ECLI:CZ:NSS:2022:6.AZS.349.2021:32
sp. zn. 6 Azs 349/2021 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové
a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: nezl. M. Y., zastoupený
Mgr. Beatou Kaczynskou, advokátkou, sídlem Masarykovy sady 76/18, Český Těšín,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2021, č. j. OAM-744/ZA-HA08-LE05-2020,
o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2021,
č. j. 62 Az 3/2021 - 28,
takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2021, č. j. 62 Az 3/2021 - 28,
se r uší .
II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2021, č. j. OAM-744/ZA-HA08-LE05-2020,
se ruší a věc se v rací žalovanému k dalšímu řízení.
III. Žalovaný n emá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobci se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení.
V. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Beatě Kaczynské, advokátce, se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč. Tato částka jí bude
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku.
Odůvodnění:
[1] Zákonný zástupce nezletilého žalobce požádal dne 26. 10. 2020 jeho jménem o udělení
mezinárodní ochrany. Žádost odůvodnil tím, že jako otec nezletilého by byl při návratu do země
původu povolán k nástupu do vojenské služby, přičemž nechce být nasazen do války na východní
Ukrajině. Pro svého syna si přeje, aby s ním mohl pobývat na území České republiky.
[2] Žalovaný zamítl žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodnou
podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Poukázal na skutečnost, že dle §2 vyhlášky
č. 328/2015 Sb., kterou se provádí zákon o azylu, považuje Česká republika Ukrajinu (s výjimkou
poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů)
za tzv. bezpečnou zemi původu ve smyslu §2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu. Žalovaný
při posuzování žádosti vycházel ze zpráv o zemi původu z roku 2020.
[3] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného neúspěšně bránil žalobou u Krajského soudu
v Ostravě, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Krajský soud potvrdil správnost úvah
žalovaného a zdůraznil, že ačkoli žalobce byl v řízení seznámen se zprávami o zemi původu,
nenavrhl doplnění dokazování, ani netvrdil žádné další skutečnosti. Žalobce tak v řízení
nepředložil žádná tvrzení, jimiž by závěr o bezpečnosti země původu zpochybnil.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost.
Napadený rozsudek označil za nepřezkoumatelný a rozporný s ustálenou judikaturou soudů.
Stěžovatel vytkl žalovanému i krajskému soudu nedostatečně zjištěný skutkový stav ohledně
situace v ukrajinské armádě, což byl hlavní zdroj obav ze strany jeho rodičů. Nesouhlasil
s krajským soudem v tom, že by bylo jeho povinností tvrdit a prokazovat další okolnosti, které
by zpochybnily závěr o bezpečnosti země původu ve vztahu k jeho osobě. Naopak měl za to,
že bylo povinností žalovaného shromáždit veškeré dostupné důkazy, které by zpochybnily
či vyvrátily výpověď žadatele o azyl.
[5] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu,
které jsou dle jeho názoru dostatečně a přesvědčivě odůvodněny. Napadený rozsudek
proto nepovažoval za nepřezkoumatelný.
[6] Nejvyšší správní soud předesílá, že v průběhu řízení o kasační stížnosti došlo na Ukrajině
ke zcela zásadní změně situace způsobené invazí ozbrojených sil Ruské federace, zahájené
dne 24. 2. 2022.
[7] Obecně platí, že soudy rozhodující ve věcech správního soudnictví vycházejí
při přezkumu správních rozhodnutí ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době
rozhodování správních orgánů [§75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“)]. Mohou však nastat výjimky, kdy se toto pravidlo neuplatní a kdy je nutno
přistoupit k prolomení §75 odst. 1 s. ř. s. Možnost odchýlit se od §75 s. ř. s. s poukazem
na invazi ruských vojsk na Ukrajinu (kterou jako skutečnost obecně známou není potřeba
dokazovat) připustil Nejvyšší správní soud poprvé v rozsudku ze dne 10. 3. 2022,
č. j. 10 Azs 537/2021 - 31, č. 4335/2022 Sb. NSS. V tomto rozsudku současně vyslovil závěr,
že není namístě nutit ukrajinské žadatele o mezinárodní ochranu k podávání nových žádostí
o mezinárodní ochranu (bod [17]). Následně Nejvyšší správní soud tento přístup potvrdil
v dalších rozsudcích týkajících se žadatelů o mezinárodní ochranu z Ukrajiny (např. rozsudek
ze dne 7. 6. 2022, č. j. 4 Azs 434/2021 - 48, ze dne 24. 6. 2022, č. j. 5 Azs 79/2022 - 34,
nebo ze dne 18. 8. 2022, č. j. 3 Azs 339/2021 - 32), a to včetně žadatelů, jejichž jediným důvodem
pro podání žádosti byla obava z povolání do války (viz rozsudek ze dne 10. 5. 2022,
č. j. 6 Azs 137/2021 - 60).
[8] Na základě všeobecně známých informací o změně bezpečnostní situace na Ukrajině
je zřejmé, že celé území Ukrajiny již nadále nesplňuje jedno z kritérií bezpečnosti
[dle přílohy I směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013
o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální
směrnice) a dle §2 odst. 1 písm. k) zákona o azylu]. Informace o zemi původu pocházející
z roku 2020 tak z logiky věci nemohou dokládat, že Ukrajina tato kritéria splňuje. V důsledku
změny okolností neobstojí východisko, že Ukrajinu je možno považovat za bezpečnou zemi
původu. Stěžovatelovu žádost o mezinárodní ochranu tak bude nutno v dalším řízení věcně
přezkoumat ve světle těchto nových okolností (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 7. 4. 2022, č. j. 8 Azs 55/2022 - 25, bod [8] až [10], rozsudek ze dne 24. 3. 2022,
č. j. 1 Azs 36/2022 - 31, bod [20], nebo již citovaný rozsudek č. j. 6 Azs 137/2021 - 60, bod [15]).
[9] Nejvyšší správní soud tak na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru
o důvodnosti podané kasační stížnosti, a proto v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. napadený
rozsudek krajského soudu zrušil. Jelikož vytýkané vady mají původ již v žalobou napadeném
rozhodnutí, zrušil Nejvyšší správní soud podle §110 odst. 2 písm. a) ve spojení s §78 odst. 1, 4
a 5 s. ř. s. také rozhodnutí žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž bude vázán
právním názorem vysloveným v tomto rozsudku.
[10] V případě, kdy Nejvyšší správní soud zruší rozsudek krajského soudu a současně zruší
i rozhodnutí správního orgánu, je povinen rozhodnout kromě nákladů řízení o kasační stížnosti
i o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí krajského soudu (§110 odst. 3 věta
druhá s. ř. s.). Při rozhodování o náhradě nákladů řízení vychází soud z celkového úspěchu
ve věci (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Z tohoto hlediska byl ve věci úspěšný stěžovatel.
Nejvyšší správní soud však rozhodl o nepřiznání náhrady nákladů řízení stěžovateli podle §60
odst. 7 ve spojení s §120 s. ř. s. V této souvislosti přihlédl k tomu, že stěžovatel byl v řízení
o kasační stížnosti procesně úspěšný toliko z důvodu změny bezpečnostní situace na Ukrajině,
kterou nemohli předvídat žalovaný ani krajský soud (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 10. 5. 2022, č. j. 6 Azs 137/2021 - 63, bod [20]).
[11] Stěžovateli byla usnesením krajského soudu ze dne 11. 2. 2021, č. j. 62 Az 3/2021 - 9,
ustanovena k ochraně jeho práv zástupkyně Mgr. Beata Kaczynská, advokátka. Podle §35
odst. 10 část věty prvé za středníkem s. ř. s. platí v takovém případě hotové výdaje a odměnu
za zastupování ustanoveného zástupce stát. Ustanovené zástupkyni byly hotové výdaje a odměna
za zastupování v řízení před krajským soudem přiznány samostatným usnesením
ze dne 9. 11. 2021, č. j. 62 Az 3/2021 - 40, které zůstalo tímto rozsudkem nedotčeno. V souladu
s §35 odst. 10 s. ř. s. zastupovala jmenovaná advokátka stěžovatele rovněž v řízení o kasační
stížnosti. Podle §7 bodu 5 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), náleží ustanovené
zástupkyni stěžovatele odměna za jeden úkon právní služby podle §11 odst. 1 písm. d)
advokátního tarifu (písemné podání ve věci samé - doplnění kasační stížnosti) ve výši 3 100 Kč
a podle §13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů v paušální částce 300 Kč
za jeden úkon, tedy celkem 3 400 Kč. Jelikož je ustanovená zástupkyně plátcem daně z přidané
hodnoty, zvyšuje se odměna a náhrada hotových výdajů o částku odpovídající této dani,
tedy o 714 Kč. Celkem tedy Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené zástupkyni odměnu
za zastupování a náhradu hotových výdajů ve výši 4 114 Kč. K uhrazení této částky byla
stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. září 2022
Mgr. Ing. Veronika Juřičková
předsedkyně senátu