ECLI:CZ:NSS:2022:6.AZS.329.2021:34
sp. zn. 6 Azs 329/2021 – 34
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové
a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: L. Y., zastoupená
Mgr. Michaelou Kasper Beňovou, advokátkou, sídlem Masarykova 1250/50, Lysá nad Labem,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2021, č. j. OAM-215/ZA-ZA11-LE26-R2-2016,
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 13. 10. 2021, č. j. 29 Az 3/2021 - 80,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se od m ít á pro nepřijatelnost.
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobkyně podala dne 27. 2. 2016 žádost o mezinárodní ochranu, kterou jí žalovaný
rozhodnutím ze dne 12. 2. 2018 neudělil. Toto rozhodnutí bylo později zrušeno rozsudkem
Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 9. 2019, č. j. 2 Azs 401/2018 - 64. Vzhledem k tomu,
že v dalším řízení o žádosti o mezinárodní ochranu byla žalobkyně neznámého pobytu, žalovaný
rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku zastavil řízení o žádosti podle §25 písm. j)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu.
[2] Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně prostřednictvím zástupkyně žalobu. Krajský
soud řízení o žalobě zastavil podle §33 písm. b) zákona o azylu s odůvodněním, že je žalobkyně
neznámého pobytu (hlášené místo pobytu měla evidováno pouze do 31. 3. 2021). Krajskému
soudu se nepodařilo zjistit aktuální místo pobytu ani dotazem u příslušných orgánů, ani dotazem
u zástupkyně žalobkyně.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační
stížnost, v níž shrnula průběh dosavadního řízení o žádosti o mezinárodní ochranu, včetně
předchozího soudního přezkumu. Stěžovatelka se domnívala, že krajský soud, který zastavil řízení
dle §33 písm. b) zákona o azylu, porušil její právo na přístup k soudní ochraně garantované čl. 36
Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka namítala, že byla po celou dobu správního
i soudního řízení zastoupena, správní orgány i krajský soud proto mohly v řízení účinně
komunikovat s její zástupkyní. Vyloučení soudního přezkumu v dané věci ve výsledku znamená,
že stěžovatelce byl odepřen opravný prostředek v řízení o udělení mezinárodní ochrany, které je
vedeno jako jednoinstanční. Žalovaný se dle jejího názoru dopustil zásadního pochybení tím,
že sám azylové řízení nezákonně zastavil. V této souvislosti stěžovatelka poukázala na skutečnost,
že v důsledku dlouhodobého porušování práva žalovaným a průtahů v řízení se dostala
(dle tvrzení její zástupkyně) do špatného psychického stavu, začala obtížně komunikovat,
a to rovněž se zástupkyní. Nelze tedy usuzovat na zmizení stěžovatelky, nýbrž na její velký strach.
Stěžovatelka upozornila, že nezmizela z pole působnosti českých orgánů, ani v jejím případě
nezanikla potřeba udělení mezinárodní ochrany. Vzhledem k tomu, že žalovaný nerespektoval
závazný právní názor soudu a zatížil řízení průtahy, měl by Nejvyšší správní soud dle stěžovatelky
rozhodnout přímo o udělení mezinárodní ochrany (k tomu stěžovatelka odkázala na judikaturu
Soudního dvora Evropské unie). S odkazem na obsah správního spisu zároveň zdůraznila,
že podmínky pro udělení mezinárodní ochrany splňuje.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že mu nebylo (a doposud není známo)
místo stěžovatelčina pobytu. Stručně shrnul, z jakého důvodu bylo správní řízení zastaveno.
Zároveň odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která v obdobných případech
posuzuje kasační stížnosti jako nepřijatelné. Rovněž krajský soud postupoval dle jeho názoru
v souladu se zákonem.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Podle §104a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“),
Nejvyšší správní soud odmítne pro nepřijatelnost kasační stížnost ve věci, v níž před krajským
soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, jestliže svým významem podstatně nepřesahuje
vlastní zájmy stěžovatele.
[6] Kritéria přijatelnosti kasační stížnosti Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení
ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, která se uplatní
též po novelizaci soudního řádu správního, jež institut nepřijatelnosti kasační stížnosti rozšířila
z věcí mezinárodní ochrany na všechny věci, ve kterých před krajským soudem rozhodoval
specializovaný samosoudce (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2021,
č. j. 9 As 83/2021 - 28, č. 4219/2021 Sb. NSS). Kasační stížnost je proto přijatelná v případech,
k nimž se judikatura doposud nevyjádřila, v nichž existuje judikatura rozporná (nejednotná),
nebo je potřeba učinit judikaturní odklon. Dále je kasační stížnost přijatelná rovněž v případech
zásadního pochybení krajského soudu, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení
stěžovatele (viz také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 6. 2021,
č. j. 10 As 154/2021 - 23, nebo usnesení ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 - 31).
[7] Nejvyšší správní soud konstatuje, že se prakticky totožnou situací jako v nyní posuzované
věci zabýval ve své rozhodovací činnosti opakovaně (viz níže), přičemž neshledal důvod
se od dřívější judikatury odchýlit. Krajský soud rozhodl zcela v intencích této judikatury
a v jeho postupu nelze shledat žádné zásadní pochybení.
[8] Smyslem §33 zákona o azylu je „umožnit soudům nezabývat se meritorně žalobami ve věci azylu
těch žalobců, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů české veřejné moci, tzn. žalobců, o nichž by již bylo
nadbytečné rozhodovat, neboť již pravděpodobně nejsou v dosahu jurisdikce České republiky“ (rozsudek
Nejvyššího správního soudu již ze dne 25. 2. 2004, č. j. 2 Azs 16/2004 - 45). Jsou-li naplněny
podmínky tohoto ustanovení zákona, krajský soud nemá možnost volby, jak se nesprávně
domnívá stěžovatelka, ale v souladu se zákonem řízení zastaví bez věcného posouzení (rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2008, č. j. 3 Azs 40/2008 - 67, nebo ze dne 29. 4. 2009,
č. j. 4 Azs 2/2009 - 33).
[9] Zákon přitom stěžovatelce neupírá věcný soudní přezkum napadeného správního
rozhodnutí (a nedochází tak k porušení jejího práva na spravedlivý proces, jak uvádí v kasační
stížnosti), pouze jej podmiňuje mj. tím, že v době probíhajícího soudního řízení má být zjistitelné
místo jejího pobytu (rozsudek ze dne 17. 5. 2022, č. j. 7 Azs 125/2021 - 34, bod [17]).
Jestliže tedy měla stěžovatelka zájem na soudním přezkumu rozhodnutí vydaného v řízení ve věci
mezinárodní ochrany, měla krajskému soudu k dotazu na její zástupkyni sdělit aktuální místo
svého pobytu. Krajský soud přitom ohledně zjištění pobytu stěžovatelky učinil v souladu
s judikaturou dostatečné šetření. Přesto se mu místo pobytu zjistit nepodařilo (stejně
jako žalovanému).
[10] Na posouzení věci pak nemá vliv ani to, že řízení o žádosti stěžovatelky o mezinárodní
ochranu zastavil již žalovaný podle §25 písm. j) zákona o azylu, dle kterého se řízení zastaví,
nelze-li zjistit místo pobytu žadatele o mezinárodní ochranu a na základě dosud zjištěného stavu
věci nelze rozhodnout. Rovněž přezkum tohoto rozhodnutí krajským soudem by byl možný
pouze v případě, že by byl znám pobyt stěžovatelky, a tedy by soud věděl, kde se zdržuje. Není
důvod rozlišovat mezi situacemi, v nichž soud přezkoumává rozhodnutí o neudělení některé
z forem mezinárodní ochrany a rozhodnutí o zastavení řízení (viz již citovaný rozsudek
č. j. 7 Azs 125/2021 - 34, bod [16], rozsudek ze dne 2. 9. 2021, č. j. 9 Azs 108/2021 - 44,
bod [17], nebo rozsudek ze dne 8. 12. 2021, č. j. 10 Azs 219/2021 - 29, bod [16]).
[11] Rovněž s argumentací stěžovatelky, že byla po celou dobu správního i soudního řízení
zastoupena advokátkou, se Nejvyšší správní soud ve své rozhodovací činnosti již vypořádal
a nepovažuje ji za relevantní. Jak uvedl ve výše citovaném rozsudku č. j. 7 Azs 125/2021 - 34:
„Na rozdíl od správního orgánu není soud při zastavování řízení zavázán další podmínkou, že na základě dosud
zjištěného stavu věci nelze rozhodnout [§25 písm. j) zákona o azylu], či například že nemožnost zjistit místo
pobytu žadatele o udělení mezinárodní ochrany brání soudnímu řízení či ztěžuje jeho průběh. Zákon je
vůči žadatelům přísný, není však úkolem soudu pokoušet se překlenout tuto přísnost výkladem a nad rámec
zákona vytvářet další podmínky pro zastavení řízení. Smyslem §33 je totiž umožnit soudům nejen vést efektivně
řízení a pokračovat v něm (…), ale rovněž nezabývat se meritorně žalobami ve věcech azylu těch žalobců,
kteří již ´pravděpodobně nejsou v dosahu jurisdikce České republiky´ (rozsudek č. j. 2 Azs 16/2004 - 45)
a na jejichž právní postavení (pobytový status) již výsledek azylového řízení pravděpodobně nebude mít žádný vliv“
(bod [18]).
[12] Nejvyšší správní soud tak již v minulosti odmítl argumentaci, že by v případě dostupné
komunikace s advokátem nebylo možno soudní řízení ve věci mezinárodní ochrany zastavit.
Naopak dovodil, že smysl a účel §33 zákona o azylu je širší a vylučuje soudní přezkum rovněž
v případech, kdy je vzhledem k neznámému pobytu žalobce pravděpodobné, že již není v dosahu
tuzemské jurisdikce. I v případě, kdy by Nejvyšší správní soud přijal argumentaci zástupkyně
o špatném psychickém stavu a strachu stěžovatelky, pro který již nechtěla komunikovat
s žalovaným (a tedy mu i odmítala uvést aktuální místo pobytu), není zřejmé, z jakých důvodů
by obavu sdělit místo svého aktuálního pobytu měla rovněž vůči krajskému soudu. Nejvyšší
správní soud doplňuje, že stěžovatelka neuvedla místo pobytu ani v řízení o kasační stížnosti,
lze tedy mít oprávněné pochybnosti, zda se na území České republiky skutečně zdržuje.
IV. Závěr a náklady řízení
[13] Vzhledem k tomu, že krajský soud rozhodl v souladu s ustálenou a jednotnou
judikaturou, která poskytuje odpověď na jí vznesené kasační námitky, a krajský soud nepochybil
ani při výkladu hmotného či procesního práva, Nejvyšší správní soud kasační stížnost
podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[14] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 a 7 ve spojení s §120 s. ř. s. Ačkoli byla kasační stížnost odmítnuta, což je situace,
na kterou obecně pamatuje §60 odst. 3 s. ř. s., k odmítnutí pro nepřijatelnost dochází na základě
zjednodušeného věcného posouzení případu (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, č. 4170/2021 Sb. NSS), a proto je na místě
rozhodnout o náhradě nákladů řízení podle úspěchu ve věci (viz již citované usnesení Nejvyššího
správního soudu č. j. 9 As 83/2021 - 28). Žalobkyně (stěžovatelka) neměla ve věci úspěch, nemá
proto právo na náhradu nákladů řízení. Úspěšnému žalovanému v řízení o kasační stížnosti
nevznikly žádné náklady nad rámec obvyklé úřední činnosti, náhrada nákladů řízení se mu tudíž
nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu