dostatečně a bez rozumných pochybností, správní orgán není
povinen provádět další důkazy, a to ani v situaci, kdy další dokazování účastník řízení navrhuje.
Skutečnost, že správní orgán neuvěřil verzi skutkového děje tvrzené účastníkem řízení,
jemuž hrozí negativní následek, skutečnost, že účastník řízení subjektivně nesouhlasí se zjištěným
skutkovým stavem, ani rozdílné nahlížení na okruh rozhodných skutkových okolností nečiní
sama o sobě provedené dokazování nedostatečným. V odůvodnění rozhodnutí však správní
orgán musí přezkoumatelně vysvětlit, na základě jakých úvah dospěl k přesvědčení, že relevantní
skutkový stav je zjištěn dostatečně a další dokazování je nadbytečné.
[29] I této povinnosti žalovaný dostál. Nejvyšší správní soud se shoduje s městským soudem,
že žalovaný srozumitelně a dostatečně odůvodnil, proč nevyhověl všem důkazní návrhům
stěžovatelky. Z návrhu stěžovatelky i odvolací argumentace jednoznačně vyplynulo, že výslechy
dalších svědků měly prokázat neúnosné vztahy a konfliktní atmosféru v bytovém domě. Nejvyšší
správní soud se shoduje s žalovaným i s městským soudem, že vzájemná animozita byla
z již provedeného dokazování zřejmá a další dokazování by k tomuto skutkovému aspektu nic
podstatného nepřineslo. Nejvyšší správní soud přisvědčuje i závěru, že ani vyhrocené vztahy
či konfliktní atmosféra stěžovatelku nezbavují odpovědnosti za skutek, který má znaky přestupku
dle §49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích.
[30] Skutečnost, že někteří vyslechnutí svědci jsou v příbuzenském poměru k partnerovi
stěžovatelky panu R. H., sice není výslovně reflektována v rozhodnutí žalovaného, ve spise
však je zřetelně zachycena (např. záznam o výslechu svědka V. Ž., č. l. 97 správního spisu,
záznam o výslech svědka R. H., č. l. 139 správního spisu). Jak správně uvedl žalovaný ve svém
vyjádření, skutečnost, že někteří z vyslechnutých svědků jsou v příbuzenském poměru
k partnerovi stěžovatelky, svědecké výpovědi bez dalšího nediskvalifikuje. Nadto šlo
o příbuzenské vztahy vzdálené. Nebylo tedy nezbytné se touto okolností v rozhodnutí explicitně
zabývat.
[31] Rovněž s námitkou stěžovatelky, že její jednání nedosahovalo dostatečné intenzity
hrubosti, se žalovaný i městský soud dostatečně vypořádali (str. 6 rozhodnutí žalovaného,
odst. 60 - 65 rozsudku městského soudu). Nejvyšší správní soud s jejich posouzením souhlasí.
Výrazy, které stěžovatelka použila, Akademický slovník současného jazyka českého označuje
za silně vulgární, tabuizované lexikální jednotky. Hrubější výrazy snad český jazyk ani nezná.
Námitka stěžovatelky není důvodná.
[32] Konečně Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení námitky, že stěžovatelka jednala
v nutné obraně. I na tuto námitku stěžovatelce již odpověděli žalovaný i městský soud (str. 6
rozhodnutí žalovaného, odst. 80 rozsudku městského soudu). Nutná obrana jako okolnost
vylučující protiprávnost předpokládá existenci bezprostředně hrozícího nebo trvajícího útoku
na právem chráněné zájmy. Jak správně uvedl městský soud, takovému útoku stěžovatelka
nečelila. I za situace, že by stěžovatelka čelila ze strany sousedů hrubým urážkám, nelze
akceptovat argument nutné obrany, neboť stěžovatelka nabyla s to svým verbálním projevem
odvrátit takový útok a oplácení nutnou obranu není. Nejvyšší správní soud souhlasí s názorem
žalovaného, že je nepřípustné, aby se příslušnice Policie ČR takto hrubě vyjadřovala bez ohledu
na to, zda vulgární nadávku použila jako první nebo ji opětovala.
IV. Závěr a náklady řízení
[33] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou,
pročež ji podle §110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[34] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 1 a 7
s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka ve věci neměla úspěch, a proto nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady
nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. září 2022
JUDr. Filip Dienstbier, Ph.D.
předseda senátu